Plány Václava Moravce na důchod: koupit chalupu za Prahou a pěstovat tam zeleninku!

Bez obvyklé košile a saka si moderátorské eso Václava Moravce dokáže představit jen málokdo. Podle Ráďových exkluzivních informací však má oblíbený novinář a odborník na žurnalistickou etiku v plánu společenský oděv vyměnit za farmářský úbor a slamák! 

"Kdy je nejlepší zasázet jahody?" a "Co je nejlepší proti plevelu?" dost možná budou nové otázky Václava Moravce. Držitel šesti (ne-li více!) cen TýTý, možná brzy značně změní styl svých otázek. Svým studentům se totiž svěřil s tím, že si je dobře vědom toho, že v televizi a rádiu nebude moci působit věčně.

"A tak už trochu počítám, že zůstanu učit a ve volném čase budu na chalupě za Prahou pěstovat okurky," prohlásil Moravec. Dodal, že už se celkem těší, neboť jeho současná práce - jakkoliv ji miluje - je značně stresující.

Tak až si za pár let půjdete na farmářské trhy pro ovoce a zeleninu, pořádně si pěstitele prohlížejte. Je docela možné, že vám brambory s televizním úsměvem navrch podá Václav Moravec. 

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".

Ráďa v Praze: 6. května!

Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...

Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.

Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

Už jste se přiznali? Vysokoškolská upřímnost baví Facebook i Twitter!

Koho už nebaví 9gag, případně hledá nové zdroje zábavy, neměl by přejít bez povšimnutí projekt Priznej.cz. Na stránkách může zanechat svůj zajímavý, šokující či vtipný zážitek z vysokoškolského prostředí, k němuž by se za normálních okolností přiznal až tak po druhé hodině ráno a s notnou dávkou alkoholu v krvi.

Pokud totiž do formuláře sepíšete své přiznání, máte jistotu, že jste anonymní. A pokud vás administrátoři schválí, zjistíte podle odezvy na sociálních sítích, zda už se někomu někdy stalo něco podobného, zda se to ostatním studentům líbí nebo zda je to překvapí. Facebook a Twitter jsou plné vtipných komentářů a reakcí, kde další studenti popisují podobné zážitky.

Zpověďmi studentů Univerzity Karlovy už se bavím několikátým dnem. Bohužel kvůli nim zanedbávám samotné studium.

Pohybují se od neškodných hlášek typu...

Občas mám pocit, že nejtěžší na celý škole jsou fakt ty dveře na Hollaru. A to nestuduju marketing.

Až po poměrně hardcorové příběhy, u kterých člověk už uvažuje, jestli jsou skutečné, nebo si je někdo vymyslel, aby měl víc lajků...

na přednášce z anatomie jsem to dělal svojí přítelkyni rukou. ve čtvrtý řade. v listopadu. nikdo si toho nevšiml...

Se spoustou přiznání se člověk může ztotožnit (teď myslím spíš ten první příklad) a zasmát se, protože by ho nikdy nenapadlo, že to někdo vidí stejně. Navíc je hezké smát se důvěrně známému univerzitnímu prostředí s lidmi, kteří ho znají stejně dobře.

O projektu už vyšel článek na Lidovkách, kde mladý autor popisuje, jak na nápad přišel a jak na něm plánuje vydělávat. Pokud budou na stránkách přibývat stejně humorné věci jako dosud, o nezájem se rozhodně bát nemusí!

Extra.cz? NIC EXTRA!

Miloš Čermák svou doménu Extra.cz za miliony prodal Agátě Hanychové a Pavlu Novotnému. Bulvární páreček na ní chce vybudovat konkurenci Blesku nebo mému milovanému Super.cz. Jenže po měsíci fungování to vypadá dost uboze...

Podívejme se na titulní stránku: transvestité, hříčky přírody, kuriozity, zakuklená herečka, Superstar... Tomuhle říkají zprávy ze šoubyznysu? Protože mi to připadá jako nudnější, vulgárnější a špinavější verze serveru Jenpromuze.cz. Extra.cz se snaží za každou cenu být slyšet, ale trpí nachlazením, takže kolem sebe jenom šíří hleny.

Miloš Čermák se musí na Twitteru obracet...

Na Extra.cz o Laně a jejím účesu ve stylu
Frankensteinovy nevěsty nenajdete ani ň!

