Kapitán Amerika: nejsmutnější Avenger

Do kin se dostalo pokračování megaúspěšného filmu o partě komiksových superhrdinů. O Avengers: Age of Ultron už psali všichni - od Mirky Spáčilové po nejposlednější blogery. Já se ale zaměřím pouze na profil jednoho člena tohoto supertýmu. Na toho s nejsmutnějším osudem.

Kapitán Amerika. Sympatický mladík s pěšinkou ve vlasech a s kostýmem v barvách americké vlajky. Vůbec byste neřekli, že mu už táhne na devadesát. V posledních dnech druhé světové války se totiž při zachraňování světa zřítil do ledových vod a vyloven a rozmrazen byl až o 70 let později.

Zkusme se společně zamyslet nad tím, jak smutný osud Kapitána potkal...

Všichni, koho znal a koho měl rád, už je buďto po smrti, nebo v domově důchodců. Jeho kámoši z války, jeho přítelkyně, jeho rodiče i sousedé. Nemá nikoho. Nikoho, s kým by si popovídal o oblíbených filmech (dnes už to jsou filmy pro pamětníky!), knihách nebo hudbě (jazz a swing už je dnes záležitostí pár fajnšmekrů).

Jeho organismus se sice na 70 let zcela zastavil, ale vývoj společnosti nikoliv. Kapitán Amerika se probudil ve světě, jemuž nerozumí a ani rozumět nemůže. Za 70 let se změnilo skoro všechno - módou počínaje, přes roli žen až po technické vymoženosti.

Steve Rogers, který se později stal Kapitánem Amerikou, byl vychovávaný v hodnotách, které se dnes už zdají staromódní: k vlastenectví, k humanismu, ke slušnému chování a k Bohu. Proti Hitlerovi šel bojovat, aby ochránil ideály svobody a demokracie.

S dnešními lidmi, kteří pro sprosté slovo nejdou daleko a o vlast ani svobodu už se nezajímají, si nemá moc co říct. A proto zákonitě musí vést hrozně osamělý život.

Když jsem druhý díl Avengers viděl v kině, zaujala mě věta, kterou Cap prohodí k Tonymu Starkovi během jedné z mnoha bitek: "Stejně jsem na zítřejší večer neměl nic v plánu."

Není to smutné? Když se pak v závěru Tony Stark odjíždí ve svém luxusním bouráku věnovat svým podnikatelským záležitostem a manželce, Kapitán Amerika zůstává na základně mezi vojáky, aby je pomáhal cvičit.

Armáda je totiž to jediné, čemu rozumí a co se za 70 let jeho zmrazení nezměnilo. Všichni ostatní Avengeři mají svoje životy, Kapitán Amerika má jenom ostatní Avengery.

Když se přátel ptám, kdo je jejich nejoblíbenější Avenger, většina zpravidla odpoví Iron Man, Černá vdova nebo Thor. Pro mě to je ale Kapitán Amerika. Částečně mi je toho muže z jiné doby líto, částečně ho ale obdivuju. Našemu novému světu se totiž snaží porozumět, jak nejlépe dovede, a naopak mladší kolegové z týmu se mohou naučit mnohé od něj a od jeho "staromódního" vychování.

Myslím, že by Starka nezabilo, kdyby Kapitána Ameriku občas vzal na projížďku v některém svém krásném autě!

(Toto zamyšlení bylo psáno na základě filmového zobrazení Kapitána Ameriky, v komiksech to s tím pádem do moře a probuzením o 70 let později nejspíš bylo trochu jinak.)

Už jste četli Temnou hrdinku?

O fenoménu vydávané fanfiction jsem tady psal už dřív. Nyní tento trend z báječného světa literatury přichází i do České republiky. Na pulty knihkupectví se totiž dostává kniha Temná hrdinka od Abigail Gibbsové (*1994). 

Společně vrátíme upírům důstojnost.
Kupujte Temnou hrdinku!

V patnácti letech hormonálně nevybouřená Abigail začala psát na svůj blogísek povídky na motivy Stmívání. Vzhledem k tomu, že má tato současná studentka Oxfordu mnohem bohatější slovní zásobu a smysl pro příběh než Stephenie Meyerová, netrvalo to dlouho a její povídky si získaly obrovskou popularitu.

