KDO JE VĚTŠÍ BLÁZEN? Holešovická adaptace Fyziků pobaví i dojme!

Když Charlie Chaplin, Mary Pickfordová a Douglas Fairbanks v roce 1919 zakládali nezávislé filmové studio United Artists, Louis. B. Mayer, šéf MGM poznamenal, že "blázni získali kontrolu nad ústavem". Jenže studio si i pod vedením "obyčejných" herců udrželo svou nezávislost, kvalitu a funguje dodnes.

Před dvěma lety jsem na tomhle blogu složil poklonu originální verzi Tří mušketýrů, kterou hraje divadelní soubor Ty-já-tr Načerno v holešovickém divadle Radar. Od té doby jsem tomuto sympatickému spolku zůstal věrný a viděl jsem kromě Mušketýrů také ztvárnění Pratchettovy knihy Stráže! Stráže! Ty-já-tr Načerno teď pod režijním dohledem dvou herců ze zmiňovaných Třech mušketýrů připravil adaptaci groteskního dramatu Friedricha Dürrenmatta Fyzikové. Vzhledem k tomu, že se hra odehrává v blázinci, poznámka o šílencích, kteří se zmocnili vlády nad ústavem není vůbec mimo...

Ale teď už vážně. Jak se to mladým režisérům a ansámblu povedlo? Čtěte dál!

Zaprvé je nutno pochválit, že se dámy a pánové z holešovického Radaru nebáli komediální žánr zaměnit za něco trošku vážnějšího. Fyzikové je hra, která vznikla ve Švýcarsku v 60. letech a reflektuje nejen tehdy aktuální studenou válku, ale také vztah vědce a jeho objevů, vědy a lidstva. Jedná se o drama okořeněné špetkou svérázného humoru, proto ten přívlastek groteskní.

Zatímco v první polovině hra tahá diváka za nos a tváří se jako běžná detektivka, v té druhé se vše obrátí vzhůru nohama a stane se z ní crazy komedie s hlubším přesahem.

"Teď nevím, kdo je větší blázen - ti fyzikové, nebo ten personál..." slyšel jsem poznamenat jednu slečnu sedící vedle mě. A trefila to velice přesně. Hranice mezi zdravým rozumem a šílenstvím se začnou nebezpečně stírat s tím, jak se o ústřední trojici fyziků dozvíme tajemství z jejich minulosti.

"Chtěli jsme zkusit něco nového. Něco, u čeho se lidi zasmějou, ale zároveň taky zamyslí," svěřil se mi po skončení mladý šarmantní režisér Kuba Heřmánek (jehož ztvárnění vášnivého padoucha Rocheforta ve Třech mušketýrech se dočkalo mého uznání).

"Víš jak jsem poznal, že seš v obecenstvu? Slyšel jsem tě, jak se směješ!" poznamenal pak můj spolužák Martin (jehož si určitě pamatujete coby mého bratrance z grotesky Ráďa v Praze), který hraje Newtona. Nutno ale podotknout, že úplný závěr hry mě dojal téměř k slzám. To vědomí, co ústřední trojice fyziků musela a musí provést, aby zachránila sebe a lidstvo, opravdu silně zapůsobilo na můj intelekt!

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Detektiv - správňácký detektiv jak z noirových detektivek s Humphreym Bogartem. Má baloňák, klobouk do čela, doutník a skleničku bourbonu, samozřejmě! I když tu poslední jmenovanou rekvizitu požívá zejména ze zoufalství nad (ne)schopností svých podřízených, kteří si za jeho zády dělají selfie s mrtvou ošetřovatelkou...

4. Sestra Monika - jemná květinka, která se zamiluje do doktora Möbiuse (Möbia? Jak se to skloňuje?) takovým způsobem, že vám to vezme dech (a jí také).

3. Děti - technicky vzato jsou to tři postavy, ale jsou tak výborně sehrané, že jsou jako jedna. Při jejich sledování jsem si vzpomněl na němé grotesky, jejichž kouzlo spočívá právě v tom, jak jsou secvičené. Když se děti společně rozhlížely po salónku nebo otáčely stránky knihy, mohl jsem se uřehtat smíchy.