Extra.cz zcela ignorovalo Justina Biebera, kterak ujíždí na bílém prášku (snowboarduje v Alpách - zpráva dne na E!), psa, který uhořel při požáru bytu jakési herečky z Twilightu i Lanu Del Rey, jež svým účesem nejspíš nezáměrně (i když u ní člověk nikdy neví) připomínala Frankensteinovu nevěstu...

Hlavně že na Extra dají zprávu o tom, že se kdesi narodilo osmikilové dítě. Hříčky přírody patří do cirkusu, ne do bulváru. Navíc ty texty jsou tak těžkopádné a titulky nudné... Na Super i Blesku člověk dost často najde perly mistrů titulkářů. Na Extra si o tom může nechat jenom zdát...

Palec dolů!

CHARLIE STRAIGHT BEZ BERTÍKA? Frontman populární kapely možná skončí!

Navzdory tomu, že po něm vzdychají tisíce fanynek, budoucnost Alberta Černého z úspěšné třinecké kapely Charlie Straight nemusí být růžová. Všichni mají Bertíka rádi. Je sympatický, umí zpívat a jeho angličtina je "phfikt". Jenže názor veřejnosti stojí ve vnitřních záležitostech kapely až na posledním místě.

Nedávno jsem se rozhodl oprášit svou sadu věšteckých karet. Položil jsem jim přitom jednoduchou otázku: jak vypadá budoucnost Alberta Černého v Charlie Straight? 

A odpověď mě šokovala!

To snad ne?! Bertíku, ty končíš?

Karta budoucnost (vpravo) nese totiž jméno indické bohyně smrti Kalí a věštbu: "Staré musíte nechat odejít, aby nové mohlo vstoupit." 

Znamená to, že budeme muset Bertíka v Charlie Straight oželet? Je nahraditelný? Redakce tohoto blogu o tom silně pochybuje. Na Albertovi kapela v podstatě stojí. A kdo by jej nahradil? Bez Bertíkova zpěvu a zjevu má třinecké britpopové seskupení pramalou šanci navázat na dosavadní úspěchy.

Vydá se frontman Charlie Straight na sólovou dráhu?

Bulvárek. Protože pikantností není nikdy dost!

Nedávno jsme se se spolužáky shodli, že trocha bulváru nikdy nikomu neublížila. Snažím se pravidelně sledovat Super.cz, TMZ.com a pár dalších stránek, abych nepřišel o várku drbů ze showbusinessu.

Český bulvár je s Ivetou a Ornellou tak trapný, že ho sleduji jen s největším sebezapřením. Oproti tomu žhavá šeptanda z Hollywoodu a intelektuálních salónů newyorských mi vždy zaručeně zvednou náladu a pobaví mě v dobrém slova smyslu.

A co nám přinesl poslední týden?

• Potíže v ráji? Snoubenci Miley Cyrus a Liam Hemsworth se vzájemně podvádějí! Liam, který ztvárnil friendzonovaného lovce Hurikána v Hunger Games, ve skutečném životě zřejmě zjistil, že má na víc než na hvězdičku Disney Channelu. Byl spatřen v autě s blonďatou kráskou January Jones, již můžete znát ze seriálu Mad Men. Nutno podotknout, že mezi January a Liamem je přibližně patnáctiletý věkový rozdíl... Miley si to nenechala líbit a oplatila krasavci Liamovi stejnou mincí - paparazzi ji zachytili v autě se záhadným mužem. Navíc už nenosí snubní prsten! Dočkáme se vůbec pohádkové svatby?

Liamova volba: January, nebo Miley?

• S Justinem Bieberem to jde z kopce! Od té doby, co idola dívčích srdcí objektivy fotografů zachytily při kouření marihuany, JB začíná lindsaylohanovatět. Jeden bujarý večírek (a mrtvý křeček - nezapomeňte na aférku s křečkem!) střídá další, teen babes loví ve svém novém rolls royci a pravidelně přejíždí novináře. Před pár dny dokonce Justin zkolaboval přímo na pódiu, následně vynadal fotografům a pak zrušil koncert v Portugalsku. Takhle se chová profesionál?

Justin a Lindsay: podobnost čistě náhodná?