Abigail proto začala psát tak, aby na sebe povídky navazovaly. Toho si všimli britští nakladatelé a mladé autorce nabídli pohádkový honorář a smlouvu na knižní trilogii. První díl - Večeře s vampýrem - rozehrává sice známý příběh o zakázaném vztahu mezi lidskou dívkou a nesmrtelným vampýrem, ale vampýři jsou zde vykresleni nikoliv jako třpytící se figuríny na mazlení a dovádění, nýbrž jako temné a krvelačné bytosti.

Každý se dnes ohání právy černochů, homosexuálů, žen atd., ale na práva upírů se zapomíná. Kdysi to přitom byly skutečně důstojné bytosti. Vzpomeňte si na Drákulu nebo upíra Nosferatu! Trend, který Temná hrdinka nastoluje - jakýsi návrat ke kořenům - se mi proto opravdu líbí.

Mých top 5... SONGŮ ZE SOUNDTRACKU DO GATSBYHO

Zdá se, že soundtrack do Velkého Gatsbyho vzbuzuje stejně rozporuplné reakce jako film samotný. Slyším buď chválu na originalitu a spojení současné hudby s jazzem, anebo pohrdlivé řeči o anachronismech a "Džejzet ve dvacátejch letech nežil, nebo jo?".

Já si však tu hudbu i navzdory své nechuti k většině současné hudební scény poměrně oblíbil, neboť smíchání s filmovým stylem a trochou jazzu a retro nádechu ukázalo, že i umělci, které běžně nevyhledávám, by se dali poslouchat, kdyby se trochu víc snažili.

5. Bryan Ferry Orchestra - Love Is The Drug Bryan Ferry je staromódní jazzman, který se bez elektronických udělátek dokázal prosadit i dnes. Díky tomu, že se objevil na soundtracku do Gatsbyho třeba ukáže současné generaci, jakou měla hudba dřív úroveň...

4. Sia - Kill And Run Ve stylu šansonů k Jamesi Bondovi soundtrack obohatila svým dramatickým hlasem Sia. Kill And Run se svým textem do Fitzgeraldova příběhu báječně hodí, ale ve filmu jsem ten song nikde nezaznamenal - opravdu ho ze snímku Luhrmann vynechal, nebo jsem si ho jenom nevšiml?

3. will.i.am - Bang Bang Charleston ke 20. letům patří stejně jako k dnešku remixy. A tak will.i.am spáchal remix charlestonu. Prvoplánové? Ano, ale neuvěřitelně chytlavé.

2. Fergie - A Little Party Never Killed Nobody Tenhle bouřlivý song mě upoutal už v trailerech na Gatsbyho. Ukazuje divokost, nespoutanost a chuť do života, které předcházely velkému pádu. A malá party ještě nikdy nikoho nezabila, viďte? Skvělý letní party song...

1. The xx - Together Zpočátku mi to přišlo nevýrazné, ale když jsem zbytek soundtracku oposlouchal, tohle mě ohromilo teprve když jsem to slyšel poněkolikáté. Ta zvláštní nesmlouvavá tikavost jako by znázorňovala, že čas letí... A na konci brnkání kytar a hlasy doprovodí smyčce a je to paráda. Mainstramově alternativní The xx, jak je máme rádi...

Nutno dodat, že kromě songů z oficiálního soundtracku ve filmu zazněly i skutečné dobové hity jako Let's Misbehave. A dech brala jazzová verze Bachovy Toccaty a Fugy, monumentální Rapsodie v modrém (proti ohňostrojům) a foxtrotové zpracování Lany Del Rey (ta holka se hodí do jazzového klubu!).

Když si Lana Del Rey vezme inspiraci z Fantazie, je to... fantazie!

Lana Del Rey dnes na YouTube pustila hudební klip ke svému gatsbyovskému songu Young And Beautiful, který se v ústředním refrénu ptá "budeš mě milovat, i když už nebudu mladá a krásná?". Odpověď zní ano. Lanu budeme milovat vždycky, protože její snová inspirace téměř zapomenutými úseky historie je kouzelná.

Podívejte se na klip...

Mladá zpěvačka si tentokrát vzala notnou dávku inspirace z Disneyova zvláštního animovaného filmu Fantazie (1940). Stokowski tentokrát nediriguje Toccatu a Fugu od Bacha ani Louskáčka od Čajkovského, efekty s barevným osvětlením a stínohra jsou ovšem totožné. Stejně tak i drobné art-deco prvky.

A výsledkem je báječné melancholické retro, na jaké jsme od Lany zvyklí. Po jejím coveru šedesátkového hitu Summer Wine tak retro princezna nepřestává dokazovat, že je věrná svému jedinečnému stylu, který jí sluší.

