Plány Václava Moravce na důchod: koupit chalupu za Prahou a pěstovat tam zeleninku!

Bez obvyklé košile a saka si moderátorské eso Václava Moravce dokáže představit jen málokdo. Podle Ráďových exkluzivních informací však má oblíbený novinář a odborník na žurnalistickou etiku v plánu společenský oděv vyměnit za farmářský úbor a slamák! 

"Kdy je nejlepší zasázet jahody?" a "Co je nejlepší proti plevelu?" dost možná budou nové otázky Václava Moravce. Držitel šesti (ne-li více!) cen TýTý, možná brzy značně změní styl svých otázek. Svým studentům se totiž svěřil s tím, že si je dobře vědom toho, že v televizi a rádiu nebude moci působit věčně.

"A tak už trochu počítám, že zůstanu učit a ve volném čase budu na chalupě za Prahou pěstovat okurky," prohlásil Moravec. Dodal, že už se celkem těší, neboť jeho současná práce - jakkoliv ji miluje - je značně stresující.

Tak až si za pár let půjdete na farmářské trhy pro ovoce a zeleninu, pořádně si pěstitele prohlížejte. Je docela možné, že vám brambory s televizním úsměvem navrch podá Václav Moravec. 

Léto je tady! A ovoce s ním...

Miluju ovoce. 

Jednak je zdravé - čistí tělo, udržuje pocit sytosti, takže se člověk nepřejídá a obsahuje spoustu vitamínů a bůhvíčeho dalšího - a jednak mi moc chutná. V obchodech i na různých trzích už jde navíc sehnat i takové, na které člověk během zimy nenarazil, ač se snažil sebevíc.

Jahody, nektarinky, hrozny, pomalu už začínají i mé oblíbené broskve a nemůžu se dočkat melounu... Když se k tomu ještě přidají celoročně dostupné banány a jablka, člověku dojde, na kolik různých způsobů si může ovoce připravit jako lahodnou a zdravou svačinku.

Dělám si teď hodně ovoce s jogurtem, beru si ovoce do školy i jen tak do krabičky. Už je taky natolik hezky, že se dá chodit běhat, a tak se snažím třikrát až čtyřikrát týdně hned po probuzení rozhýbat organismus.

Navíc jsem se konečně odhodlal k nákupu mnou vytvořeného müsli z Mixit.cz. Radost mi jen kazí, že toto krásné počasí a ovoce u nás není celý rok. Buďto si budu muset počkat na ono pověstné globální oteplení, nebo se přestěhovat někam na jih...

Hledá se Oreo Milka!

Byl jsem v Albertu, Bille i Tescu, v centru Prahy i na Letné, přesto toto dokonalé spojení lahodné čokolády a výborných sušenek nemůžu nikde najít! Kdybyste na ni někde narazili, dejte mi prosím vědět do komentářů.

Díky!

Mých top 5... STUDENTSKÝCH JÍDEL

Ach ano, bývaly časy, kdy jsem se obával o svou štíhlou linii, protože jsem byl doma i ve škole obklopen jídlem. S přechodem na univerzitu se však časy změnily a já už se o kalorie navíc příliš obávat nemusím. Menza totiž podává ještě horší jídla než naše školní jídelna, a tak jsem odkázán jen sám na sebe a své nevelké kuchařské schopnosti.

Jakožto student se věčně potýkám s nedostatkem času a peněz, takže následující pětice pokrmů je nejen rychlá na přípravu, ale taky si je může připravit i člověk, který příliš nevydělává...

5. Cereálie a müsli - skvělá nakopávající snídaně s vysokým obsahem cukru (proto je to lepší jíst ráno na probuzení), vápníku, vlákniny a oříšků. Nejlépe podávat s mlíkem nebo bílým jogurtem (důležité pro kosti a zuby), případně si do müsli můžete nakrájet i nějaké ovoce. Do této kategorie zařadím i ovesnou kaši, která je rovněž snadná a rychlá na přípravu, a na níž jsem byl živ ve zkouškovém období.

4. Těstoviny - máte mezeru mezi přednáškami zrovna v čase oběda? Ideální příležitost pokusit se uvařit něco jako skutečné jídlo. Co třeba těstoviny? Jsou lehké, dobré a rychlé na přípravu. Ale doporučuju koupit kvalitní značku, třeba Panzani, protože ty se fakt nelepí (vyzkoušeno za vás)! Na těstoviny můžete kromě evergreenu v podobě kečupu a sýra vytvořit kvalitnější omáčku z rajčat, bazalky a parmezánu (a v čase nouze jsou opět k dispozici hotové omáčky - Uncle Ben's, Panzani atd.), nebo na ně vyklopte konzervu tuňáka a můžete si odškrtnout položku ryby ve vašem jídelníčku.

