BYL JSEM U TOHO! Výbuch plynu v Divadelní očima přímého účastníka

Policie před FSV

Zrovna jsme s Milošem Čermákem řešili emot.cz, když vtom se ozvala obrovská rána, která rozrazila uzavřená okna. Čermák zařval: "Ty vole!" a všichni se nejprve zmateně přiblížili k oknu. Bylo to jako prudký poryv větru, který práskne s oknem, ale asi tak desetkrát silnější. A rána, která zaduněla jako tisíc hromů, ale jenom na vteřinu. Pak jsem z chodby uslyšel křik a dusot nohou a usoudili jsme, že bychom měli vypadnout. 

Moje první myšlenka byla: "Teroristi!"

Uzavřené nábřeží

Střepy letěly až do Vltavy

Vzpomínka na nedávné bombové útoky v Bostonu mi nějak utkvěla v hlavě a cestou ven jsem se jenom modlil, aby už nic dalšího nevybuchlo a my dorazili ven v bezpečí. Na Smetanově nábřeží jsem uviděl zmatenou brečící spolužačku. Prý zrovna byla na toaletách, když to uslyšela a příšerně se lekla. Se spolužákem jsme ji chvilku uklidňovali. Vítek se pak odebral u ulici níž a pořídil pro iDnes, kde pracuje, sérií výborných fotek, které vzápětí převzala další média.

Okamžitě jsem začal tweetovat, protože co jiného člověk může dělat. Kdosi zavolal, že v Divadelní ulici je spousta zraněných lidí, a kdo trochu umí první pomoc, ať se tam přesune. To už z okolních budov (a bohužel i z naší fakulty) začali vycházet zakrvácení lidi. Jakýsi pán nás zadržel, když jsme chtěli jít do Divadelní ulice poskytnout pomoc s tím, že plyn tam stále uniká a že máme jít pryč.

Já naštěstí v okamžiku výbuchu seděl daleko od okna a navíc ve třídě, která má výhled na Karlovy lázně, ale kdo byl v nějaké třídě směrem do ulice, nepochybně dopadl mnohem hůř. Z vedlejší budovy a z FAMU o budovu dál se také začali evakuovat lidi. Uslyšel jsem houkání policejních aut. Překvapilo mě, jak tu jsou brzo. Následovala je záchranka, hasiči a vrtulník.

Novináři všude!

Vzhledem k tomu, že budova FSV - Galerie Hollar byla plná novinářů (ať už vysloužilých jako Miloš Čermák nebo začínajících, jako třeba já nebo mí spolužáci), všichni fotili, zpovídali se navzájem, tweetovali a telefonovali. 

Děkan poté zavolal, že až do odvolání je výuka zrušena - tento týden prý určitě.

Tramvaje nejdřív jezdily normálně, ale pak policajti začali Smetanovo nábřeží vyklízet a já zjistil, že asi budu muset na Malostranskou pěšky. Tak jsem nafotil posledních pár fotek a s třesoucíma se nohama jsem došel na osmnáctku.

Byla to taková pecka, že vysklila všechna okna
v okruhu cca 20 metrů

Doma jsem pak při prohlížení fotek zjistil, že vážně zraněná byla i paní, co nás učila Práci s informacemi. Přeji jí i dalším obětem brzké uzdravení a co nejméně bolestných vzpomínek.

Kamarád mi psal, že ránu slyšeli až na Pedagogické fakultě. Vzápětí mi volala kamarádka s tím, jestli žiju. Žiju, jenom jsem si uvědomil, že jsem ve třídě nechal lahev s pitím.

Ale tu vem čert...

POHLED ZEVNITŘ: spravoval jsem emot.cz!

Ze zvědavosti (= kvůli kreditům) jsem si v tomto semestru zapsal předmět Odvětvové zpravodajství. Ačkoliv jsem o něm na internetu nenašel vůbec žádné informace, vyučuje ho Miloš Čermák. A to mi celkem stačilo.

Miloše znám nejen z humorných sloupků v Reflexu, ale před rokem jsem s ním už absolvoval předmět Žurnalistické causy, který spočíval v koukání na filmy o novinářích. A jeho styl výuky mi vyhovoval.

Ani v Odvětvovém zpravodajství nejde o nudné studium novinářských žánrů a odvětví. Ze zapsaných studentů se stali správci informačních portálů emot.cz a pinyo.cz. Zatímco první zmiňovaný zkoumá emoce, které v lidech vyvolávají zprávy (je to fakt zajímavé, určitě doporučuji navštívit!), pinyo.cz zase shromažďuje zajímavé komentáře a názory, které momentálně hýbou společností a vy můžete dát vědět, zda s autorem souhlasíte či nikoliv.

