Byla to taková ta osudová chvilka, o které člověk zpětně napíše do životopisu jako o momentu, kdy se rozhodl stát režisérem/hercem/doplňte si dle libosti. Já sice na hollywoodském nebi zřejmě nikdy nezazářím, ale ta chvilka absolutního štěstí a radosti, kdy v setmělé místnosti zářily černobílé světlo z plazmové obrazovky a úsměvy mých přátel, mi bude vždycky dodávat energii.
Tady je ta groteska...
A teď už ty drby a pikanterie... Věděli jste, že...
- představitelka Berty jednou na natáčení dorazila opilá? Ale ani to nepoznáte, protože je tak schopná herečka, že to umně zamaskovala!
- natočený materiál měl původně téměř 50 minut, ale ve střižně se mi z něj podařilo vypreparovat minut 9
- bylo vystřiženo několik záběrů - například, když Berta říká, že je se svým dortem natolik spokojená, že si plánuje otevřít cukrárnu - bylo z toho krásně vidět, že "ten blázen" tady není pouze Ráďa, ale že si s Bertou nemají moc co vyčítat. Nu tak snad příště...
- šlo o nejdražší výpravu v historii filmových ateliérů Radka Blažka - kuchařská čepice, v níž Ráďa většinu filmu pobíhá, stála 120 Kč!
- úvodní záběr na tančícího Ráďu a Bertu měl původně vypadat jinak, ale Zuzka Prausová (která hraje babičku a pomáhala i jako kameramanka) byla zrovna nemocná, a tak byli tvůrci nuceni improvizovat
- film vznikal přibližně měsíc - od poloviny listopadu do poloviny prosince a převážně o víkendech
- představitelka Berty a představitelka babičky se seznámily teprve při natáčení a od té doby z nich jsou nejlepší kamarádky
- scénář na Ráďovy veselé Vánoce jsem napsal během čtyř dnů už na konci října, měsíc po premiéře Ráďa straší na věži
- sirka, kterou Berta zapaluje svíčku před tím, než jí zaskočí kost v krku, rozhodně neměla vzplát znovu, ale režisér se rozhodl tam záběr ponechat, protože vypadá vtipně
- představitelka Berty naznala, že nejvhodnějším oblečením do venkovních scén, když musí spadnout do sněhu a venku je cca mínus 5 stupňů, je kabát s krátkými rukávy. Pro krásu se musí trpět!
Takže šťastné a veselé!
