Moje současná posedlost: EMMA SMETANA

Ano, kvůli ní se dívám na Televizní noviny na Nově...

Její krása mě donutila i k básnické tvorbě:

Líbí se vám Emma Smetana? Nebo dáváte přednost divoké Makové panence Anetě Savarové?

Z Reflexu kvůli Šafrovi odcházejí první redaktoři! Víme kteří!

Když jsem zde před týdnem psal obhajobu prvního čísla Reflexu pod vedením Pavla Šafra, nevěděl jsem ještě, že uvnitř společenského časopisu to pěkně vře.

Reflexem na příchod obávaného Bulvarizátora je odchod hned tří až čtyř tváří oblíbeného magazínu.

Ti údajně hned na první poradě s Pavlem Šafrem zjistili, že spolu nenajdou ani pracovní, ani lidské slovo, a tak raději opouští redakci. Podle Ráďových interních zdrojů jde o art direktora Roberta V. Nováka, editora Miloše Kozumplíka a redaktora Petra Volfa.

Z jiného zdroje jsem se ale dozvěděl, že pokud miliardář Andrej Babiš skutečně koupí českou pobočku vydavatelství Ringier Axel Springer, jak se šeptá v posledních týdnech, Šafr nejspíš zase bude muset odejít. Stejně jako Libuše Šmuclerová. Babiš prý nemá rád ani jednoho z nich.

Bude moci Pavel Šafr konečně začít vytoužené studium umění ve Florencii, nebo jsou spekulace o Babišově touze po vlastní mediální korporaci pouhou fámou? A stane se z Reflexu skutečně týdenní verze Blesku, jak se odcházející zaměstnanci obávají?

Celou kauzu bude Ráďa i nadále sledovat!

Extra.cz? NIC EXTRA!

Miloš Čermák svou doménu Extra.cz za miliony prodal Agátě Hanychové a Pavlu Novotnému. Bulvární páreček na ní chce vybudovat konkurenci Blesku nebo mému milovanému Super.cz. Jenže po měsíci fungování to vypadá dost uboze...

Podívejme se na titulní stránku: transvestité, hříčky přírody, kuriozity, zakuklená herečka, Superstar... Tomuhle říkají zprávy ze šoubyznysu? Protože mi to připadá jako nudnější, vulgárnější a špinavější verze serveru Jenpromuze.cz. Extra.cz se snaží za každou cenu být slyšet, ale trpí nachlazením, takže kolem sebe jenom šíří hleny.

Miloš Čermák se musí na Twitteru obracet...

Na Extra.cz o Laně a jejím účesu ve stylu
Frankensteinovy nevěsty nenajdete ani ň!

Extra.cz zcela ignorovalo Justina Biebera, kterak ujíždí na bílém prášku (snowboarduje v Alpách - zpráva dne na E!), psa, který uhořel při požáru bytu jakési herečky z Twilightu i Lanu Del Rey, jež svým účesem nejspíš nezáměrně (i když u ní člověk nikdy neví) připomínala Frankensteinovu nevěstu...

Hlavně že na Extra dají zprávu o tom, že se kdesi narodilo osmikilové dítě. Hříčky přírody patří do cirkusu, ne do bulváru. Navíc ty texty jsou tak těžkopádné a titulky nudné... Na Super i Blesku člověk dost často najde perly mistrů titulkářů. Na Extra si o tom může nechat jenom zdát...

Palec dolů!

POHLED ZEVNITŘ: spravoval jsem emot.cz!

Ze zvědavosti (= kvůli kreditům) jsem si v tomto semestru zapsal předmět Odvětvové zpravodajství. Ačkoliv jsem o něm na internetu nenašel vůbec žádné informace, vyučuje ho Miloš Čermák. A to mi celkem stačilo.

Miloše znám nejen z humorných sloupků v Reflexu, ale před rokem jsem s ním už absolvoval předmět Žurnalistické causy, který spočíval v koukání na filmy o novinářích. A jeho styl výuky mi vyhovoval.

Ani v Odvětvovém zpravodajství nejde o nudné studium novinářských žánrů a odvětví. Ze zapsaných studentů se stali správci informačních portálů emot.cz a pinyo.cz. Zatímco první zmiňovaný zkoumá emoce, které v lidech vyvolávají zprávy (je to fakt zajímavé, určitě doporučuji navštívit!), pinyo.cz zase shromažďuje zajímavé komentáře a názory, které momentálně hýbou společností a vy můžete dát vědět, zda s autorem souhlasíte či nikoliv.

Je zajímavé, kolik tyto emoce vypovídají o návštěvnících webu. Jak je společnost rozdělená v názoru na Václava Klause, že někoho pobaví to, co jiného zarmoutí. Že čtenáři často nesouhlasí s novinovými komentáři.