KOMIKS: Superman v alternativní realitě neslouží hvězdám a pruhům

Mám rád alternativní reality, teorie "co by, kdyby" a originální pohledy na dobře známou tematiku. Proto jsem si nemohl nechat ujít komiksovou knihu Superman: Rudá hvězda. Ta si pohrává s myšlenkou, že Superman nepřistál ve Spojených státech, nýbrž v Rusku. A začal sloužit tamějšímu totalitnímu režimu.

To mě ohromně zaujalo: vždyť Superman spolu s jablečným koláčem, vlajkou hvězd a pruhů a sochou Svobody patří k symbolům Ameriky. Jak by to dopadlo, kdyby se pokoušel americké hodnoty zničit pod vlajkou srpu a kladiva? 

Ukázalo se, že moje fantazie je bohatější a pestřejší než ta tvůrců, neboť podle mého z výborného nápadu nedokázali vytěžit tolik, kolik by mohli. Abych to podal slovy soudruhů z Moskvy: "Plán splnili pouze na 60 procent!"

Líbila se mi šedá technicolorová atmosféra připomínající filmy a fotografie z 50. let, kdy hrozilo, že se ze Studené války stane konflikt příliš žhavý na to, aby jej planeta vydržela a konec mohl přijít kdykoliv. Líbila se mi i obálka zobrazující Supermana ve stylu propagandy. Nedávno jsem dělal referát na propagandu během 2. světové války a ten styl (písmo, výtvarné pojetí...) mě hrozně fascinuje.

Jenže slabinou komiksu je příběh. Je rozdělen na jakési tři kapitoly, jenže skutečně zábavný je možná jeden (když přimhouřím oči, tak jeden a půl). Pak si tvůrci začali vypomáhat různými vedlejšími postavami ze světa Supermana, s nímž nejsem zas tak dobře obeznámen. A pro člověka, který je rád, že pozná Clarka Kenta a Lois Laneovou, zápletka občas nedávala smysl.

V tom mě komiks zklamal. Myslel jsem, že půjde o skutečně výjimečné dílo (jako třeba Watchmen - Strážci s geniálně promyšlenou zápletkou), ale jde o pouhé béčko, které se schovává za luxusní obálkou.

Bulvárek. Protože pikantností není nikdy dost!

Nedávno jsme se se spolužáky shodli, že trocha bulváru nikdy nikomu neublížila. Snažím se pravidelně sledovat Super.cz, TMZ.com a pár dalších stránek, abych nepřišel o várku drbů ze showbusinessu.

Český bulvár je s Ivetou a Ornellou tak trapný, že ho sleduji jen s největším sebezapřením. Oproti tomu žhavá šeptanda z Hollywoodu a intelektuálních salónů newyorských mi vždy zaručeně zvednou náladu a pobaví mě v dobrém slova smyslu.

A co nám přinesl poslední týden?

• Potíže v ráji? Snoubenci Miley Cyrus a Liam Hemsworth se vzájemně podvádějí! Liam, který ztvárnil friendzonovaného lovce Hurikána v Hunger Games, ve skutečném životě zřejmě zjistil, že má na víc než na hvězdičku Disney Channelu. Byl spatřen v autě s blonďatou kráskou January Jones, již můžete znát ze seriálu Mad Men. Nutno podotknout, že mezi January a Liamem je přibližně patnáctiletý věkový rozdíl... Miley si to nenechala líbit a oplatila krasavci Liamovi stejnou mincí - paparazzi ji zachytili v autě se záhadným mužem. Navíc už nenosí snubní prsten! Dočkáme se vůbec pohádkové svatby?

Liamova volba: January, nebo Miley?

• S Justinem Bieberem to jde z kopce! Od té doby, co idola dívčích srdcí objektivy fotografů zachytily při kouření marihuany, JB začíná lindsaylohanovatět. Jeden bujarý večírek (a mrtvý křeček - nezapomeňte na aférku s křečkem!) střídá další, teen babes loví ve svém novém rolls royci a pravidelně přejíždí novináře. Před pár dny dokonce Justin zkolaboval přímo na pódiu, následně vynadal fotografům a pak zrušil koncert v Portugalsku. Takhle se chová profesionál?

Justin a Lindsay: podobnost čistě náhodná?

