Investování

Zrovna jsem v situaci, kdy mám na účtu nějaké peníze navíc a rád bych je nějak investoval a zhodnotil. Možností je v dnešní době nepochybně mnoho, jenže která by pro mě byla nejlepší?

Nepatřím k těm konzervativním investorům, co preferují zaručený růst o 0,04 % ročně. Vyhovovalo by mi něco, do čeho bych investoval jednorázově, a pak už jen pár let čekal na chvíli vhodnou k prodeji.

Akcie se mi zdály ideální, jenže v bance mi poradili, že do nich je lepší investovat postupně a nikoliv jednorázově a navíc se za ně platí spousty poplatků - koukal jsem se na internetu. Jenže co když nemám stabilní příjem? Zkusím se se svou bankéřkou poradit asi o nějakých akciových nebo podílových fondech - jak to funguje, jakým způsobem se do nich investuje a jaká je šance zhodnocení.

Do zlata dnes vkládají své peníze všichni a je už hrozně vysoko, do toho nepůjdu. Kamarádka mi radila diamanty - jejich cena prý příliš neroste, ale cena zůstává stejná i vzdor inflaci.

Když si tak pročítám svoje kritéria, říkám si, že pro mě by bylo asi fakt nejlepší investovat do umění. Jenže umění, co mě zajímá, už je dneska na takových částkách, že mi na to moje finance nestačí.

Nebo bych měl možná počkat a peníze si nechat na rozjezd nějakého podnikání nebo na nějaký svůj projekt? Už dlouho uvažuji o natočení filmu - jako fakt profesionálního - s kvalitní kamerou a vším.

Možná bych si měl tenhle text vytisknout a donést jej svojí bankéřce, aby z něj usoudila, co by pro mě mohlo být nejlepší a poradit mi, co a jak.

Řecká tragédie - deus ex machina funguje jen v divadle

Nad Řeckem už více než rok visí Damoklův meč, tamějším obyvatelům to však zřejmě nevadí. Dokonce se rozhodli začít nařezávat provaz, na němž čepel visí. Jak jinak si vysvětlit úspěch extremistů z obou stran politického spektra o víkendových volbách?

Zemi, kde se zrodila demokracie, nyní hrozí její oslabení. Ve volbách totiž slavily úspěch především strany, které odmítají potřebnost škrtů a staví se do opozice vůči Evropské unii. Nacionalistická strana Zlatý úsvit, jejíž symbol připomíná svastiku a lídr diktátora, sice na politické mapě oficiálně stojí výrazně vpravo, ale v protievropské, protiimigrantské a rozhazovačné politice si může klidně podat ruce s ultralevicovou Syrizou. Ne nadarmo se říká, že kdo jde pořád víc a víc doprava, se nakonec objeví nalevo (a naopak).

Syriza hlasitě odmítá nejen šetření, ale také jakékoliv hospodářské reformy, které by pomohly zvýšit konkurenceschopnost a omezit pověstnou řeckou byrokracii. Naopak mlčí v otázce boje s korupcí ve státní správě. Jediné řešení, které radikální levice nabízí, je zvýšení daní bohatým, odmítnout splácet státní dluhy a uměle zvýšit zaměstnanost vytvořením nových pracovních míst ve veřejném sektoru.

Zhýčkaní Řekové si neuvědomují, že pokud neuvolní sešněrovaný trh, nezavedou reformy a neseškrtají přebujelý sociální stát, skončí ve vlnách zapomnění řeky Styx, neboť se už nenajde nikdo, kdo by jim ještě byl ochoten pomoci. A král Midas, jehož dotek mění všechno v ryzí zlato, nejspíš nepřijde.

Roli rozmazleného dítěte, jenž z plna hrdla řve, když ho starostlivá maminka chce vzít k doktorovi, umí Řecko hrát dobře. Socialistický princip Deus ex machina (v tomto případě vlastně spíš Europa ex machina), který počítá s tím, že se vždycky nakonec objeví pomoc shůry, ale funguje pouze na jevišti. Ve skutečném světě se za všechno platí.

(Psáno pro čtrnáctideník studentů FSV UK Fleš)