Zobrazují se příspěvky se štítkemmovies. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmovies. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 5. května 2015

Kapitán Amerika: nejsmutnější Avenger

Do kin se dostalo pokračování megaúspěšného filmu o partě komiksových superhrdinů. O Avengers: Age of Ultron už psali všichni - od Mirky Spáčilové po nejposlednější blogery. Já se ale zaměřím pouze na profil jednoho člena tohoto supertýmu. Na toho s nejsmutnějším osudem.

Kapitán Amerika. Sympatický mladík s pěšinkou ve vlasech a s kostýmem v barvách americké vlajky. Vůbec byste neřekli, že mu už táhne na devadesát. V posledních dnech druhé světové války se totiž při zachraňování světa zřítil do ledových vod a vyloven a rozmrazen byl až o 70 let později.

Zkusme se společně zamyslet nad tím, jak smutný osud Kapitána potkal...

Všichni, koho znal a koho měl rád, už je buďto po smrti, nebo v domově důchodců. Jeho kámoši z války, jeho přítelkyně, jeho rodiče i sousedé. Nemá nikoho. Nikoho, s kým by si popovídal o oblíbených filmech (dnes už to jsou filmy pro pamětníky!), knihách nebo hudbě (jazz a swing už je dnes záležitostí pár fajnšmekrů).

Jeho organismus se sice na 70 let zcela zastavil, ale vývoj společnosti nikoliv. Kapitán Amerika se probudil ve světě, jemuž nerozumí a ani rozumět nemůže. Za 70 let se změnilo skoro všechno - módou počínaje, přes roli žen až po technické vymoženosti.

Steve Rogers, který se později stal Kapitánem Amerikou, byl vychovávaný v hodnotách, které se dnes už zdají staromódní: k vlastenectví, k humanismu, ke slušnému chování a k Bohu. Proti Hitlerovi šel bojovat, aby ochránil ideály svobody a demokracie.

S dnešními lidmi, kteří pro sprosté slovo nejdou daleko a o vlast ani svobodu už se nezajímají, si nemá moc co říct. A proto zákonitě musí vést hrozně osamělý život.


Když jsem druhý díl Avengers viděl v kině, zaujala mě věta, kterou Cap prohodí k Tonymu Starkovi během jedné z mnoha bitek: "Stejně jsem na zítřejší večer neměl nic v plánu."

Není to smutné? Když se pak v závěru Tony Stark odjíždí ve svém luxusním bouráku věnovat svým podnikatelským záležitostem a manželce, Kapitán Amerika zůstává na základně mezi vojáky, aby je pomáhal cvičit.

Armáda je totiž to jediné, čemu rozumí a co se za 70 let jeho zmrazení nezměnilo. Všichni ostatní Avengeři mají svoje životy, Kapitán Amerika má jenom ostatní Avengery.

Když se přátel ptám, kdo je jejich nejoblíbenější Avenger, většina zpravidla odpoví Iron Man, Černá vdova nebo Thor. Pro mě to je ale Kapitán Amerika. Částečně mi je toho muže z jiné doby líto, částečně ho ale obdivuju. Našemu novému světu se totiž snaží porozumět, jak nejlépe dovede, a naopak mladší kolegové z týmu se mohou naučit mnohé od něj a od jeho "staromódního" vychování.


Myslím, že by Starka nezabilo, kdyby Kapitána Ameriku občas vzal na projížďku v některém svém krásném autě!

(Toto zamyšlení bylo psáno na základě filmového zobrazení Kapitána Ameriky, v komiksech to s tím pádem do moře a probuzením o 70 let později nejspíš bylo trochu jinak.)

neděle 6. října 2013

Jak Ráďa potkal Bertu

Když jsem v lednu 2012 začal psát tento blog, dal jsem si předsevzetí, že u něj vydržím alespoň rok. To se mi povedlo, a tak jsem ho postupně začal opouštět. Asi to má i něco společného s dospíváním a tím, jak mi přibývají povinnosti.

Každopádně bych se s věrnými čtenáři ještě rád podělil o svou sedmou a zřejmě poslední grotesku Jak Ráďa potkal Bertu. Podle Lukáše Bejčka z Twitteru je to moje nejlepší groteska vůbec. A to mě těší. Říká se, že přestat se má v nejlepším!