• Taylor Swift se brání: chodila jsem jenom se dvěma chlapci. Kdo říká něco jiného, shoří v pekle! Country zpěvačce, jejíž songy už nejsou country (ale za to má krásné dlouhé nohy), už došla trpělivost s vtipálky, kteří si berou do úst její neschopnost udržet si vztah déle než týden. Po ostrém útoku Tiny Fey na předávání Zlatých glóbů (Tina Fey nechvalně proslula svou nepovedenou parodií aljašské guvernérky Sarah Palin) Taylor Swift řekla, že ženy jako Tina, které se vysmívají jiným ženám, shoří v pekle. Moderátorka totiž zpěvačku nařkla z toho, že od roku 2010 chodila s 36 osobami mužského pohlaví. Taylor Swift tvrdí, že za poslední tři roky měla pouze 2 vztahy.

Taylor Swift: Chcete mě?

• Nad Tatrou sa blýsklo, s Yvettou to třísklo! Já vím, psal jsem, že český bulvár moc nemusím. Ovšem úžasný titulek na Blesk.cz mě rozesmál takřka k slzám. Krom toho tam najdete výborné video, jak Blanarovičová spadne na zem, když se pokouší otočit kormidlem. K popukání! Nic nemá veřejnost raději než ztrapněné celebrity...

Prsníci, Nespoutaná Michelle a příliš vzrušená Jennifer Lawrence: necenzurovaný a politicky nekorektní pohled na Oscary!

Kristen Stewart odváděla pozornost
od kamenné tváře berlemi.

Letos mou pozvánku na Oscary jaksi ztratila pošta, a tak mi nezbylo nic jiného, než se podívat na záznam. Téměř tříhodinová stopáž mě vyděsila, a tak jsem se rozhodl přeskakovat děkovačky, čímž se mi délka zkrátila na příjemné dvě hodiny.

Ačkoliv před rokem jsem tady chválil Akademii za to, že odvážně dala Oscara němému černobílému a skvělému The Artist, letos z výsledků tak nadšený nejsem. Během celého ceremoniálu moderátoři opakovali, že rok 2012 byl skvělým rokem pro filmy. Dovolím si nesouhlasit. Byla to bída a děs (až na Bídníky) a ty nejlepší filmy zůstaly úplně bez povšimnutí (The Perks Of Being A Wallflower, Atlas Mraků, Avengers - nemyslím cenu za nejlepší film, ale třeba efekty nebo design by si superhrdinové zasloužili ocenit).

Emmanuelle Riva (86) a ta černoška z toho děsného filmu (8):
nejstarší a nejmladší nominovaná herečka pohromadě

Výsledky nejspíš všichni znáte, a tak se rozepíšu spíš o samotné show. Ta byla naopak lepší než loni. Dokonce jsem kvůli tomu překousl i ostudné oškubání Les Mis a Anny Kareniny, které reprezentují Hollywood klasického ražení, ve prospěch zbytečně realistických a naturalistických filmů. Jo a ještě mě potěšila výhra krátkého kresleného filmu Paperman, ten se mi taky moc líbil.

Čaroděj a upírka. Jak MacFarlane trefně dodal,
dvě osoby, které církev kritizuje nejvíc, spolu na pódiu

Seth MacFarlane je asi nejlepší moderátor Oscarů, kterého jsem kdy zažil. Ne že bych měl nějak velkou možnost porovnání: viděl jsem jenom nechvalně proslulý ročník s Anne Hathaway a Jamesem Francem a loňskou nudu s ošoupaným Billy Crystalem. Seth trochu provokoval ("nejlíp se do hlavy Abrahama Lincolna dostal John Wilkes Booth"; skvělá narážka na Chrise Browna a Rihannu), ale za jeho předvedení písně "The Way You Look Tonight" ve stylu Freda Astaira mu to museli odpustit i ti nejcitlivější diváci. 

Aaron Tveit a Eddie Redmayne v zákulisí: dva hezounci sice
nevyhráli žádnou zlatou sošku, ale přítomné dámy
na ně prakticky házely kalhotky, takže domů s prázdnou
určitě neodcházeli...

Dalším "highlightem" večera bylo hudební vystoupení herců z Bídníků, které si zachovalo velkolepost a působivost. Byli tam skoro všichni: Hugh Jackman, Russel Crowe, Anne Hathaway, Eddie Redmayne, Aaron Tveit i Helena Bonham Carter.