Služba na mě vyšla v pondělí a úterý. Spočívalo to v tom, abych sledoval zpravodajství a nejdůležitější/nejzajímavější/nejemotivnější zprávy přepsal na emot.cz a poté je nasdílel na Twitter @tweetulnistrana. Pak už stačilo jen sledovat, jak se mění barvičky s tím, jak lidé hlasují.

Vybral jsem očividně dobré zprávy, protože některé přiměly ke kliknutí i více než 200 lidí. Díky mně tedy padl rekord emotu. No dobře, nejen díky mně. Miloš Čermák sdílel odkaz na stránku na svém Facebooku, kde má asi tak milion přátel a dalších pět milionů odběratelů, takže to přirozeně mělo velký dopad.

Miloš Čermák mi potom poslal tuto zprávu:

Vcera jsme se dostali na rekord v navstevnosti, projevilo se to i v hlasovani, 5 zprav na emotu melo pres 100 hlasovani, Klaus pres 200. Pokracujte v dobre praci! Pokud mozno kazdy den emot.cz navstevujte a propagujte ho dal.
Diky!

Karolína Peake: schopná žena v neschopné straně

Krásná Karolína...

Připravte se, tohle je nejkontroverznější článek, který se na tomhle blogu dosud objevil. Chystám se totiž obhajovat Karolínu Peake, neustále kritizovanou místopředsedkyni vlády.

Spousta lidí chudinku Karolínu nemá ráda. Já jsem si ji ale za ty roky, co se objevuje na televizních obrazovkách a na stránkách novin a časopisů, celkem oblíbil (a ne, nejde o žádnou verzi stockholmského syndromu!).

Karolína Peake

• je sympatická, dobře vypadá a umí se oblékat - zrovna nedávno jsem ji sledoval v televizi a jejímu vzhledu jsem nemohl nic vytknout. Má souměrný obličej, který v televizi vypadá dobře, vždy hezky upravené vlasy, slušivé šaty a nějaký jednoduchý doplněk typu perlového náhrdelníku. A nepotí se.

Chudáka Karolínu nikdo nemá rád...

• umí mluvit, mluví k věci - opět si vezmu za příklad její vystoupení v živém (!) vysílání ČT. Karolína má příjemný hlas, hovoří stručně, jasně a srozumitelně, neutíká od tématu ani nekličkuje, jako to s oblibou činí jiní politici.

• zřejmě má nějaký mediální trénink - těchto věcí si všímám, a tak jsem si všiml, že neuhýbá pohledem, dívá se zpříma do kamery (to je mimochodem dost těžké a občas s tím mají problémy i novináři), prostě radost sledovat.

Spolu s M. Němcovou patří mezi nejlepší
české političky

• zastává pořád stejné názory - i když se část Věcí veřejných rozhodla zařadit k levicové opozici, aby se zavděčila veřejnosti, Karolína Peake od začátku zastává a obhajuje stejné hodnoty a stejnou politiku, jako když nastupovala do úřadu před dvěma a půl lety. I za cenu toho, že se rozejde se svými přáteli (Bárta, Klasnová, John) a její popularita u veřejnosti klesne. A to chce charakter!

Vím, že většina lidí se mnou nebude souhlasit, ale myslím, že historie dá Karolíně za pravdu a ukáže, že jde o schopnou ženu a výbornou političku, která se bohužel zapletla s pochybným projektem Věcí veřejných. Doufám, že z politiky jen tak nezmizí, protože takovéto ženy - a co ženy, lidi obecně! - česká politika potřebuje!

Veselé Vánoce!

Dnes je Štědrý den, což znamená, že si můžete pustit moji novou grotesku. Už se těším. Ne na film, ten už jsem viděl hodněkrát, ale jsem zvědavý na vaše reakce. Když jsem Ráďovy veselé Vánoce promítal na předpremiéře pro štáb, na konci všichni začali tleskat a jásat a byl to ten nejkrásnější zvuk na celém světě.

Byla to taková ta osudová chvilka, o které člověk zpětně napíše do životopisu jako o momentu, kdy se rozhodl stát režisérem/hercem/doplňte si dle libosti. Já sice na hollywoodském nebi zřejmě nikdy nezazářím, ale ta chvilka absolutního štěstí a radosti, kdy v setmělé místnosti zářily černobílé světlo z plazmové obrazovky a úsměvy mých přátel, mi bude vždycky dodávat energii.

Tady je ta groteska...

A teď už ty drby a pikanterie... Věděli jste, že...

