Velký, extravagantní, dekadentní Gatsby. A mrcha Daisy

Gatsby má spoustu přídavných jmen. Nejznámější je samozřejmě to z názvu Fitzgeraldovy knihy - Velký. Po zhlédnutí filmového zpracování od mistra kýčaře Baze Luhrmanna mě však napadá milion dalších:

• Extravagantní Gatsby - tolik šampaňského, konfet a šílených módních kreací nikde neuvidíte
• Retro Gatsby - samozřejmě je to zasazeno do horkého léta roku 1922, takže očekávejte mikáda, cigarety na špičkách, spoustu brilantiny, krásná auta a charleston i foxtrot 
• Dekadentní Gatsby - charleston v bazénu, popíjení zakázaného alkoholu, pokleslá morálka
• Dechberoucí Gatsby - některé záběry (zvláště ty na večírcích) jsem nemohl očima vstřebat komplet, protože bylo pořád nač se dívat
• Aktuální Gatsby - nejen díky hudbě (v soundtracku se jazz mísí s hip hopem a dalšími současnými styly), ale i hospodářské krizi, která bouřlivým 20. létům následovala a visí ve vzduchu tak hmatatelně, že si všichni užívají, dokud to jde (my už ji snad máme za sebou), a díky nečernobílým postavám (kdejaká celebrita si s Daisy může podat ruku)

Osobně si myslím, že jde o Luhrmannův nejlepší film, protože na rozdíl od Moulin Rouge a Romea+Julie, kde byla extravagance a kýčovitost našroubovaná uměle, do Fitzgeraldova světa zbohatlíků na východním pobřeží v bouřlivých 20. letech se prostě hodí. 

Filmového labužníka jako jsem já potěší narážky na historii kinematografie: reklama na Robina Hooda s Douglasem Fairbanksem, úhel kamery v bazénu jak ze Sunset Boulevardu, černobílé zrnité art-decové logo Warner Bros. na začátku filmu, Gatsbyho sídlo coby palác Xanadu z Občana Kanea... 

Jazzová historie světa

Úplně samostatnou kapitolou je hudba, kterou spousta lidí kritizuje (ostatně jako celý film: Gatsby je zřejmě jeden z těch rozporuplných filmů, které budete buďto milovat, nebo nenávidět, ale jejichž skutečnou hodnotu ukáže až čas). Mně osobně se tam hodila. Navíc kromě songů ze soundtracku se můžete těšit na jazzovou Toccatu a Fugu od Bacha, monumentální Rapsodii v modrém od Gershwina, která vás téměř dovede k slzám, a foxtrotovou verzi songu Young And Beautiful od Lany Del Rey. 

Leonardo hraje skvěle, protože on nehraje, on JE Jay Gatsby. Carey Mulligan je lidštější Daisy než v knize, ale pořád mrcha. Proč je Daisy Buchananová mrcha?

Kdybyste se ve světa Gatsbyho nemohli
zorientovat. OBSAHUJE SPOILERY!

• nejdřív si Gatsbyho nevezme, protože nemá peníze
• pak si Gatsbyho nevezme, i když má peníze, protože to jsou "nové" peníze
• nechce opustit svého bohatého manžela, kterého ani nemiluje, protože by přišla o společenskou prestiž
• SPOILER! to ona zabije Myrtle, ne Gatsby, a ani se ho nesnaží opravit, když gentlemansky vezme vinu na sebe
• SPOILER! nejenže Gatsbymu nakonec ani nepřijde na pohřeb, ona mu ani nepošle kytky!

Gatsby je pro Daisy prostě příliš dobrý. 

No ale zpátky k filmu. Ten splnil mé představy a očekávání a já ho určitě chci vidět znovu. Je lepší než verze ze 70. let s Robertem Redfordem, protože je odvážnější, odvázanější a temnější. Doporučuju nejen fanouškům knižní předlohy!

Když si Lana Del Rey vezme inspiraci z Fantazie, je to... fantazie!

Lana Del Rey dnes na YouTube pustila hudební klip ke svému gatsbyovskému songu Young And Beautiful, který se v ústředním refrénu ptá "budeš mě milovat, i když už nebudu mladá a krásná?". Odpověď zní ano. Lanu budeme milovat vždycky, protože její snová inspirace téměř zapomenutými úseky historie je kouzelná.

Podívejte se na klip...

Mladá zpěvačka si tentokrát vzala notnou dávku inspirace z Disneyova zvláštního animovaného filmu Fantazie (1940). Stokowski tentokrát nediriguje Toccatu a Fugu od Bacha ani Louskáčka od Čajkovského, efekty s barevným osvětlením a stínohra jsou ovšem totožné. Stejně tak i drobné art-deco prvky.