Klasika: Adele, ocenění a spousta slz

Když už jsme u hudby, nesmím opomenout klasicky přecitlivělou Adele, která bezvadně zazpívala Skyfall, a pak za něj dostala i Oscara, načež nemohla předvést děkovačku, poněvadž měla slzy v očích. Rovněž živé předvedení bondovské písně Goldfinger od Shirley Bassey nemělo chybu a líbilo se mi ještě víc než Adele, kterou zvukaři nehezky utlumili v refrénech. Shirley si od hollywoodské smetánky zaslouženě vysloužila ovace ve stoje.

Hudební podkreslení bylo letos vynikající: cinefilové jistě postřehli melodii z Jihu proti severu, Zpívání v dešti, Sound Of Music a krásně smutnou instrumentálku ze Vzpomínek na Afriku během části In Memoriam. Tu mám každý rok velice rád, protože celý sál pohasne a vzpomíná se na legendy, které odešly do celuloidového nebe za Marilyn Monroe a Jamesem Deanem. Letos jsem tam (naštěstí) moc jmen neznal - snad asi jenom Celeste Holm, ale přesto to bylo velice dojemné.

A vrcholem večera byl  pád Jennifer Lawrence ke kolenům Jeana Dujardina. Jak jakýsi zahraniční bloger poznamenal: diví se jí někdo? Jennifer se s tím ale mohla vypořádat trochu lépe. Na následné tiskové konferenci totiž reportéra, který ji žertem připomenul, ať se dívá, kam šlape, obdařila neslušným gestem.

Příliš vzrušená kočička Jennifer: viděla myšku?

Jedním z nejvíc WTF momentů bylo - ne, Kristen Stewart byla HODNĚ divná, ale na to jsme už zvyklí -  udílení ceny za nejlepší film. Na pódium sice nakráčel Jack Nicholson, ale pozornost mu krutě sebrala Michelle Obama. Jestli organizátoři čekali "óóóóó!", tak se ho nedočkali. Mama Obama vypadala jako něco, co uteklo z posledního Tarantinova filmu.

NESPOUTANÁ MICHELLE: Mama Obama vypadala,
jako by zrovna utekla z Nespoutaného Djanga

Shrnutí? Oscaři za rok 2012 byla přehlídka toho, jak se Akademici zoufale snaží jít s dobou, ale příliš jim to nejde. Opět se potvrdilo, že ty nejlepší filmy často sošku nevyhrají a kvalitu ukáže až čas. A znovu se ukázala slabost obyvatel města andělů pro děti (ta osmiletá černoška nominovaná za ten příšerný film), zvířata (jak jinak si vysvětlit tolik výher Life Of Pi - tam je ten tygr, že ano...?) a menšiny (ovace ve stoje pro toho asiata za Life Of Pi).

Kéž by si Akademie přestála hrát na něco, co nikdy nebude, držela se svého stylu a ocenila třeba některou z žijících legend (Olivia de Havilland, Joan Fontaine, Kirk Douglas, Shirley Temple, Mickey Rooney, Lauren Bacall, Angela Lansbury - tihle všichni se zdají být pořád ještě dostatečně čilí na to, aby je pozvali!).

 Jo a kam se letos poděli Brad, Angelina a její nožka?

Loňskou nožku Angeliny Jolie Anne předčila "o prsa"! 
Zahraniční komentátoři ten zjev nazvali
"Les Nipplerables" - Prsníci

Babovřesky, aneb jak NEDĚLAT odpočinkový film

A máme to tady zase. Už na první pohled sračkoidní "odpočinková komedie" Zdeňka Trošky vzala česká kina útokem a o prvním víkendu překonala divácký rekord (o něco méně sračkoidního) filmu Kajínek. Pokud můj blog nějakou dobu čtete, nejspíš vám došlo, že nejsem žádný kulturní snob, artový vyznavač Bergmana a Felliniho a že si u filmu také moc rád odpočinu. Ovšem musí to mít ÚROVEŇ.

Miluju taneční komedie s Fredem Astairem a Ginger Rogers, hloupé příběhy z amerických středních škol, filmy podle komiksů, horory i sci-fi. Jenže Fred s Ginger se uměli chovat a jiskřivý humor mezi nimi dodával filmům lesk jasem převyšující lesk navoskovaných parketů. Hloupé příběhy z amerických high schools zase zpravidla přinášejí určitou poetiku v tom limonádovém milostném příběhu a nahlédnutí do jiného vzdělávacího systému. Filmy podle komiksů jsou nádherná béčka s morálním poselstvím a určitými hodnotami, což je v dnešní době bez hodnot zcela výjimečné...

