Zobrazují se příspěvky se štítkemfunny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfunny. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 9. června 2013

Zámostí 2013: potkal jsem se s Charlie Straight a bylo to bezva!

Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o perfektní zahájení léta.

Pohled přes řeku, v pozadí zámek
Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.

V kině se promítají artové filmy typu Kvílení, konají se výstavy, lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.

Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).

Z účinkujících se mi nejvíc líbil báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.

To byl pátek. No a v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.

Například Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu). Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu, takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc. 

A pak jsem měl možnost prohodit i pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek. Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují. 

Klávesák, Zuzka, Bertík a já
Kamarádka M. říkala, že pak kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.

Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.

Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč
Taky jsem zažil další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.

Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend "hlavní město zábavy!"

středa 29. května 2013

Plány Václava Moravce na důchod: koupit chalupu za Prahou a pěstovat tam zeleninku!

Bez obvyklé košile a saka si moderátorské eso Václava Moravce dokáže představit jen málokdo. Podle Ráďových exkluzivních informací však má oblíbený novinář a odborník na žurnalistickou etiku v plánu společenský oděv vyměnit za farmářský úbor a slamák! 


"Kdy je nejlepší zasázet jahody?" a "Co je nejlepší proti plevelu?" dost možná budou nové otázky Václava Moravce. Držitel šesti (ne-li více!) cen TýTý, možná brzy značně změní styl svých otázek. Svým studentům se totiž svěřil s tím, že si je dobře vědom toho, že v televizi a rádiu nebude moci působit věčně.

"A tak už trochu počítám, že zůstanu učit a ve volném čase budu na chalupě za Prahou pěstovat okurky," prohlásil Moravec. Dodal, že už se celkem těší, neboť jeho současná práce - jakkoliv ji miluje - je značně stresující.

Tak až si za pár let půjdete na farmářské trhy pro ovoce a zeleninu, pořádně si pěstitele prohlížejte. Je docela možné, že vám brambory s televizním úsměvem navrch podá Václav Moravec. 

pátek 3. května 2013

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".
Ráďa v Praze: 6. května!
Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

pátek 26. dubna 2013

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...
Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.
Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

pondělí 22. dubna 2013

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.
VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

neděle 7. dubna 2013

Už jste se přiznali? Vysokoškolská upřímnost baví Facebook i Twitter!

Koho už nebaví 9gag, případně hledá nové zdroje zábavy, neměl by přejít bez povšimnutí projekt Priznej.cz. Na stránkách může zanechat svůj zajímavý, šokující či vtipný zážitek z vysokoškolského prostředí, k němuž by se za normálních okolností přiznal až tak po druhé hodině ráno a s notnou dávkou alkoholu v krvi.

Pokud totiž do formuláře sepíšete své přiznání, máte jistotu, že jste anonymní. A pokud vás administrátoři schválí, zjistíte podle odezvy na sociálních sítích, zda už se někomu někdy stalo něco podobného, zda se to ostatním studentům líbí nebo zda je to překvapí. Facebook a Twitter jsou plné vtipných komentářů a reakcí, kde další studenti popisují podobné zážitky.

Zpověďmi studentů Univerzity Karlovy už se bavím několikátým dnem. Bohužel kvůli nim zanedbávám samotné studium.

Pohybují se od neškodných hlášek typu...
Občas mám pocit, že nejtěžší na celý škole jsou fakt ty dveře na Hollaru. A to nestuduju marketing.

Až po poměrně hardcorové příběhy, u kterých člověk už uvažuje, jestli jsou skutečné, nebo si je někdo vymyslel, aby měl víc lajků...
na přednášce z anatomie jsem to dělal svojí přítelkyni rukou. ve čtvrtý řade. v listopadu. nikdo si toho nevšiml...

Se spoustou přiznání se člověk může ztotožnit (teď myslím spíš ten první příklad) a zasmát se, protože by ho nikdy nenapadlo, že to někdo vidí stejně. Navíc je hezké smát se důvěrně známému univerzitnímu prostředí s lidmi, kteří ho znají stejně dobře.

O projektu už vyšel článek na Lidovkách, kde mladý autor popisuje, jak na nápad přišel a jak na něm plánuje vydělávat. Pokud budou na stránkách přibývat stejně humorné věci jako dosud, o nezájem se rozhodně bát nemusí!

sobota 23. března 2013

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

pondělí 18. března 2013

Bulvárek. Protože pikantností není nikdy dost!

Nedávno jsme se se spolužáky shodli, že trocha bulváru nikdy nikomu neublížila. Snažím se pravidelně sledovat Super.cz, TMZ.com a pár dalších stránek, abych nepřišel o várku drbů ze showbusinessu.

Český bulvár je s Ivetou a Ornellou tak trapný, že ho sleduji jen s největším sebezapřením. Oproti tomu žhavá šeptanda z Hollywoodu a intelektuálních salónů newyorských mi vždy zaručeně zvednou náladu a pobaví mě v dobrém slova smyslu.