Je zajímavé, kolik tyto emoce vypovídají o návštěvnících webu. Jak je společnost rozdělená v názoru na Václava Klause, že někoho pobaví to, co jiného zarmoutí. Že čtenáři často nesouhlasí s novinovými komentáři.

Služba na mě vyšla v pondělí a úterý. Spočívalo to v tom, abych sledoval zpravodajství a nejdůležitější/nejzajímavější/nejemotivnější zprávy přepsal na emot.cz a poté je nasdílel na Twitter @tweetulnistrana. Pak už stačilo jen sledovat, jak se mění barvičky s tím, jak lidé hlasují.

Vybral jsem očividně dobré zprávy, protože některé přiměly ke kliknutí i více než 200 lidí. Díky mně tedy padl rekord emotu. No dobře, nejen díky mně. Miloš Čermák sdílel odkaz na stránku na svém Facebooku, kde má asi tak milion přátel a dalších pět milionů odběratelů, takže to přirozeně mělo velký dopad.

Miloš Čermák mi potom poslal tuto zprávu:

Vcera jsme se dostali na rekord v navstevnosti, projevilo se to i v hlasovani, 5 zprav na emotu melo pres 100 hlasovani, Klaus pres 200. Pokracujte v dobre praci! Pokud mozno kazdy den emot.cz navstevujte a propagujte ho dal.
Diky!

Pár myšlenek a poznámek z nového semestru

Včera nám začal letní semestr a protože mám zase spoustu zážitků a poznatků, musím se podělit. 

• Dívali jsme se na Harryho Pottera pod vlivem alkoholu a během šestého dílu jsme s přáteli vypracovali podrobný plán na podporu Fénixova řádu v boji proti Voldemortovi.
• Čtrnáct dní jsem nebyl v Praze a najednou se mi všechny tramvaje zdají příšerně dlouhé.
• V předmětu Nová média budeme s Milošem Čermákem psát blog. Už se na to moc těším. Úkol pro tento semestr? Donutit ho, aby mě začal followovat na Twitteru.
• V předmětu Politická geografie máme jako povinnou četbu knihu Lincoln: Tým rivalů, na kterou jsem psal několik recenzí, takže mám míň práce.
• Ke své hrůze jsem zjistil, že spolužák Martin nečetl můj blog od loňského prosince!
• Pořád nechápu studentský informační systém a naše "rozdělení" na televizi/rozhlas a tisk/foto  - proč máme v tiskovém zaměření předmět Správné mluvení a proč tam není dost místa, když má toto zaměření většina ročníku, naprosto nepobírám.
• Dobrá zpráva je, že mi jako praxi uznají i práci v měsíčníku. 
• Z USA přiletěla Kristýna Hronzová a hned jsme začali plánovat natáčení pražské grotesky. Jenom doufám, že bude hezké počasí. Letos se ta zima drží nějak dlouho...
• Začal jsem psát svou biografii. Po třech dnech mám něco kolem 60 stránek! Plánuji tak 150, což se mi při současném tempu zdá poměrně reálné. Až ji napíšu, tak si ji vydám, abych měl vzpomínky na část svého života, již jsem strávil natáčením grotesek.
• Lana Del Rey vydala nový videoklip/reklamu na auto. Song "Burning Desire" nic moc a video jakbysmet. Pro mě, jakožto lanatika docela zklamání.

• Jo a když už jsme u zpráv z popkultury a showbusinessu, nesmíme opomenout Justina Biebera, který se vášnivě líbal s figurínou, zatímco Jimmy Kimmel se ho od ní snažil odtrhnout. Je to dost znepokojivé...

Musím se učit!

Vysokoškolské studenty teď zase čeká to nemilé období, kdy se po půlročním nicnedělání (teda my to tak aspoň máme, nevím jak ostatní...) musí začít učit. A to je nemilé.

Ale tento semestr bych moc rád všechny testy a zkoušky udělal na první pokus, abych se mohl soustředit na práci, která mě moc baví, a na skvělé lidi kolem mě. A vlastně i na tu školu, která je - když zrovna není zkouškové období - hrozně fajn.

Příští týden mám asi tři nebo čtyři testy, takže vánoční večírek, který pořádá dekadentní spolužák ve svém bytě v Holešovicích, je pro mě něco jako světlo na konci tunelu. Doufám, že se k němu dostanu dřív, než mě pohltí temnota...