A výsledkem je báječné melancholické retro, na jaké jsme od Lany zvyklí. Po jejím coveru šedesátkového hitu Summer Wine tak retro princezna nepřestává dokazovat, že je věrná svému jedinečnému stylu, který jí sluší.

RETRO jako Ray Charles: Nick Waterhouse

O Nicku Waterhousovi jsem se už několikrát zmiňoval. Minulý rok, když měl pod svými videi na YouTube počty zhlédnutí v řádech pouhých stovek až tisíců - mě zaujal svou image ve stylu padesátých let. Na rozdíl od Justina Timberlaka, který je retro jenom vzhledem, Waterhouse dělá i muziku, kterou má člověk chuť poslechnout si z vinylu nebo v zakouřeném jazzovém baru.

Pánský časopis GQ Nicka Waterhouse pochválil za jeho vytříbený styl a vkus. Ten týpek jako by z oka vypadl Buddymu Hollymu! Co se týče jeho hudby, hodně mi připomíná Ray Charlese - používá saxík, kytaru a doprovodné ženské vokály - nebo Chubbyho Checkera - mají oba stejně svižné twistové tempo.

Posuďte to v tomhle videoklipu (písnička začíná až zhruba ve 30. sekundě)...

...nebo v tomhle černobíle nostalgickém videu k jinému songu!

Krásná písnička: STARDUST

Jako poslední číslo zahrál orchestr Hvězdný prach, sladkobolný závěr všech tanečních večírků mé generace, a po něm ještě závěrečnou znělku orchestru, Goodbye, nejsmutnější věc, kterou kdo kdy napsal, a my jsme stáli a potichu a s lítostí tleskali, pozorovali jsme hudebníky, jak skládají nástroje a pak jsme se loudavě vraceli ke svému stolu.
"O válce už ani slovo," okřikl Russ dva mladé muže, kteří se hádali, jestli Němci přerušili železniční spojení mezi Oděsou a Kyjevem. "Hele, nechte toho aspoň pro dnešek. Tak jsme si to přece domluvili. Já vím, je to hrozný, Němci se chystaj schramstnout celej svět, za chvíli nás všechny odvedou a ostříhaj dohola. Ale dnes, prosím vás, toho nechte!"

Minulý týden jsem si v antikvariátu koupil za 30 Kč Poslední kabriolet od Antona Myrera. Kdysi jsem jej četl, když mi to půjčila babička, ale natolik se mi to líbilo, že jsem musel mít svůj vlastní výtisk. Na poznámky a tak.

Navíc za 30 Kč je to lepší než jít k doktorovi se zlomeným srdcem.

Pokud knihu neznáte a chcete vědět, o čem je, mrněte sem, už jsem o ní psal minulé léto. V Posledním kabrioletu kromě krásného příběhu o zklamání generace, kterou krutě zasáhla druhá světová válka, najdete i dobový soundtrack.

Je tam Moonglow od Bennyho Goodmana, Moonlight Serenade od Glenna Millera i I'll Be Seeing You, kterou zpracovala hned celá řada tehdejších hudebníků. Ale z těch všech mě nejvíc dostal Stardust od Artieho Shawa. 

I když verzí Hvězdného prachu je taky nesčetně... Tady je jedna i se zpěvem!

Ta písnička zachycuje všechny naděje a sny celé jedné generace, tak hezky poslouchejte!

A Anton Myrer svou nejlepší knihu Stardustem i zakončuje...

Přetáhl jsem přes kabriolet plachtu a vyšel jsem ven. Vítr mezitím rozehnal poslední zbytky mraků. Všechny hvězdy už vyšly, třpytily se a jiskřily v triádách jako drahokamy, v nedbalých trsech, v nekonečně proměnlivé prašné mlhovině. Hvězdy umírají bez přestání - takhle jsem to někde četl - rozzáří se a pak vyhoří na prach.  

Jenže tomu já asi nikdy doopravdy neuvěřím.

Ale prosím: Hvězdy. Hvězdný prach...

Let's Twist Again! Šedesátá léta jsou zpátky

Zatímco loni jsem s předstihem upozorňoval, že rok 2012 bude mít retro nádech padesátých let, rok 2013 zřejmě vzkřísí "zlatá šedesátá". Psali to na Huffington Postu a doplnili to fotkou Seleny Gomez v červených retro plavkách. 

Nutno dodat, že šedesátá léta už mohlo zkušené oko pozorovatele vidět na Laně Del Rey, Nicku Waterhousovi (i jeho hudba je retro!) a koneckonců i mainstreamové Adele. Teď to vypadá, že se retro styl dostane i mezi širokou veřejnost.