2. Newton - fyzik, který mi v paměti utkvěl nejen svou vysílačkou "skrytou" v jablku, ale také neukojitelným apetitem. Z celé trojice fyziků mi přišel nejšílenější - stále v pohybu, hlučný, svérázný.

1. Ošetřovatel McArthur - celá trojice namakaných ošetřovatelů byla skvělá, ovšem McArthur mě z nich dostával nejvíc. Nejspíš proto, že herec, který jej hraje, je kost a kůže, ovšem to mu nezabránilo v siláckých projevech ("Míšeňský porcelán!") a citoslovcích.

Fyzikové tedy stojí za vidění. Už jen proto, že je to hra, která se moc nehraje. Je to škoda. Minimálně tohle originální zpracování, ze kterého přímo čiší radost, totiž jen tak nezapomenete.

Třetí den v Paříži!

Na čtvrtek jsem si domluvil rendez-vous se svou třebíčskou kamarádkou Karin. Pravidelní čtenáři mého blogu si ji mohou pamatovat jako organizátorku legendární popcornové party. Karin je od září letošního roku na rok v Paříži jako au-pair, bydlí na jednom z ostrůvků v Seině a když zrovna nepomáhá s péčí o tři děti, studuje francouzštinu. To je život!

S Karin jsme se něco před půl desátou sešli před Musée d'Orsay, kde jsou díla významných impresionistů. Opět jsme využili mládežnické slevy 100 % a díla Van Gogha, Moneta, Maneta, Cézanna, Degase a dalších jsme zhlédli zdarma. Bylo celkem zajímavé sledovat, jak Van Gogh barvou rozhodně nešetřil, nebo jak Seurat využíval ty své proslulé drobné tečky. Kromě obrazů je v muzeu i výborná stálá expozice secesního nábytku.

V muzeu zrovna probíhá mediálně zprofanovaná výstava Masculin, která zachycuje nahé mužské tělo ve výtvarném umění od 16. století do současnosti. Zastoupena byla díla španělských mistrů 17. století i La Chapella. Nejvíc mě dostal sál, kde byla zobrazena smrt svatého Šebastiána od různých umělců, z různých úhlů a v různém provedení.

Opera Garnier. Fantom se neukázal

Pak jsme s Karinkou sedli na metro a dojeli na Montmartre. Ze Sacré Coeur (to je ten kostel, co vypadá jako dort) byl sice překrásný výhled na Paříž, ale ty davy turistů nás odradily od delšího nasávání atmosféry. Prosluněným schodištěm jsme sešli z kopce do uliček čtvrtě básníků a v jedné arabské restauraci jsme si dali oběd. Nebyl špatný a každého vyšel cca na 6 euro, což je na pařížské poměry parádička.

Posléze jsme nasedli na metro. Zatímco Karin pokračovala po lince dál, aby se mohla starat o děti, já jsem na Gare de l'Est přestoupil a jel jsem k Opeře Garnier. U té už jsem byl, když jsem Paříž navštívil poprvé před čtyřmi/pěti lety. Teď ji zrovna opravují (což myslím tehdy taky dělali), a tak domov proslulého Fantoma opery pořádně nevynikne, ale je to překrásná budova zvenku i zevnitř, pod kterou je bludiště chodeb i podzemní jezero.

Strop galerie Lafayette

Dovnitř Opery jsem nešel, protože prohlídky byly po půl hodinách a nechtělo se mi čekat, a tak jsem se přesunul do luxusní nákupní galerie Lafayette, kde sídlí zřejmě všechny světové módní domy. Nic na sebe jsem si nepořídil, protože zlatou kreditku jsem si zrovna nechal doma, ale zato jsem navštívil pobočku Monoprix (něco jako Tesco nebo Carrefour) a koupil jsem si něco k jídlu.

Na Francii se mi líbí, že i v té nejzapadlejší pobočce Carrefouru dostanete lepší ovoce a zeleninu než v Tescu v centru Prahy. Dokonce i jogurty (nejrozšířenější jsou zde Yoplait) chutnají líp!

Po galerii Lafayette jsem kolem dalších luxusních obchodních domů Printemps a Haussmann zamířil zpátky před Operu a skrze boční uličky jsem se dostal k Tuillerským zahradám. Tam jsem si otevřel časopis a užíval jsem si poslední hřejivé sluníčko. Na to, že je listopad, tak je v Paříži fakt krásně, kabát jsem měl jenom první den.