(To si jen trénuju básnické a umělecké výrazy, až budu na večírku pražské avantgardě předčítat nějaká svá dílka.)

Sedm psychopatů, Looper a jiné filmy letošního podzimu

Jeden z mých nejoblíbenějších předmětů na škole je filmový seminář. Už jsem to myslím psal, ale protože se mi to nechce hledat, tak to pro jistotu napíšu znovu. Promítají nám tam filmy, které jdou v Česku zrovna do kin, takže můžeme vidět nové filmy za velice dobrou cenu. Jenom mě trochu mrzí, že to nedělají třeba systémem 1:1 - jeden nový film a jeden starší a umělecky hodnotnější. Během semestru bychom nejen zvládli historii filmu cca od 20. let po léta 60., ale taky bychom je mohli porovnat s filmy aktuálními.

No, až jednou budu pan Šobr (tak se profesor, který seminář vede, jmenuje), tak to tak udělám.

O některých filmech promítaných v letošním semestru jsem už psal, ale o některých ne. A protože mám zrovna nouzi o témata, rozhodl jsem se ty dosud nezmiňované trochu shrnout.

Sedm psychopatů - úchylná napodobenina Tarantina, kde kvůli jednomu čoklovi zemře asi dvacet lidí. Zpočátku vtipné a nápadité, ale pak se to začíná komplikovat: příběh v příběhu se mísí se skutečností a je to tak absurdní, že nevíte, co si o tom myslet, a tak se jenom smějete. Sice jsem se zasmál, ale výsledný dojem z filmu? Nic moc!

Patrola - dobře zahraná buddy comedie, která se ale za každou cenu snaží působit jako syrový dokument. Ačkoliv to bylo docela silné, znovu už to vidět nepotřebuju. A varování pro citlivé duše: nemá to happy end!

Looper - lehce nadprůměrné sci-fi, které těží z toho, že Bruce Willis a Joseph Gordon-Levitt mají podobný tvar hlavy. Dolů to sráží přílišná zdlouhavost a snaha o humánnost (měli to dítě zabít!).

Divoká stvoření jižních krajin - film o bezdomovcích, kteří se plaví po člunu kdesi v Africe a tvrdohlavě odmítají civilizaci, třebaže jim pobyt mimo ni vůbec nesvědčí. Vyskytuje se tam spousta ošklivých opilců a ty já jaksi nevyhledávám. Pro mě to mělo nulovou hodnotu. Škoda, že jsem seděl uprostřed řady, takže jsem nemohl odejít.

Jak vidíte, zatím žádná pecka, proto jsem o nich zatím nic nenapsal. V minulém semestru byla nabídka mnohem lepší (Avengers!). Doufám, že se dočkáme Hobita, Anny Kareniny, Hitchcocka nebo Lincolna, abychom si dosavadní průměr vynahradili.

Exkurze do ČTK

Letošní semestr je bohatý na exkurze. O té do archivu novin a časopisů jsem už psal a během minulých dvou týdnů jsme se spolužáky z žurnalistiky hned dvakrát navštívili sídlo České tiskové kanceláře. Poprvé to byla jenom nudná přednáška v zasedací místnosti, kde jsem o této organizaci získal dojem, že nade vše miluje font Courier New. Teprve na té druhé jsme skutečně něco viděli.

V hlavním newsroomu mají dokonce několik hodin, z nichž každé ukazují čas v jiné světové metropoli. Jako ve filmech!

Server, který blikal zeleně jako ze Star Treku

Dovedete si představit ten chaos, který způsobí banda začínajících novinářů?
Ne?Tady máte fotku!

Tady pan fotograf zpracovává fotky z terénu nebo z jiných agentur

Pozorně sledujeme jeho telefonát na "místo činu".
Andrea (ta vysoká zrzka za tou blondýnou) je sladká, nemyslíte?

Práce v ČTK je namáhavá, a tak se tady asi hodně chlastá...

Budovou v Opletalce nás provázel sympatický pán, který vždycky nechal lidi z jednotlivých oddělení, aby nám řekli něco o tom, jak to chodí u nich. Takže jsme si mohli vyslechnout pár zážitků a zkušeností od ostřílených fotografů, editorů videa a audia i od grafiků. Dokonce jsme si potěžkali i brašnu terénního fotografa - váží asi třicet kilo a ta váha je prý jeden z důvodů, proč v ČR nemáme mnoho zpravodajských fotografek.