Teď svoje zážitky a vzpomínky na natáčení sepisuji a doufám, že se mi do Vánoc podaří napsat biografii. Takové memoáry hvězdy němých filmů. Byla to krásná část mého dosavadního života a až jednou budu starý a vrásčitý, rád si ji prolistuju a připomenu si věci, které bych jinak zapomněl.

O průběhu psaní své autobiografie vás nepravidelně budu informovat!

pondělí 19. srpna 2013

Gillian Flynnová očima Reese Witherspoon

Mám rád Reese Witherspoon od té doby, co jsem ji viděl ve filmu Walk the Line. A Gillian Flynnová mi se svou Zmizelou při čtení vyrazila dech (ten zvrat!). Proto mě potěšilo, když jsem ve starém čísle Entertainment Weekly našel pochvalný článek, který herečka o spisovatelce napsala.

Zrovna jsem v Atlantě natáčela jeden film a zašla jsem se do místního knihkupectví podívat po výtisku Zmizelé, toho neuvěřitelného nového románu od Gillian Flynnové. 


Tu knihu jsem už četla před několika měsíci a příběh perfektního páru Amy a Nicka Dunneových mě naprosto omráčil. Jak jejich manželství po pěti letech vychladlo a jak Amy záhadně zmizela zrovna na výročí svatby. Nemluvě o druhé polovině knihy, která ukazuje, že nic není, jak se zdá.

Zmizelá je jedna z těch knih, jejichž čtení vyvolává závislost. Takže i když už předem víte, že příštího dne budete litovat nedostatku spánku, nemůžete přestat otáčet stránky. Dokonce ani když se k vám uprostřed noci překulí váš partner a ospale se zeptá: "Co to sakra čteš?"

Myslela jsem, že tahle Gillian Flynnová musí být děsivý člověk, když se umí vrtat v lidských charakterech s takovou zručností. Chtěla jsem to zjistit, a tak jsem ji pozvala na oběd. 

Doufala jsem, že poznám temnou, komplikovanou a zádumčivou spisovatelku, která by se mnou rozebírala všechny chyby seriálu Dexter a každý nevyřešený kriminální případ amerických dějin. 

Hrozně mě zklamala. 

Ukázalo se totiž, že se nejedná o žádnou pohanskou bohyni z louisianských bažin, ani o chladnokrevnou švédskou profesorku. Ve skutečnosti je to milá, inteligentní matka dvouročního dítěte, která se svým milujícím právnickým manželem žije v Kansas City. O nevyřešených případech ale mluví ráda (věděla jsem to!). 

Pak mě napadlo, že to je přesně to, co dělá Amy Dunneovou ve Zmizelé tak fascinující. Amy je na první pohled taky tak milá a normální, ale když nahlédnete pod povrch, objevíte její temnou stránku...


Nicméně, zpátky k příběhu... Natáčela jsem v Atlantě a zabruslila jsem do knihkupectví, abych pořídila jeden nebo dva výtisky Zmizelé pro svoje přátele. 

A nikde jsem ji nemohla najít. Podívala jsem se na všechny stolky. Nic. A tak jsem sáhla po jiné knize, na kterou jsem si brousila zuby a stoupla si do fronty. Podívala jsem se kolem sebe a asi tři lidi ve frontě před pokladnou drželi Zmizelou! 

Okamžitě jsem přistoupila k pultu a zeptala se prodavačky, kde ji mají. Tahle milá Jižanka mě zavedla k regálu označeném "Bestsellery". A tam jsem ji spatřila. Úplně nahoře. Pod cedulí, který hlásal "#1 New York Times Bestseller". 

To není špatné na milou holku z Kansas City...

(Zdroj: Entertainment Weekly ze 7. prosince 2012, str. 47)

Reese Witherspoon Zmizelá zaujala natolik, že se finančně podílí na jeho filmové adaptaci a stala se producentkou. Režírovat bude David Fincher a hlavní role si zahrají Rosamund Pike a Ben Affleck.

úterý 18. června 2013

Zemřela Esther Williams: hvězda muzikálů, která za sebou udělala vlny

6. června v 91 letech zemřela plavkyně a hvězda technicolorových aquamuzikálů 40. a 50. let Esther Williams. Jejími nejznámějšími filmy jsou Neptunova dcera (1949) a Million Dollar Mermaid (1952).