• Taylor Swift se brání: chodila jsem jenom se dvěma chlapci. Kdo říká něco jiného, shoří v pekle! Country zpěvačce, jejíž songy už nejsou country (ale za to má krásné dlouhé nohy), už došla trpělivost s vtipálky, kteří si berou do úst její neschopnost udržet si vztah déle než týden. Po ostrém útoku Tiny Fey na předávání Zlatých glóbů (Tina Fey nechvalně proslula svou nepovedenou parodií aljašské guvernérky Sarah Palin) Taylor Swift řekla, že ženy jako Tina, které se vysmívají jiným ženám, shoří v pekle. Moderátorka totiž zpěvačku nařkla z toho, že od roku 2010 chodila s 36 osobami mužského pohlaví. Taylor Swift tvrdí, že za poslední tři roky měla pouze 2 vztahy.

Taylor Swift: Chcete mě?

• Nad Tatrou sa blýsklo, s Yvettou to třísklo! Já vím, psal jsem, že český bulvár moc nemusím. Ovšem úžasný titulek na Blesk.cz mě rozesmál takřka k slzám. Krom toho tam najdete výborné video, jak Blanarovičová spadne na zem, když se pokouší otočit kormidlem. K popukání! Nic nemá veřejnost raději než ztrapněné celebrity...

Může se to stát i vám! Kokta dal před rokem Ornelle lajk - teď spolu čekají dítě!

TOMU NEUVĚŘÍTE!

Vzpomněl jsem si, že Ornella Štiková, hvězdička českého bulváru, bude dnes rodit. (Údajně celý porod císařským řezem poběží živě na Streamu.) A tak jsem k té příležitosti projel její facebookový profil a důkladně jej analyzoval. Zaujala mě Ornellina úvodní fotka. Zachycuje prvorepublikové hvězdy Adinu Mandlovou a Oldřicha Nového v nezapomenutelném filmu Kristán.

Zajímavá je debata pod obrázkem. Ornella se tam baví s Koktou, na něhož fotografie udělala velký dojem.

Ano, Kokta byl rozhodně na dobré cestě.

"Když rodí teď, to znamená, že musela otěhotnět někdy v červnu," sdělila exkluzivně mému blogu  nejmenovaná porodní asistentka s tím, že od početí k porodu to zpravidla trvá devět měsíců. 

Čtyři měsíce po únorové konverzaci pod černobílou fotkou tedy Ornella s Koktou smilnili. Hrála v tom nějakou roli i společná záliba v kinematografii 30. let?

Ponaučení? Dávejte si pozor, komu na facebooku dáváte líbí se mi. Příště se to může stát vám!

"Aj dont lájk Zemana, betr iz... Obama!" zpívá šílená dívčina a prozrazuje svoje telefonní číslo

Sodoma Gomora pro uši! 

Poté, co jsem si myslel, že už nemůže být nic horší než PatCrycheer se svým letním "hitem" Praha-ha hlavní město zábavy a novější Metrix Steel s podobně odpadním Hejtrs v rohu, mě o opaku přesvědčila Nicky Tučková, která se všem rozhodla sdělit, že hledá bohatého chlapce.

Na hledání vhodné partie jistě není nic špatného, jde ovšem o způsob, jakým to podává. I Allen Ginsberg by Nicky Tučkové záviděl její Kvílení. Blondýnka anglicky s příšerným českým přízvukem ve svém díle Rich Boy "zpívá", že není děvka, že chce být jenom bohatá, "tak dělejte chlapci, pojďte si pro mě." 

Když jsem si to pustil poprvé, uzemnila mě už první větou: "Aj vana bí lajk Agáta...Hanychová..." Ale to není poslední perla. Po rozjímání o tom, jak je roztomilá, následuje šokující upřímná zpověď ve formě "aj hef bik tits end aj lajk politiks" (=vlastním velká prsa a mám ráda politiky), ovšem pozor, Nicky nás nezapomene upozornit, že ne všichni politici splňují její představy: "Aj dont lájk Zemana, betr iz... Obama!"

To vše doplňuje videoklip, v němž se penězchtivá slečna válí s fénem po podlaze, prochází se Prahou v doprovodu kamarádek, sedí sama v kavárně a elegantně se svíjí u stromu v promrzlém parku (zřejmě v domnění, že na svého vysněného prince narazí právě u toalet pražských bezdomovců).