• představitelka Berty jednou na natáčení dorazila opilá? Ale ani to nepoznáte, protože je tak schopná herečka, že to umně zamaskovala!
• natočený materiál měl původně téměř 50 minut, ale ve střižně se mi z něj podařilo vypreparovat minut 9
• bylo vystřiženo několik záběrů - například, když Berta říká, že je se svým dortem natolik spokojená, že si plánuje otevřít cukrárnu - bylo z toho krásně vidět, že "ten blázen" tady není pouze Ráďa, ale že si s Bertou nemají moc co vyčítat. Nu tak snad příště...
• šlo o nejdražší výpravu v historii filmových ateliérů Radka Blažka - kuchařská čepice, v níž Ráďa většinu filmu pobíhá, stála 120 Kč!
• úvodní záběr na tančícího Ráďu a Bertu měl původně vypadat jinak, ale Zuzka Prausová (která hraje babičku a pomáhala i jako kameramanka) byla zrovna nemocná, a tak byli tvůrci nuceni improvizovat
• film vznikal přibližně měsíc - od poloviny listopadu do poloviny prosince a převážně o víkendech
• představitelka Berty a představitelka babičky se seznámily teprve při natáčení a od té doby z nich jsou nejlepší kamarádky
• scénář na Ráďovy veselé Vánoce jsem napsal během čtyř dnů už na konci října, měsíc po premiéře Ráďa straší na věži
• sirka, kterou Berta zapaluje svíčku před tím, než jí zaskočí kost v krku, rozhodně neměla vzplát znovu, ale režisér se rozhodl tam záběr ponechat, protože vypadá vtipně
• představitelka Berty naznala, že nejvhodnějším oblečením do venkovních scén, když musí spadnout do sněhu a venku je cca mínus 5 stupňů, je kabát s krátkými rukávy. Pro krásu se musí trpět!

Takže šťastné a veselé!

Exkurze do ČTK

Letošní semestr je bohatý na exkurze. O té do archivu novin a časopisů jsem už psal a během minulých dvou týdnů jsme se spolužáky z žurnalistiky hned dvakrát navštívili sídlo České tiskové kanceláře. Poprvé to byla jenom nudná přednáška v zasedací místnosti, kde jsem o této organizaci získal dojem, že nade vše miluje font Courier New. Teprve na té druhé jsme skutečně něco viděli.

V hlavním newsroomu mají dokonce několik hodin, z nichž každé ukazují čas v jiné světové metropoli. Jako ve filmech!

Server, který blikal zeleně jako ze Star Treku

Dovedete si představit ten chaos, který způsobí banda začínajících novinářů?
Ne?Tady máte fotku!

Tady pan fotograf zpracovává fotky z terénu nebo z jiných agentur

Pozorně sledujeme jeho telefonát na "místo činu".
Andrea (ta vysoká zrzka za tou blondýnou) je sladká, nemyslíte?

Práce v ČTK je namáhavá, a tak se tady asi hodně chlastá...

Budovou v Opletalce nás provázel sympatický pán, který vždycky nechal lidi z jednotlivých oddělení, aby nám řekli něco o tom, jak to chodí u nich. Takže jsme si mohli vyslechnout pár zážitků a zkušeností od ostřílených fotografů, editorů videa a audia i od grafiků. Dokonce jsme si potěžkali i brašnu terénního fotografa - váží asi třicet kilo a ta váha je prý jeden z důvodů, proč v ČR nemáme mnoho zpravodajských fotografek.

Všechny fotky nafotil můj oblíbený spolužák Martin H., jemuž chci tento příspěvek věnovat. 

(Částečně taky proto, že jeho přítelkyně slíbila, že mu udělá žhavou show, jestli se jeho jméno někdy objeví na tak prestižním blogu, jako je ten můj. Nemáš zač, Martine!)

MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA! Mediafax končí!

Z důvěryhodných zdrojů se mi podařilo zjistit, že tisková agentura Mediafax končí své působení na českém trhu.

"Řekli nám, že ve středu máme vrátit služební věci a podepsat výpovědi," sdělil nejmenovaný zaměstnanec nyní již zřejmě bývalé zpravodajské služby. 

Mediafax v posledních dnech zaujala především tím, že jako první informovala o vyškrtnutí Okamury, Bobošíkové a Dlouhého z prezidentských kandidátek. O to větší to je překvapení.

Desítky zaměstnanců se nyní budou muset poohlížet po nové práci.

Mediafax byla informační agentura se všeobecným zaměřením, která na českém trhu konkurovala ČTK od roku 2008. Dodávala zprávy především TV Nova a dalším mediálním společnostem patřícím pod CET 21. ČTK tak nyní významně posílí svou pozici na českém informačním trhu.

Máte chuť na šťavnaté titulky?

