Zámostí 2013: potkal jsem se s Charlie Straight a bylo to bezva!

Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o perfektní zahájení léta.

Pohled přes řeku, v pozadí zámek

Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.

V kině se promítají artové filmy typu Kvílení, konají se výstavy, lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.

Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).

Z účinkujících se mi nejvíc líbil báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.

To byl pátek. No a v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.

Například Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu). Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu, takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc. 

A pak jsem měl možnost prohodit i pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek. Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují. 

Klávesák, Zuzka, Bertík a já

Kamarádka M. říkala, že pak kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.

Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.

Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč

Taky jsem zažil další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.

Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend "hlavní město zábavy!"