Chcete ji? Pak zavolejte na 602948160, což je číslo, které Nicky zazpívá přímo v textu - "Dysis maj foun - sixoutunajn four!"- a zakončí sexy zakvílením - "ejtvansixouououuuuu".

A teď mě omluvte, jdu si na uklidnění pustit Harlem Shake. Navzdory tomu, co jsem zde nedávno psal, působí oproti Rich Boyi Nicky Tučkové jako Mozart. I když pokud slečna Tučková pouze trolluje a teď si někde mne ruce, pak klobouk dolů. Zajistila si slušnou fanouškovskou základnu pro své další aktivity.

Každopádně myslím, že pro dnešek toho internetu stačilo.

Bojíte se vzpoury robotů? Nemusíte, už nastala!

Při mé nedávné cestě autobusem ze školy domů se mi stala zvláštní věc. Jako obvykle jsem z tašky vytáhl sluchátka a chtěl jsem si pustit hudbu. Jenže na displeji mého smartphonu se objevil červený vykřičník doprovázený nápisem MÁLO MÍSTA NA KARTĚ, VYMAŽTE PROSÍM PŘEBYTEČNÁ DATA.

"Jak to?" zabručel jsem. Ráno totiž přehrávání hudby fungovalo bez problémů a od té doby jsem s mobilem nic nedělal. No, co se dá dělat, pomyslel jsem rezignovaně a otevřel fotogalerii s tím, že vymažu pár fotek. Jenže ouha! Na displeji se objevila tatáž chybová hláška.

Mobil mě nutil vymazat přebytečná data a přitom mě k nim odmítal pustit! Bezděčně jsem si přitom vzpomněl na knihu Robokalypsa, kterou jsem nedávno četl...

Spisovatel (mimochodem uznávaný odborník na robotiku) Daniel H. Wilson v ní realisticky vykresluje neveselou budoucnost, v níž se stroje vzbouří proti lidem. Zhýčkané lidstvo, tedy respektive pouze ta menšina, které se nějakým způsobem podaří uniknout smrti, je nucena bojovat o přežití v divočině. Bez elektřiny, bez mobilů, bez teplé vody. Odkázáni pouze sami na sebe a své přirozené pudy a instinkty.

A přitom to všechno začalo tak nenápadně... Vojenský robot neuposlechne příkaz, robotická milenka ublíží svému milenci, panenka začne nabádat dcerku protiroboticky zaměřené kongresmanky...

"Kongresmanka Perezová se plete. Tvoje hračky jsou živé, Mathildo. A chceme si hrát. Proto musíš moc poprosit maminku, ať přijede domů na vysvědčení. Aby si s námi mohla hrát."

Strašidelné, že ano? Skoro jako můj zážitek se vzpurným mobilem. A můj mobil zatím ještě netvrdí, že lidstvo naší planetě škodí, jako to hlásá Archos, vůdce vzbouřených robotů v knize.

Málokdo si však uvědomuje, že robokalypsa už vlastně nastala. Lidé jsou na svých elektronických hračkách natolik závislí, že automaticky poslouchají jejich příkazy.

Aktualizuj! 
Sdílej! 
Restartuj! 
Nabij mě! 


Mám pocit, že už jsme dospěli do takové fáze, že místo toho, aby udělátka sloužila nám, sloužíme my jim.

Že je tematika lidské závislosti na moderních technologiích aktuální, potvrzuje i filmová verze Robokalypsy, kterou na premiéru v roce 2014 připravuje božský Steven Spielberg. Ve skupince přeživších bojovníků proti robotům uvidíme Chrise Hemswortha (Thor) nebo Anne Hathaway (Temný rytíř povstal, Deník princezny).

Uvidíme, zda film ještě uvidíme, nebo nás do té doby stroje vyhubí... I když neztrácejme naději. V Robokalypse se nakonec ukáže, že navzdory křehkému obalu z masa a kostí se v lidech skrývá něco, co nedokáže napodobit sebelepší počítač.

Bráníme se trendům?

Kdyby se Beatles objevili dnes, odsuzovali bychom je jako One Direction? Já jsem si čistě ze studijních důvodů sehnal alba těch mládežníků z Británie/Irska/whatever a víte co? Slyším tam vliv Beach Boys i Beatles.

To mě přivedlo na zajímavou myšlenku.