Esther Williams strávila bezmála 20 let své kariéry ve stáji studia MGM, kde využila své plavecké schopnosti k různým tanečním a plaveckým vystoupením ve stylu akvabel, aby se nakonec uchýlila k Universalu, kde už její úspěchy nebyly tak velké.

Na přelomu 50. a 60. let podstoupila experimentální psychoterapii pomocí LSD a velice si ji pochvalovala, což způsobilo ohromný poprask.

Letos poslední hvězdy klasického Hollywoodu vymírají jako po dešti (Deanna Durbin, Celeste Holm, v Česku Eva Gerová). Pro více žijících legend navštivte můj příspěvek o hvězdách stříbrného plátna, které pamatují víc než učebnice filmové historie.

Esther Williams byla nebezpečná!

pondělí 27. května 2013

Mých top 5... SONGŮ ZE SOUNDTRACKU DO GATSBYHO

Zdá se, že soundtrack do Velkého Gatsbyho vzbuzuje stejně rozporuplné reakce jako film samotný. Slyším buď chválu na originalitu a spojení současné hudby s jazzem, anebo pohrdlivé řeči o anachronismech a "Džejzet ve dvacátejch letech nežil, nebo jo?".

Já si však tu hudbu i navzdory své nechuti k většině současné hudební scény poměrně oblíbil, neboť smíchání s filmovým stylem a trochou jazzu a retro nádechu ukázalo, že i umělci, které běžně nevyhledávám, by se dali poslouchat, kdyby se trochu víc snažili.

5. Bryan Ferry Orchestra - Love Is The Drug Bryan Ferry je staromódní jazzman, který se bez elektronických udělátek dokázal prosadit i dnes. Díky tomu, že se objevil na soundtracku do Gatsbyho třeba ukáže současné generaci, jakou měla hudba dřív úroveň...



4. Sia - Kill And Run Ve stylu šansonů k Jamesi Bondovi soundtrack obohatila svým dramatickým hlasem Sia. Kill And Run se svým textem do Fitzgeraldova příběhu báječně hodí, ale ve filmu jsem ten song nikde nezaznamenal - opravdu ho ze snímku Luhrmann vynechal, nebo jsem si ho jenom nevšiml?

3. will.i.am - Bang Bang Charleston ke 20. letům patří stejně jako k dnešku remixy. A tak will.i.am spáchal remix charlestonu. Prvoplánové? Ano, ale neuvěřitelně chytlavé.


2. Fergie - A Little Party Never Killed Nobody Tenhle bouřlivý song mě upoutal už v trailerech na Gatsbyho. Ukazuje divokost, nespoutanost a chuť do života, které předcházely velkému pádu. A malá party ještě nikdy nikoho nezabila, viďte? Skvělý letní party song...


1. The xx - Together Zpočátku mi to přišlo nevýrazné, ale když jsem zbytek soundtracku oposlouchal, tohle mě ohromilo teprve když jsem to slyšel poněkolikáté. Ta zvláštní nesmlouvavá tikavost jako by znázorňovala, že čas letí... A na konci brnkání kytar a hlasy doprovodí smyčce a je to paráda. Mainstramově alternativní The xx, jak je máme rádi...


Nutno dodat, že kromě songů z oficiálního soundtracku ve filmu zazněly i skutečné dobové hity jako Let's Misbehave. A dech brala jazzová verze Bachovy Toccaty a Fugy, monumentální Rapsodie v modrém (proti ohňostrojům) a foxtrotové zpracování Lany Del Rey (ta holka se hodí do jazzového klubu!).

neděle 19. května 2013

Velký, extravagantní, dekadentní Gatsby. A mrcha Daisy

Gatsby má spoustu přídavných jmen. Nejznámější je samozřejmě to z názvu Fitzgeraldovy knihy - Velký. Po zhlédnutí filmového zpracování od mistra kýčaře Baze Luhrmanna mě však napadá milion dalších:

