Jak Ráďa potkal Bertu

Když jsem v lednu 2012 začal psát tento blog, dal jsem si předsevzetí, že u něj vydržím alespoň rok. To se mi povedlo, a tak jsem ho postupně začal opouštět. Asi to má i něco společného s dospíváním a tím, jak mi přibývají povinnosti.

Každopádně bych se s věrnými čtenáři ještě rád podělil o svou sedmou a zřejmě poslední grotesku Jak Ráďa potkal Bertu. Podle Lukáše Bejčka z Twitteru je to moje nejlepší groteska vůbec. A to mě těší. Říká se, že přestat se má v nejlepším!

Teď svoje zážitky a vzpomínky na natáčení sepisuji a doufám, že se mi do Vánoc podaří napsat biografii. Takové memoáry hvězdy němých filmů. Byla to krásná část mého dosavadního života a až jednou budu starý a vrásčitý, rád si ji prolistuju a připomenu si věci, které bych jinak zapomněl.

O průběhu psaní své autobiografie vás nepravidelně budu informovat!

Očekávané se stalo skutečností! Ráďa v Praze je na YouTube! Podívejte se na veselou grotesku i vy!

Mnoho týdnů namáhavé duševní i tělesné námahy se zhmotnilo v desetiminutové grotesce, kterou filmové ateliéry Radka Blažka zveřejnily právě teď!

Budete se smát humorným situacím, žasnout nad hereckými výkony a nepochybně vás pobaví i cameo jisté osobnosti českého veřejného života...

Ráďa v Praze je moje 6. groteska a dnes máme 6. května 6 hodin večer, ale hvězd v ní najdete víc než 6 - je jich tam víc než na noční obloze!

Anotace: 

Ráďa s Bertou chtějí jet na výlet do Brna, jenže souhrou náhod skončí v Praze. V ulicích hlavního města Ráďu okouzlí půvabná Pražanda, zatímco Berta se seznámí s Ráďovým bratrancem. A co když se do toho všeho ještě připlete kočárek s gumovou panenkou?

Šestá groteska Radka Blažka je podle kritiků ze všech nejlepší. Jako obvykle v ní najdete velkou porci ztřeštěné zábavy, dávku retro atmosféry a víc hvězd než na noční obloze. Prostředí velkoměsta a množství mladých talentů však z filmu činí jedinečný zážitek, který budete chtít prožívat znovu a znovu.

Navíc možná přijde i speciální host...

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".

Ráďa v Praze: 6. května!

Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...

Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 

                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz

Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...

 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...

"Vážně výborná groteska!" 

"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."

"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 

"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 

Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...

Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.

Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.

VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

Ráďova nová groteska? Hvězdné obsazení a Praha!

Z filmových studií Radka Blažka přišla dnes ráno důležitá zpráva. Velký umělec dokončil scénář pro své nové dílo. Němá groteska se podle všech indicií bude odehrávat v Praze a bude hvězdně obsazená.

Radek Blažek nám k tomu řekl: "V nové grotesce uvidíte víc hvězd než na noční obloze!"

Proslýchá se, že kromě něj a Kristýny Hronzové v roli Berty se diváci setkají s několika novými tvářemi ve vedlejších rolích. Jako obvykle lze očekávat ztřeštěnou zápletku a spoustu humoru.

Veselé Vánoce!

Dnes je Štědrý den, což znamená, že si můžete pustit moji novou grotesku. Už se těším. Ne na film, ten už jsem viděl hodněkrát, ale jsem zvědavý na vaše reakce. Když jsem Ráďovy veselé Vánoce promítal na předpremiéře pro štáb, na konci všichni začali tleskat a jásat a byl to ten nejkrásnější zvuk na celém světě.

Byla to taková ta osudová chvilka, o které člověk zpětně napíše do životopisu jako o momentu, kdy se rozhodl stát režisérem/hercem/doplňte si dle libosti. Já sice na hollywoodském nebi zřejmě nikdy nezazářím, ale ta chvilka absolutního štěstí a radosti, kdy v setmělé místnosti zářily černobílé světlo z plazmové obrazovky a úsměvy mých přátel, mi bude vždycky dodávat energii.