Kdyby se Beatlesáci objevili teprve dnes, odsuzovali bychom je my, dospělejší a rozumnější lidé, stejně jako to dnes děláme s One Direction? Mávli bychom nad "Brouky" rukou s tím, že jde jenom o podřadnou zábavu pubertálních holčiček?

Tak to v 60. letech udělali tehdejší dospělí.

Možná jsme už zase taková ta konzervativní generace, co nadává na všechno nové. Nebo se snažíme být za každou cenu proti mainstreamu a odolávat trendům v moderní kultuře. A nebo One Direction nestojí za nic, my jsme je odhadli správně a nikdy z nich nebude víc než jen sezónní trend, na který si za dva roky nikdo nevzpomene...

To si asi povíme za dvacet třicet let. Možná dřív, pokud některého z těch týpků někdo zastřelí. Protože kult se zpravidla stává kultem díky nesouvisejícím věcem. Třeba film Vrána by dnes nikdo neznal nebýt toho, že představitel hlavního hrdiny během natáčení zemřel.

Ať už je květen... Velký Gatsby vypadá skvěle!

Před tři čtvrtě rokem jsem tady psal o prvním traileru na film Velký Gatsby. Tehdy se ještě mělo za to, že bude mít premiéru o Vánocích. Jenže známe hollywoodská studia - umělci jsou nestálí, nejistí, komplikovaní a všechno zdržují, a tak premiéru odsunuli na květen 2013. Doufám, že to aspoň bude stát za to.

Na internetu teď visí i druhý trailer a soudě podle něj půjde o něco úžasného...

Následující fotografie z filmu zachycují bouřlivost a šílenost 20. let smíchanou se současnou pestrostí. A nějak to funguje...

Myslím, že si možná zpracování nejslavnější knihy jazzového věku půjdu vychutnat do IMAXu.

Od Baze Luhrmanna jsem ještě žádný film neviděl, ale pochopil jsem, že nebere historii příliš vážně a upřednostňuje styl před reálností. A když jsem teď viděl film Lincoln, který byl realistický až až, říkám si, že méně je někdy více.

Máte chuť na šťavnaté titulky?

Sem tam (rozuměj: denně!) si projedu bulvární servery, protože se u nich pokaždé náramně pobavím a sem tam (rozuměj: denně!) se dozvím něco šokujícího, překvapujícího, nebo pikantního. Většinou však nejsou zdrojem mého pobavení samotné celebrity nebo události, nýbrž články na Super.cz, Bleskově nebo Blesk.cz. Pojďme se mrknout na několik báječných titulků z posledních dní...

Ivetino lože neřesti: Kdo všechno se tu vystřídal před Rychtářem? "Lože neřesti" má šťávu, autor se zřejmě vyžívá v četbě erotických románů, což dokazuje i označením ložnice za Ivetinu "svatyni." Nejenže je článek o vděčném tématu - Ivetě Bartošové - ale k tomu si v Blesku ještě dali práci s přehlednou infografikou "Tady měla SEX se svými EX!". No to musím vidět!

Nárožný si koupil byt s krásným výhledem: NA HROBY! I milovníci černého humoru si na online verzi Blesku přijdou na své. Správně dramatický titulek nepochybně naláká - kdo by nechtěl vědět, že Petr Nárožný má nejen výhled na hroby, ale taky bydlí přímo nad pohřební službou? Celá investigativní reportáž z Třeboně je pak optimisticky zakončena: "Nárožný, ač zvolil vyhlídku na hroby, má život přece jen rád. Chce si ho ještě pořádně užít."

To není pěkný pohled: Kdysi éterická hvězda seriálu Ulice šíleně nakynula Super.cz jsem si oblíbil kvůli fantasticky ujetým titulkům. Nevím, co v redakci kouří, avšak dennodenně na jejich webu nacházím perly, takže to asi bude kvalitka. Ale kdyby někdo napsal o mně, že jsem "šíleně nakynul", zas tak boží by mi to asi nepřišlo...

Najdete pět rozdílů? Těhotná Ornella je k nerozeznání od své korpulentní matky, která ji hlídá jako ostříž Ornella Štiková, hvězda bulváru posledních týdnů, v mém výběru samozřejmě nesmí chybět. Titulek nechť poslouží jako důkaz geniality redaktorů Super.cz. Dva přívlastky a jednu perfektní vedlejší větu přívlastkovou by do jednoho titulku nenacpal ani Karel Čapek. Co na tom, že se titulek protáhne na pět řádků a zabere víc místa než samotný článek, že ano...