A co nám přinesl poslední týden?
  • Potíže v ráji? Snoubenci Miley Cyrus a Liam Hemsworth se vzájemně podvádějí! Liam, který ztvárnil friendzonovaného lovce Hurikána v Hunger Games, ve skutečném životě zřejmě zjistil, že má na víc než na hvězdičku Disney Channelu. Byl spatřen v autě s blonďatou kráskou January Jones, již můžete znát ze seriálu Mad Men. Nutno podotknout, že mezi January a Liamem je přibližně patnáctiletý věkový rozdíl... Miley si to nenechala líbit a oplatila krasavci Liamovi stejnou mincí - paparazzi ji zachytili v autě se záhadným mužem. Navíc už nenosí snubní prsten! Dočkáme se vůbec pohádkové svatby?
Liamova volba: January, nebo Miley?
  • S Justinem Bieberem to jde z kopce! Od té doby, co idola dívčích srdcí objektivy fotografů zachytily při kouření marihuany, JB začíná lindsaylohanovatět. Jeden bujarý večírek (a mrtvý křeček - nezapomeňte na aférku s křečkem!) střídá další, teen babes loví ve svém novém rolls royci a pravidelně přejíždí novináře. Před pár dny dokonce Justin zkolaboval přímo na pódiu, následně vynadal fotografům a pak zrušil koncert v Portugalsku. Takhle se chová profesionál?
Justin a Lindsay: podobnost čistě náhodná?
  • Taylor Swift se brání: chodila jsem jenom se dvěma chlapci. Kdo říká něco jiného, shoří v pekle! Country zpěvačce, jejíž songy už nejsou country (ale za to má krásné dlouhé nohy), už došla trpělivost s vtipálky, kteří si berou do úst její neschopnost udržet si vztah déle než týden. Po ostrém útoku Tiny Fey na předávání Zlatých glóbů (Tina Fey nechvalně proslula svou nepovedenou parodií aljašské guvernérky Sarah Palin) Taylor Swift řekla, že ženy jako Tina, které se vysmívají jiným ženám, shoří v pekle. Moderátorka totiž zpěvačku nařkla z toho, že od roku 2010 chodila s 36 osobami mužského pohlaví. Taylor Swift tvrdí, že za poslední tři roky měla pouze 2 vztahy.
Taylor Swift: Chcete mě?
  • Nad Tatrou sa blýsklo, s Yvettou to třísklo! Já vím, psal jsem, že český bulvár moc nemusím. Ovšem úžasný titulek na Blesk.cz mě rozesmál takřka k slzám. Krom toho tam najdete výborné video, jak Blanarovičová spadne na zem, když se pokouší otočit kormidlem. K popukání! Nic nemá veřejnost raději než ztrapněné celebrity...

pondělí 11. března 2013

"Aj dont lájk Zemana, betr iz... Obama!" zpívá šílená dívčina a prozrazuje svoje telefonní číslo

Sodoma Gomora pro uši! 

Poté, co jsem si myslel, že už nemůže být nic horší než PatCrycheer se svým letním "hitem" Praha-ha hlavní město zábavy a novější Metrix Steel s podobně odpadním Hejtrs v rohu, mě o opaku přesvědčila Nicky Tučková, která se všem rozhodla sdělit, že hledá bohatého chlapce.


Na hledání vhodné partie jistě není nic špatného, jde ovšem o způsob, jakým to podává. I Allen Ginsberg by Nicky Tučkové záviděl její Kvílení. Blondýnka anglicky s příšerným českým přízvukem ve svém díle Rich Boy "zpívá", že není děvka, že chce být jenom bohatá, "tak dělejte chlapci, pojďte si pro mě." 

Když jsem si to pustil poprvé, uzemnila mě už první větou: "Aj vana bí lajk Agáta...Hanychová..." Ale to není poslední perla. Po rozjímání o tom, jak je roztomilá, následuje šokující upřímná zpověď ve formě "aj hef bik tits end aj lajk politiks" (=vlastním velká prsa a mám ráda politiky), ovšem pozor, Nicky nás nezapomene upozornit, že ne všichni politici splňují její představy: "Aj dont lájk Zemana, betr iz... Obama!"

To vše doplňuje videoklip, v němž se penězchtivá slečna válí s fénem po podlaze, prochází se Prahou v doprovodu kamarádek, sedí sama v kavárně a elegantně se svíjí u stromu v promrzlém parku (zřejmě v domnění, že na svého vysněného prince narazí právě u toalet pražských bezdomovců).

Chcete ji? Pak zavolejte na 602948160, což je číslo, které Nicky zazpívá přímo v textu - "Dysis maj foun - sixoutunajn four!"- a zakončí sexy zakvílením - "ejtvansixouououuuuu".

A teď mě omluvte, jdu si na uklidnění pustit Harlem Shake. Navzdory tomu, co jsem zde nedávno psal, působí oproti Rich Boyi Nicky Tučkové jako Mozart. I když pokud slečna Tučková pouze trolluje a teď si někde mne ruce, pak klobouk dolů. Zajistila si slušnou fanouškovskou základnu pro své další aktivity.