3. Jablka - zaspáváte? Probouzíte se ráno tak pozdě, že jen stěží stíháte povinnou osobní hygienu? Pro ty, kterým vstávání nevoní, tu jsou jablka! Věrný doprovod studentů všude po světě (a teď nemyslím v podobě svítícího obrysu na noteboocích). Jablko stačí hodit do tašky a máte vystaráno. Ve škole si ho jenom opláchnete a máte nejen extra rychlou, ale taky zdravou svačinku, která na chvíli doopravdy zažene hlad.

2. Sendviče - už jsme si řekli, co jíst, když máte během poledne čas. Jenže co když zrovna musíte v univerzitní aule vstřebávat vědomosti? V tom případě doporučuji vstát o něco dříve (kdo toho není schopen viz bod 3) a mezi krajíce toustového chleba naskládat pár plátků sýra, rajčete, kousek papriky a šunku nebo kousky kuřecího masa, které vám zbyly ve spíži od nedělního oběda. Fantazii se zde skutečně meze nekladou.

1. Tousty - variace na sendviče, kterou si nejspíš oblíbí milovníci zapečeného sýra. Pokud máte na koleji/privátě/doma k dispozici toustovač, položte do něj krajíce toustového chleba nebo rozříznutou housku naplněné sýrem, rajčaty, kečupem, šunkou atd. a během toho, co se to do sebe zapéká v křupavou dobrotu, si můžete třeba vyčistit zuby nebo zkontrolovat facebook. Tousty můžete jíst na snídani, svačinu i večeři a pokud nemáte čas, zachrání vás i v čase oběda. Proto vyhrávají první místo!

Nejlepší cookies na českém trhu

Nejdřív jsem chtěl udělat žebříček TOP 5, ale pak jsem si uvědomil, že tyhle cookies nemají konkurenci.

Chtěl jsem vyfotit i cookies, abyste viděli,
jak vypadají ve skutečnosti, ale bohužel jsem je
snědl dřív, než jsem si došel pro mobil.

Zlaté sušenky jsou sladké, jemné a s kousky čokolády nebo čokolády a oříšků. (A taky nepochybně se spoustou éček, ale za tu lahodnost to stojí!).

Chcete je ochutnat? Není nic snazšího než zajít do obchodu, kde je mají, což jsou asi všechny větší supermarkety v Česku (tedy pokud jsem je v dané pobočce všechny nevykoupil).

Jediná výtka je asi k jejich drobivosti. Drobivost Zlatých sušenek je "Too Damn High", abych citoval jedno internetové meme.

Takže se do nich zakousněte a vychutnejte pravou českou Ameriku! Dobrou chuť!

Začít den s vaflemi...

Někdy vážně závidím bráchovi, že má za sourozence mě. Kdo by nechtěl takového bratra, jako jsem já? Včera jsem se probudil s ohromnou chutí na vafle, a tak jsem vytáhl starý recept a ještě rozespalýma očima jsem se pokusil přesně následovat instrukce.

A voilá! Vafle se povedly: byly voňavé, křupavé a zkusil jsem je s borůvkami a s malinovou marmeládou. S borůvkami chutnaly delikátně. Každopádně mě nakoply a dodaly energii na celý den, což je účelem snídaně.

Kromě vaflí jsem měl ještě zelený čaj a spoustu ovoce. A všechno jsem to zkonzumoval na zahradě, kde bylo krásně. Slunce prosvítalo korunou stromu, jemně foukalo... Ach jo, léto je tak pěkný. Musíme si ho užívat, dokud to jde.

Jenom mě mrzí, že nemáme bazén. To by mi už nic nechybělo. Mohl bych u něj ležet a popíjet cherry colu a když by mi začalo být horko, skočil bych se zchladit do jeho vln. Jo, to mi připomíná: alarmuje mě nedostatek cherry coly v okolních supermarketech, asi se pro ni budu muset vypravit na druhý konec města...

A mimochodem, dejte si dneska vafle nebo něco dobrýho i za mě, protože můj blog tímto slaví svůj 200. příspěvek! Juchů!

Jak jsem navštívil Jamese Deana

Ne, neděste se, nejedu v žádných psychotropních látkách. Mám na mysli pražský retro diner James Dean, který je inspirován životem této tragicky zesnulé hollywoodské legendy a vůbec atmosférou amerických padesátých let.