Šneci

Večer jsme s tátou a jeho kolegyní zamířili na večeři do jedné z restaurací poblíž Saint-Germain, abychom ochutnali trochu francouzského jídla. Já měl tresku se středomořskou omáčkou a s rýží a bylo to dobré, ale především se chci podělit o předkrm, jímž byli šneci.

Podávali se v ulitách a byli pořádně okořenění a naolejovaní, takže chutnali velice dobře. Člověk se toho nenají, ale když už je ve Francii, nejspíš by to měl zkusit.

Jak Ráďa potkal Bertu

Když jsem v lednu 2012 začal psát tento blog, dal jsem si předsevzetí, že u něj vydržím alespoň rok. To se mi povedlo, a tak jsem ho postupně začal opouštět. Asi to má i něco společného s dospíváním a tím, jak mi přibývají povinnosti.

Každopádně bych se s věrnými čtenáři ještě rád podělil o svou sedmou a zřejmě poslední grotesku Jak Ráďa potkal Bertu. Podle Lukáše Bejčka z Twitteru je to moje nejlepší groteska vůbec. A to mě těší. Říká se, že přestat se má v nejlepším!

Teď svoje zážitky a vzpomínky na natáčení sepisuji a doufám, že se mi do Vánoc podaří napsat biografii. Takové memoáry hvězdy němých filmů. Byla to krásná část mého dosavadního života a až jednou budu starý a vrásčitý, rád si ji prolistuju a připomenu si věci, které bych jinak zapomněl.

O průběhu psaní své autobiografie vás nepravidelně budu informovat!

Zámostí 2013: potkal jsem se s Charlie Straight a bylo to bezva!

Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o perfektní zahájení léta.

Pohled přes řeku, v pozadí zámek

Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.

V kině se promítají artové filmy typu Kvílení, konají se výstavy, lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.

Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).

Z účinkujících se mi nejvíc líbil báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.

To byl pátek. No a v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.

Například Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu). Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu, takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc. 

A pak jsem měl možnost prohodit i pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek. Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují. 

Klávesák, Zuzka, Bertík a já

Kamarádka M. říkala, že pak kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.

Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.

Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč

Taky jsem zažil další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.

Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend "hlavní město zábavy!"

Očekávané se stalo skutečností! Ráďa v Praze je na YouTube! Podívejte se na veselou grotesku i vy!

Mnoho týdnů namáhavé duševní i tělesné námahy se zhmotnilo v desetiminutové grotesce, kterou filmové ateliéry Radka Blažka zveřejnily právě teď!

Budete se smát humorným situacím, žasnout nad hereckými výkony a nepochybně vás pobaví i cameo jisté osobnosti českého veřejného života...

Ráďa v Praze je moje 6. groteska a dnes máme 6. května 6 hodin večer, ale hvězd v ní najdete víc než 6 - je jich tam víc než na noční obloze!

Anotace: 

Ráďa s Bertou chtějí jet na výlet do Brna, jenže souhrou náhod skončí v Praze. V ulicích hlavního města Ráďu okouzlí půvabná Pražanda, zatímco Berta se seznámí s Ráďovým bratrancem. A co když se do toho všeho ještě připlete kočárek s gumovou panenkou?

Šestá groteska Radka Blažka je podle kritiků ze všech nejlepší. Jako obvykle v ní najdete velkou porci ztřeštěné zábavy, dávku retro atmosféry a víc hvězd než na noční obloze. Prostředí velkoměsta a množství mladých talentů však z filmu činí jedinečný zážitek, který budete chtít prožívat znovu a znovu.

Navíc možná přijde i speciální host...

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".

Ráďa v Praze: 6. května!

Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...

Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 

                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz

Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...

 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...

"Vážně výborná groteska!" 

"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."

"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 

"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 

Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...

Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.

Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.

VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

Dojmy ze čtvrteční party

Mí hipsterští kamarádi uspořádali minulý týden ve svém holešovickém avantgardním salónu další party. Tentokrát jsme zapíjeli nástup Miloše Zemana do prezidentského úřadu. Umínili jsme si, že následující den musíme vnímat co nejmíň.

