Jak jsem o zub moudrosti přišel

Zuby moudrosti prý mají lidi, ke kterým ještě nedošla evoluce. Evolučně výš jsou lidé, jimž chrup končí "sedmičkami" - moderní člověk totiž zadní zuby původně určené ke zpracování syrového masa vůbec nepotřebuje. 

Úplně vpravo dole vidíte, jak křivě mi zub moudrosti rostl.

Já ještě patřím k těm neandrtálcům, kterým se čtveřice osmiček vyklubala. A jedna spodní mi bohužel vyrostla nakřivo. A nemyslím nakřivo jako lehce vychýlené z pravidelného směru, myslím jako o 90° nakřivo. A tak mi po rentgenu dutiny ústní bylo řečeno, že mě vyjmutí onoho zubu čeká a nemine.

Ze zubařů strach nemám, protože mým zubařem je odjakživa můj strejda, a když už jsem přežil trhání mléčné stoličky zahradními kleštěmi, přežiju všechno. Z trhání zubu, který je až kdesi vzadu, jsem ale zrovna radostí neskákal, to zas ne.

A takhle nakonec se vytrhnutý zub
vyjímal v mé dlani - je větší,
než jsem čekal.

K mému štěstí ani nepřispěla skutečnosti, že jsem zákrok měl postoupit v sobotu v poledne, kdy zbytek rodiny plánoval společný oběd - tolik jsem se těšil na lososa a místo křehké ryby jsem nakonec v ústech cítil bodnutí injekce s umrtvovací látkou. V zubařském křesle jsem zavřel oči, pevně sevřel pěsti a čekal, co se bude dít.

Nebolelo to, ale cítil jsem tlak, jak strýček zubař páčil zub ven. Naštěstí to netrvalo dlouho a stolička vyklouzla ven. Ještě ten den jsem byl schopen sníst k večeři toho lososa, co mi máma nechala v restauraci zabalit. A i když dnes pořád ještě raději koušu na opačné straně pusy, už mě to skoro nebolí a vůbec jsem nenapuchl, takže se celý zákrok zdařil. 


A zase se můžu naplno smát! Jenom doufám, že se absence zubu moudrosti neprojeví na kvalitě mých textů...