Tady je ta groteska...

A teď už ty drby a pikanterie... Věděli jste, že...

• představitelka Berty jednou na natáčení dorazila opilá? Ale ani to nepoznáte, protože je tak schopná herečka, že to umně zamaskovala!
• natočený materiál měl původně téměř 50 minut, ale ve střižně se mi z něj podařilo vypreparovat minut 9
• bylo vystřiženo několik záběrů - například, když Berta říká, že je se svým dortem natolik spokojená, že si plánuje otevřít cukrárnu - bylo z toho krásně vidět, že "ten blázen" tady není pouze Ráďa, ale že si s Bertou nemají moc co vyčítat. Nu tak snad příště...
• šlo o nejdražší výpravu v historii filmových ateliérů Radka Blažka - kuchařská čepice, v níž Ráďa většinu filmu pobíhá, stála 120 Kč!
• úvodní záběr na tančícího Ráďu a Bertu měl původně vypadat jinak, ale Zuzka Prausová (která hraje babičku a pomáhala i jako kameramanka) byla zrovna nemocná, a tak byli tvůrci nuceni improvizovat
• film vznikal přibližně měsíc - od poloviny listopadu do poloviny prosince a převážně o víkendech
• představitelka Berty a představitelka babičky se seznámily teprve při natáčení a od té doby z nich jsou nejlepší kamarádky
• scénář na Ráďovy veselé Vánoce jsem napsal během čtyř dnů už na konci října, měsíc po premiéře Ráďa straší na věži
• sirka, kterou Berta zapaluje svíčku před tím, než jí zaskočí kost v krku, rozhodně neměla vzplát znovu, ale režisér se rozhodl tam záběr ponechat, protože vypadá vtipně
• představitelka Berty naznala, že nejvhodnějším oblečením do venkovních scén, když musí spadnout do sněhu a venku je cca mínus 5 stupňů, je kabát s krátkými rukávy. Pro krásu se musí trpět!

Takže šťastné a veselé!

Dojmy z natáčení grotesky

V pondělí na Štědrý den má premiéru moje nová groteska, proto jsem se rozhodl podělit se o několik zajímavostí a dojmů ze zákulisí. Doufám, že vás v tomto předvánočním shonu potěší.

Tak prvně... Můžete mi říkat Petere Jacksone - ne tedy že bych byl tlustý a měl mastné vlasy, ale z více než 40 minut materiálu se mi povedl udělat devítiminutový film, což je docela úctyhodné.

Zatímco Ráďa straší na věži byl spíš němý film (ale moc krásný a ačkoliv byl natáčený na konci září, je z něj úplně cítit letní atmosféra) tentokrát to bude skutečně bláznivá groteska se vším všudy - s absurdnem, vtipem a ztřeštěností. Koncentrace vtipů je skutečně TOO DAMN HIGH!

A jsem z ní umělecky natolik vyčerpán, že příští se dočkáte - pokud inspirace a zdraví dovolí -nejdřív na jaře (už jsem nasmlouval několik výborných a atraktivních herců a hereček - Radek Blažek nikdy nedopustí, aby v jeho filmech hráli oškliví lidé!).

Komplet hotová groteska nyní čeká na zveřejnění v mém počítači a stejně jako lidem dělá větší radost dárky dávat než dostávat, tak já se hrozně těším, až ji zveřejním pro lidi, kteří ji ještě neviděli (a je to vlastně i vánoční dárek ode mě a členů štábu).

A pořádnou dávku zajímavostí a drbů tady uveřejním teprve v pondělí, abych moc nespoileroval.

MUEHEHE!

Výstřižek z novin

Možná už víte, že jsem velká hvězda českého filmového průmyslu, ale i tak vás třeba potěší výstřižek, který jsem si oskenoval z dnešního Třebíčského deníku, stejně jako mě...