Na plakátech H&M, které momentálně zaplavily Prahu, koneckonců můžeme vidět jakousi blondýnku, jež jako by z oka vypadla šedesátkové modelce Twiggy.

Tohle není Buddy Holly!
Znáte Nicka Waterhouse?

Celkem se mi to líbí, 60. léta sluší všem a jsou v kontrastu se současným světem velice zajímavé na pohled.

Především hezké holky tak můžou poodhalit nožky, tak doufám, že tu možnost naplno využijí.

Takže oprašte saka po dědovi, šaty po babičce a provětrejte jejich šatník i letos!

A co takhle dát si trochu twistu?

Podílí se Lana Del Rey na soundtracku do Gatsbyho?

Když Lana Del Rey minulý týden na svém facebooku a twitteru napsala jediné slovo - GATSBY -, okamžitě to rozpoutalo vášnivé diskuse. Už dříve se totiž proslýchalo, že režisér snímku Baz Luhrmann si ji přizval, aby se podílela na soundtracku.

Vzkaz, který rozpoutal velké diskuse

Máme to tedy brát jako potvrzení těchto zvěstí? Osobně doufám, že ano. Nabízím možnosti, co by její kryptický vzkaz fanouškům mohl znamenat:

1. Pracuje na nějaké nové skladbě přímo pro film. To je nejpravdivější teorie. Baz Luhrmann je totiž velice svérázný režisér, který proslul tím, že do svých filmů dává podobně jako Tarantino hudbu, která se tam úplně nehodí. A pokud zvažuje současné hudebníky, kdo se líp hodí na retro atmosféru než Lana Del Rey? Její songy koneckonců obsahují témata jako lesk horních deseti tisíc,  bohatství a americký sen.

Lana Del Rey s duchem F. S. Fitzgeralda. Máme foto!

2. Její Gatsby chutná jako Pepsi Cola. Ano, prostě to zase jednou přehnala s "veselými prášky."

3. Lana Del Rey má aférku s duchem Francise Scotta Fitzgeralda. Kupodivu mi to přijde jako věc, která mi na Lanu sedí. Kdyby měla tu možnost, určitě by to udělala.

No ale vážně.

Ráďa už se na Gatsbyho moc těší...

Další hollywoodské střípky klepů zmiňují, že kromě Lany by měl nějakou tou skladbou přispět Jay-Z a Lady Gaga. Tady už mé nadšení opadává, protože jsem se těšil na swing a jazz (charleston!), ale když i tihle dva okoření svoje songy špetkou retra, mohlo by jít o hodně zajímavý film.

Životopis Grety Garbo: jaká byla švédská sfinga?

Všechny, kdo čekali pikantní drby, fotky a videa z bouřlivé páteční noci, nejspíš zklamu. Hlavní aktérka, která vypila 2 Cosmopolitany, 1 sklenku vína, 2 Knockouty a 1 Long Island Iced Tea, mi totiž pod trestem smrti zakázala cokoliv zveřejňovat. A tak večer zůstane vrytý pouze v paměti účastníků (a mého telefonu a notebooku). 

Místo toho se dnes chci věnovat rozboru životopisu Grety Garbo (1905-1990), který jsem zrovna dočetl. Na 650 stránkách totiž autor Barry Paris podává nejpřesnější a nejobjektivnější obraz filmové hvězdy, který jsem kdy četl. 

Četl jsem životopisy Caryho Granta, Clarka Gablea a Elizabeth Taylorové a ty se mi moc líbily, ale každý k dané osobnosti zaujímal určité stanovisko, s kterým jsem ne vždy souhlasil. Pak jsem četl autobiografie Freda Astaira a Ginger Rogers a ty jsem taky se zájmem přečetl, ale jsou příliš jednostranně zaujaté a neberou v potaz širší kontext (Ginger si navíc pořád stěžovala, že nedostávala dramatické role, že ji režiséři podceňovali, měla nižší plat a blablablabla, místo toho, aby si pořádně užila ty krásné taneční filmy/komedie s Fredem Astairem, kvůli kterým ji mají všichni tak rádi a o nichž chtějí vědět co nejvíce).

Milovala Garbo někdy někoho kromě sebe?

Životopis Garbo (sehnal jsem ji na Amazon.co.uk, poštovné mě přišlo asi na 5 liber a doma jsem ji měl do týdne od objednání) ale zasazuje do kontextu, zkoumá osobnost nejzáhadnější herečky a možná i největší filmové hvězdy 20. století po všech stránkách, rozebírá, analyzuje, přidává komentáře odborníků, lidí, kteří se s "božskou" setkali a jejich dojmy. 