A tak jsme pili a pili a pili... A tropili jsme hlouposti. Až do čtyř hodin do rána. Ještě že jsme pořád mladí a následující rána nejsou ani zdaleka tak těžká, jak by mohla být. Ovšem podařilo se. V pátek jsem se probudil až před obědem a než jsem se rozkoukal a vzpamatoval, bylo už dávno po inauguraci. Takže jsem až zpětně zaregistroval pár vtipných fotek a tweetů (smějící se Schwarzenberg je pecka!). 

Nebudu se rozepisovat o tom, co se přesně dělo, poněvadž jsem zjistil, že tento blog čte i moje máma a nechci, aby ztratila představy o tom, jak dokonalý syn jsem.

Partymetr: 8 z 10!

Pár myšlenek a poznámek z nového semestru

Včera nám začal letní semestr a protože mám zase spoustu zážitků a poznatků, musím se podělit. 

• Dívali jsme se na Harryho Pottera pod vlivem alkoholu a během šestého dílu jsme s přáteli vypracovali podrobný plán na podporu Fénixova řádu v boji proti Voldemortovi.
• Čtrnáct dní jsem nebyl v Praze a najednou se mi všechny tramvaje zdají příšerně dlouhé.
• V předmětu Nová média budeme s Milošem Čermákem psát blog. Už se na to moc těším. Úkol pro tento semestr? Donutit ho, aby mě začal followovat na Twitteru.
• V předmětu Politická geografie máme jako povinnou četbu knihu Lincoln: Tým rivalů, na kterou jsem psal několik recenzí, takže mám míň práce.
• Ke své hrůze jsem zjistil, že spolužák Martin nečetl můj blog od loňského prosince!
• Pořád nechápu studentský informační systém a naše "rozdělení" na televizi/rozhlas a tisk/foto  - proč máme v tiskovém zaměření předmět Správné mluvení a proč tam není dost místa, když má toto zaměření většina ročníku, naprosto nepobírám.
• Dobrá zpráva je, že mi jako praxi uznají i práci v měsíčníku. 
• Z USA přiletěla Kristýna Hronzová a hned jsme začali plánovat natáčení pražské grotesky. Jenom doufám, že bude hezké počasí. Letos se ta zima drží nějak dlouho...
• Začal jsem psát svou biografii. Po třech dnech mám něco kolem 60 stránek! Plánuji tak 150, což se mi při současném tempu zdá poměrně reálné. Až ji napíšu, tak si ji vydám, abych měl vzpomínky na část svého života, již jsem strávil natáčením grotesek.
• Lana Del Rey vydala nový videoklip/reklamu na auto. Song "Burning Desire" nic moc a video jakbysmet. Pro mě, jakožto lanatika docela zklamání.

• Jo a když už jsme u zpráv z popkultury a showbusinessu, nesmíme opomenout Justina Biebera, který se vášnivě líbal s figurínou, zatímco Jimmy Kimmel se ho od ní snažil odtrhnout. Je to dost znepokojivé...

Party s detektorem lži

Detektor lži

Když nás Aneta pozvala na svou party do Oslavičky s tím, že "pokud chcete jíst a pít, přineste si jídlo a pití", nikdo z tohoto přístupu hostitelky dvakrát neskákal radostí. Ovšem vzhledem k tomu, že stejně je slušností něco přinést, nakonec jsme každý donesli nějaké to pití a nějakou pochutinu.

Ukázalo se, že Anetina strategie vyšla, protože se nakonec sešlo víc alkoholu než jsme byli schopni vypít. Druhá hostitelka Karin se zpočátku vůbec neukázala. Všichni si z ní dělali legraci, že se schovává ve sklepě s Fritzlem (kdo Karin nezná, ten nepochopí), ale nakonec přijela až později.

Nejprve jsme hráli Aktivity, a poté, když už jsme v sobě měli nějakou tu hladinku, Aneta odkudsi vytáhla hru Detektor lži. Při té je jednomu nebožákovi ruka připoutána ke kovové destičce a po kontrolní otázce (Jmenuješ se...?) mu jsou kladeny otázky s tím, že pokud odpoví pravdu, rozsvítí se zelené světýlko, ale jakmile zalže, rozzáří se červené a lháři dá elektrický šok.