(Poslední věta není celá, protože mi ji skener nebral, ale stojí tam "nové grotesky,' nechal se slyšet Jan Konečný, jeden z pacientů na chirurgickém oddělení.").

Plakát na Ráďovy veselé Vánoce!

Jestli jsou Ráďovy veselé Vánoce "zatím nejlepší groteska od Radka Blažka", jak prohlásila herečka Kristýna Hronzová po předpremiéře, zjistíte až za týden. Snad vám posledních 7 dní  ("SEDM dní!!!!" - pamatujete na Kruh?) čekání zkrátí alespoň plakát.

Ten byl zveřejněn dnes, právě týden před oficiálním uvedením pro veřejnost.

Courtesy of Radek Blažek Studios ©

TRAILER: Ráďovy veselé Vánoce

Ano, dámy a pánové, zvěsti byly pravdivé! Po letošních Jarních Ráďovánkách a Ráďa straší na věži filmové studio Radka Blažka rozhodně nezahálelo a včera uveřejnilo trailer na novou grotesku.

Podle důvěryhodných zdrojů měly Ráďovy veselé Vánoce předpremiéru právě včera, ale na internetu bude mít premiéru pro veřejnost až 24. prosince 2012.

O důvod víc, proč se těšit na letošní Vánoce!

VÍME PRVNÍ! Radek Blažek chystá novou grotesku!

Praha (rb) - Radek Blažek (20), tvůrce obskurních němých grotesek, připravuje další krátký film dle vlastního scénáře! Vyplývá to ze záznamů facebookové konverzace, ke kterým se dostala redakce tohoto blogu.

Bližší informace o připravované grotesce zatím nejsou známy, ale z drbů, které kolují ve vyšších kruzích, usuzujeme, že film bude mít vánoční tematiku a premiéra by měla proběhnout právě během vánočních svátků.

Předpokládáme, že v hlavní roli opět uvidíme Radka Blažka a Bertu si zahraje Kristýna Hronzová.

Ohlasy na grotesku

Je čas na trochu sebechvály. Vlastně ne - není to sebechvála, když zveřejníte, co hezkého o vás někdo napsal, že ne?

Počítám, že mou novou grotesku už jste všichni viděli. Po dvou týdnech mám od svých přátel na Facebooku velice pozitivní ohlasy, ale pochvala od někoho úplně cizího svědčí o tom, že přátelé nekecají. Následující mail dostala máma mé herecké partnerky poté, co rozeslala odkazy na Ráďa straší na věži:

Dostalo mě, že v dnešní době natočí někdo - mimochodem docela profesionálním aspektem kamery, v době kdy většina vrstevníků nemá zájem absolutně o nic, intelektuální, nadčasovou, velmi dobře zpracovanou, co do synchronizace hudby i volby ex i interiérů a kostymerie, způsobem který nemůže urazit, absolutně relaxačním, a pokud do obsazení zvolí krásnou dívku, která lahodí oku, nemůže se výsledek setkat s neúspěchem......

Autorem pochvalné ódy je jistý pán, který má pověst puntičkáře, o to víc mě jeho pochvala potěšila. Je hezké slyšet od lidí, že to, co děláte, má smysl. Je to asi jeden z nejhezčích pocitů vůbec. (Hned po převalování se ve vyhřáté posteli.)

Sice by ten pán kromě hereččiny krásy mohl pochválit ještě třeba i můj (podle spolužáka, který amatérsky hraje divadlo) "bezvadný a přirozený" herecký výkon, ale člověk nemůže mít všechno.

Jo a ještě jsem chtěl napsat, že s tím, jaký ohlas měla groteska mezi spolužáky v Praze, vážně uvažuji o něčem jako "Ráďa v Praze" nebo tak něco, protože to taky nabízí spoustu veselých zápletek a mnoho talentovaných lidí, kteří by se mohli podílet na vzniku filmu i jeho propagaci.