Babovřesky ale žádnou úroveň nemají. Vlastně těží z takzvaného kanálního humoru, neboli absence úrovně/noblesy/jemnosti/inteligence. Jediným kladem je, že Troškovy filmy jsou jedny z mála českých děl, které si na sebe vydělají a neplatíme je z daní. I když, pokud se nad tím zamyslím, tak je vlastně celkem smutné, že produkce tohoto odpadu se tvůrci vyplatí.

Chápu potřebu lidí zhlédnout jednoduchý veselý film, ale Troška je zoufalá volba. Když chcete odpočinkový film, u něhož můžete vypnout, zkuste Jeníčka a Mařenku: Lovce čarodějnic - vypadá to na krásně hloupý film. Nebo třeba fantastický romanťák Nádherné bytosti.

Vlastně všechno, co momentálně běží v kinech, je lepší než Babovřesky.

Pár myšlenek a poznámek z nového semestru

Včera nám začal letní semestr a protože mám zase spoustu zážitků a poznatků, musím se podělit. 

• Dívali jsme se na Harryho Pottera pod vlivem alkoholu a během šestého dílu jsme s přáteli vypracovali podrobný plán na podporu Fénixova řádu v boji proti Voldemortovi.
• Čtrnáct dní jsem nebyl v Praze a najednou se mi všechny tramvaje zdají příšerně dlouhé.
• V předmětu Nová média budeme s Milošem Čermákem psát blog. Už se na to moc těším. Úkol pro tento semestr? Donutit ho, aby mě začal followovat na Twitteru.
• V předmětu Politická geografie máme jako povinnou četbu knihu Lincoln: Tým rivalů, na kterou jsem psal několik recenzí, takže mám míň práce.
• Ke své hrůze jsem zjistil, že spolužák Martin nečetl můj blog od loňského prosince!
• Pořád nechápu studentský informační systém a naše "rozdělení" na televizi/rozhlas a tisk/foto  - proč máme v tiskovém zaměření předmět Správné mluvení a proč tam není dost místa, když má toto zaměření většina ročníku, naprosto nepobírám.
• Dobrá zpráva je, že mi jako praxi uznají i práci v měsíčníku. 
• Z USA přiletěla Kristýna Hronzová a hned jsme začali plánovat natáčení pražské grotesky. Jenom doufám, že bude hezké počasí. Letos se ta zima drží nějak dlouho...
• Začal jsem psát svou biografii. Po třech dnech mám něco kolem 60 stránek! Plánuji tak 150, což se mi při současném tempu zdá poměrně reálné. Až ji napíšu, tak si ji vydám, abych měl vzpomínky na část svého života, již jsem strávil natáčením grotesek.
• Lana Del Rey vydala nový videoklip/reklamu na auto. Song "Burning Desire" nic moc a video jakbysmet. Pro mě, jakožto lanatika docela zklamání.

• Jo a když už jsme u zpráv z popkultury a showbusinessu, nesmíme opomenout Justina Biebera, který se vášnivě líbal s figurínou, zatímco Jimmy Kimmel se ho od ní snažil odtrhnout. Je to dost znepokojivé...

Bráníme se trendům?

Kdyby se Beatles objevili dnes, odsuzovali bychom je jako One Direction? Já jsem si čistě ze studijních důvodů sehnal alba těch mládežníků z Británie/Irska/whatever a víte co? Slyším tam vliv Beach Boys i Beatles.

To mě přivedlo na zajímavou myšlenku.

Kdyby se Beatlesáci objevili teprve dnes, odsuzovali bychom je my, dospělejší a rozumnější lidé, stejně jako to dnes děláme s One Direction? Mávli bychom nad "Brouky" rukou s tím, že jde jenom o podřadnou zábavu pubertálních holčiček?

Tak to v 60. letech udělali tehdejší dospělí.

Možná jsme už zase taková ta konzervativní generace, co nadává na všechno nové. Nebo se snažíme být za každou cenu proti mainstreamu a odolávat trendům v moderní kultuře. A nebo One Direction nestojí za nic, my jsme je odhadli správně a nikdy z nich nebude víc než jen sezónní trend, na který si za dva roky nikdo nevzpomene...

To si asi povíme za dvacet třicet let. Možná dřív, pokud některého z těch týpků někdo zastřelí. Protože kult se zpravidla stává kultem díky nesouvisejícím věcem. Třeba film Vrána by dnes nikdo neznal nebýt toho, že představitel hlavního hrdiny během natáčení zemřel.