Samozřejmě to spíš nefunguje, než funguje, protože sám jsem několikrát zalhal a šok jsem nedostal (nebo jsem možná takový ten chladnokrevný typ člověka, na němž detektor lži selhává) a Pavel zjistil, že zaručený způsob, jak dostat šok, je vykvákat "Blebleblebleble!"

Míša a Pavel: dva největší ostudníci na jedné fotce.

Nejprve byly přetřásány celkem normální otázky: koukáš na porno? Líbí se ti Aneta? Volil jsi komunisty? Je tvým idolem Zeman? Jenže poté, co se lahve s melounovým amundsenem, whisky a key rumem povážlivě vyprázdnily, přišly na řadu takové ty obskurnější: vzrušují tě větrné mlýny? Miluješ tajně Fritzla? Představuješ si někdy Otíka v podvazcích? A další.

Žádné šokující odhalení se však neodehrálo. Největším překvapením bylo, když se ukázalo, že Bolkovi se líbí Otíkovy ponožky. Nejspíš je to tak lepší...

Každopádně pak někoho napadlo, že když tam je pořád ještě tolik alkoholu, měli bychom si zahrát nějakou hru s panákama. To jsem vydržel asi tři kola, protože nás hrálo osm a člověk pil prakticky pořád. 

Vzdal jsem to na 38.

Pak jsem se vzdal a odešel jsem na "gauč lůzrů" popíjet čistou vodu, protože jsem se začal bát, že mi bude špatně. Nakonec se mi jenom motala hlava a dostával jsem blbé nápady. 

Cestou domů jsme píchli kolo, a tak brácha (jediný střízlivý) vyměňoval, zatímco já se marně pokoušel rozdělat výstražný trojúhelník (když se vám točí hlava a je tma, není to tak snadné, jak se zdá). Naštěstí jel za námi Pavel, který si zavolal odvoz, a díky němu jsme výměnu kola zvládli fakt rychle. "Ještě nikdy jsem v jednu ráno s dvěma promilema nevyměňoval kolo," prohlásil později Pavel.

Inu, všechno je jednou poprvé. Na studeném vzduchu jsme alespoň trochu vystřízlivěli a já už vím, jak se rozdělává výstražný trojúhelník.

PARTYMETR: 8 z 10!

Ráďova nová groteska? Hvězdné obsazení a Praha!

Z filmových studií Radka Blažka přišla dnes ráno důležitá zpráva. Velký umělec dokončil scénář pro své nové dílo. Němá groteska se podle všech indicií bude odehrávat v Praze a bude hvězdně obsazená.

Radek Blažek nám k tomu řekl: "V nové grotesce uvidíte víc hvězd než na noční obloze!"

Proslýchá se, že kromě něj a Kristýny Hronzové v roli Berty se diváci setkají s několika novými tvářemi ve vedlejších rolích. Jako obvykle lze očekávat ztřeštěnou zápletku a spoustu humoru.

Životopis Grety Garbo: jaká byla švédská sfinga?

Všechny, kdo čekali pikantní drby, fotky a videa z bouřlivé páteční noci, nejspíš zklamu. Hlavní aktérka, která vypila 2 Cosmopolitany, 1 sklenku vína, 2 Knockouty a 1 Long Island Iced Tea, mi totiž pod trestem smrti zakázala cokoliv zveřejňovat. A tak večer zůstane vrytý pouze v paměti účastníků (a mého telefonu a notebooku). 

Místo toho se dnes chci věnovat rozboru životopisu Grety Garbo (1905-1990), který jsem zrovna dočetl. Na 650 stránkách totiž autor Barry Paris podává nejpřesnější a nejobjektivnější obraz filmové hvězdy, který jsem kdy četl. 

Četl jsem životopisy Caryho Granta, Clarka Gablea a Elizabeth Taylorové a ty se mi moc líbily, ale každý k dané osobnosti zaujímal určité stanovisko, s kterým jsem ne vždy souhlasil. Pak jsem četl autobiografie Freda Astaira a Ginger Rogers a ty jsem taky se zájmem přečetl, ale jsou příliš jednostranně zaujaté a neberou v potaz širší kontext (Ginger si navíc pořád stěžovala, že nedostávala dramatické role, že ji režiséři podceňovali, měla nižší plat a blablablabla, místo toho, aby si pořádně užila ty krásné taneční filmy/komedie s Fredem Astairem, kvůli kterým ji mají všichni tak rádi a o nichž chtějí vědět co nejvíce).