Jak jsme natáčeli "Ráďa straší na věži"

Nezapomenutelná babička

Včera jsem sem umístil odkaz na svou novou grotesku a jak jsem slíbil, dnes se budu snažit popsat proces jejího vzniku. Nebyl to proces vůbec snadný, ale zato jsme se při tom ohromně bavili. Ostatně, znáte lepší způsob, jak strávit slunný prodloužený víkend na konci září, než s přáteli a kamerou?

Jak jsem už psal dřív, scénář jsem dopsal začátkem září. To ale neznamená, že bych všechny nápady a vtipy vymýšlel z fleku a sepisoval je do textového editoru. Některé nápady už jsem měl v hlavě delší dobu (třeba ten s děsivým portrétem starého věžníka - mimochodem, veřejně děkuji Anetě Kalouskové za to, že jej tak hrůzně namalovala), jiné jsem dostal při sledování starých grotesek z 20. let.

Ale ani po dopsání jsem ještě nemohl začít natáčet. Jednak byla moje herecká partnerka Kristýna v zámoří a jednak bylo ještě potřeba scénář projít, najít zbytečné scény a nudná místa, aby byla zachována čistá komedie. Protože groteska je esence komedie. A samozřejmě jsem musel všechno zorganizovat - od herců ve vedlejších rolích až po rekvizity. Dokonce jsem naznal, že natáčení mě baví natolik, že mi stojí za to koupit lepší kameru. Už se mi totiž v hlavě líhne scénář vánoční příběh, tak snad jsem "strašením na věži" neskončil.

Porada

28. září jsme se sešli (ještě že máme ten facebook, bez něj by bylo domlouvání a organizování mnohem složitější) na smluveném místě a hned jsme se do toho dali. Řekl jsem si, že když už, tak už. A aby výsledek za něco stál, sehnal jsem i přenosné halogenové svítidlo (díky bohu za něj, nikdy jsem si neuvědomil, že by na věži byla taková tma!) a spoustu prodlužek. Takže to bylo téměř jak na skutečném natáčení.

Ze zákulisí úvodní titulkové sekvence

Jakožto profesionálové už jsme samozřejmě příliš povýšení na to, abychom natáčeli chronologicky, takže jsme začali se scénami na věži, načež jsme se přesunuli do ulic našeho milovaného města, kde jsme natočili záběry odehrávající se venku. Nejvíc nás dostala Zuzka ve velice přesvědčivém kostýmu babičky. Poté nastal logistický přesun směrem k naší rezidenci, kde mě a Kristýnu kamera zvěčnila do úvodní titulkové sekvence. Sice ve výsledné verzi není vidět, že jím meloun, ale myslím, že i jenom moje "jokerovská" ústa vyvolávají úsměv.

Po obědě a vyfocení několika fotek na plakáty jsme se vydali na dlouhou cestu k vyhlédnutému rybníku. To byla asi jediná pasáž filmu, kterou jsme natáčeli chronologicky, protože poslední scéna byla klíčová a bylo by nemožné točit další scény s mokrým oblečením. Jo, není nad koupačku na konci září.

Umělecké foto s vrbou

Po převléknutí a horké sprše jsem se vrhl na stříhání a přitom jsem zjistil, že některé záběry se mi v současné podobě vůbec nelíbí a že pro úplnost jich ještě pár chybí. Proto jsem na další den svolal ještě dotáčení. Jenom já, Kristýna (Berta) a kameramanka Katka (tentokrát nahradila Zdéňu, protože ten byl pryč).

Legendární Bertin pád do rybníka

Sobotní odpoledne jsem strávil u video editoru: skládal jsem záběry za sebe a cítil jsem radost, kdykoliv na sebe plynule navazovaly, vystříhával jsem nepovedené části, chyby, přidával titulky, zrychloval jsem, přidával černobílý efekt, vypínal zvuk (nejvíc jsem se bavil, když průvodkyně namísto výkladu turistům vyprávěla o špagetách její babičky - ještě že to je němý film: vzhledem k tomu, že nikdo neuměl nazpaměť scénář, musel vždycky někdo mimo záběr nahlas předčítat, co se v kterém záběru má dít) a na závěr přidával a stříhal vhodnou hudbu.