Výsledkem je, že čtenář knihu zavírá s dojmem, že té záhadné bytosti možná trochu rozumí. Od počátků u studia MGM, kde si po prvních 14 dnech Greta poručila královský plat 5000 dolarů týdně, jinak že se vrátí do Švédska, po její vášnivou aférku s představitelem němých milovníků Johnem Gilbertem. Když se poté hvězda Garbo naplno rozzářila ve filmovém pantheonu, kniha obsahuje mnoho příhod a vyprávění známých herců (Clark Gable), hereček (Katherine Hepburn), režisérů (Billy Wilder), kteří se s Garbo setkali nebo se o to alespoň pokoušeli. 

Královna a král mlčení - Garbo
a prezident Calvin Coolidge. Dobová karikatura
časopisu Vanity Fair.

A když Garbo v roce 1941 natočila svůj poslední film a stáhla se do ústraní, před čtenářem se otevírá úplně nový a dosud neprobádaný svět. Jak Garbo investovala do umění, akcií, vařila, nakupovala, cestovala a přitom se pořád bála lidí a vzruchu, které samotná její přítomnost vyvolávala. Jaký měla zvláštní smysl pro humor, že věřila na elfy a že svým strachem z veřejnosti lidi spíše lákala jako tajemná. Až po její smrt v téměř úplném osamění. 

Kniha je uzavřena tím, že dnes už by se nemohla zrodit hvězda jako Garbo, protože udržet si soukromí tak jako ona, je v době online bulvárů téměř nemožné. 

Jedna dobrá a jedna špatná zpráva ze showbusinessu

Začneme tou špatnou...

Patty Andrews, poslední z trojice Andrews Sisters, o níž jsem zde nedávno psal, zemřela v úctyhodném věku 94 let. Zajímavost: byla to právě Patty Andrews, kdo v Itálii oznámil veřejnosti zprávu o konci druhé světové války. Zrovna tam totiž se svými sestrami vystupovala na podporu amerických vojáků.

A teď ta dobrá...

Lana Del Rey se vrací do studia! Kromě nové desky připravuje také dva videoklipy. Cola by měla obšťastnit celý svět v první půli tohoto roku a Dark Paradise Lana točí pro německý trh, kde by měl vyjít jako single. Ale mnohem víc se těšíme na nové album. Předčí Lana Del Rey svou prvotinu? Zůstane věrná svému retro stylu, nebo upadne do mainstreamu?

Úžasní The Lettermen

Víte jak hrozně miluju 50. a 60. léta? Tak jsem našel kapelu, která má všechny songy v tom báječně nostalgickém, romantickém duchu. The Lettermen. Využívali (a využívají, protože podle toho, co jsem našel, pořád ještě existují) pěvecký systém mnohohlasů, kytaru a výsledek je zajímavý mnohohlasý doo wop. 

Romantická When I Fall In Love...

Cover staré klasiky - I'll Be Seeing You - všimněte si nádherného zdůraznění "Looking at the moon" s houslovým podtržením v 1:36!

A trochu ráznější a rychlejší Sealed With A Kiss (trochu mi to připomíná Sound of Silence od Simona a Garfunkela)...

S The Lettermen se zdá, jako by 50. a 60. léta byla pouze časem, kdy se řešila láska a zamilovanost - ideálně na střední škole, v autě s výhledem na městečko v údolí nebo v zahradě při svitu měsíce. 

A tuhle kýčovitou nostalgii je třeba si někdy připomenout...

Ať už je květen... Velký Gatsby vypadá skvěle!

Před tři čtvrtě rokem jsem tady psal o prvním traileru na film Velký Gatsby. Tehdy se ještě mělo za to, že bude mít premiéru o Vánocích. Jenže známe hollywoodská studia - umělci jsou nestálí, nejistí, komplikovaní a všechno zdržují, a tak premiéru odsunuli na květen 2013. Doufám, že to aspoň bude stát za to.

Na internetu teď visí i druhý trailer a soudě podle něj půjde o něco úžasného...

Následující fotografie z filmu zachycují bouřlivost a šílenost 20. let smíchanou se současnou pestrostí. A nějak to funguje...

Myslím, že si možná zpracování nejslavnější knihy jazzového věku půjdu vychutnat do IMAXu.

Od Baze Luhrmanna jsem ještě žádný film neviděl, ale pochopil jsem, že nebere historii příliš vážně a upřednostňuje styl před reálností. A když jsem teď viděl film Lincoln, který byl realistický až až, říkám si, že méně je někdy více.

Udělejme si RETRO VÁNOCE!

Na přání mého spolužáka, který hrozně obdivuje můj hudební vkus, jsem vytvořil seznam skvělých vánočních songů, které už nějaké ty Vánoce bohužel v rádiu nehrají.

Jingle Bell Rock je klasika z 50. let, která skvělému kytaristovi Bobby Helmsovi zničila kariéru tím, jak je skvělá. Nic lepšího už nikdy nenahrál...