Milovala Garbo někdy někoho kromě sebe?

Životopis Garbo (sehnal jsem ji na Amazon.co.uk, poštovné mě přišlo asi na 5 liber a doma jsem ji měl do týdne od objednání) ale zasazuje do kontextu, zkoumá osobnost nejzáhadnější herečky a možná i největší filmové hvězdy 20. století po všech stránkách, rozebírá, analyzuje, přidává komentáře odborníků, lidí, kteří se s "božskou" setkali a jejich dojmy. 

Výsledkem je, že čtenář knihu zavírá s dojmem, že té záhadné bytosti možná trochu rozumí. Od počátků u studia MGM, kde si po prvních 14 dnech Greta poručila královský plat 5000 dolarů týdně, jinak že se vrátí do Švédska, po její vášnivou aférku s představitelem němých milovníků Johnem Gilbertem. Když se poté hvězda Garbo naplno rozzářila ve filmovém pantheonu, kniha obsahuje mnoho příhod a vyprávění známých herců (Clark Gable), hereček (Katherine Hepburn), režisérů (Billy Wilder), kteří se s Garbo setkali nebo se o to alespoň pokoušeli. 

Královna a král mlčení - Garbo
a prezident Calvin Coolidge. Dobová karikatura
časopisu Vanity Fair.

A když Garbo v roce 1941 natočila svůj poslední film a stáhla se do ústraní, před čtenářem se otevírá úplně nový a dosud neprobádaný svět. Jak Garbo investovala do umění, akcií, vařila, nakupovala, cestovala a přitom se pořád bála lidí a vzruchu, které samotná její přítomnost vyvolávala. Jaký měla zvláštní smysl pro humor, že věřila na elfy a že svým strachem z veřejnosti lidi spíše lákala jako tajemná. Až po její smrt v téměř úplném osamění. 

Kniha je uzavřena tím, že dnes už by se nemohla zrodit hvězda jako Garbo, protože udržet si soukromí tak jako ona, je v době online bulvárů téměř nemožné. 

Veselé Vánoce!

Dnes je Štědrý den, což znamená, že si můžete pustit moji novou grotesku. Už se těším. Ne na film, ten už jsem viděl hodněkrát, ale jsem zvědavý na vaše reakce. Když jsem Ráďovy veselé Vánoce promítal na předpremiéře pro štáb, na konci všichni začali tleskat a jásat a byl to ten nejkrásnější zvuk na celém světě.

Byla to taková ta osudová chvilka, o které člověk zpětně napíše do životopisu jako o momentu, kdy se rozhodl stát režisérem/hercem/doplňte si dle libosti. Já sice na hollywoodském nebi zřejmě nikdy nezazářím, ale ta chvilka absolutního štěstí a radosti, kdy v setmělé místnosti zářily černobílé světlo z plazmové obrazovky a úsměvy mých přátel, mi bude vždycky dodávat energii.

Tady je ta groteska...

A teď už ty drby a pikanterie... Věděli jste, že...

• představitelka Berty jednou na natáčení dorazila opilá? Ale ani to nepoznáte, protože je tak schopná herečka, že to umně zamaskovala!
• natočený materiál měl původně téměř 50 minut, ale ve střižně se mi z něj podařilo vypreparovat minut 9
• bylo vystřiženo několik záběrů - například, když Berta říká, že je se svým dortem natolik spokojená, že si plánuje otevřít cukrárnu - bylo z toho krásně vidět, že "ten blázen" tady není pouze Ráďa, ale že si s Bertou nemají moc co vyčítat. Nu tak snad příště...
• šlo o nejdražší výpravu v historii filmových ateliérů Radka Blažka - kuchařská čepice, v níž Ráďa většinu filmu pobíhá, stála 120 Kč!
• úvodní záběr na tančícího Ráďu a Bertu měl původně vypadat jinak, ale Zuzka Prausová (která hraje babičku a pomáhala i jako kameramanka) byla zrovna nemocná, a tak byli tvůrci nuceni improvizovat
• film vznikal přibližně měsíc - od poloviny listopadu do poloviny prosince a převážně o víkendech
• představitelka Berty a představitelka babičky se seznámily teprve při natáčení a od té doby z nich jsou nejlepší kamarádky
• scénář na Ráďovy veselé Vánoce jsem napsal během čtyř dnů už na konci října, měsíc po premiéře Ráďa straší na věži
• sirka, kterou Berta zapaluje svíčku před tím, než jí zaskočí kost v krku, rozhodně neměla vzplát znovu, ale režisér se rozhodl tam záběr ponechat, protože vypadá vtipně
• představitelka Berty naznala, že nejvhodnějším oblečením do venkovních scén, když musí spadnout do sněhu a venku je cca mínus 5 stupňů, je kabát s krátkými rukávy. Pro krásu se musí trpět!