Krásnou hutnou atmosférou se vším všudy.

Z repráků hraje doo wop, swing, jazz, můžete slyšet Elvise, Everly Brothers, The Flamingos (tnut tnut!) a další neprávem pozapomenuté umělce. V pohodlných červeno-bílých boxech si můžete listovat jídelníčkem, na němž nechybí vanilková cola, mléčné koktejly, alkoholické drinky a hamburgery a počkat na příchod sličné servírky ve stylové uniformě. Čekání (může se protáhnout, při mé návštěvě jsme stěží našli volný stůl) si můžete ukrátit taky prohlížením nástěnných maleb Jamese Deana, Marilyn Monroe, pin-up girls, Elvise, nebo třeba zkoušením, zda jukebox v rohu funguje (nevím, všiml jsem si ho až na odchodu).

Objednal jsem si čokoládový milkshake. Dorazil s kopcem šlehačky a červenou třešničkou na vrcholku. So retro! Ceny sice nejsou zrovna nejnižší, ale James Dean není typ podniku pro každodenní stravování. Je to o stylu, o nasátí atmosféry, o úniku z všedního světa zpátky do 50. let, kdy jste s přáteli ze školy nad mléčnými koktejly řešili, kdo s kým jel v tátově cadillacu na Vyhlídku milenců a jestli je lepší James Dean nebo Marlon Brando.

Stojí to za návštěvu. Až budu mít víc peněz, zkusím ten cheeseburger. A až budu mít ještě víc peněz, otevřu si podobný retro podnik, kde budu prodávat svůj lahodný jablečný koláč a čokoládové muffiny.

Jak jsem navštívil Candy Store

Jeden z nejlepších způsobů, jak prozkoumávat svět, je skrze jídlo. A ve 21. století už za ochutnáváním cizokrajných pokrmů nemusíme cestovat daleko. Na každém rohu jsou nám uspokojení chutí k dispozici indické, řecké, americké, čínské, italské, francouzské i tradiční české restaurace. V řetězci Marks and Spencer si můžeme koupit anglické sušenky, belgickou čokoládu a další pochutiny. A navíc je v Praze i Candy Store! 

Candy Store a Candy Car

O tomhle obchodě, který nabízí sladkosti a jiné pochutiny dovážené přímo z USA, jsem se dozvěděl teprve nedávno, když jsem na internetu sháněl svoje oblíbené skořicové žvýkačky Big Reds. Candy Store je totiž má na skladu za 21 Kč (jo, žvejky normálně stojí cca o polovinu míň, ale skořicové v ČR asi jinde neseženete). A kromě nich taky kuličky Maltesers, karamelky Milk Duds, vanilkovou Colu nebo bonbony M&M's s příchutí preclíků nebo arašídového másla, co jsou k dostání nejblíž možná tak v Rakousku nebo Německu a ani tím si nejsem tak docela jist.

Já se rozhodl vyzkoušet Twizzlers, protože jsem o nich už hodně četl a v posledních Transformers jim ta kočička, co neumí hrát a obsadili ji jenom proto, že Megan Fox řekla, že Michael Bay je horší než Hitler, udělala sexy reklamu. A verdikt? Je to míň sladký gumový had. Nic zvláštního. Příště zkusím ty M&M's. 

A od kamaráda jsem ještě ochutnal jeden Milk Dud - karamelky v jemné čokoládě. Ty jsou moc dobré a sladké, ale bohužel se příšerně, skutečně PŘÍŠERNĚ, lepí na zuby.  

Ale nelituju toho, že jsem to vyzkoušel. Přece jenom mě to pořád vyšlo levněji, než letenka přímo do Států. 

I když tam bych taky jednou chtěl. Kvůli tomuhle: 

Sbohem, dieto!

Zase se začínám bát o svou štíhlou linii. Když jsem se vážil naposledy, měl jsem sice svých klasických 68 kilo na 183 cm, ale obávám se, že po tomto víkendu to bude mnohem víc. 

Na rozdíl od poloprázdné lednice v Praze se doma vždycky najde něco k jídlu. A co víc, vždycky je to něco dobrého.

Po příjezdu domů mě maminka přivítala horkými lasagnemi, které po dvou týdnech toustů, těstovin, nepovedených ryb a pizzy, chutnaly jako božská mana.

A v sobotu upekla ovocný dort a když jsme jeli navštívit babičku, obdařila nás ještě skořicovými šátečky a zmrzlinou.