Sem tam (rozuměj: denně!) si projedu bulvární servery, protože se u nich pokaždé náramně pobavím a sem tam (rozuměj: denně!) se dozvím něco šokujícího, překvapujícího, nebo pikantního. Většinou však nejsou zdrojem mého pobavení samotné celebrity nebo události, nýbrž články na Super.cz, Bleskově nebo Blesk.cz. Pojďme se mrknout na několik báječných titulků z posledních dní...

Ivetino lože neřesti: Kdo všechno se tu vystřídal před Rychtářem? "Lože neřesti" má šťávu, autor se zřejmě vyžívá v četbě erotických románů, což dokazuje i označením ložnice za Ivetinu "svatyni." Nejenže je článek o vděčném tématu - Ivetě Bartošové - ale k tomu si v Blesku ještě dali práci s přehlednou infografikou "Tady měla SEX se svými EX!". No to musím vidět!

Nárožný si koupil byt s krásným výhledem: NA HROBY! I milovníci černého humoru si na online verzi Blesku přijdou na své. Správně dramatický titulek nepochybně naláká - kdo by nechtěl vědět, že Petr Nárožný má nejen výhled na hroby, ale taky bydlí přímo nad pohřební službou? Celá investigativní reportáž z Třeboně je pak optimisticky zakončena: "Nárožný, ač zvolil vyhlídku na hroby, má život přece jen rád. Chce si ho ještě pořádně užít."

To není pěkný pohled: Kdysi éterická hvězda seriálu Ulice šíleně nakynula Super.cz jsem si oblíbil kvůli fantasticky ujetým titulkům. Nevím, co v redakci kouří, avšak dennodenně na jejich webu nacházím perly, takže to asi bude kvalitka. Ale kdyby někdo napsal o mně, že jsem "šíleně nakynul", zas tak boží by mi to asi nepřišlo...

Najdete pět rozdílů? Těhotná Ornella je k nerozeznání od své korpulentní matky, která ji hlídá jako ostříž Ornella Štiková, hvězda bulváru posledních týdnů, v mém výběru samozřejmě nesmí chybět. Titulek nechť poslouží jako důkaz geniality redaktorů Super.cz. Dva přívlastky a jednu perfektní vedlejší větu přívlastkovou by do jednoho titulku nenacpal ani Karel Čapek. Co na tom, že se titulek protáhne na pět řádků a zabere víc místa než samotný článek, že ano...

Dyk se v Manéži pářil s Prachařem Kolegům z Bleskově by bylo jistě líto, kdybychom je opomněli,  a tak zmíním nepřehlédnutelný titulek ze včerejška. Dva nejznámější členové úchylné kapely Nightwork se k sobě vždycky podezřele měli a titulek tak láká čtenáře lačnící po pikantnostech. Nechybí samozřejmě ani fotogalerie dvou mladých herců navlečených do těsných muších kostýmů při samotném aktu.

James Franco usnul na promítání bondovky Skyfall Ještě jednou Super.cz. Nepřestávám zírat, co se dnes dostane na web. Loni to byla zpráva o tom, že Katy Perry unfollowala svého exmanžela na Twitteru, před měsícem zase smutné oznámení, že pejsek Miley Cyrus je v nemocnici a jak je z toho hvězda celá otřesená. Aktuálně si můžete přečíst, že James Franco s přítelkyní vytuhli u nového Bonda a vzbudili je až zaměstnanci kina. No to snad ne?! Nechybí ani poznámka, že "James byl prý příliš unavený na sledování kina a s kvalitou filmu to nemá nic společného." Teda být Danielem Craigem, tak si na Jamese Franca počkám...

Ne že mi ukradnete nápad! "Novinářský klišář" bude pecka

Ve své novinářské praxi jsem se poměrně často setkával (a několik jsem i sám psal) s jistými typy článků, které se pravidelně objevovaly v určitou část roku. Novinářská klišé. Jako že týden před Valentýnem jsou média plná rad jak někoho ulovit, když už jste někoho ulovili, tak co s ním provádět, když už s ním něco provádíte, tak co si k tomu ještě uvařit a tak dále.

Podle mě jasný kandidát na Pulitzerovu cenu!

Po Vánocích se tak s železnou pravidelností objevují články o tom, že se posilovny plní lidmi s černým svědomím a s těmi, kdo si dali novoroční předsevzetí, že začnou cvičit.

O Velikonocích zase můžete vzít jed na to, že se v médiích dozvíte buď něco o pohanském původu tohoto svátku, nebo lamentování nad tím, že velikonoční tradice dodržuje čím dál tím míň Čechů.

Prvního dubna se zase čeští novináři předhánějí v tom, kdo vymyslí větší ptákovinu k pobavení čtenářů.


Dvakrát do roka se mění čas - ideální příležitost, abychom lidem připomenuli historii změny času a současné pokusy o její zrušení. Pro jistotu na jaře i na podzim.