Dyk se v Manéži pářil s Prachařem Kolegům z Bleskově by bylo jistě líto, kdybychom je opomněli,  a tak zmíním nepřehlédnutelný titulek ze včerejška. Dva nejznámější členové úchylné kapely Nightwork se k sobě vždycky podezřele měli a titulek tak láká čtenáře lačnící po pikantnostech. Nechybí samozřejmě ani fotogalerie dvou mladých herců navlečených do těsných muších kostýmů při samotném aktu.

James Franco usnul na promítání bondovky Skyfall Ještě jednou Super.cz. Nepřestávám zírat, co se dnes dostane na web. Loni to byla zpráva o tom, že Katy Perry unfollowala svého exmanžela na Twitteru, před měsícem zase smutné oznámení, že pejsek Miley Cyrus je v nemocnici a jak je z toho hvězda celá otřesená. Aktuálně si můžete přečíst, že James Franco s přítelkyní vytuhli u nového Bonda a vzbudili je až zaměstnanci kina. No to snad ne?! Nechybí ani poznámka, že "James byl prý příliš unavený na sledování kina a s kvalitou filmu to nemá nic společného." Teda být Danielem Craigem, tak si na Jamese Franca počkám...

Nesuď knihy podle obálky. ALE...!

Vím, že jsem hrozně povrchní člověk a na rovinu říkám, že dost často (častěji než bych chtěl) soudím knihy podle obálky. Když ale... ono to někdy jinak nejde!

Posuďte například trojici následujících obálek - název knihy i jejich grafický design. Nemůžu se zbavit podezření, že některé knihy leží v knihkupectvích prostě jen proto, aby bavily kolemjdoucí.

Jak by někdo nemohl MILOVAT ZHÝRALÉHO VÉVODU?
Zvrhlá aristokracie byla vždycky tak sexy...

Podle kamarádky Monči BEZCITNÉ ÚTOKY ŇADER mohou
pohodlně vyhrát soutěž o nejdebilnější název knihy ever.
A já souhlasím. Zajímalo by mě, jaký typ lidí tento druh literatury vzrušuje.

O tom, že se titulkáři občas utnou i v zahraničí svědčí
poklad všech milovníků dvojsmyslů.
GAMES YOU CAN PLAY WITH YOUR PUSSY
AND LOTS OF OTHER STUFF CAT OWNERS SHOULD KNOW
už je na Amazonu nenávratně vyprodáno.

Jak jsem dělal Myšpulína

Byla to nabídka, kterou nelze odmítnout, protože přichází pouze jednou za život.

Tomuhle jsem nemohl odolat! (A ano, převlek
jsem potom zase musel vrátit...)

Můj oblíbený spolužák Vítek mi totiž domluvil jednorázový přivýdělek nevšedního rázu: na dvě hodiny jsem se stal Myšpulínem.

Teďka nejspíš následuje vaše nechápavá reakce: "Co?"

20. října čeští nakladatelé spustí Knihománii - velkou knižní akci, při níž si můžete za výhodnou cenu koupit zajímavé tituly a kromě zábavy či poučení si z knihkupectví domů odnést i malý dárek. A aby se Knihománií mohla nakazit i široká veřejnost, na úterý nakladatelství Euromedia naplánovalo tiskovou konferenci, kde jsem měl zazářit jako postava z komiksů Čtyřlístku (abych upoutal pozornost na novou knihu se sbírkou jejich dobrodružství).

S Vítkem jsme se ze školy vytratili po přednášce z psychologie, abychom v deset dorazili do  Café Imperial (pro televizní diváky je to ten, kde vaří Pohlreich; pro milovníky architektury ten nádherný palác ve stylu art-deco kousek od náměstí Republiky).

Zatímco Vítek zapojoval kabely, aby ze svého notebooku mohl promítat reprezentační video, já se snažil dostat do role (Jak se asi Myšpulín cítí? Jaká jsou géniova gesta?). Značně mi pomohlo, když dorazil zbytek organizačního týmu i s mým kostýmem. Nasoukal jsem se do něj - i když slovo "nasoukal" je zde použito poměrně nadneseně, jelikož pruhované kalhoty s červeným sakem na mě spíš visely - a s pomocí okolí jsem si nasadil i Myšpulínovu hlavu.