Bídníci se vám budou líbit. POKUD...

Tak jsem viděl Bídníky! 

Šlo o moje vůbec první setkání s Hugovými Les Miserables, pokud nepočítáme krátkou anotaci v učebnicích literatury.

Ptáte se mě, jestli se vyplatí za to vypláznou kilo nebo víc? To už záleží na tom, jestli...

• ...máte rádi muzikály? Pokud jo, tak ANO, běžte na Bídníky. Dvouapůlhodinový film totiž obsahuje asi pět nezpívaných vět, jinak se tam pořád zpívá.
• ...máte rádi francouzské revoluce? Já vím, bylo jich tam hodně, ale pokud vás tahle éra francouzské historie zajímá, pak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při romantických scénách). Špinavé ulice, lidi, drsné scény z barikád... Tohle vychytali fakt reálně.
• ...máte rádi trochu kýče? Pokud vám motýlci a noční dostaveníčka u plotu dělají dobře na duši, tak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při scénách z barikád). Na druhou stranu pokud ale vezmeme pouze muzikálovou produkci, Bídníci patří mezi ty drsnější a surovější, což film zachraňuje. Být to sladší a cukrovější, kouzlo by bylo pryč.

Eddie Redmayne vlil do pěveckého duelu
dvou starých pánů trochu mladé krve...

Můj názor? Nadprůměrný film, ale k dokonalosti něco chybí... 

Můj vztah k muzikálům je složitý (dokud se v nich stepovalo a tančil swing a hrál jazz, tak jsem je miloval, většina muzikálů po Zpívání v dešti mě už nebavila) a ačkoliv jsou některé melodie z Bídníků známé a poměrně hezké, jde to nějak mimo mě.

Jak už jsem psal, Hugovu knihu jsem nečetl, ale příběh ve filmu taky nic moc - až na scény z revoluční Paříže. Barikády, nadšení, kontrast chudých a bohatých, vlající prapory, to se mi tam moc líbilo.

Zvláštním způsobem krásná Amanda Seyfried
hraje i zpívá na jedničku...

Herecké obsazení vskutku hvězdné, ale mám pocit, že Russel Crowe a Hugh Jackman už jsou trochu obehraní. Jackman mě občas už vyloženě štval (navíc se mi zdá, že když zpívá, tak má divný hlas), ale Crowe je klasa a hlas má jako Pavarotti. Helenu Bonham Carter a Barona Cohena mohli klidně nechat ve střižně na podlaze, ve filmu jsou jenom pro odlehčení a zbytečně to prodlužují. A ačkoliv je Anne Hathaway propagována jako třetí nejdůležitější, na plátně si ji užijete dohromady tak čtvrt hodiny.

ALE! Dostaly mě herecké výkony čerstvé herecké krve. 

Eddie Redmayne (ten pihovatý) je báječný a jeho románek s krásnou a neméně výbornou Amandou Seyfried patřil spolu se zpíváním na barikádách k tomu lepšímu. Což nás přivádí k Aaronu Tveitovi. 

Ale největší charisma (a pušku!) má Aaron Tveit.
Z něj jednou bude hvězda...

Nedávno jsem na tomto blogu psal o nadějných mladých talentech a po zhlédnutí Bídníků mě mrzí, že jsem ho tam nezařadil. Protože kdykoliv se Aaron Tveit (ve filmu Kvílení hrál Petra Orlovského) ve svém červeném kabátě objeví na plátně, čiší z něj takové charisma, až člověka mrazí. Pokud jste to někdo viděli, všimli jste si toho taky? Nevím, jestli používá nějakou skvělou Stanislavského metodu, ale role mu padla jako ušitá a předvedl i s vedlejší postavu takové divadlo, že by si zasloužil vlastní film!

Vážně - i takový pravičák jako já při sledování toho mladého muže na barikádách dostal chuť zamávat si revoluční rudou vlajkou. A to je umění...

EXKLUZIVNĚ! Justin Bieber obviněn z týrání zvířat!

Z nepochopitelných důvodů jsem se o této kauze nedočetl na iDnes, Aktuálně ani Lidovkách. Ale podle serveru tmz.com plánují ochránci zvířat vznést obvinění proti Justinu Bieberovi. Čím si kanadský koloušek toto nařčení vysloužil? Tím, že fanynce věnoval křečka! Čtěte dál!