Poslední záchvěv před okurkovou sezónou jsou v červnu novinářské texty o školních výletech, jak studenti plánují strávit prázdniny a o maturitách (poslední dva tři roky je to jedno z nejoblíbenějších témat, které se v médiích objevuje dennodenně).

Novináři mají žně taky v srpnu. Jenže nejde o žně zemědělské, nýbrž o žně počasí. Ať je sucho, nebo prší, zpráva o počasí se v médiích zaručeně objeví. Ideálně ještě s nějakou vzpomínkou na povodně ("letošní deště lidem vrací hrůzy z tisícileté vody z roku 2002" v případě dešťů; "na rozdíl od deštivého roku 2002, kdy Česko zaplavila tisíciletá voda, letos lidi ochromila extrémní sucha. Lesníci varují před vznikem požárů..." v případě sucha). Počasí tak novináře nemůže překvapit.

Na září se žurnalisté moc těší, protože mohou ze všech stran probrat prvňáčky, začátek školního roku a nejnovější módní kolekce - a co třeba to skloubit? Napsat něco o módě prvňáčků? Pecka! Máme článek!

V říjnu a listopadu se obvykle zase najde nějaké hezky kulaté (nebo aspoň pětkou končící) výročí nějaké státotvorné nebo naopak státuškodné události - ať už jde o vznik Československa, velkou socialistickou revoluci nebo 17. listopad.

Vidíte? Klišé spojená s částmi roku by skutečně vydala na kalendář. Uvažuju o tom, že bych vybral 52 novinářských témat, na každý týden jedno, které pak v redakci můžou rozebírat od pondělí do neděle. Vsadím se, že by si spousta novinářů můj "novinářský klišář" koupila!

Jak jsem dělal Myšpulína

Byla to nabídka, kterou nelze odmítnout, protože přichází pouze jednou za život.

Tomuhle jsem nemohl odolat! (A ano, převlek
jsem potom zase musel vrátit...)

Můj oblíbený spolužák Vítek mi totiž domluvil jednorázový přivýdělek nevšedního rázu: na dvě hodiny jsem se stal Myšpulínem.

Teďka nejspíš následuje vaše nechápavá reakce: "Co?"

20. října čeští nakladatelé spustí Knihománii - velkou knižní akci, při níž si můžete za výhodnou cenu koupit zajímavé tituly a kromě zábavy či poučení si z knihkupectví domů odnést i malý dárek. A aby se Knihománií mohla nakazit i široká veřejnost, na úterý nakladatelství Euromedia naplánovalo tiskovou konferenci, kde jsem měl zazářit jako postava z komiksů Čtyřlístku (abych upoutal pozornost na novou knihu se sbírkou jejich dobrodružství).

S Vítkem jsme se ze školy vytratili po přednášce z psychologie, abychom v deset dorazili do  Café Imperial (pro televizní diváky je to ten, kde vaří Pohlreich; pro milovníky architektury ten nádherný palác ve stylu art-deco kousek od náměstí Republiky).

Zatímco Vítek zapojoval kabely, aby ze svého notebooku mohl promítat reprezentační video, já se snažil dostat do role (Jak se asi Myšpulín cítí? Jaká jsou géniova gesta?). Značně mi pomohlo, když dorazil zbytek organizačního týmu i s mým kostýmem. Nasoukal jsem se do něj - i když slovo "nasoukal" je zde použito poměrně nadneseně, jelikož pruhované kalhoty s červeným sakem na mě spíš visely - a s pomocí okolí jsem si nasadil i Myšpulínovu hlavu.

Mistr a já

Otvor pro dýchání a vidění byl elegantně skrytý v jeho ústech, ale stejně mi po chvíli čekání v masce začalo být horko. Naštěstí mé utrpení netrvalo dlouho. Přesně dle instrukcí jsem vyšel před novináře a okamžitě mě ozářily blesky z fotoaparátů, cvakání spouště a úsměvy přítomných. 

Ach jo, miluju ten pocit, když jsem centrem pozornosti dobře naladěných lidí. Při každém mém pohybu - ať už jsem mával, měl rozpažené ruce nebo držel za rameno Jaroslava Němečka (tvůrce Myšpulína a jeho bandy) - pokaždé se spustila spoušť blesků. Pan Němeček mě použil jako živý model toho, jak se současný Myšpulín liší od toho původního. Společně jsme zapózovali a mohl jsem se zase převléct zpátky do civilu.

Už se těším, až si do životopisu dám položku "Myšpulín".

"To musíš zakamuflovat," poradil mi Vítek. "Napiš si tam třeba organizátor Knihománie nebo člen marketingového a PR týmu."

Tak jo. Ale stejně už se těším, až mě jednou budou vítat blesky fotoaparátů i bez kostýmu...