Každopádně myslím, že pro dnešek toho internetu stačilo.

středa 27. února 2013

Čtyři důkazy, že Ráďův blog je lepší než 9gag!

První obrázek - plakát na noirový film z roku 1949 (pro Československo už tehdy bylo bohužel příliš pozdě) - bohužel není tolik vtipný, jako spíš zajímavý. Zobrazuje mou nejhorší noční můru. Pravdou totiž je, že komunisté žijí mezi námi. A ačkoliv na první pohled vypadají jako vy nebo já, skrývá se v nich touha ničit a týrat. Věřte mi, s takovouhle cháskou nechcete mít nic společného!


Druhý obrázek už je fakt vtipný. Zvlášť když si uvědomíte, že nejde o fake. Jde o screen mobilu mého nejmenovaného spolužáka. To zaručuje Ráďova pečeť pravdivosti! Život má velký smysl pro humor!


Teď tu mám ještě jedno video s oscarovou tematikou. V bouřlivé noci, kdy v Hollywoodu zřejmě nikdo nespal, se Jack Nicholson pokusil sbalit Jennifer Lawrence. Jak to dopadlo? Vtipné video můžete zhlédnout tady...


A když už jsme u videí... Jedna čokoláda se rozhodla, že by ji nejlépe propagovala Audrey Hepburn. Co na tom, že už je legendární herečka dvacet let po smrti... Máme 21. století, a tak Audrey ožila, aby si mohla vychutnat čokoládu Galaxy...



pondělí 24. prosince 2012

Veselé Vánoce!

Dnes je Štědrý den, což znamená, že si můžete pustit moji novou grotesku. Už se těším. Ne na film, ten už jsem viděl hodněkrát, ale jsem zvědavý na vaše reakce. Když jsem Ráďovy veselé Vánoce promítal na předpremiéře pro štáb, na konci všichni začali tleskat a jásat a byl to ten nejkrásnější zvuk na celém světě.

Byla to taková ta osudová chvilka, o které člověk zpětně napíše do životopisu jako o momentu, kdy se rozhodl stát režisérem/hercem/doplňte si dle libosti. Já sice na hollywoodském nebi zřejmě nikdy nezazářím, ale ta chvilka absolutního štěstí a radosti, kdy v setmělé místnosti zářily černobílé světlo z plazmové obrazovky a úsměvy mých přátel, mi bude vždycky dodávat energii.

Tady je ta groteska...


A teď už ty drby a pikanterie... Věděli jste, že...


  • představitelka Berty jednou na natáčení dorazila opilá? Ale ani to nepoznáte, protože je tak schopná herečka, že to umně zamaskovala!
  • natočený materiál měl původně téměř 50 minut, ale ve střižně se mi z něj podařilo vypreparovat minut 9
  • bylo vystřiženo několik záběrů - například, když Berta říká, že je se svým dortem natolik spokojená, že si plánuje otevřít cukrárnu - bylo z toho krásně vidět, že "ten blázen" tady není pouze Ráďa, ale že si s Bertou nemají moc co vyčítat. Nu tak snad příště...
  • šlo o nejdražší výpravu v historii filmových ateliérů Radka Blažka - kuchařská čepice, v níž Ráďa většinu filmu pobíhá, stála 120 Kč!
  • úvodní záběr na tančícího Ráďu a Bertu měl původně vypadat jinak, ale Zuzka Prausová (která hraje babičku a pomáhala i jako kameramanka) byla zrovna nemocná, a tak byli tvůrci nuceni improvizovat
  • film vznikal přibližně měsíc - od poloviny listopadu do poloviny prosince a převážně o víkendech
  • představitelka Berty a představitelka babičky se seznámily teprve při natáčení a od té doby z nich jsou nejlepší kamarádky
  • scénář na Ráďovy veselé Vánoce jsem napsal během čtyř dnů už na konci října, měsíc po premiéře Ráďa straší na věži
  • sirka, kterou Berta zapaluje svíčku před tím, než jí zaskočí kost v krku, rozhodně neměla vzplát znovu, ale režisér se rozhodl tam záběr ponechat, protože vypadá vtipně
  • představitelka Berty naznala, že nejvhodnějším oblečením do venkovních scén, když musí spadnout do sněhu a venku je cca mínus 5 stupňů, je kabát s krátkými rukávy. Pro krásu se musí trpět!
Takže šťastné a veselé!

středa 19. prosince 2012

Knihoblog, aneb jak jsme si hráli s Legem...

Nedávno jsem psal o skutečně výborné knížce "Po boku: Třiatřicet manželek našich premiérů". A protože se rád předvádím před kamerou, chtěl jsem si zahrnout do svého Knihoblogu, kde představuju knižní novinky.

