úterý 12. listopadu 2013

Sci-fi Karkulka

„Caro! Mám pro vás úkol. Jděte ven a opravte ten solární panel, který se uvolnil,“ přikázala drobné blondýnce vrchní kapitánka.

Cara dobře věděla, že jít ven znamená nasadit si skafandr a vystoupit do vesmíru. A byla si vědoma i toho, že navzdory všem sci-fi filmům, kde je vesmír vykreslen jako oáza klidu a míru, jde o sakra nebezpečné místo. Cara si do košíku sbalila šroubovák, olej, vrtačku a náhradní felánž a vyrazila.

Netušila, že solární panel poletující vesmírem právě pozřela černá díra.

Cara vystoupila do volného kosmu a zaplavil ji dobře známý pocit vzrušení. Tady mohlo nebezpečí přijít odkudkoliv. Odrazila se od lodi a mezi úlomky asteroidů a hvězdami doplula k zádi jejich skromného kosmického plavidla.

„Počkat! Tady něco nehraje! Solární panel nikde nevidím!“ oznámila Cara do mikrofonu. Koutkem oka zahlédla jakýsi pohyb či odlesk. Odrazila se od lodi dál, aby to důkladně prozkoumala. 

Vytřeštila oči „To je ale veliká...!“

Než stačila větu doříct, zmizela ve vířící černé díře.

„Ale ne! Caru to vcuclo!“ obrátila se kapitánka na poručíka Myslivssona.

„Zachráním ji!“ zvolal Myslivsson a popadl svou antigravitační zbraň.

Vyskočil do vesmíru a stejně jako Večerníček mezi hvězdami proplul až k černé díře. Jediným výstřelem ji rozložil a Cara mu vletěla do náručí.


„Můj hrdino!“ zvolala Cara a políbila ho proti zářícím plejádám hvězd.

1 komentář:

... a tak jste pravili vy!