S takovouhle si svoji antickou figuru neudržím! Zítra jdu do fitka.

Juicy Fruit sice nebudou, ale aspoň jsou pečliví!

Dneska na mě z mejlové schránky vyskočila odpověď firmy Wrigley na můj dotaz, zda budou ještě k dostání žvýkačky Juicy Fruit. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby mi podobná odpověď, ale od jiné slečny/paní nepřišla už před dvěma dny. Jsem rád, že kontakt se zákazníky česká pobočka Wrigley bere tak vážně.


A tady je ta nemilá odpověď:

Bohužel Vás ale musíme informovat, že Vámi zmiňovaný produkt Juicy Fruit již není distribuován na českém ani slovenském trhu. O jeho znovuuvedení na zmiňované trhy se v současné době neuvažuje. K tomuto kroku jsme přistoupili na základě vyhodnocení spotřebitelských preferencí. 

No, asi jsme je málo kupovali!


K aféře Juicy Fruit jsem ale ještě našel další podrobnosti: dle informací z internetu jde o žvýkačky obsahující cukr. Už jsem málem zapomněl, že se ještě vyrábí žvýkačky s cukrem...

A tak si možná raději koupím krabičku tropických nebo melounových 5 gums (které v Evropě mimochodem distribuují za stejnou cenu jako v US, ale s tím rozdílem, že v Evropě je žvýkaček 12, zatímco v zámoří 15 a ještě k tomu větší možnost výběru příchutě - tsss!) bez cukru pro mou štíhlou linii a zdravé zuby! 

Forbidden (Juicy) Fruit

Už z Bible víme, že zakázané a nedostupné ovoce je nejlákavější. To vysvětluje mou současnou nepřekonatelnou chuť na žvýkačky Juicy Fruit od Wrigley. Když jsem byl malý, pořád na ni běžely reklamy v televizi a já ji měl jenom párkrát (ale tu chuť si trochu pamatuju). Vůbec mě tehdy nenapadlo, že by se k nám přestala dovážet. 

Juicy Fruit: Takhle si je pamatuju z dětství 

Jenže stejně jako jeden čas arašídové bonbony M&M's, i žvejkačka Juicy Fruit momentálně není k dostání v obchodech a ten, koho popadne chuť na tu svěží ovocnou chuť, musí hledat na internetu v podpultovém prodeji, nebo jet do zahraničí. Jako za komunistů.

"Výrobek momentálně neprodáváme, ani prodej v nejbližší době neplánujeme," vyjádřila se ke skandální absenci žlutých žvýkaček na pultech obchodů Veronika Kubíčková z oddělení péče o zákazníky. Společnost Wrigley se podle ní omlouvá a děkuje za pochopení.

Já to ale nechápu - to se Juicy Fruit skutečně tak špatně prodávaly? Musím zase stejně jako v případě M&M's (to, že si je dnes můžete koupit kdekoliv, je moje zásluha - jedno léto jsem psal mejly kde se dalo a obcházel jsem obchoďáky a cukrárny, zda tyto bonbóny mají) vytvářet poptávku? Jak jinak se vyhnout nekřesťanským cenám v hlubinách internetu, kde se k ceně navíc ještě musí přičíst poštovné?

Ne! Vyzývám k hnutí za návrat žvýkaček Juicy Fruit na pulty českých obchodů! Posílejte mejly do Wrigley, klidně i do amerického ústředí - ať vědí, jakými nedostatky trpí jejich česká pobočka - a do obchoďáků jako je Tesco, Albert, Billa, Kaufland, Interspar...

A do té doby prosím někoho, kdo plánuje v nejbližší době výlet do Německa, země zaslíbené všem gurmánům, aby mi jeden balíček koupil.

Spearmint, DoubleMint a Juicy Fruit (částečně i Big Red)
- plátkové žvejky mého mládí

Že bych napsal kuchařku?

Nevím, čím to je, ale každý týden se některých druhů zpráv objeví víc, než jiných. V tomto týdnu to byly zprávy o vydání dvou zajímavých kuchařek. 

První "uvařil" teprve sedmnáctiletý týpek Martin Škoda. Ve čtvrtek se jemu a jeho kuchařce věnovali v Reflexu. Knížka hravě nazvaná Škoda nevařit má 224 stránek, zajímavé recepty jsou doprovázeny fotkami, ovšem to nejzajímavější je na tomhle dílku propojení vaření s hudbou. U každého receptu je jeden song, který se hodí k jeho vaření. 