S kolegou Vítkem jsme to natočili jako obvykle, ale on poté ve stylu antických vědátorů dostal - "HEURÉKA!" - nápad, jak to vylepšit. Vítek mívá často báječné nápady a je to jeden z důvodů, proč v mé osobní, subjektivní a snadno zmanipulovatelné hitparádě oblíbených spolužáků zaujímá jedno z prvních míst. A tentokrát se překonal, protože ho nejenže napadlo pojmout celou recenzi jako sérii kratičkých příběhů vyprávěných skrze Lego panáčky, ale taky to zrealizoval!

Já k tomu pak jenom svým medovým hláskem namluvil komentář - připadal jsem si přitom jako dabér, protože jsem musel sledovat jak ubíhající video, tak text přede mnou.

 

Co říkáte? Podle mě je nejlepší scéna s aligátorem a pak ta s prostitutkou Martou. I když poněkud "drákulovské" pojetí Pražského hradu ve scénce s Radkou Nečasovou má taky něco do sebe...


pátek 23. listopadu 2012

Lék na podzimní depresi: kniha Jedenáct

Kniha "Jedenáct" britského komika Marka Watsona už u nás sice vyšla v září, ale tehdy utekla mé pozornosti. Staré přísloví však říká, že "lepší později než nikdy." A tak jsem si knihu o hlasateli nočního rozhlasového programu, který nevědomky spustí řetězec událostí, přečetl až teď. A víte co? Jsem rád. Dodala mi totiž spoustu energie na zvládnutí současných podzimních plískanic. Není lepšího léku proti mrazům a tmě než pozitivní knížka. A "Jedenáct" taková je. Nabízím jedenáct důvodů, proč si ji přečíst.


1. Všechno je v ní geniálně propojeno. Příběh popisuje řetězec událostí, který Xavier Ireland, rozhlasový moderátor nočního pořadu, nevědomky spustí, když nepomůže šikanovanému chlapci. Matka šikanovaného chlapce je novinářka, která kvůli starostem o syna zkritizuje v novinách jednu restauraci. Majitele restaurace to naštve natolik, že vyhodí pomocníka v kuchyni, který kvůli ztrátě zaměstnání přepadne jiného člověka, který zase... Řetězec jde dál a dál a celkem čítá 11 osob. Hlavní hrdina Xavier jej spustí a u něj pak zase skončí. Kruh se uzavře, chcete-li.

2. Laskavý humor. Z mého předchozího popisu děje můžete nabýt dojmu, že je kniha pochmurným obrazem dnešního světa. Opak je pravdou! Autor vše popisuje s typicky anglickým humorem a nadhledem, díky němuž se i ty největší starosti a problémy zdají nedůležité, ba dokonce výstřední.

3. Sympatické postavy. Už z názvu knihy uhádnete, že se točí kolem jedenácti lidí. Když k nim ještě započtete ty vedlejší, jako jsou přátelé, sousedi, rodiče nebo kolegové, počet se mnohokrát zvýší. Přesto se v nich však neztratíte. Každý charakter je popsán jedinečně a výrazně, takže si je automaticky pospojujete se jmény. A díky jejich chybám a vadám si je i oblíbíte.

4. Ukazuje, jak důležitá je role každého člověka v soukolí světa. Kdyby hlavní hrdina přemohl strach a pomohl šikanovanému chlapci na začátku příběhu, celé by to bylo jinak. Téměř si to neuvědomujeme, ale dennodenně ovlivňujeme životy lidí kolem nás. Ať už tím, že něco děláme, nebo tím, že (jako hlavní hrdina) nic neděláme. Co kdybych třeba dneska běžel na tramvaj, řidič by na mě počkal, tramvaj by pak měla zdržení, jiný cestující by přišel pozdě do práce, dostal by padáka, skončil by bez peněz jako alkoholik a s dětmi v ústavu...?

5. České vydání krásně voní. Rád čuchám ke knížkám. Je to taková moje úchylka. Za dobu, co čtu, už jsem si našel svoje favority (nažloutlý papír u lacinějších knih) i ty ne tolik oblíbené (slovníky). A Jedenáct je zrovna z tak krásně voňavého papíru, že kdybych se nebál, že tu vůni vyčichám, přejížděl bych po ní nosem od rána do večera.

6. Dobije energii a vykouzlí úsměv. Už v úvodu jsem psal, že mi Jedenáct dodalo spoustu sil do sychravých dní. S touhle knihou skutečně můžete dát podzimní depresi sbohem! Častokrát jsem se v metru nebo v tramvaji přistihl, že se usmívám od ucha k uchu a ostatní cestující na mně divně koukají, jako bych jim kazil jejich přehlídku kyselých ksichtů. Pardón, ale u téhle knížky nejde udržet neutrální výraz!

7. Přiměje k zamyšlení. Ano, to od knih jaksi očekáváme, ale u téhle to je ještě aktuálnější. V Česku neustále řešíme, na kolik je vhodné se zajímat o problémy ostatních. Hodně věcí řešíme prostě tak, že je ignorujeme. Hlavní hrdina tím spustí lavinu, která skončí zpátky u něj. Máme se tedy více zajímat o lidi kolem nás?