Mistr a já

Otvor pro dýchání a vidění byl elegantně skrytý v jeho ústech, ale stejně mi po chvíli čekání v masce začalo být horko. Naštěstí mé utrpení netrvalo dlouho. Přesně dle instrukcí jsem vyšel před novináře a okamžitě mě ozářily blesky z fotoaparátů, cvakání spouště a úsměvy přítomných. 

Ach jo, miluju ten pocit, když jsem centrem pozornosti dobře naladěných lidí. Při každém mém pohybu - ať už jsem mával, měl rozpažené ruce nebo držel za rameno Jaroslava Němečka (tvůrce Myšpulína a jeho bandy) - pokaždé se spustila spoušť blesků. Pan Němeček mě použil jako živý model toho, jak se současný Myšpulín liší od toho původního. Společně jsme zapózovali a mohl jsem se zase převléct zpátky do civilu.

Už se těším, až si do životopisu dám položku "Myšpulín".

"To musíš zakamuflovat," poradil mi Vítek. "Napiš si tam třeba organizátor Knihománie nebo člen marketingového a PR týmu."

Tak jo. Ale stejně už se těším, až mě jednou budou vítat blesky fotoaparátů i bez kostýmu...

Logika cestujících v pražské MHD

Do Prahy jsem sice přišel před necelým rokem, ale za tu dobu už jsem stihl vypozorovat nelogické nebo přinejmenším dosti zvláštní chování cestujících pražské hromadné dopravy. Možná se tak nechovají pouze lidé v Praze, ale i v jiných českých městech, to já ovšem nevím, poněvadž jsem ve svém rodném městě měl všechno kousek a tudíž jsem se tamějším páchnoucím autobusům mohl vyhnout.

Těchhle pár zvláštností mě každodenně bije do očí nejvíc...

• Draní se ke dveřím už o zastávku dřív a následné nadávání řidiči, že "mu to moc cuká". Toho jsem se stal svědkem zrovna včera. Především starší dámy mají potřebu zvedat se ze sedadla o zastávku dřív, aby náhodou nezůstaly uvězněny vevnitř - oká, chápu. Ale v tom případě potom nemají co nadávat řidiči. Kdyby se zvedly až se ozve název příslušné zastávky, žádné prudké brzdění by ani nepocítily.
• Mačkání tlačítka pro otevření dveří zvenku, i když někdo vystupuje. Ne, já stojím u dveří asi proto, abych se na vás venku mohl dívat... 
• Mačkání tlačítka pro otevření dveří, i když nesvítí. V metru může tlačítko pro otevření dveří zeleně svítit, což znamená "zmáčkni mě, když chceš vystupovat", nebo nemusí svítit vůbec ve významu "nemačkej mě, stejně se otevřu." Myslíte, že to někdo respektuje? Nikoliv. Lidé prostě milují, když můžou mačkat tlačítka.
• Na dvojsedačce si sedat blíž ke dveřím, aby se náhodou nikdo nemohl posadit na to druhé volné místo. Tohle je spíš projev sobectví než nelogického chování. Každý cestující se totiž třese nedočkavostí, aby se mohl kolem vašich nohou protahovat na volné sedátko u okýnka.

Drazí spolucestující, zamyslete se nad tím, prosím!

5 popkulturních mýtů a jejich zboření

1. Herečce Shirley Eaton při natáčení bondovského filmu Goldfinger hrozilo smrtelné nebezpečí při natáčení slavné scény, kdy je potřená zlatou barvou. Je to nesmysl, který byl populární v 60. letech, kdy lidé věřili, že lidské tělo dýchá kůži. Věřili tomu dokonce i filmaři, proto herečce nechali kousek kůže nepokrytý.








2. "Zaoblená" zpěvačka Mama Cass z The Mamas And The Papas zemřela kvůli zadušení šunkovým sendvičem. I přes důkladnou pitvu se tento mýtus rozšířil, snad aby parazitoval na zpěvaččině prostorově výrazném zjevu. Skutečný důvod smrti však má s její obezitou taky co dočinění - Mama Cass zemřela na infarkt v pouhých 33 letech.