Nic není vánočnějšího než White Christmas. Dnes už pomalu americká lidová písnička se poprvé objevila v muzikálovém filmu Holiday Inn s Fredem Astairem a Bingem Crosby, z nichž právě druhý jmenovaný ji zazpíval. Pro dnešní dobu je ale "stravitelnější" novější verze od Franka Sinatry...

Před lety se Let It Snow objevila v reklamě na nejmenované kafe, ale ve skutečnosti už je starší než moji rodiče. Při jejím poslechu si úplně vybavíte klasické kýčovité Vánoce - a k Vánocům kýč patří!

Holly Jolly Christmas můj hudební výběr trochu oživuje, protože jde o rychlou rocknrollovou koledu.

Ani další skladba - Santa Claus Is Coming To Town - vás neuspí. Stejně jako další výše (i níže) uvedené songy má hromadu coverů a remaků.

Ať pořád nedávám jenom Franka, tak si taky poslechněte Binga Crosbyho, jak zpívá Have Yourself A Merry Little Christmas. Krásně nostalgické, nemyslíte?

K 50. letům patří doo wop. A retro skladba Rockin Around The Christmas Tree od Brendy Lee vás přenese do Vánoc v době, když vánoční coca-colu ještě nedělal kamion, nýbrž Marilyn Monroe.

Víte, že Chuck Berry ještě pořád žije? Takže svůj hit z 50. let Run Run Rudolph vám ještě pořád může osobně zahrát! A pokud se vám zrovna nechce utrácet za letenky, třeba si vystačíte s tímhle odkazem...

V Česku už to trochu vypadá vánočně zhruba od půlky srpna, takže to není takové ách, jako v téhle písničce, ale It's Beggining to Look A Lot Like Christmas je skvělá!

Nedávno jsem psal o sestrách Andrewsových. Ty ve 40. letech taky nazpívaly vánoční píseň - Christmas Island.

The Ronettes měli v 50. a 60. letech ohromný úspěch s písní Be My Baby, ale jejich verze Sleigh Ride patří taky k tomu lepšímu!

Winter Wonderland nazpívala i Doris Day, ale její verze - jakkoliv má Doris krásný hlas - je hrozně pomalá. Proto dávám opět odkaz na Andrews Sisters a jejich orchestr.

Gene Autry byl v Hollywoodu znám pod přezdívkou "zpívající kovboj." Jeho písničky zpravidla měly vtip a švih. A takový je i Rudolph The Red Nosed Reindeer.

Nat King Cole byl takový černošský Frank Sinatra. Jeho písně byly ale zpravidla trochu pomalejší a procítěnější. Christmas Song je pro ty, kdo o Vánocích rádi zpomalí a zapřemýšlí...

Letos v požehnaném věku zemřel Andy Williams. Vánoce bez něj letos nebudou to samé co loni, ale píseň Happy Holiday už tady naštěstí bude navždycky.

The Lettermen na počátku 60. letech ohromovali skvěle secvičenými vokálními skladbami, které lahodily uším. What Child Is This je přezpívaná staroanglická píseň, ale stejně v jejich podání zní vánočně.

A je čas na úchylárny. V padesátých letech hrozně letěla písnička I Want a Hippopotamus For Christmas, v které malá holčička zpívá o tom, že nechce boty ani šatičky, ale že chce hrocha. Proč ne...

A na závěr ještě rychlá verze White Christmas, taky z 50. let, od kapely The Drifters.

Takže doufám, že si s tímto výběrem užijete stejně nostalgické a retro Vánoce jako já!

Lana v garáži: zimní kolekce H&M

Letos na podzim zazářila Lana Del Rey, ikona současné alternativy, v kampani oděvního řetězce H&M. Dokonce k ní nazpívala cover starého hitu Blue Velvet, o němž jeden hudební kritik prohlásil, že "jej zpívá, jako by byl napsán pro ni."

Teď H&M přichází se zimní kolekcí a Lana opět zapózovala. Už to není tak pěkné a slušivé jako na podzim, kdy byla fakt RETRO s capslockem, ale pořád je to Lana...

Teď se na fotografiích opírá o zakryté auto v nějaké garáži a celé je to laděné do bíla a modra, takže z toho přímo čiší chlad.

Jsem rád, že ačkoliv je Lana svázaná mnoha smlouvami, pořád zůstává věrná svému "šedesátkovému" stylu, který jí hrozně sluší.

Taky bych ji někdy rád našel ve své garáži...

Patty Andrews žije!

Dnes už možná název "The Andrews Sisters" něco řekne jen retromilům a hudebním odborníkům. Ale trojice těchto sester pomohla Spojeným státům vyhrát Druhou světovou válku díky hudbě, takže  bychom na ně neměli zapomínat.