8. Má něco, čemu Angličané říkají "class". Úroveň. Není vulgární, ani za každou cenu šokující. Po fenoménech typu Padesát odstínů šedi to je příjemná změna.

9. Obnoví ve vás víru v lidstvo. Třeba ještě nejsme odsouzeni k záhubě. Jedenáct ve vás probudí naději, že se pořád ještě najdou hodní lidé, kteří pomůžou ostatním bez nároku na odměnu. To je moc hezké a uklidňující.

10. Je skvěle napsána. Jak už bylo řečeno, Mark Watson je výborný vypravěč. Propletené osudy jedenácti lidí, kteří se ani neznají, se čtou jedním dechem. Kromě humoru a silných postav za to může i mnoho živých dialogů, které mě vtáhly přímo do děje.

11. Poslední kapitolu budete číst s vytřeštěnýma očima. Možná ukápne i nějaká slza. Když jsem ji četl na ulici cestou do školy, musel jsem zastavit, abych byl schopen naplno vnímat každé slovo. Protože když už člověk čeká, že... Ale ne, nebudu nic prozrazovat. Přečtěte si knihu sami!
Mark Watson je oblíbený britský komik



středa 14. listopadu 2012

Máte chuť na šťavnaté titulky?

Sem tam (rozuměj: denně!) si projedu bulvární servery, protože se u nich pokaždé náramně pobavím a sem tam (rozuměj: denně!) se dozvím něco šokujícího, překvapujícího, nebo pikantního. Většinou však nejsou zdrojem mého pobavení samotné celebrity nebo události, nýbrž články na Super.cz, Bleskově nebo Blesk.cz. Pojďme se mrknout na několik báječných titulků z posledních dní...

Ivetino lože neřesti: Kdo všechno se tu vystřídal před Rychtářem? "Lože neřesti" má šťávu, autor se zřejmě vyžívá v četbě erotických románů, což dokazuje i označením ložnice za Ivetinu "svatyni." Nejenže je článek o vděčném tématu - Ivetě Bartošové - ale k tomu si v Blesku ještě dali práci s přehlednou infografikou "Tady měla SEX se svými EX!". No to musím vidět!

Nárožný si koupil byt s krásným výhledem: NA HROBY! I milovníci černého humoru si na online verzi Blesku přijdou na své. Správně dramatický titulek nepochybně naláká - kdo by nechtěl vědět, že Petr Nárožný má nejen výhled na hroby, ale taky bydlí přímo nad pohřební službou? Celá investigativní reportáž z Třeboně je pak optimisticky zakončena: "Nárožný, ač zvolil vyhlídku na hroby, má život přece jen rád. Chce si ho ještě pořádně užít."

To není pěkný pohled: Kdysi éterická hvězda seriálu Ulice šíleně nakynula Super.cz jsem si oblíbil kvůli fantasticky ujetým titulkům. Nevím, co v redakci kouří, avšak dennodenně na jejich webu nacházím perly, takže to asi bude kvalitka. Ale kdyby někdo napsal o mně, že jsem "šíleně nakynul", zas tak boží by mi to asi nepřišlo...

Najdete pět rozdílů? Těhotná Ornella je k nerozeznání od své korpulentní matky, která ji hlídá jako ostříž Ornella Štiková, hvězda bulváru posledních týdnů, v mém výběru samozřejmě nesmí chybět. Titulek nechť poslouží jako důkaz geniality redaktorů Super.cz. Dva přívlastky a jednu perfektní vedlejší větu přívlastkovou by do jednoho titulku nenacpal ani Karel Čapek. Co na tom, že se titulek protáhne na pět řádků a zabere víc místa než samotný článek, že ano...

Dyk se v Manéži pářil s Prachařem Kolegům z Bleskově by bylo jistě líto, kdybychom je opomněli,  a tak zmíním nepřehlédnutelný titulek ze včerejška. Dva nejznámější členové úchylné kapely Nightwork se k sobě vždycky podezřele měli a titulek tak láká čtenáře lačnící po pikantnostech. Nechybí samozřejmě ani fotogalerie dvou mladých herců navlečených do těsných muších kostýmů při samotném aktu.

James Franco usnul na promítání bondovky Skyfall Ještě jednou Super.cz. Nepřestávám zírat, co se dnes dostane na web. Loni to byla zpráva o tom, že Katy Perry unfollowala svého exmanžela na Twitteru, před měsícem zase smutné oznámení, že pejsek Miley Cyrus je v nemocnici a jak je z toho hvězda celá otřesená. Aktuálně si můžete přečíst, že James Franco s přítelkyní vytuhli u nového Bonda a vzbudili je až zaměstnanci kina. No to snad ne?! Nechybí ani poznámka, že "James byl prý příliš unavený na sledování kina a s kvalitou filmu to nemá nic společného." Teda být Danielem Craigem, tak si na Jamese Franca počkám...

neděle 11. listopadu 2012

Ach ta jména!