Na netu jsem narazil na pár ukázek z jeho kuchařky - tuším zrovna nějaký návod na přípravu sendviče s uzeným lososem (což mě zaujalo, protože miluju lososa) a celkem se mi to líbilo, ale když jsem viděl některé názvy jiných jídel obsažených v kuchařce, přišly mi docela složité. Každopádně toho kluka obdivuju - v sedmnácti letech jsem se taky pokoušel o vydání knihy a dopadlo to tak, že jsem si ji musel vydat sám. Martin Škoda musí být skutečně dobrý (a jeho recepty taky). Doporučuju přečíst ten článek v Reflexu.

Kniha je ke koupi v knihkupectvích a na internetu už od 290 Kč.

A druhá kuchařka se jmenuje Deník Dity P. a napsala ji Dita Pecháčková, bývalá šéfredaktorka časopisu Apetit. Tahle mě zaujala zajímavou propagací před Facebook, kde autorka využila výhody timeline a návštěvník tak může sledovat, jak kniha vznikala od textů až po tisk. Vlastně je celkem paradoxní, že sedmnáctiletý student, příslušník facebookové generace, svou knihu nedokáže na internetu propagovat tak poutavě. 

Ale zpátky ke kuchařce: autorka píše, že v ní jsou snadné a rychlé recepty z potravin, které jsou k sehnání (což je super, protože nic mě nedokáže rozčílit tolik, jako když chci něco ukuchtit a nemůžu k tomu sehnat přísady). Deník Dity P. má 280 stránek a na internetu je k sehnání od 355 Kč.

Jak vidno, kuchařky jsou teď v kurzu, a tak mě napadlo, že bych mohl taky vybrat pár mých receptů. Problém je v tom, že skutečně "svoje" recepty mám asi jenom tři, maximálně čtyři. To by byla docela útlá kuchařka. Navíc člověk nikdy neví, kdy se mu budou jeho tajné recepty hodit - co když mi nevyjde kariéra novináře a budu si chtít otevřít kavárnu s mými dezerty? - takže bych je nerad prozrazoval. Vlastně se na psaní kuchařky asi nehodím.

Potraviny v Marks & Spencer, aneb výlet do Británie

Že řetězec Marks & Spencer v Česku známý převážně prodejem oblečení nabízí i sortiment potravin, jsem věděl už delší dobu. Ale že je ten sortiment tak zajímavý a pestrý, na to jsem přišel teprve nedávno!

Kdysi se mi spolupracovnice zmínila o tom, že když byla v Británii, kupovala si v Marks & Spencer pomerančovou marmeládu a že bych ji měl někdy vyzkoušet. Loni na podzim mi nová spolužačka z vejšky prozradila, že si chodí do Marks & Spencer pro cookies, které si oblíbila během pobytu za Lamanšským průlivem.

Shodou okolností jsem si na to vzpomněl před pár dny, když jsem v Palladiu spatřil ceduli s názvem obchodu. "To jsem nevěděla, že tam prodávají i jídlo," prohlásil můj dámský doprovod, ale šli jsme to společně prozkoumat.

A můj ty bože!

Nejen široké spektrum cookies a dalších sušenek. Taky čokolády, oříšky, marmelády, gumové bonbony a chipsy. Největším překvapením však byla sekce mražených potravin, kde měli skvěle vypadající mraženou pizzu, fish & chips, zamrazená hotová jídla pro jednoho a zmrzlinu!

Možná víte, že jsem vášnivý milovník kvalitní zmrzliny. Jednou za čas si udělám radost kelímkem Haagen Dazs nebo Ben & Jerrry's. Ty obvykle stojí v rozmezí 100 až 150 Kč. Udivilo mě tedy, že v "Márkovi a Spensrovi" prodávají stejně velký kelímek mangového sorbetu a dalších příchutí za 99 Kč!

Ceny jsou většinou samozřejmě trochu vyšší, ale ne o tolik. A člověk ví, že kupuje kvalitní potraviny přímo z ostrovního království.

Tenhle gastronomický průzkum mi připomněl můj úžas, když jsem v roce 2004 stál v supermarketu ve Velké Británii a za boha jsem se nemohl rozhodnout, kterou neznámou dobrotu mám vyzkoušet, protože všechny vypadaly lákavě. I v srdci Prahy jsem si náhle připadal jako na výletě v úplně cizím prostředí. Teď už vím, že Marks & Spencer se stane mým druhým Teskem.

A už se těším na ten mangový sorbet!