3. V jedné scéně v Čaroději ze Země Oz střihač omylem ponechal záběr, jak se v pozadí jeden z liliputánských herců oběsil na větvi. Jistá zvláštní scéna ve filmu skutečně zůstala, ale odborníci (ano, zřejmě už existují i odborníci na tohle) zjistili, že jde pouze o ptáka, který roztahuje křídla.

4. Walt Disney ve skutečnosti nezemřel, nýbrž nechal své tělo zamrazit pomocí kryogenetické metody, aby se mohl probudit za spoustu let a vidět, jaký měly jeho filmy dopad na svět. Tomuhle snad i v 60. letech mohli věřit jenom ti lidi, co věřili, že Elvise unesli mimozemšťani. Otec Mickey Mouse byl ve skutečnosti zpopelněn a pohřben. Každopádně kdyby to byla pravda a Walt Disney se probudil k životu, doufám, že si v televizi nenaladí Disney Channel. Jeden díl Hanny Montany a ani kryogenetika by ho neuchránila od infarktu.

5. V jedné scéně ve filmu Tři muži a nemluvně je za záclonou vidět duch chlapce, který na place zemřel. Tato legenda je rozšířená dodnes, ačkoliv v ateliéru nikdo neumřel. Ve skutečnosti se jedná pouze o kartonovou postavu, jako stojí například v kinech.

Šílení lidi kolem mě

Jestli jste normální a chcete si své duševní zdraví zachovat, pak nechoďte studovat žurnalistiku.

Tady měl být popis výstředností mých nových spolužáků, ale nakonec jsem se rozhodl to smazat, protože by se dotyční mohli poznat a zděsit, co o nich šířím na internetu. Můžu snad prozradit jenom to, že díky dennodennímu setkávání s oběťmi módy, alkoholiky, kameramany porna, děvkaři, nebezpečnými řidiči, básníky a výtvarníky mě už nepřekvapí vůbec nic.

Tím nechci říct, že bych nějak extrémně vyčníval z řady. Víte co se říká: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá...

Abraham Lincoln: Lovec upírů a Pýcha a předsudek a zombies

Abraham Lincoln: Lovec upírů

LOL.

Na IMDb jsem našel trailer na nový hororově-životopisný film - Abraham Lincoln: Vampire Hunter.  Premiéru v USA má mít 22. června 2012. Scénář k této šílenosti (kterou si samozřejmě nenechám ujít!) vznikl podle stejnojmenné knihy Setha Grahama-Smithe.

Tento autor se již proslavil originální úpravou Pýchy a předsudku, jíž nazval Pýcha a předsudek a zombies - v kinech v roce 2013. Seth Grahame-Smith si Jane Austenovou asi velice oblíbil, neboť v zámoří již vyšel i Rozum a cit a mořské obludy. Využil přitom klasických knih, které jsou ve veřejném vlastnictví a nevztahují se na ně autorská práva.

Některé pasáže Austenové zanechal, jiné poupravil a přidal některé vlastní, úplně nové. Člověka prý až zamrazí z toho, jak to do sebe zapadá - např. v původní Pýše a předsudku není vysvětleno, proč se u malého městečka utáboří tolik vojáků. Teď už bezpečně víme, že to bylo kvůli zombíkům.

Pýcha a předsudek a zombies

Mně to rozhodně připadá jako skvělý nápad, protože díky těmto hloupostem literární klasika nezůstane úplně zapomenuta a možná některého ze čtenářů Rozumu a citu a mořských oblud nadchne natolik, že si bude chtít přečíst i originál.

Malé upíří ženy

Čekám, kdy někoho napadne přepracovat i některá naše díla - Staré pověsti české by s ninji, zombíky a upíry jistě byly mnohem zajímavější. Nebo třeba Psohlavci, kteří by vyprávěli o klanu vlkodlaků? A co Tomáš Garrigue Masaryk: ničitel démonů?

Z přepracovávání klasických autorů už se v USA stal výnosný byznys, o čemž svědčí i plánované filmy. Kromě toho tato díla strhávají důležité knihy (v případě Lincolna osobnosti) z pomyslného piedestalu a přibližují je i současným čtenářům. Za mě palec nahoru!

Jana Eyrová: přemožitelka upírů

Rozum a cit a mořské obludy