Původně jsem se měl jmenovat Barnabáš. Teda táta to chtěl, ale máma mu to zatrhla, a tak jsem skončil s celkem fádním jménem. Radků je v České republice zhruba 58 000, Barnabášů pouze 109. Kamarádi by mi mohli říkat Barney a já bych jim odpovídal "Suit up!".

Mám trochu komplexy z všedního jména, a tak plánuju svoje děti pojmenovat nějak originálně (nemáte zač, budoucí potomci!) - tedy za předpokladu, že se někdy objeví slečna, která by se mnou byla kompatibilní.


Moje máma pracuje v porodnici, a tak má přehled o tom, jaká jména se zrovna dávají. Nedávno jsem si listoval kalendářem na rok 2013, v němž jsou kromě klasických jmen uvedena i ta méně obvyklá povolená (ano, Česko je natolik "svobodná" země, že člověk nemůže pojmenovat své dítě dle libosti, ale musí si vybírat ze seznamu a pokud tam kýžené jméno nenajde, tak mu nezbývá než zaplatit) a máma mi řekla potěšující zprávu, že originálních jmen přibývá.

Jméno nás zpravidla provází od kolébky po rakev - a i na hrobečku je vytesáno - a myslím, že se částečně podílí na utváření osobnosti.

Vezměme si za příklad dva totožné malé blonďaté klučiny. První se jmenuje Jan (296 158 v ČR), druhý Adonis (v ČR pouze jeden). Jan bez potíží zapadl do kolektivu spolužáků ve školce i ve škole, protože ve třídě byli čtyři. Paní učitelka často musela používat ještě příjmení, aby ukázala, kterého Honzíka chce zkoušet. Zapadl, ale ničím nevynikl, šel s proudem. Oproti tomu jeho dvojče Adonis bylo ve školce týráno kvůli svému jménu, které ostatní děti ani nedokázaly vyslovit. Na základce spolužáci vymysleli nějaké vhodné slovo, které se rýmuje s Adonis a chlapečkovi tak nezbylo než se bránit, vyrovnat se s okolím, smířit se se svou odlišností, jít sám proti davu. V dětství to je možná na obtíž, ale v dospělosti si Adonis uvědomí, jak výjimečný díky svému jménu je - na pracovních pohovorech zaujme už životopisem a pokud usoudí, že nechce být ničí zaměstnanec, jeho jméno přitáhne pozornost jak na vývěsním štítu, tak na obalu knihy.

Chtěl bych, aby nositelé mých výjimečných genů vyčnívali z davu. Proto jsem při listování kalendářem přemýšlel, jak by se mohli jmenovat...

Pro syna mě kromě výše zmíněného Adonise zaujal Narcis - rovněž z antické mytologie; pak Edgar (to by byl rozervaný buřič), Gilbert (elegán s vznešeností aristokrata), Noel (umělec) a Bartoloměj (to jméno se mi líbí kvůli Bartolomějské noci z hodin dějepisu). No a samozřejmě Barnabáš. Když už se tak nejmenuju já, někdo by měl.

Pokud bych měl čtyřčata dívek, musely by se jmenovat Opera, Theatra, Cinema a Musica. Byly by umělecky nadané a vedly by AMU.

Jinak se mi moc líbí dívčí jména Ella (zní jak prvorepubliková kráska), Ava (černovlasá kráska), Norma (to by byla hvězda), Vilma (to zní jak z černobílého dramatu "Vilmo! Neviděla jsi strýčka?"), Lana (nejen kvůli Del Rey, ale taky blonďaté krásce Turner), Aida (ta by milovala plachtění), Heda (čiperná reportérka), Nora (chytrá detektivka), Stela (úžasná kuchařka a hospodyňka) a Emma (Watson, Stone - mám Emmy rád). Máma říkala, že Ella, Ava a Emma se teď hodně dávají. 

Na druhou stranu jsem ale v tom kalendáři našel i jména, která - ač jsou nepochybně originální - bych svým potomkům nedal ani za trest.

Anabela (to zní jak z porna), Angelika (taky), Brenda (tady se někdo moc díval na Beverly Hills), Mečislav (prostě NE!), Gertruda (kdo dá dceři tohle jméno asi už počítá s tím, že bude stará a ošklivá), Kašpar (jako vážně?), Krasava (úplně vidím, jak si to okolí začne zkracovat na "kráva"), Manfréd (můj syn nebude sluha!), Ofélie (to zní jako jméno nějaké mrchy z latinskoamerické telenovely), Oktavián (všeho s mírou!), Sokrat (možná toho moc nevím, ale vím určitě, že tohle jméno ne), Romeo (jméno Julie se vyskytuje běžně - nechtěl bych být u toho představování), Salome (bál bych se, že by se dala na tanec, a pak bych se jednou probudil bez hlavy), Vilibald (tak se jmenoval princ v nějaké pohádce, ne?), Volfgang (s jednoduchým V to vypadá divně).

