V Rudolfinu na LaChapellovi

Potopa moderního světa

Včera jsme v rámci Fotožurnalistiky přeběhli ze Smetanova nábřeží do Rudolfina na končící výstavu kontroverzního fotografa Davida LaChapella. Loni jsem (dokonce dvakrát!) ve stejných prostorách navštívil expozici Decadence Now! a tak jsem čekal něco v tom stylu.

Tentokrát mě to ale příliš neoslovilo. Možná proto, že fotografie byly sestaveny chronologicky od nejstarších po nejnovějších a když LaChapell začínal, žádný zázrak to nebyl. Ty nejzajímavější a nejlepší fotky byly až na konci výstavy a to už jsem byl tolik unaven a zahlcen křiklavými barvami, že jsem na to neměl náladu.

Kurt Cobain jako Ježíš, Courtney Panna Marie

Barvy. To je něco, co mi utkví v paměti na hezky dlouhou dobu. Z většiny fotografií totiž tryská přímo barevný gejzír.

Líbily se mi obří fotky, které s barevnou kýčovitostí zachycovaly katastrofickou potopu světa (kdyby dneska tvořil Michelangelo, jeho díla by vypadala podobně). Rovněž zobrazení celebrit coby novodobých světců a bohů bylo poměrně trefné a nápadité. Osobité kouzlo měla i fotografie s novoroční oslavou roku 1932 v Německu, kde bohatí tančí a pořádají orgie, zatímco okny dovnitř nahlíží zbědovaní chudáci, komunisti a nacisti.

Politicky je z LaChapellova díla vidět, že nemá kapitalismus příliš v lásce, kritizuje bývalého amerického prezidenta Bushe a paroduje konzumní společnost. Je to paradoxní, protože právě kapitalismus a konzumní společnost ho živí.

Happy New Year 1932!

David LaChapelle mě tedy osobně nešokoval svým uměním jako spíš svým pozérstvím.