Instagram

Hipsterské instagramové mánii jsem se statečně bránil dost dlouho. Pak mě brácha přesvědčil, abych to zkusil. Ne že bych byl nějaký fotograf, ale rád si některé momentky zaznamenávám, protože si říkám, že je potřeba mít nějakou zásobu vzpomínek na sladké mládí. Za sedmdesát let mi všichni budou děkovat, že jsem je fotil i třeba v opilosti (uvidíš, Míšo!). Ale zpátky k Instagramu...

Nejvíc mě na něm baví hrát si s různými filtry, protože pořádně nevím, co který umí. A tlačítka na horní liště mi jsou taky pořád záhadou (tedy kromě rámečku, ten už jsem odhalil), takže moje instagramování vypadá zhruba tak, že si něco vyfotím a pak náhodně mačkám tlačítka, dokud to nevypadá dost hipstersky a atmosférově. Nesmím zapomenout na kýčovitý anglický název, nejlépe z nějaké písničky nebo citátu.

Tady je pár ukázek mých výtvorů...

Katy P.

FRIENDS

Summertime Sadness

Clouds above

The End of the Summer

Budoucnost žurnalistiky

Dneska jsem v posilovně přemýšlel o své budoucnosti a kariéře a tak a něco jsem si uvědomil. Měl jsem možnost pracovat v jednom regionálním Deníku i v jeho centrální redakci a regionální zpravodajství a publicistika mě bavily mnohem víc. Teď si asi říkáte, že jsem padlý na hlavu - komu by se chtěly psát reportáže z výstavy zahrádkářů?



Nevím, ale pro mě to má určité kouzlo. Přijde mi, že v lokální žurnalistice je doopravdy vidět odvedená práce a každý text je originál. Novinář musí skutečně dojet na místo činu a vyzpovídat skutečné lidi. 

V celoplošných médiích jsou všechny zprávy víceméně totožné a liší se maximálně titulkem. To mi přijde hrozně nudné a téměř zbytečné.

Jestli má mít tištěná žurnalistika nějakou budoucnost, bude to podle mě právě ta lokální. Celostátní deníky jako Mladá fronta nebo Lidové noviny se můžou s klidem přesunout na net, což už ostatně beztak dávno udělaly. Ale místní plátky budou nabývat na důležitosti, neboť v globalizované době máme celý svět na dosah několika kliknutí, ale ty nejdůležitější zprávy z nejbližšího okolí se na internetu často vůbec neobjeví.

Proto si myslím, že vydavatelství Vltava-Labe Press, které vlastní desítky lokálních Deníků, vsadilo na správného koně.

A koneckonců i reportáž z výstavy zahrádkářů jde pojmout originálně a zajímavě.

Časopis CityBee

Minulý týden mi při čekání na osmnáctku jakási slečna na Národní třídě vtiskla do ruky formátově nezvykle velký časopis. Nejdřív jsem si myslel, že jde zase o nějakou reklamní ptákovinu, v níž se dají číst tak akorát reklamy a ono houby!

Samozřejmě, že to je propagační materiál. Konkrétně k webovým stránkám a aplikaci CityBee, která má sloužit obyvatelům českého hlavního města k vyhledávání zajímavých akcí a dobrých míst k trávení volného času.

Ale krom toho jsem na podivuhodně velkých stránkách našel i zajímavé články o Praze i Češích v zahraničí. Cesta tramvají i zbytek dopoledne mi pak ve společnosti časopisu příjemně utekl.

Zajímavý článek o prohlídce města s hercem Johnem Hurtem.

Restaurace James Dean momentálně patří k těm
 nejoblíbenějším podnikům v Praze.
Sice jsou tam ceny trochu vyšší,
ale jednou za čas je potřeba ochutnat pravou
Ameriku v podobě vanilkové coly a mléčných koktejlů, ne?

O tom, kterak si Čech otevřel v Londýně bar s originálními koktejly.

Ještě jednou o Češích v Londýně: Denis Bezucha ve městě nad Temží
prodává české chlebíčky. A daří se mu.

A krátká povídka mého oblíbence Miloše Čermáka děla za číslem pěknou tečku.

Nova fanda? Bože proč?

Jestli jste si stejně jako já až doteď mysleli, že se Česku zaplaťpánbůh vyhnuly rádobyvtipné názvy TV stanic a s Primou, Novou, Coolem, Love a Barrandovem jsme to vychytali poměrně dobře, tak se připravte na šok. Nějaký Čecháček ve společnosti CET 21 totiž dostal úžasný nápad nazvat pátý program Novy (po Nově, Cinemě, Sportu a MTV) prostě "fanda".

Názvu stanice prospělo nejenom velké písmeno na začátku, ale rovnou možná úplně jiný název.