Koukám, že mám ještě pořád z čeho vybírat... Jenom doufám, že ten jeden český Adonis neumře dřív, než tak pojmenuju synátora. Česko potřebuje Adonise!

pondělí 5. listopadu 2012

Ne že mi ukradnete nápad! "Novinářský klišář" bude pecka

Ve své novinářské praxi jsem se poměrně často setkával (a několik jsem i sám psal) s jistými typy článků, které se pravidelně objevovaly v určitou část roku. Novinářská klišé. Jako že týden před Valentýnem jsou média plná rad jak někoho ulovit, když už jste někoho ulovili, tak co s ním provádět, když už s ním něco provádíte, tak co si k tomu ještě uvařit a tak dále.

Podle mě jasný kandidát na Pulitzerovu cenu!
Po Vánocích se tak s železnou pravidelností objevují články o tom, že se posilovny plní lidmi s černým svědomím a s těmi, kdo si dali novoroční předsevzetí, že začnou cvičit.

O Velikonocích zase můžete vzít jed na to, že se v médiích dozvíte buď něco o pohanském původu tohoto svátku, nebo lamentování nad tím, že velikonoční tradice dodržuje čím dál tím míň Čechů.

Prvního dubna se zase čeští novináři předhánějí v tom, kdo vymyslí větší ptákovinu k pobavení čtenářů.


Dvakrát do roka se mění čas - ideální příležitost, abychom lidem připomenuli historii změny času a současné pokusy o její zrušení. Pro jistotu na jaře i na podzim.

Poslední záchvěv před okurkovou sezónou jsou v červnu novinářské texty o školních výletech, jak studenti plánují strávit prázdniny a o maturitách (poslední dva tři roky je to jedno z nejoblíbenějších témat, které se v médiích objevuje dennodenně).

Novináři mají žně taky v srpnu. Jenže nejde o žně zemědělské, nýbrž o žně počasí. Ať je sucho, nebo prší, zpráva o počasí se v médiích zaručeně objeví. Ideálně ještě s nějakou vzpomínkou na povodně ("letošní deště lidem vrací hrůzy z tisícileté vody z roku 2002" v případě dešťů; "na rozdíl od deštivého roku 2002, kdy Česko zaplavila tisíciletá voda, letos lidi ochromila extrémní sucha. Lesníci varují před vznikem požárů..." v případě sucha). Počasí tak novináře nemůže překvapit.

Na září se žurnalisté moc těší, protože mohou ze všech stran probrat prvňáčky, začátek školního roku a nejnovější módní kolekce - a co třeba to skloubit? Napsat něco o módě prvňáčků? Pecka! Máme článek!

V říjnu a listopadu se obvykle zase najde nějaké hezky kulaté (nebo aspoň pětkou končící) výročí nějaké státotvorné nebo naopak státuškodné události - ať už jde o vznik Československa, velkou socialistickou revoluci nebo 17. listopad.

Vidíte? Klišé spojená s částmi roku by skutečně vydala na kalendář. Uvažuju o tom, že bych vybral 52 novinářských témat, na každý týden jedno, které pak v redakci můžou rozebírat od pondělí do neděle. Vsadím se, že by si spousta novinářů můj "novinářský klišář" koupila!

středa 17. října 2012

Jak jsem dělal Myšpulína

Byla to nabídka, kterou nelze odmítnout, protože přichází pouze jednou za život.

Tomuhle jsem nemohl odolat! (A ano, převlek
jsem potom zase musel vrátit...)
Můj oblíbený spolužák Vítek mi totiž domluvil jednorázový přivýdělek nevšedního rázu: na dvě hodiny jsem se stal Myšpulínem.

Teďka nejspíš následuje vaše nechápavá reakce: "Co?"

20. října čeští nakladatelé spustí Knihománii - velkou knižní akci, při níž si můžete za výhodnou cenu koupit zajímavé tituly a kromě zábavy či poučení si z knihkupectví domů odnést i malý dárek. A aby se Knihománií mohla nakazit i široká veřejnost, na úterý nakladatelství Euromedia naplánovalo tiskovou konferenci, kde jsem měl zazářit jako postava z komiksů Čtyřlístku (abych upoutal pozornost na novou knihu se sbírkou jejich dobrodružství).

S Vítkem jsme se ze školy vytratili po přednášce z psychologie, abychom v deset dorazili do  Café Imperial (pro televizní diváky je to ten, kde vaří Pohlreich; pro milovníky architektury ten nádherný palác ve stylu art-deco kousek od náměstí Republiky).

Zatímco Vítek zapojoval kabely, aby ze svého notebooku mohl promítat reprezentační video, já se snažil dostat do role (Jak se asi Myšpulín cítí? Jaká jsou géniova gesta?). Značně mi pomohlo, když dorazil zbytek organizačního týmu i s mým kostýmem. Nasoukal jsem se do něj - i když slovo "nasoukal" je zde použito poměrně nadneseně, jelikož pruhované kalhoty s červeným sakem na mě spíš visely - a s pomocí okolí jsem si nasadil i Myšpulínovu hlavu.