A mezitím jsem ještě stihl přes facebook uspořádat slavnostní premiéru. V sobotu večer se tak sešel skoro celý štáb, aby společně zhlédl všechny grotesky - od Rádi a lehátka, až po Strašení na věži, což byl zlatý hřeb. Po promítání fotek jsem ještě grotesku nahrál na YouTube a únavou jsem padl do postele.

Teď už jenom čekám na lajky, počty zhlédnutí, komentáře mých přátel a na telefonát z Hollywoodu.

Ráďa straší na věži

Dnes jen krátce...

Po mnoha probdělých nocích, desítkách potištěných stránkách scénářů a dvou dnech intenzivního poskakování před kamerou je to tady. Moje čtvrtá groteska, nazvaná "Ráďa straší na věži", konečně spatřila bledé světlo internetu. Teď už je jen na ní, aby mi zajistila nehynoucí slávu a davy omdlévajících fanynek.

A ještě pár lákavých fotek ze zákulisí.

Vy si na tomto blogu již brzy budete moci přečíst exkluzivní příběh o tom, jak jsme tento krátký němý film natáčeli. Tak zůstaňte na příjmu!

Letní groteska, která se bude točit na podzim

Včera jsem se zase vrátil z Prahy domů.

Dopoledne jsem si zašel do fitka a po obědě jsem si udělal pěkné odpoledne jenom pro sebe. Oprášil jsem své kuchařské dovednosti a připravil jsem podle receptu americký jablečný koláč. Poslouchal jsem při tom hudbu z padesátých a šedesátých let, takže jsem připadal trochu jako domácí puťka/zoufalá manželka, ale apple pie krásně voněl, takže mi to ani nevadilo.

A zatímco se v troubě pekl, já na tom samém notebooku, z něhož teď píšu tyto řádky, dopsal několik posledních scén k mé čtvrté grotesce. Pokud se povede dle mých představ, měla by to být bomba.

Nebudu moc prozrazovat, protože mě stejně ještě čeká přepisování, upravování a porady se spolupracovníky. Snad jenom to, že by to měla být příjemná groteska zachycující kouzlo letních prázdnin. 

Kristýna Hronzová, moje filmová partnerka, ovšem momentálně dlí v zámoří, takže mi nezbývá než vyčkat jejího šťastného návratu na konci září. A právě na konci září bych chtěl natáčet. Je mi jedno, jestli bude zima, hlavně aby aspoň svítilo sluníčko. Do té doby ještě musím vyřešit obsazení, zajistit potřebné rekvizity a domluvit natáčení na veledůležité lokaci. Spoléhám při tom na obětavou pomoc od svých přátel, kteří mi minule pomáhali i s Jarními Ráďovánkami.

Takže držte palce, třeba tady za měsíc bude článek s odkazem na mé další filmové dílo!

Jak jsme točili Jarní Ráďovánky

Jak se z pár listů papíru stane film?

Včera jsem psal zápis o mém vztahu ke groteskám. Dnes vám chci přiblížit, jak takový krátký snímek vlastně vzniká. Že to není tak jednoduché, jak to vypadá, a že to je fakt taková legrace, jak to vypadá.

Na začátku všeho není světlo - nejsme v Bibli - nýbrž nápad. Já zápletku Jarních Ráďovánek například plánoval už v prosinci a původně mělo jít o vánoční příběh. Dokonce jsem během čtyř záchvatů inspirace sesmolil desetistránkový scénář. Jenže pak nebyl sníh, a pak zase herečka, tak jsem natáčení musel odložit na neurčito.