LaVerne (1911-1967), Maxene (1916-1995) a Patty (1918-) dodávaly vojákům síly tím, že zpívaly neuvěřitelně chytlavé a skvěle secvičené písničky přímo na frontě. Dokonce se mihly i v několika propagandistických hollywoodských filmech.

Z jednoho takového pochází i jejich největší hit "Boogie Woogie Bugle Boy", který možná znáte, protože ho přezpívala Christina Aguilera, když ještě nebyla tlustá...
 

I pár dalších písní sester Andrewsových stojí za zmínku: Rum and Coca Cola, Sing Sing Sing (vypůjčená od Bennyho Goodmana) nebo I'll Be With You In Apple Blossom Time. 

No a Patty, hlavní zpěvačka trojice, pořád ještě žije v jednom domově důchodců v Kalifornii. Dovedete si představit ty historky, které může vyprávět ostatním obyvatelům? Je to zvláštní, že někdo, kdo aktivně působil ve Druhé světové válce, pořád ještě žije a může o tom i zpívat...

Když Češi zpívali Ameriku

Moje máma se nedávno v televizi dívala na nějaký dokument o "sladkých šedesátých" a překvapilo mě, když jsem tam uslyšel česky přezpívanou verzi "Night And Day" od Cola Portera.

Po chvilce googlování a youtubeování (tohle slovo mi asi češtináři neodpustí...) jsem zjistil, že to nazpívala Eva Pilarová a pod názvem Noc a den si to můžete pustit tady i se stylovým videoklipem.

Ale Cole Porter nebyl jediný, jehož melodie textaři ozdobili překvapivě sednoucími českými slovy. Šedesátá léta dodnes jak v hudbě, tak vzhledem nejvíc symbolizuje Nancy Sinatra. Jeden z jejích největších hitů byl song These Boots Are Made For Walkin'. Ten do češtiny přezpívala Yvonne Přenosilová pod jménem Boty proti lásce.

A co takhle dát si ještě jeden z největších tanečních hitů šedesátých let vůbec? Sugar, Sugar od The Archies. Český název Med a cukr je trochu přitažený za vlasy, ale ta sladkost z něj tryská tak jako tak... Videoklip je opět doprovázen stylovým šedesátkovým designem.

Tradice zpracování amerických songů je u nás poměrně dlouhá. Už ve 40. letech Jiřina Salačová přezpívala velký hit Rity Hayworth Amado Mio - ale tehdy ještě mohla v angličtině. Poslechněte si ho zde. Na krásnou Ritu, která u toho ještě stíhá tancovat (nu, ono se jí to tančilo, když to za ni zpíval někdo jiný, ale to ve 40. letech ještě nikdo nevěděl), samozřejmě nemá, ale člověka to potěší.

Justin, Bruno, Lana. Co se skrývá za retro trendem v popkultuře?

Justin Bieber

Pečlivě natupírované vlasy, elegantní šaty, saka, konzervativní hodnoty... Záběr z filmu z 50. let? Kdepak! Předávání hudebních cen za rok 2012. Hvězdy současné populární hudby se rozhodly odhodit tepláky, kšiltovky, zlaté řetězy a po dlouhé době si na sebe obléct něco skutečně slušivého.

Justin Bieber naznal, že jeho ikonický účes už zkopírovalo tolik mladých mužů (a žen - děkujeme, Emmo Watson!), že je čas na změnu. A tak si vlasy v rámci přeměny z náctileté hvězdičky v hudební ikonu začal česat na Elvise. 

Na příjemný retro styl vsadil i r'n'b zpěvák Bruno Mars se svým bandem. V pastelových oblecích a s vlasy ulíznutými nahoru připomínají bluesové a soulové kapely z 50. let jako byli Five Satins.

Bruno Mars

Katy Perry sáhla pro svůj styl ještě hlouběji do minulosti - až do let čtyřicátých. Mrkněte na fotku!

Katy Perry

A Lana Del Rey... Zatímco výše uvedení hudebníci 50. léta používají pouze na image, krásná Lana je vzkřísila i v hudbě. Křehká a stydlivá pin up girl ve svých melancholických písních totiž odvážně zpívá, že spí nahá v americké vlajce, její vagína chutná jako Pepsi Cola a že je jako státní hymna a proto očekává ovace ve stoje (jestli víte, co tím myslím!). Sní o jablečném koláči, chce chodit s Jamesem Deanem a přitom recituje Walta Whitmana. 

