Mám trochu komplexy z všedního jména, a tak plánuju svoje děti pojmenovat nějak originálně (nemáte zač, budoucí potomci!) - tedy za předpokladu, že se někdy objeví slečna, která by se mnou byla kompatibilní.
Moje máma pracuje v porodnici, a tak má přehled o tom, jaká jména se zrovna dávají. Nedávno jsem si listoval kalendářem na rok 2013, v němž jsou kromě klasických jmen uvedena i ta méně obvyklá povolená (ano, Česko je natolik "svobodná" země, že člověk nemůže pojmenovat své dítě dle libosti, ale musí si vybírat ze seznamu a pokud tam kýžené jméno nenajde, tak mu nezbývá než zaplatit) a máma mi řekla potěšující zprávu, že originálních jmen přibývá.Jméno nás zpravidla provází od kolébky po rakev - a i na hrobečku je vytesáno - a myslím, že se částečně podílí na utváření osobnosti.
Vezměme si za příklad dva totožné malé blonďaté klučiny. První se jmenuje Jan (296 158 v ČR), druhý Adonis (v ČR pouze jeden). Jan bez potíží zapadl do kolektivu spolužáků ve školce i ve škole, protože ve třídě byli čtyři. Paní učitelka často musela používat ještě příjmení, aby ukázala, kterého Honzíka chce zkoušet. Zapadl, ale ničím nevynikl, šel s proudem. Oproti tomu jeho dvojče Adonis bylo ve školce týráno kvůli svému jménu, které ostatní děti ani nedokázaly vyslovit. Na základce spolužáci vymysleli nějaké vhodné slovo, které se rýmuje s Adonis a chlapečkovi tak nezbylo než se bránit, vyrovnat se s okolím, smířit se se svou odlišností, jít sám proti davu. V dětství to je možná na obtíž, ale v dospělosti si Adonis uvědomí, jak výjimečný díky svému jménu je - na pracovních pohovorech zaujme už životopisem a pokud usoudí, že nechce být ničí zaměstnanec, jeho jméno přitáhne pozornost jak na vývěsním štítu, tak na obalu knihy.
Chtěl bych, aby nositelé mých výjimečných genů vyčnívali z davu. Proto jsem při listování kalendářem přemýšlel, jak by se mohli jmenovat...
Pro syna mě kromě výše zmíněného Adonise zaujal Narcis - rovněž z antické mytologie; pak Edgar (to by byl rozervaný buřič), Gilbert (elegán s vznešeností aristokrata), Noel (umělec) a Bartoloměj (to jméno se mi líbí kvůli Bartolomějské noci z hodin dějepisu). No a samozřejmě Barnabáš. Když už se tak nejmenuju já, někdo by měl.
Pokud bych měl čtyřčata dívek, musely by se jmenovat Opera, Theatra, Cinema a Musica. Byly by umělecky nadané a vedly by AMU.
Jinak se mi moc líbí dívčí jména Ella (zní jak prvorepubliková kráska), Ava (černovlasá kráska), Norma (to by byla hvězda), Vilma (to zní jak z černobílého dramatu "Vilmo! Neviděla jsi strýčka?"), Lana (nejen kvůli Del Rey, ale taky blonďaté krásce Turner), Aida (ta by milovala plachtění), Heda (čiperná reportérka), Nora (chytrá detektivka), Stela (úžasná kuchařka a hospodyňka) a Emma (Watson, Stone - mám Emmy rád). Máma říkala, že Ella, Ava a Emma se teď hodně dávají.
Na druhou stranu jsem ale v tom kalendáři našel i jména, která - ač jsou nepochybně originální - bych svým potomkům nedal ani za trest.
Anabela (to zní jak z porna), Angelika (taky), Brenda (tady se někdo moc díval na Beverly Hills), Mečislav (prostě NE!), Gertruda (kdo dá dceři tohle jméno asi už počítá s tím, že bude stará a ošklivá), Kašpar (jako vážně?), Krasava (úplně vidím, jak si to okolí začne zkracovat na "kráva"), Manfréd (můj syn nebude sluha!), Ofélie (to zní jako jméno nějaké mrchy z latinskoamerické telenovely), Oktavián (všeho s mírou!), Sokrat (možná toho moc nevím, ale vím určitě, že tohle jméno ne), Romeo (jméno Julie se vyskytuje běžně - nechtěl bych být u toho představování), Salome (bál bych se, že by se dala na tanec, a pak bych se jednou probudil bez hlavy), Vilibald (tak se jmenoval princ v nějaké pohádce, ne?), Volfgang (s jednoduchým V to vypadá divně).
Koukám, že mám ještě pořád z čeho vybírat... Jenom doufám, že ten jeden český Adonis neumře dřív, než tak pojmenuju synátora. Česko potřebuje Adonise!
