Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je
hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní
alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o
perfektní zahájení léta.
 |
| Pohled přes řeku, v pozadí zámek |
Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby
davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.
V kině se promítají
artové filmy typu Kvílení, konají se
výstavy,
lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a
ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.
Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).
Z účinkujících se mi nejvíc líbil
báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil
tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.
To byl pátek. No a
v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to
profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.
Například
Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu)
. Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval
kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu,
takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc.
A pak jsem měl možnost prohodit i
pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek.
Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují.
 |
| Klávesák, Zuzka, Bertík a já |
Kamarádka M. říkala, že pak
kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.
Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám
jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem
trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.
 |
| Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč |
Taky jsem zažil
další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.
Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend
"hlavní město zábavy!"
6. června v 91 letech zemřela plavkyně a hvězda technicolorových aquamuzikálů 40. a 50. let Esther Williams. Jejími nejznámějšími filmy jsou Neptunova dcera (1949) a Million Dollar Mermaid (1952).