Lana Del Rey

Lana Del Rey je asi největším zosobněním současné vlny retro nálady. Svou stylizací do Jackie Kennedy a Marilyn Monroe získala fanoušky, kteří už současné hudbě téměř vystrojili pohřeb, a navíc dostala slušný balík od H&M za to, že se stala tváří podzimní retro kolekce.

Co stojí za návratem tradičních hodnot? Proč se o americkém snu zase zpívá vážně a ne kriticky? 

Černošští hopeři, kteří hudební scéně dominovali posledních deset let, už ukázali, co umí - kromě monotónního tuctuc a rozmáchlých gest toho zas tak moc nebylo - a svou neoriginalitou omrzeli masové publikum. Konečně. A popmusic zjistila, že jestli se nechce vydat cestou čím dál tím větších úchyláren, jako je dekadentní Lady Gaga a zrůdná Nicki Minaj (brrrrr!), musí se vrátit na začátek. 

Začít znovu a - doufejme - lépe.

KONEČNĚ! Kontroverzní song Lany Del Rey je na světě! Nebo ne?

Díky Lano, že nás necháváš si
představovat, jak chutnáš...

Asi před měsícem jsem tady psal o nové várce písní, které připravuje retro kráska Lana Del Rey (záměrně nepíšu zpěvačka, protože její zpěv na živých vystoupeních nezní jako zpěv, nýbrž jako umírání krásného motýla). Z melodických písní ve stylu 50. a 60. let mě nejvíc zaujal provokativní úryvek, v němž Lana zpívá o tom, že její "pussy tastes like Pepsi Cola."

A po měsíci dennodenního vyhledávání "lana del rey pussy" na Googlu (jestli si někdo procházel historii na počítači v multimediální učebně u nás na škole, musel si pomyslet, že tam před ním seděl nějaký zvrhlík) se na YouTube song nazvaný Cola (Pussy) konečně objevil! Pod videem se však objevují komentáře, že nejde o oficiální verzi, nýbrž o sestřih částí z jednotlivých ukázek.

Nevím no. Zní to celkem dobře a spolu se songem se navíc objevila i lechtivá fotečka Lany s nálepkou Pepsi přes její intimní partie (zda lze kolečko odlepit dosud není jasné). Předpokládám, že Lana nejen dostala slušný balík od Pepsi za to, že jim zvyšuje prodej (protože po vydání části písně se do supermarketů nahrnuly davy mladých mužů dychtivých si honem připomenout, jak Lanina pussy pepsi chutná) a navíc ze sebe udělala něco jako sexsymbol. Skvělý obchodní tah!

Zda jde o fake nebo o originál můžete hádat tady...

Lana Del Rey přichází s novými songy...a s módní kolekcí

Krásná Lana Del Rey už na nás nemrká pouze z obrazovek hudebních televizí a obalů cédéček. Propůjčila totiž svou tvář i podzimní kolekci oblečení od H&M. A toto oblečení bude stejně jako Lana celé v retro stylu pozdních 50. a raných 60. let.

O pastelových odstínech, vzorech a střizích se ale rozepisovat nemíním. Zaujala mě spíš nová várka písní Lany Del Rey, které se v těchto dnech postupně objevují na YouTube.

Hlavním hitem má být píseň nazvaná "Ride", ale mně se mnohem víc líbí cover verze 60 let starého hitu "Blue Velvet."

Původní verzi si můžete poslechnout tady...

A tu přezpívanou zde...

Ta písnička se ke zpěvačce moc hodí, povedlo se jí udržet její kouzlo.

Lana Del Rey v ní zdůrazňuje svou image americké holky, která se narodila do špatné doby. Tu si sice v jiném songu lehce pošramotí, když zpívá "my pussy tastes like Pepsi Cola", ale co je víc americké, než Pepsi? Možná Coca-Cola. A Lana Del Rey.

Kinorevue

"Marléna Dietrichová" - není to roztomilé?

Když jsem loni na podzim ve svém oblíbeném antikvariátu v policích našel tři svazky filmových časopisů Kinorevue, věděl jsem, že dřív nebo později u mě některé z nich skončí. Prvorepubliková Kinorevue má totiž mezi filmovými fajnšmekry již takřka legendární pověst.

Bodejť by ne - kromě "exkluzivních" (rozuměj: převzatých z tiskových oddělení) rozhovorů s hollywoodskými hvězdami tam čtenář najde i mnoho zpráv z filmového světa, recenze, zamyšlení o umění, dopisy čtenářů a mnoho fotek. Nechybí samozřejmě ani kvalitní články s československými filmovými tvůrci, rozhovory s Adinou Mandlovou, Natašou Gollovou, Lídou Baarovou a dalšími hvězdami tehdejšího Československa.