Kdykoliv se totiž řekne fanda, vybavím si obtloustlého plešouna, který s otevřeným lahváčem sedí u televize a čumí (fanda nekouká, fanda zásadně čumí) na fotbal nebo na hokej.

Novácké peklo tedy neskončilo superhyper HD Televizními novinami ani pokusem nasadit islamistickou telenovelu v prime timu. Člověk by si podle složení, které má obsahovat ačňáky, sci-fi a prostě tyhle chlapské věci řekl, že to bude něco jako primácký COOL (na který se koukat dá). Ale já se fakt bojím už toho pekelného názvu fanda.


PEKLO!

Blog 1000 Awesome Things je kompletní!

Po tři roky americký blogger Neil Pasricha na svém blogu 1000 Awesome Things uveřejňoval drobné maličkosti, díky nimž je život krásný. Například vůně pekárny, když v kapse najdete staré peníze, nebo na semaforech chytnete zelenou vlnu.

Jeho optimistického kázání si všimli i vydavatelé, a tak výběr těch nejlepších "things" vyšel (prozatím) ve třech publikacích. Jednu z nich doma mám a je to moc příjemná knížka, která vás nakopne a povzbudí, když jste smutní nebo máte z něčeho obavy.

A dnes, 19. dubna 2012 se na blogu objevil poslední zápis s číslem #1. A co že je ta poslední báječná věc, na kterou jsme tři roky čekali? "Cokoliv, co chcete, aby zde bylo." Samozřejmě! Protože svět je úžasností plný a 999 položek nemůže obsáhnout všechno. Geniální.

Gratuluji kolegovi bloggerovi k dokončení dobré práce, ke splnění jeho amerického snu a přeju mu, aby jeho život byl stejně "awesome" jako ty maličkosti, o kterých psal.

Porce ranních titulků

Zprávy, které mě při pravidelném ranním brouzdání internetu zaujaly. 

• Obézní nebožtík roztavil krematorium v Německu - trocha černého humoru člověka po ránu nakopne jako černá káva. Článek přímo vybízí k urážlivému komentáři jako "Jak se to jen mohlo stát? Ve zpopelňování byli Němci vždycky dobří..."
• J. K. Rowlingová pracuje na encyklopedii světa Harryho Pottera - No konečně! Britská spisovatelka si užívala zaslouženého odpočinku a teď se zřejmě zase dala do práce. Na podzim má vyjít její kniha pro dospělé čtenáře, jež s Harry Potterem nebude mít vůbec nic společného, a encyklopedii kouzelného světa fanoušci netrpělivě vyhlíží už stejně dlouhou dobu, jako trvá studium v Bradavicích. 
• Emma Watson natáčela jen v podprsence a mini šortkách, předvedla i tetování nad zadečkem - titulek je v tomto případě sice delší než celý článek, ale tady jde především o fotky, že ano... Snímky zachycují bývalou Hermionu při natáčení filmu Bling Ring o skupině teenagerů, kteří se baví vloupáváním do domů celebrit. Tetování je samozřejmě falešné. Kdyby se mi Emma Watson vloupala do domu, rozhodně bych si nestěžoval...

Doufám, že vám tyhle tři titulky v každodenní porci špatných zpráv trochu zvedly náladu!

 

"Ondřeji, prosím!" Drsné video se stalo hitem internetu

Před pouhými dvěma dny se na YouTube objevilo pětiminutové video "Drsnej rozchod v Praze"  zachycující - jak už název napovídá - skutečně drsný rozchod jakéhosi Ondřeje s dívkou, co ho zřejmě dva roky podváděla. Ve videu zazní prosba "prosím" pětasedmdesátkrát - prý to někdo skutečně počítal. O tom, nakolik je morálně a legálně správné umístit takto intimní video na net, kde ho může vidět celý svět, psát nebudu. Z hádky vyplývá, že slečna rozhodně není žádný andílek a jakožto člověk neznalý celé situace, nebudu nikoho soudit.

Ne. Víc mě zajímá, jak se z obyčejného soukromého videa, jichž jsou na internetu milióny, stane fenomén.

Dnes už původní video, které během dne zhlédlo přes 350 tisíc lidí, není k dispozici, neboť jej autor odstranil. Jenže reakce sociálních sítí se už spustila jako lavina. Proto na Facebooku vznikly minimálně tři skupiny (plus skupina fanoušků Ondřejova mercedesu), kdosi nářky zoufalé slečny hudebně zremixoval, objevily se i parodie a samozřejmě se vyrojily i humorné obrázky ve stylu 9gagu.

Kdo video nestačil zkouknout, má pořád možnost, neboť ačkoliv jej autor dal pryč, někdo jiný ho na YouTube nahrál znovu.