Všechny fotky nafotil můj oblíbený spolužák Martin H., jemuž chci tento příspěvek věnovat. 

(Částečně taky proto, že jeho přítelkyně slíbila, že mu udělá žhavou show, jestli se jeho jméno někdy objeví na tak prestižním blogu, jako je ten můj. Nemáš zač, Martine!)

Mých top 5... STUDENTSKÝCH JÍDEL

Ach ano, bývaly časy, kdy jsem se obával o svou štíhlou linii, protože jsem byl doma i ve škole obklopen jídlem. S přechodem na univerzitu se však časy změnily a já už se o kalorie navíc příliš obávat nemusím. Menza totiž podává ještě horší jídla než naše školní jídelna, a tak jsem odkázán jen sám na sebe a své nevelké kuchařské schopnosti.

Jakožto student se věčně potýkám s nedostatkem času a peněz, takže následující pětice pokrmů je nejen rychlá na přípravu, ale taky si je může připravit i člověk, který příliš nevydělává...

5. Cereálie a müsli - skvělá nakopávající snídaně s vysokým obsahem cukru (proto je to lepší jíst ráno na probuzení), vápníku, vlákniny a oříšků. Nejlépe podávat s mlíkem nebo bílým jogurtem (důležité pro kosti a zuby), případně si do müsli můžete nakrájet i nějaké ovoce. Do této kategorie zařadím i ovesnou kaši, která je rovněž snadná a rychlá na přípravu, a na níž jsem byl živ ve zkouškovém období.

4. Těstoviny - máte mezeru mezi přednáškami zrovna v čase oběda? Ideální příležitost pokusit se uvařit něco jako skutečné jídlo. Co třeba těstoviny? Jsou lehké, dobré a rychlé na přípravu. Ale doporučuju koupit kvalitní značku, třeba Panzani, protože ty se fakt nelepí (vyzkoušeno za vás)! Na těstoviny můžete kromě evergreenu v podobě kečupu a sýra vytvořit kvalitnější omáčku z rajčat, bazalky a parmezánu (a v čase nouze jsou opět k dispozici hotové omáčky - Uncle Ben's, Panzani atd.), nebo na ně vyklopte konzervu tuňáka a můžete si odškrtnout položku ryby ve vašem jídelníčku.

3. Jablka - zaspáváte? Probouzíte se ráno tak pozdě, že jen stěží stíháte povinnou osobní hygienu? Pro ty, kterým vstávání nevoní, tu jsou jablka! Věrný doprovod studentů všude po světě (a teď nemyslím v podobě svítícího obrysu na noteboocích). Jablko stačí hodit do tašky a máte vystaráno. Ve škole si ho jenom opláchnete a máte nejen extra rychlou, ale taky zdravou svačinku, která na chvíli doopravdy zažene hlad.

2. Sendviče - už jsme si řekli, co jíst, když máte během poledne čas. Jenže co když zrovna musíte v univerzitní aule vstřebávat vědomosti? V tom případě doporučuji vstát o něco dříve (kdo toho není schopen viz bod 3) a mezi krajíce toustového chleba naskládat pár plátků sýra, rajčete, kousek papriky a šunku nebo kousky kuřecího masa, které vám zbyly ve spíži od nedělního oběda. Fantazii se zde skutečně meze nekladou.

1. Tousty - variace na sendviče, kterou si nejspíš oblíbí milovníci zapečeného sýra. Pokud máte na koleji/privátě/doma k dispozici toustovač, položte do něj krajíce toustového chleba nebo rozříznutou housku naplněné sýrem, rajčaty, kečupem, šunkou atd. a během toho, co se to do sebe zapéká v křupavou dobrotu, si můžete třeba vyčistit zuby nebo zkontrolovat facebook. Tousty můžete jíst na snídani, svačinu i večeři a pokud nemáte čas, zachrání vás i v čase oběda. Proto vyhrávají první místo!

Novináři na exkurzi

V rámci absolvování předmětu Dějiny a současnost masových médií jsme s částí spolužáků jednoho vlahého podzimního večera navštívili Místodržitelský letohrádek v pražské Stromovce, kde se nachází oddělení starých novin a časopisů Národní knihovny.

Původně se mi tam příliš nechtělo, protože jsem se obával, že půjde o večer strávený nad nudným textem k připravované seminárce, ale pan Martin Sekera, který nás po novogotické stavbě a v bludišti regálů a polic provázel, nám dal dostatek času na prozkoumání těch největších zajímavostí a upozornil nás i na různé zvláštnosti, které archiv skrývá.