Tohle jsem vyfotil schválně: co se nosilo k vodě před 75 lety

A tak u mě nakonec skončily ze tří svazků hned dva. Nechal jsem za ně v antikvariátu sice poměrně vysokou částku, ale i téměř po roce si ročníky listuji a stále nacházím nové zajímavosti a dnes již úsměvné články. Zajímavé nejen pro zájemce o film, ale taky o tištěná média. Takže této investice nelituji.

Fotky řeknou koneckonců víc...

Hollywood: země věčného jara

Kinorevue porovnává i kvalitu hollywoodských portrétů s těmi barrandovskými...

Dobová reklama na dámské oděvy

Jak si hollywoodské ikony udržují postavu? Tenisem! Aneb jeden ze série
 článků vytvořených ve stylu "nasbírej co nejvíc fotek herců a hereček ve stejné
situaci a napiš o tom".

Je zajímavé zjišťovat, který dodnes známý film měl kdy a kde v Praze premiéru.

Kinorevue zachytila i přechod od černobílého k barevnému filmu

Tyhle dvě bichle jsou podobných střípků plné! Jsem šťastný člověk.

Ráďův playlist: letní edice

Sice vím, že letošní léto se nese ve znamení takových hitů jako Call Me Maybe a Blue Jeans - oba songy mají mimochodem velice zajímavé videoklipy, první kvůli nečekanému závěru a druhý pro svou krásnou retro atmosféru 50. let - ale ty se do mého přehrávače nedostaly. Jedu si na své vlně starých hitů ze skutečných 50. let.

Podobně jako před půlrokem, jsem připravil drobný výběr chytlavých písní z doby, kdy byly melodie ještě skutečně melodické a líbivé...

• Buddy Holly - True Love Ways - velice příjemná píseň o komplikovaném vztahu (to jsou skoro všechny, ne?), která zaujme výraznými houslovými pasážemi. V 50. letech to musel být skvělý song pro závěrečný ploužák.

• The Duprees - You Belong To Me - taková prázdninová. Cestovní. Stačí se zaposlouchat do textu: "See the pyramids along the nile..." "Fly the ocean in a silver plane..." Pointa je v tom, že dívka si klidně může cestovat k pyramidám, do džungle nebo k trhovcům ve starém Alžíru, ale nesmí zapomenout na to, že patří jen a pouze jemu - zpěvákovi.

• The Flamingos - I Only Have Eyes For You - doowopová skladba o chlapci, kterého krása jakési dívky oslnila natolik, že nevnímá nic kromě ní. Ani měsíc, hvězdy, neví, zda je na rušné ulici či v tiché zahradě. Navíc tam je každou chvíli pěkné "tnu tnu!"

• The Clovers - Love Potion No. 9 - tuhle písničku zná snad každý, ne? Snadno zapamatovatelná melodie, saxík a nápaditý text. Klasika.

• Fats Domino - Blueberry Hill - poměrně extravagantní název skrývá poklad. Borůvkový kopec není o žádném tripu na LSD, nýbrž o skutečném kopci, kde rostou borůvky a kde se scházeli chlapec s dívkou. A teď na to zpěvák jenom vzpomíná. A Fats Domino mimochodem ještě pořád žije, takže vám tu písničku pořád ještě může zazpívat...

Pan Am - "Zoufalé manželky" na cestách

S půlročním zpožděním jsem se dostal k americkému seriálu Pan Am, který IMDb charakterizuje jako "dobové drama o pilotech a letuškách, kteří kdysi z Pan Amu udělali nejluxusnější způsob létání."
Seriál zasazen do první poloviny 60. let sleduje osudy posádky jednoho letadla, která se kromě péče o cestující také věnuje milostným aférkám, rodinným problémům, kariérním problémům a navíc je do děje přimíchána špetka thrilleru, neboť jedna z letušek je špiónkou americké vlády a na svých cestách po světě tak musí plnit úkoly hodné Jamese Bonda

Cestování po světě do více či méně luxusních destinací je po věrohodné atmosféře 60. let taky jedno z největších lákadel seriálu. V druhém díle se posádka vydává do Paříže, kde to žije. Ve třetím si zase letušky usmyslí, že se setkají s Kennedym, který má mít projev v Západním Berlíně ("Ich bin ein Berliner") a letuška-špiónka se pokusí západoněmecké špiónce, kterou pronásleduje STASI, pomoci dostat se do USA.

Pan Am má podobný formát jako loni ukončené Zoufalé manželky - směs běžných problémů s těmi neobyčejnými. S tím rozdílem, že zoufalé letušky tráví většinu času ve vzduchu  a mimo domov. Vlastně bych měl používat minulý čas, jelikož seriál o dobrodružstvích letušek a pilotů dnes již zkrachovalé letecké společnosti televize ABC uťala po 14 dílech. Škoda.