středa 20. února 2013

U Lásky budete plakat, ale ne kvůli ději

Včera na filmovém semináři promítali Hanekeho nový film Láska. Je nominovaný na Oscara, ale upřímně nevím proč. Ve zkratce: nuda, hnus, dlouhé záběry. Utrpení to sledovat. Plakal jsem u toho ne kvůli ději, nýbrž proto, že to nominovali na nejlepší film. Akademici zřejmě usoudili, že je to "artové", a tak snobské nudě dali palce nahoru.

Staří učitelé hudby si žijí svůj francouzský socialistický sen o bohatém důchodu (obří byt v centru Paříže, piano, stovky knihy a desek), dokud je z nich nevytrhne částečné ochrnutí paní. Pán se o ni stará, ale navzdory jeho péči je to s ní čím dál tím horší. Už od začátku víte, jak to dopadne, protože tvůrci na úplný začátek vložili závěrečnou scénu. Jediné překvapení tedy prozradili ještě před úvodními titulky (snad aby starší diváci - zřejmě cílová skupina - neutrpěli nějakou újmu na zdraví).

A o čem to bylo? O ničem. Můj spolužák Matouš trefně poznamenal:
"Horor pro důchodce. A jelikož mně do penze nějaký ten rok chybí, tak jsem se neděsil, jen se šíleně nudil. Je to silný příběh, o tom žádná, ovšem zpracovaný tak, že kdybyste vymódili jakýkoli hospic kamerami a pak jejich záznamy sestříhali, asi by to vyšlo nastejno."
I já jsem ještě mladý a neklidný a film ve mně vzbuzoval znepokojivé myšlenky: jaké to bude, až JÁ budu starý a nemocný? Mám se těšit na stáří, nebo se raději v šedesáti zastřelit? Věřte mi, o tom nechcete ve dvaceti přemýšlet.

Téma mě tedy neoslovilo. Co provedení? Matoušovo přirovnání ke kamerám v domově důchodců je skvělé. Nejenže se na plátně prakticky celou dobu pohybují (i když tomu pohybu taky moc nedají) pouze důchodci, ale záběry jsou příšerně dlloooouuuhhhééé a často se stane, že někdo odejde mimo kameru a divák tak dostane jedinečnou příležitost očima prozkoumat sbírku knih a desek, nebo piano hlavních postav, zatímco k jeho uším doléhají pouze vzdálené zvuky.

Není to odpad. Jednu hvězdičku jsem tomu na ČSFD dal z úcty ke starým lidem, (Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Riva dokázali, že i v osmé dekádě svých životů pořád ještě umí hrát) a kvůli onomu nepříjemnému zamyšlení nad vlastním stářím, ale bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem z kina odcházel ještě před koncem. Opět jsem se utvrdil v názoru, že francouzská kinematografie mi moc neříká. Není nad klasický Hollywood s leskem, krásou a happy endem.

3 důvody, proč Láska nesmí vyhrát Oscara za nejlepší film:

  • Je to příliš nehollywoodské
  • Francouzský film vyhrál loni. To už by ze zlatého panáčka mohli rovnou vytesat zlatou Mariannu nebo Kohouta.
  • Slečna (mimochodem krásná redaktorka jednoho nejmenovaného hudebního serveru), vedle které jsem seděl, mi při sledování zašeptala do ucha, že má přítele, čímž mě hluboce zranila.

Žádné komentáře:

Okomentovat

... a tak jste pravili vy!