Holým prstem jsem se tak mohl dotknout nejstarších dochovaných novin v archivu - ze 17. století, přes humorné reklamy 19. století a eleganci první republiky až k šíleným titulkům a propagandě 50. let ("českoslovenští horníci oproti loňsku vykutali o 785 % víc uhlí než loni" - jako vážně?).

Pár úlovků můžete vidět na následujících fotkách, pro další si musíte zajít přímo do zámečku...

První obskurní titulek...

Dobová reklama na film - krása!

Mae West a její dvojsmysly...

Asi nejdivnější titulek (a článek), co jsem kdy četl

Dnes opět aktuální volba prezidenta.
Jak by dnes vypadala republika, kdyby tehdy zvolili Kramáře?

Černá kronika

Prvorepubliková reklama na svíčky Apollo

Pamětihodnosti Prahy a poprsí v jednom sloupci nedělají dobrotu.

Ňadra poprvé...

Ňadra podruhé...

Pro změnu poprsí - přelom století jimi byl
zřejmě hodně fascinován...

Ať je změna...

A poněkud neskromný mládenec hledá ženušku

Vysokoškolský rozvrh

Ano, blíží se mi začátek zimního semestru a pánové akademici nám včera v 10 hodin středoevropského času spustili zápis předmětů a tvorbu rozvrhu. 

Letos kupodivu nenastal žádný kolaps (asi jsou všichni ještě na prázdninách), a já si tak zapsal všechno, co jsem chtěl, a pár věcí navíc, abych zaplnil mezery mezi přednáškami.

Rozvrh mi vychází od pondělí do čtvrtka s tím, že je to většinou od rána do večera, kromě středy, kdy mám jenom jeden předmět od půl čtvrté. Samozřejmě hned následoval vzrušený hromadný chat s naší skupinou na facebooku, kde všichni řešili, kolik mají kreditů, kdo jde na jaký předmět a tak dále.

Už se těším na setkání s kolegy rádobynovináři, s BO a s veselou paletou zajímavých profesorů.

Takže vzhůru do Příčné ulice nakupovat věci do školy!

Zkouška z literatury

Opět se hlásím z minulosti. Když tohle budete číst, budu na zkoušce z literatury. Spočívá v tom, že přineseme seznam 40 knih - česká literatura po roce 1945 do současnosti - a budeme si o nich povídat s profesorkou.

Prý je to celkem v pohodě. To doufám, protože upřímně řečeno jsem už některé ty knihy četl poměrně dávno a už si z nich moc nepamatuju. 

Přinejhorším spoléhám na to, že řeknu: "O literární teorii toho moc nevím, ale zato mám určitou praxi." A vytáhnu svoje tři knihy. BAM!

So wish me luck!

Tenhle týden bude boží (až na ty testy)

Tak nám pomalu začíná zkouškové a na naší fakultě si profesoři řekli, že zkouškové je moc mainstreamové, a tak si 99 % všech testů napíšeme ještě před jeho začátkem. S tím, jak se snažím vybalancovat školu s učením a brigádou, si připadám jako akrobat. Ale zatím jsem ještě nespadl a jestli nespadnu v příštích dvou týdnech, tak to snad bude okay.

Ale naštěstí tenhle týden mi všechny nervy bohatě vykompenzuje.

PONDĚLÍ - píšu sice dva testy - z angličtiny a češtiny, ale v Praze bude táta a odveze mi část oblečení, takže ve čtvrtek povezu jenom lehkou tašku s tím zbytkem.

ÚTERÝ - test z práva (bojím bojím!) ale na filmovém semináři se promítají Avengers - už dlouho jsem se na žádný film takhle netěšil a teď ho uvidím zadarmo! Nejpozději v úterý mi přijde výplata. Peníze!

STŘEDA - ráno škola, potom si půjdu zaběhat a musím se učit na čtvrteční test.

ČTVRTEK - test z fotožurnalistiky, ale aspoň přijde Jindřich Šídlo říct nám, jak jsme neschopní! A pak už domů! Tenhle týden jedu domů už ve čtvrtek, protože v pátek už máme jenom opakovací hodinu práce s informacemi a já mám zatím jenom jednu absenci, takže...