Teprve minulý týden jsem si uvědomil, že scénář lze snadno přepsat, aby zůstal původní příběh zachován v lehce pozměněné podobě. To jsem kupodivu zvládl během středečního odpoledne a hned jsem začal na sobotu shánět lidi. Herce a štáb (případně oboje v jednom). Zaplaťpánbůh za ten proklínaný Facebook - systém organizování událostí je jedna z jeho nejvymakanějších vychytávek.

Kamera, klapka -- a jedem!

A v sobotu ráno se skutečně sešli všichni mnou
pozvaní. Z toho jde jasně vidět, jak dobré mám organizační schopnosti. Bylo nás devět (sorry, pane Poláčku). Natáčeli jsme jako skuteční filmaři nikoliv chronologicky, nýbrž jednotlivé záběry zvlášť (a pak jsem si to sežral ve střižně, kde jsem musel podle scénáře hledat, kam která scéna vlastně patří). Natáčení samotné je velice veselá (scénu s pádem policisty jsme museli točit asi natřikrát) - ale taky fyzicky náročná - činnost.

A někdy i se sebelepším scénářem něco prostě nemůžete zachytit tak, jak jste si představovali. My o víkendu například původně počítali s natáčením na náměstí, jenže pak jsme se toho nápadu museli zřeknout. Krize taky přišla při natáčení scény s Bertinými šaty ve stylu Marilyn Monroe - větrák foukal příliš slabě, dokonce jsme už chtěli tuto scénu vynechat, když mě napadlo použít zahradní fukar na listí - a ejhle! Ono to fungovalo - a kromě vytouženého záběru jsme si vysloužili i zvědavé pohledy řidičů kolemjedoucích aut.

Filmařina se bohužel neobejde bez zdlouhavého čekání

Ovšem oproti sezení u stříhacího programu byla dřina a neustálé přemisťování při natáčení jako procházka parkem. Vybírání dobrých záběrů, střih, vkládání titulků, zčernobílování, mazání zvuku, zrychlování, vybírání a přidávání vhodné hudby... Nemožné se však stalo skutečností po asi čtyřech hodinách práce u monitoru - a 35 minut natočeného materiálu se mi podařilo skrouhnout na 7 minut - pro nematematiky: to je pětkrát míň!

Po jedenácté hodině večer jsem však slavnostně kompletní video uložil do několika počítačů (pro jistotu) a nahrál na YouTube. A víte co? Za tu dřinu to stálo!

Můj nádherný svět grotesky

O víkendu jsem s přáteli natáčel grotesku trefně nazvanou "Jarní Ráďovánky". Je to už třetí groteska, co jsem natočil, a pokud mi nedojdou nápady, tak ne poslední.

"Mrtvý žánr", jak se grotesce říká od první poloviny 30. let, totiž v dnešní době amatérské filmařiny může zase ožít. Nevěříte? Že je to nesmysl? Že si už lidé příliš zvykli na barevné a zvukové filmy?

Vůbec ne. Grotesky jsou krátké a svižné - divák je může pohodlně zhlédnout během polední pauzy či u snídaně. Jsou méně náročné na výrobu, nepotřebujete totiž mikrofony ani jiné zvukové aparáty, navíc herce můžete lehce vést přímo během natáčení, aniž by instrukce divák slyšel.

Nadbytek ukřičených (nejen po zvukové, ale i vizuální stránce) filmů taky nutí lidi k hledání alternativy. Král němých grotesek Buster Keaton kdysi o zvukových filmech prohlásil: "Ticho je božské. Vřeští jenom opice." A co je dnes alternativnějšího než němá retro groteska bez zbytečného násilí a závažných problémů? Groteska je (a byla ostatně i před 90 lety) únikovým světem, v němž neplatí běžná pravidla a všechno se dá vyřešit dortem do obličeje.

Proto si myslím, že se ještě dočkáme vzkříšení grotesky jako filmového žánru - oscarový The Artist byla první vlaštovka. Vlastně ne - první vlaštovka byla Ráďa a lehátko už v červenci 2011!