Vogue v Česku? Možná ano!

V týdnu jsem prováděl svou pravidelnou obchůzku knihkupectví a antikvariátů. Prolistoval jsem si novou knihu od Rowlingové a přijde mi, že příběh o sociálních rozdílech na anglickém maloměstě nebude nic pro mě, J. K. měla dle mého názoru zůstat ve světě Harryho Pottera. 

V antikvariátu jsem našel nějaký starý brak, jenž mě hned na první dojem dostal krásnou obálkou. A protože soudím knihy podle přebalu, uvažoval jsem o její koupi. Nakonec jsem to odložil na neurčito, takže máte pořád ještě šanci. 

Brak z 20. nebo 30. let

A v Luxoru jsem konečně znovuobjevil oddělení zahraničních časopisů. Nejvíc mě zaujalo asi 900stránkové americké Vogue. Tohle někomu přistát do schránky, tak může rovnou kupovat novou...

Čirou náhodou jsem den nato na Mediaguru našel tento článek, který píše, že legendární dámský magazín o módě a životním stylu možná po letech konečně dorazí do Česka. Ne že bych kdovíjak toužil každý měsíc číst o tom, jestli jsou krajky momentálně v módě nebo ne, ale Vogue beru jako důkaz vyspělosti českého trhu a potvrzení vyšší hospodářské úrovně naší země.

900stránkový časopis? Proč ne!

Navíc samozřejmě vítám každý nový časopis s otevřenou náručí, protože zdejší nabídka tištěných periodik se zahraničí pořád ještě zdaleka nevyrovná. Hlavně tedy co se pánských časopisů týče. Chybí mi tady něco jako GQ nebo Wired. A v kulturní a zábavní sekci týdeník ve stylu Entertainment Weekly - tedy zprávy z filmového a televizního průmyslu, recenze nových knih, hudby i divadla. 

Až jednou budu úspěšným vydavatelem, postarám se o to, abych novými tituly tuto skulinu na trhu pořádně ucpal.

Jaké klenoty lze najít v antikvariátu

Poslední dobou se ze mě stává homo antiquariatus, neboť jsem kouzlu pražských antikvariátů zcela propadl. Na své poslední výpravě jsem v jednom nejmenovaném (ani rybář neprozrazuje, kde chytá nejlepší ryby!) obchodě se starými knihami našel dvě obří bichle o filmech. A já jsem natolik šlechetný, že se s vámi o část jejich kouzla podělím.

Kolik fotek se vejde na dvě stránky?

První se jmenuje A Pictorial History Of The Silent Screen. Je v angličtině, ale myslím, že by se líbila i těm, kdo anglicky neumí, doslova totiž přetéká fotografiemi herců a hereček němého filmu a předkládá i fotky z nejvýznamnějších filmů této zapomenuté éry.

Má 330 stránek, na nichž autor Daniel Blum pomocí obrázků zaznamenává vývoj němého filmu od úplného počátku až po konec, čili od prvních let 20. století až po rok 1930. Pro milovníky mezititulků a přehnaných gest lahůdka!

Ginger a Fred nesmí chybět!

A druhá je rovněž v angličtině, ale tentokrát už se jistá znalost jazyka Shakespearova hodí. The Movies, jak je totiž 450stránková bible nazvaná, mapuje vývoj hollywoodské kinematografie od špinavých nickelodeonů, v nichž se promítala Velká železniční loupež, až po mladistvé fenomény 50. let - najdete zde kapitoly o Jamesi Deanovi, Marlonu Brandovi i Grace Kelly. A mezitím ještě pasáž o Zrození národa, veselých groteskách z 20. let, muzikálech z let třicátých i dnes již klasických hororech jako je Dracula nebo Frankenstein.

Co všechno dovedl Busby
Berkeley udělat
s pěknými slečnami...

Zatím je to pecka a to jsem teprve u Zrození národa.

Z kapitoly o hororech

Obě knihy jsou z 50. a 60. let, takže končí v 50. letech (to je dobře, protože evropská kinematografie v 60. letech šla do háje a zánik studiového systému v Hollywoodu filmům taky neprospěl) a člověku je trochu i smutno, když si čte, jak Hollywood pořád doufá, že se Grace Kelly ještě z Monaka vrátí natočit nějaké filmy, protože by byla škoda promarnit její talent...

Takže utracených korun nelituji, jenom už přemýšlím, kam si knihy dám, protože moje "police knih o filmech" se začíná rozpínat a hrozí, že brzy anektuje i další části knihovny...

Božská Garbo se vyskytuje na stránkách obou knih.