Takže šťastné a veselé!

Musím se učit!

Vysokoškolské studenty teď zase čeká to nemilé období, kdy se po půlročním nicnedělání (teda my to tak aspoň máme, nevím jak ostatní...) musí začít učit. A to je nemilé.

Ale tento semestr bych moc rád všechny testy a zkoušky udělal na první pokus, abych se mohl soustředit na práci, která mě moc baví, a na skvělé lidi kolem mě. A vlastně i na tu školu, která je - když zrovna není zkouškové období - hrozně fajn.

Příští týden mám asi tři nebo čtyři testy, takže vánoční večírek, který pořádá dekadentní spolužák ve svém bytě v Holešovicích, je pro mě něco jako světlo na konci tunelu. Doufám, že se k němu dostanu dřív, než mě pohltí temnota...

(To si jen trénuju básnické a umělecké výrazy, až budu na večírku pražské avantgardě předčítat nějaká svá dílka.)

Exkurze do ČTK

Letošní semestr je bohatý na exkurze. O té do archivu novin a časopisů jsem už psal a během minulých dvou týdnů jsme se spolužáky z žurnalistiky hned dvakrát navštívili sídlo České tiskové kanceláře. Poprvé to byla jenom nudná přednáška v zasedací místnosti, kde jsem o této organizaci získal dojem, že nade vše miluje font Courier New. Teprve na té druhé jsme skutečně něco viděli.

V hlavním newsroomu mají dokonce několik hodin, z nichž každé ukazují čas v jiné světové metropoli. Jako ve filmech!

Server, který blikal zeleně jako ze Star Treku

Dovedete si představit ten chaos, který způsobí banda začínajících novinářů?
Ne?Tady máte fotku!

Tady pan fotograf zpracovává fotky z terénu nebo z jiných agentur

Pozorně sledujeme jeho telefonát na "místo činu".
Andrea (ta vysoká zrzka za tou blondýnou) je sladká, nemyslíte?

Práce v ČTK je namáhavá, a tak se tady asi hodně chlastá...

Budovou v Opletalce nás provázel sympatický pán, který vždycky nechal lidi z jednotlivých oddělení, aby nám řekli něco o tom, jak to chodí u nich. Takže jsme si mohli vyslechnout pár zážitků a zkušeností od ostřílených fotografů, editorů videa a audia i od grafiků. Dokonce jsme si potěžkali i brašnu terénního fotografa - váží asi třicet kilo a ta váha je prý jeden z důvodů, proč v ČR nemáme mnoho zpravodajských fotografek.

Všechny fotky nafotil můj oblíbený spolužák Martin H., jemuž chci tento příspěvek věnovat. 

(Částečně taky proto, že jeho přítelkyně slíbila, že mu udělá žhavou show, jestli se jeho jméno někdy objeví na tak prestižním blogu, jako je ten můj. Nemáš zač, Martine!)

VÍME PRVNÍ! Radek Blažek chystá novou grotesku!

Praha (rb) - Radek Blažek (20), tvůrce obskurních němých grotesek, připravuje další krátký film dle vlastního scénáře! Vyplývá to ze záznamů facebookové konverzace, ke kterým se dostala redakce tohoto blogu.

Bližší informace o připravované grotesce zatím nejsou známy, ale z drbů, které kolují ve vyšších kruzích, usuzujeme, že film bude mít vánoční tematiku a premiéra by měla proběhnout právě během vánočních svátků.

Předpokládáme, že v hlavní roli opět uvidíme Radka Blažka a Bertu si zahraje Kristýna Hronzová.