A jaké přísady má tedy virální hit obsahovat? 

Emoce - ty jsou zde skutečně vybičované k bolestné absurditě.

Chytlavou hlášku nebo vtip - "šukala jsi s T/tesařem, ty kurvo!", "Prosím, prosím Ondřeji!" a pak cosi se šlapkama (viz obrázek výše) - nepochopil jsem, zda jde o boty či o lidové označení prodejné děvy - video je hodně roztřepané a ne všemu lze rozumět.

Záběr do soukromí - intimní video Paris Hilton mělo masový úspěch, jelikož dávalo nahlédnout do soukromí. I "Drsnej rozchod" nabízí pohled do situace, kterou spousta lidí zná. A je nepochybně lákavé podívat se, jak to řeší cizí lidi. Protože člověk je tvor zvědavý od přírody - prodejnost bulváru je skvělým příkladem. Někdejší humbuk kolem SuperVáclava (který se ukázal být fikaným marketingovým tahem), také těžil z toho, že videa zachycovala "obyčejné" lidi v běžných situacích, které se nějak zvrtnou.

Teď jenom čekám, kdy se ukáže, že to celé byla jenom skrytá reklama na crocsy.

"Blesk není mediální odpad", aneb tak pravil Šafr

V prvním dni letního semestru k nám na přednášku zavítal bývalý šéfredaktor Reflexu a současný šéfredaktor Blesku Pavel Šafr. Hned na úvod nám řekl, že nekonfliktní lidi bez názoru a bez nepřátel nikdy ničeho nedokážou. Jak nám během prvních pár minut došlo, opravdu se tímto pravidlem řídí. Je sebevědomý, věří si, jde si tvrdě za svým cílem a to spousta lidí nemá ráda.

V kontroverzní osobnosti pana Šafra je něco, co vás přiměje buďto ho svým způsobem obdivovat, nebo se stavět vůči němu do opozice.

Na naší přednášce jsem byl zřejmě jeden z mála těch, kdo patří do té první skupiny. Pavlu Šafrovi je vytýkána bulvarizace médií a nejspíš na tom i něco bude, ale zvedl čtenost Reflexu o 10 tisíc výtisků týdně. Udělal z něj výrazný časopis s názorem a originálním pohledem na společnost.

Novou tvář chce dát i Blesku. Zavedl prý přísnou politiku "zákazu výmyslů" a mnoho redaktorů již za psaní lží přísně potrestal. Snaží se z nejčtenějšího českého deníku udělat bulvár ve stylu Bild nebo Daily Mirror, nebo The Sun, více zaměřený na politiku a události než na celebrity. 

Na závěr jsme si také popovídali o tom, jak je společnost (nejen ta česká) svým způsobem pokrytecká, neboť všichni říkají,  že bulvár nečtou a přitom mají dokonalý přehled o všech skandálech celebrit. O tomhle už jsem přemýšlel dřív.


Přednáška pana Šafra každopádně byla zajímavá, protože mi přinesla nový náhled na bulvarizaci médií a díky osobitosti přednášejícího si z ní nejspíš i hodně zapamatuji.

Forbes: jeden z nejlepších českých časopisů

Česká mutace časopisu Forbes vychází jednou měsíčně teprve od listopadu, ale kvalitní rozbory, komentáře a samozřejmě typicky "forbesovské" žebříčky mě už stačily přesvědčit o tom, že jde vedle Reflexu o jeden z nejlepších českých časopisů.

                                      

                                              Obálka je stroze elegantní, nic nepřerušuje
                                            hlavní logo, to se dnes už málokdy vidí.

Cože? Dvojstránka bez jediného obrázku či reklamy?
A prý že to bez bulvarizace nejde...

Aktuální téma sdílení dat na internetu spojené se
zajímavým příběhem, jak vznikl server Uloz.to

                              

                    Designér ve mně jásá. Porovnání zasedaček např. ve Vodafonu...

... nebo v Googlu. Byznys z jiného úhlu.

Je to Forbes, takže nesmí chybět žebříček. O média se zajímám,
takže jsem si skutečně početl o každém ze 40 jmenovaných.

Rozhovor s paní Šmuclerovou o řízení podniku, o práci i o soukromí.
Tady redaktor mohl jít víc do hloubky.

Koláč podílu jednotlivých médií na trhu, který zabral celou
jednu stránku. Plýtvání místem, ale vypadá to hezky.

A ještě jeden žebříček, tentokrát 70 nejmocnějších lidí planety. Toho Obamu na prvním místě si mohli odpustit, už mi celkem vadí, jak ho média cpou všude za každou cenu (nejelegantnější muž, nejkrásnější politik, nejchytřejší černoch... UŽ DOST!).