Mistr a já
Otvor pro dýchání a vidění byl elegantně skrytý v jeho ústech, ale stejně mi po chvíli čekání v masce začalo být horko. Naštěstí mé utrpení netrvalo dlouho. Přesně dle instrukcí jsem vyšel před novináře a okamžitě mě ozářily blesky z fotoaparátů, cvakání spouště a úsměvy přítomných. 

Ach jo, miluju ten pocit, když jsem centrem pozornosti dobře naladěných lidí. Při každém mém pohybu - ať už jsem mával, měl rozpažené ruce nebo držel za rameno Jaroslava Němečka (tvůrce Myšpulína a jeho bandy) - pokaždé se spustila spoušť blesků. Pan Němeček mě použil jako živý model toho, jak se současný Myšpulín liší od toho původního. Společně jsme zapózovali a mohl jsem se zase převléct zpátky do civilu.

Už se těším, až si do životopisu dám položku "Myšpulín".

"To musíš zakamuflovat," poradil mi Vítek. "Napiš si tam třeba organizátor Knihománie nebo člen marketingového a PR týmu."

Tak jo. Ale stejně už se těším, až mě jednou budou vítat blesky fotoaparátů i bez kostýmu...

úterý 16. října 2012

Mila Kunis ve Fifty Shades? A další zprávy ze showbusinessu

  • Z Hollywoodu přichází aktuální zpráva, že Mila Kunis, přítelkyně Ashtona Kutchera, je jednou z top kandidátek na roli Anastasii Steele do filmové verze bestselleru Fifty Shades of Grey. Ale ne! Takže Justin Bieber ostrouhá? Říkal jsem si, že by byl skvělá Anastasia...

  • Ještě jednou Mila: atraktivní herečka uvízla ve výtahu. Hasiči ji vytáhli až po 45 minutách! Ve skutečnosti by to zvládli za 5, ale 40 minut se hádali o to, kdo ji ponese.

  • Russell Crowe se po devíti letech rozchází se svou ženou. Prý už nemohla vydržet, jak věčně nechává povalovat gladiátorské náčiní všude po domě.
  • Lady Gaga a Prince píšou songy pro "Velkého Gatsbyho". Ano, už se moc těším na charlestonovou verzi Bad Romance. 

  • Ke$ha prohlásila, že měla sex s duchem. Ehm, jasně... Myslím, že tady zase někdo měl "společensky náročnou" noc. Protože žádný duch se ke kopulaci s věčně sjetou zpěvačkou přiznat nechce. Nejspíš se za to stydí...

  • Podle Blesku Felix Beaumgartner překonal rychlost světla. Vida, k čertu s CERNem, stačí nám Felix a budeme moct lítat hyperprostorem! Ne, vážně Felix si svým výkonem vysloužil od šéfredaktora Šafra přezdívku "pomalejší brácha Blesku". "Zprávy o Bartošové a Ornelle máme zatím pořád dřív než Felix, takže proto to druhé místo," vysvětlil Šafr.

  • Středoškolská fyzika dostává na zadek i od deníku Sport. Podle nich Felix překonal rychlost vzduchu. Ach ti novináři... Čekám, co Felix Beaumgartner překoná příště. Rychlost barvy je prý ještě volná, tak rychle!


  • Iron Man 3 a Thor 2 budou do kin uvedeny ve 3D. Třetí dimenzi Marvelu dodá Asgard ve spolupráci se Stark Industries...

  • Scarlett Johansson se rozešla se svým přítelem. Všichni doufám víte, co to znamená? Tímto považuji loveckou sezónu v Hollywoodu za zahájenou!

sobota 2. června 2012

Otravné věci, které můžete dělat ve výtahu

1. Beze slova a nehybně stát v rohu tváří ke zdi, aniž byste vystoupili.


2. Přivítat každého potřesením rukou a říct jim, že vám mají říkat "admirále".


3. Čas od času zamňoukat.


4. Chvíli zírat na jiného cestujícího a zašeptat s hrůzou ve tváři "Bože můj, vy jste jeden z nich..." Pak ustoupit co nejdál dozadu.


5. Říct "DING!" v každém patře.


6. Dělat zvuky napodobující explozi pokaždé, když někdo zmáčkne tlačítko.


7. Nakreslit na podlahu křídou čtverec a říct ostatním: "Tohle je můj osobní prostor."


8. Když jste ve výtahu pouze dva, poplácat toho druhého rádobynenápadně po ramenou a pak předstírat, že jste to nebyli vy.


9. Upustit propisku, počkat až se někdo ohne, aby vám ji podal a pak zakřičet "To je moje!"


10. Zvolat "Skupinové objetí!" a pak k němu cestující donutit.


VAROVÁNÍ: Při aplikování těchto metod ostatní budou moci oprávněně zpochybňovat vaše duševní zdraví.