Zámostí 2013: potkal jsem se s Charlie Straight a bylo to bezva!

Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o perfektní zahájení léta.

Pohled přes řeku, v pozadí zámek

Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.

V kině se promítají artové filmy typu Kvílení, konají se výstavy, lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.

Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).

Z účinkujících se mi nejvíc líbil báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.

To byl pátek. No a v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.

Například Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu). Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu, takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc. 

A pak jsem měl možnost prohodit i pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek. Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují. 

Klávesák, Zuzka, Bertík a já

Kamarádka M. říkala, že pak kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.

Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.

Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč

Taky jsem zažil další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.

Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend "hlavní město zábavy!"

Knižní tipy na květen

Venku už je poměrně hezky, tak popadněte knížku a upalujte ven na lavičku! Není nic lepšího než si číst a přitom se slunit - vstřebávat vitamín D a dobrý příběh. Co vám doporučím teď?

Natočil jsem nové Knihoblogy, tak mrkněte na dvě dvouminutová videa a nechte si poradit od knižního znalce mého formátu!

OSTRÉ PŘEDMĚTY jsou psychologický thriller od Gillian Flynnové, kterou média označují za vůbec nejlepší současnou spisovatelku. Její knihy jsou obvykle soustředěny kolem komplikovaných jedinců a na konci čeká zvrat, který nejde uhádnout, ač se snažíte sebevíc.

NELEHKÝ DEN je příběh, který se čte stejně snadno jako jakýkoliv válečný či špionážní román, jenže se liší tím, že jde o popis skutečné mise. A to přímo té, při níž před dvěma lety Američané zabili Usámu bin Ládina, nejhledanějšího teroristu na světě. Autor část zisku věnuje válečným veteránům, takže koupí knihy přispíváte na boj s terorismem.

Navíc v druhé půlce měsíce Odeon ve své edici Světová klasika vydá luxusní vydání Velkého Gatsbyho, na které už se taky moc těším kvůli filmu.

A ještě se chci pochlubit první fan girl Knihoblogu. Pod videorecenzi na 1Q84 napsala:

I dont understand even a single word but i like this video. And you look so cute. This version of 1Q84 looks nice. I like it more than usa version!

!!! 

 

Krásné květnové počasí

Minulý rok jsem byl touhle dobou natolik zaneprázdněn stresováním z maturity, že jsem jen okrajově vnímal krásné počasí. Letos si ho konečně můžu v rámci možností vychutnat naplno. A tak se snažím.

Je parádní, když svítí sluníčko - tráva je hned zelenější a větve stromů vrhají různé stíny. Poslední týden navíc příjemně fouká, což je taky moc příjemné, protože lechtivý vánek ochlazuje. A když fouká silně, tak mi to zase připomíná krásný výlet do Provence, kde od moře dulo pořád. Jeden z nejpříjemnějších pocitů je když mi vítr cuchá vlasy.

Člověk ráno vstává do školy a vypravit se trvá jenom chvilku, protože si stačí přes triko přehodit košili, nazout boty a může jít. Už žádné zdlouhavé šněrování těžkých zimních bot, už žádné mikiny, šály, kabáty, rukavice a čepice. Boží! Venku je příjemně, odpoledne dokonce teplé počasí uspává.

Pak začne být dusno, stáhnou se šedivá mračna, zvedne se chladný vichr a PRÁSK! Začne hřmít. Sezóna letních bouřek už se stačila poprvé projevit, ale pořádně začne teprve v červnu. Mám rád letní bouřky, je na nich něco tajemného a krásného. I když se spustí liják, jsou to velké kapky a svým způsobem příjemné, protože ochladí rozpálené ulice.

A po bouřce všechno voní. V květnu sladce voní šeříkové keře, trávníky a stromy pořád, ale po dešti je to všechno ještě silnější. V chemii nám kdysi učitelka říkala, že je cítit ozon.

Tohle jarňo-letní počasí je zkrátka a dobře moc krásné. Škoda, že v našich klimatických podmínkách vydrží jenom dva tři měsíce.

Jaro v Praze

Posledních asi pět dní to vypadá, jako by už definitivně přišlo léto. Sluníčko pálí, teploty stoupají ke třiceti stupňům, městské ulice žhnou jako pekařská pec, lidé odhodili všechny možné svršky a snaží se na odhalené části těla nachytat bronz (nebo rakovinu kůže). 

Všechno barevně kvete, sladce voní, ráno je brzo světlo a večer dlouho tma... Lidé v zahradách svých vil pořádají večírky a vůně grilovaného masa se line ulicemi jako další lákadlo pro bzučivý hmyz.

A tak jsem se vydal do ulic tuhle krásnou atmosféru aspoň trochu zachytit na amatérských fotkách, protože povedený obraz (a taky Ferrero Rocher) může říct víc než tisíc slov.

Růžový šeřík krásně kvete i voní...

Bílý šeřík nezůstává pozadu!

A třešně či magnólie či co to je jsou krásné jakbysmet.

První máj je spojen s kvetoucími třešněmi

Česká vlajka na Národním muzeu

Odpočinek u Vltavy

Z mého života: Prvního května jsem se v podvečer sešel s bývalými spolužačkami z gymplu, které momentálně studují v Praze jako já a prošli jsme se k Vltavě, v níž jsme si smočili nohy a bylo to tuze příjemné a tuze letní - foukal tak jemný vánek, horký vzduch se tetelil nad dlažbou a slunce svítilo a pálilo ostošest.