PÁTEK - budu doma, měl bych asi skočit za babičkou, večer přijdou přátelé (nebo možná někam půjdeme)

SOBOTA - pořád ještě doma, sladké nicnedělání a občasné kouknutí do učebnic

NEDĚLE - dopoledne pojedu zase do Prahy, protože odpoledne od tří mám brigádu. Tím pro mě božský týden skončí

Nebojte se Fobie

Přiznejme si na rovinu - 99 procent studentských projektů končí v moři zapomnění, kam odplují důsledkem žabomyších válek mezi studenty, náhlou změnou zálib, nechutí cokoliv dělat po prokaleném víkendu nebo prostě nezájmem okolí.

Moji spolužáci z žurnalistiky na Fakultě sociálních věd se však s třetím číslem svého čtrnáctideníku Fobia derou výš a výš, aby se vzepřeli tomuto pravidlu a dostali se mezi jedno procento výjimečných projektů, které mají potenciál stát se něčím víc. Svůj publicistický časopis nemají vypilovaný pouze v oblasti žurnalistické práce, nýbrž i po vizuální stránce a svěží propagací přes Facebook a Twitter (chybí jim zatím webová stránka, ale třeba i na ni ještě dojde).

Upřímně musím přiznat, že jsem byl po přečtení prvních dvou čísel trochu skeptický, protože mě témata nijak zvlášť nezaujala a s některými komentáři a recenzemi jsem nesouhlasil. Avšak třetí číslo (ke stažení ZDE) mě skutečně uchvátilo. 

Hned na straně 3 začíná obsáhlý komentář Lucie Palkoskové k dvojímu metru extremismu. V podstatě je to samé, o čem jsem psal do Třebíčského deníku - komunistická ideologie je tolerována, zatímco nacistická tvrdě potlačována. Rád bych se dočkal jejich zrovnoprávnění.

Tématem čísla je podzemí, proto na páté straně najdete velice živě napsanou reportáž z tunelů pražského metra. Tu jsem skutečně zhltl od perexu po závěr. Možná by neuškodilo ji trochu zkrátit a proškrtat, neboť pět stránek je pro současného zhýčkaného čtenáře příliš.

Každopádně na skvělou reportáž z metra navazuje možná ještě o fous lepší záznam o průzkumu podzemí na místě bývalého Stalinova památníku na Letné. Ta na třech stránkách s mnoha fotografiemi ani nezačne nudit, navíc ji autor Michal Červenka pojal téměř jako dobrodružnou povídku v ich-formě.

Pak mě ještě zaujala a následně potěšila krátká úvaha Honzy Hrbka na rozdíl mezi přeplácaným stylem hudby 80. let a šedivou jednoduchostí devadesátek, na které dodnes lidé navazují např. converskami. Je to zase přesně to, co říkám pořád, tedy že 80. léta byla omyl. Jde navíc o text napsaný s vtipem a nadhledem.

Tak se nebojte a zkuste si Fobii přečíst.

Po prvním týdnu letního semestru...

Tak nám po několika týdnech sladkého volna zase začala škola. Celkem jsem se i těšil na spolužáky, na nové předměty a na nový rozvrh. Kdybych věděl, jaký rozvrh mě čeká, to nadšení bych si odpustil...

Ještě na gymnáziu jsem vždycky nadával, že ve škole musíme být moc dlouho, nebo že bych si klidně odpustil volnou hodinu a šel domů dřív. Zpětně na krásný rozvrh na střední škole vzpomínám s láskou. Protože to, co nám vzniklo v tomto semestru, je noční můra tvarem připomínající pavouka.

Ve škole jsme od pondělí do pátku, ale každý den průměrně na tři přednášky/semináře. Ještě k tomu samozřejmě tak, že jeden předmět začíná v osm ráno, končí o půl desáté a další začíná až ve dvě odpoledne. Myslím, že kdyby si s tím někdo dal práci, dalo by se to vměstnat do dvou - maximálně tří dnů. Říkal jsem si, že si najdu brigádu - a pořád to zkouším - ale s takovýmhle rozvrhem je to jako chytat kouř holýma rukama.

Ale ve škole to je zatím zajímavé, to zas jo. Zrovna včera jsme měli zábavnou přednášku o fiktivní žurnalistice (Onion News apod.), dneska ve filmovém semináři jede Železná lady s oscarovou Meryl Streepovou a zítra je volno, protože je "týden neklidu." (Já tedy rozhodně budu v klidu a asi si zajdu do fitka, protože v pátek nebudu mít čas.)

Každopádně doufám, že příští semestr bude lepší rozvrh!