Justin Bieber nad svým křečkem vynesl ROZSUDEK SMRTI, když jej počátkem prosince věnoval ječící fanynce (která jej slíbila milovat a chránit na věky věků) po skončení koncertu. Tvrdí to alespoň zástupci Kalifornského svazu křečků (California Hamster Association - ano, tato organizace skutečně existuje - mají báječné retro webové stránky).

"Ačkoliv byly Justinovy úmysly čisté, předáním křečka se dopustil týrání zvířete," uvedl zástupce Svazu. Podle něj jsou křečci křehká a citlivá zvířata, která nelibě nesou změny prostředí. "Ve chvíli, kdy byl křeček ve spěchu a v hlučném prostředí předán ječící fanynce, ho Bieber poslal na krátkou cestu ke zkáze."

KE ZKÁZE!!!

A co měl tedy Justin správně udělat? Kalifornský svaz křečků říká, že jestli zpěvák křečka už nechtěl, mohl ho nechat v nějakém zvířecím útulku, aby se bezpečnějším způsobem dostal k zodpovědnějšímu majiteli.

Co se dotyčného křečka týče, je doposud naživu a v péči Bieberovy osmnáctileté superfanynky Tori, která přislíbila, že se ke zvířátku bude chovat jako k malému hlodavčímu bohovi.

Psaní básní s Googlem

Znáte stránku Google Poetics? Jestli ne, pak máte co dohánět. Jedná se o zajímavý umělecký projekt, který spočívá v tvorbě básní pomocí googlovského vyhledávacího mechanismu.

Prostě zadáte do vyhledávače první část - řekněme například morbidní "How do you kill". Automatické dokončování a nápověda už udělá zbytek. Takže

How do you kill maggots
How do you kill fruit flies
How do you kill bed bugs
How do you kill 11 million people

Jak avantgardní!

A protože jsou Google Poetics zatím pouze v angličtině, italštině a finštině, zkusil jsem si vytvořit nějaké české, abych dokázal, český Google je hoden svých umělecky nadaných sourozenců ze zahraničí.

Zatím to není nic extra, český Google musí svůj umělecký talent teprve probudit. Ale jakmile se to podaří, čekám, kdy se v knihkupectví v sekci poezie objeví kniha básní od Googlu a přepíše učebnice literatury.

5 popkulturních mýtů a jejich zboření

1. Herečce Shirley Eaton při natáčení bondovského filmu Goldfinger hrozilo smrtelné nebezpečí při natáčení slavné scény, kdy je potřená zlatou barvou. Je to nesmysl, který byl populární v 60. letech, kdy lidé věřili, že lidské tělo dýchá kůži. Věřili tomu dokonce i filmaři, proto herečce nechali kousek kůže nepokrytý.








2. "Zaoblená" zpěvačka Mama Cass z The Mamas And The Papas zemřela kvůli zadušení šunkovým sendvičem. I přes důkladnou pitvu se tento mýtus rozšířil, snad aby parazitoval na zpěvaččině prostorově výrazném zjevu. Skutečný důvod smrti však má s její obezitou taky co dočinění - Mama Cass zemřela na infarkt v pouhých 33 letech.

3. V jedné scéně v Čaroději ze Země Oz střihač omylem ponechal záběr, jak se v pozadí jeden z liliputánských herců oběsil na větvi. Jistá zvláštní scéna ve filmu skutečně zůstala, ale odborníci (ano, zřejmě už existují i odborníci na tohle) zjistili, že jde pouze o ptáka, který roztahuje křídla.

4. Walt Disney ve skutečnosti nezemřel, nýbrž nechal své tělo zamrazit pomocí kryogenetické metody, aby se mohl probudit za spoustu let a vidět, jaký měly jeho filmy dopad na svět. Tomuhle snad i v 60. letech mohli věřit jenom ti lidi, co věřili, že Elvise unesli mimozemšťani. Otec Mickey Mouse byl ve skutečnosti zpopelněn a pohřben. Každopádně kdyby to byla pravda a Walt Disney se probudil k životu, doufám, že si v televizi nenaladí Disney Channel. Jeden díl Hanny Montany a ani kryogenetika by ho neuchránila od infarktu.

5. V jedné scéně ve filmu Tři muži a nemluvně je za záclonou vidět duch chlapce, který na place zemřel. Tato legenda je rozšířená dodnes, ačkoliv v ateliéru nikdo neumřel. Ve skutečnosti se jedná pouze o kartonovou postavu, jako stojí například v kinech.