úterý 23. října 2012

PRVNÍ RECENZE NA ČESKÉM INTERNETU: On the Road

Možná díky pravidelnému čtení Ráďablogu víte, jak mám hrozně rád beatnickou literaturu a ty původní hipstery z 40. a 50. let. Možná víte, že Kerouacova kniha Na cestě je dodnes jediným literárním dílem, při jehož čtení jsem se neubránil slzám. Ale určitě nevíte, že už jsem se po letech čekání dostal k tomu filmu!

Na cestě už totiž plánovali jako film za Kerouacova života a sám autor dokonce napsal osobní dopis Marlonu Brandovi, zda by si chtěl zahrát Deana. Nechtěl. A tak se projekt odkládal a odsouval. V 90. letech se uvažovalo o Bradu Pittovi a Johnnym Deppovi do ústředních rolí, ale nakonec z toho sešlo, ani nevím proč.

A tak jsme se Na cestě dočkali až teď, o půl století později.

V hlavních rolích Sala a Deana se objevili relativně neznámí herci, což je dle mého názoru plus, protože s hvězdami první kategorie by film ztratil svou mladickou vzpurnost a část kouzla. Vypravěče Sala (Kerouacovo alterego) si zahrál britský herec Sam Riley a živočišného a energického Deana stoprocentní Američan (tedy jestli něco takového existuje) Garrett Hedlund. Z tohoto souboje vychází lépe Hedlund, protože Riley většinu filmu stráví s udiveným a nejistým výrazem na tváři.

A to nás přivádí ke Kristen Stewart, dámy a pánové. Po jejím výkonu ve Stmívání (viděl jsem první díl a půlku druhého) a ve Sněhurce a lovci jsem se této volby docela obával, ale na druhou stranu jsem si říkal, že nás třeba v roli ztracené teenagerky Marylou překvapí.

A překvapila. Protože její Marylou působila skutečně a dočista jsem během filmu zapomněl, že se dívám na bohatou hvězdu filmové ságy pro náctileté holčičky. Mám podezření, že Kristen Stewart neumí spolupracovat se zeleným plátnem a digitálními triky, neumí si představit, oč v takové scéně jde, a tak si pro jistotu zachovává jediný výraz, o kterém si myslí, že nic nezkazí. V On the Road ale zelené plátno nahradily skutečné lokace, skutečné interiéry a skuteční herečtí kolegové, takže se Kristen rozjela a dala do své Marylou všechen svůj herecký um.

Z vedlejších postav mě nejvíc zaujal Tom Sturridge coby náladový a impulzivní Carlo Marx (alterego básníka Allena Ginsberga).

No a pak mě samozřejmě dostala báječná retro atmosféra přelomu 40. a 50. let, spousta krásných aut, jazz a samozřejmě život na cestě - ubíhající krajina, krásné záběry na zasněžené kopce i vyprahlé stepi...

Když ale film skončil, pokrčil jsem rameny a řekl si "hm". Protože takhle nějak jsem přesně čekal, že film pojmou. Nedostavil se žádný "ách efekt" jako u spřízněného Kvílení, kde se mi moc líbilo propojení hraného filmu s animací.

Fotky z premiéry v Cannes
Takže abych to zhodnotil - dobré zpracování knihy (výborné na to, že je předloha v podstatě bez děje), ale mezi mé nejoblíbenější se nezařadí.




1 komentář:

  1. Musím se na to taky podívat. Kerouaca žeru! :)

    OdpovědětVymazat

... a tak jste pravili vy!