  • Extravagantní Gatsby - tolik šampaňského, konfet a šílených módních kreací nikde neuvidíte
  • Retro Gatsby - samozřejmě je to zasazeno do horkého léta roku 1922, takže očekávejte mikáda, cigarety na špičkách, spoustu brilantiny, krásná auta a charleston i foxtrot 
  • Dekadentní Gatsby - charleston v bazénu, popíjení zakázaného alkoholu, pokleslá morálka
  • Dechberoucí Gatsby - některé záběry (zvláště ty na večírcích) jsem nemohl očima vstřebat komplet, protože bylo pořád nač se dívat
  • Aktuální Gatsby - nejen díky hudbě (v soundtracku se jazz mísí s hip hopem a dalšími současnými styly), ale i hospodářské krizi, která bouřlivým 20. létům následovala a visí ve vzduchu tak hmatatelně, že si všichni užívají, dokud to jde (my už ji snad máme za sebou), a díky nečernobílým postavám (kdejaká celebrita si s Daisy může podat ruku)
Osobně si myslím, že jde o Luhrmannův nejlepší film, protože na rozdíl od Moulin Rouge a Romea+Julie, kde byla extravagance a kýčovitost našroubovaná uměle, do Fitzgeraldova světa zbohatlíků na východním pobřeží v bouřlivých 20. letech se prostě hodí. 


Filmového labužníka jako jsem já potěší narážky na historii kinematografie: reklama na Robina Hooda s Douglasem Fairbanksem, úhel kamery v bazénu jak ze Sunset Boulevardu, černobílé zrnité art-decové logo Warner Bros. na začátku filmu, Gatsbyho sídlo coby palác Xanadu z Občana Kanea... 

Jazzová historie světa
Úplně samostatnou kapitolou je hudba, kterou spousta lidí kritizuje (ostatně jako celý film: Gatsby je zřejmě jeden z těch rozporuplných filmů, které budete buďto milovat, nebo nenávidět, ale jejichž skutečnou hodnotu ukáže až čas). Mně osobně se tam hodila. Navíc kromě songů ze soundtracku se můžete těšit na jazzovou Toccatu a Fugu od Bacha, monumentální Rapsodii v modrém od Gershwina, která vás téměř dovede k slzám, a foxtrotovou verzi songu Young And Beautiful od Lany Del Rey. 

Leonardo hraje skvěle, protože on nehraje, on JE Jay Gatsby. Carey Mulligan je lidštější Daisy než v knize, ale pořád mrcha. Proč je Daisy Buchananová mrcha?
Kdybyste se ve světa Gatsbyho nemohli
zorientovat. OBSAHUJE SPOILERY!
  • nejdřív si Gatsbyho nevezme, protože nemá peníze
  • pak si Gatsbyho nevezme, i když má peníze, protože to jsou "nové" peníze
  • nechce opustit svého bohatého manžela, kterého ani nemiluje, protože by přišla o společenskou prestiž
  • SPOILER! to ona zabije Myrtle, ne Gatsby, a ani se ho nesnaží opravit, když gentlemansky vezme vinu na sebe
  • SPOILER! nejenže Gatsbymu nakonec ani nepřijde na pohřeb, ona mu ani nepošle kytky!
Gatsby je pro Daisy prostě příliš dobrý. 

No ale zpátky k filmu. Ten splnil mé představy a očekávání a já ho určitě chci vidět znovu. Je lepší než verze ze 70. let s Robertem Redfordem, protože je odvážnější, odvázanější a temnější. Doporučuju nejen fanouškům knižní předlohy!

pondělí 6. května 2013

Očekávané se stalo skutečností! Ráďa v Praze je na YouTube! Podívejte se na veselou grotesku i vy!

Mnoho týdnů namáhavé duševní i tělesné námahy se zhmotnilo v desetiminutové grotesce, kterou filmové ateliéry Radka Blažka zveřejnily právě teď!

Budete se smát humorným situacím, žasnout nad hereckými výkony a nepochybně vás pobaví i cameo jisté osobnosti českého veřejného života...

Ráďa v Praze je moje 6. groteska a dnes máme 6. května 6 hodin večer, ale hvězd v ní najdete víc než 6 - je jich tam víc než na noční obloze!


Anotace: 

Ráďa s Bertou chtějí jet na výlet do Brna, jenže souhrou náhod skončí v Praze. V ulicích hlavního města Ráďu okouzlí půvabná Pražanda, zatímco Berta se seznámí s Ráďovým bratrancem. A co když se do toho všeho ještě připlete kočárek s gumovou panenkou?

Šestá groteska Radka Blažka je podle kritiků ze všech nejlepší. Jako obvykle v ní najdete velkou porci ztřeštěné zábavy, dávku retro atmosféry a víc hvězd než na noční obloze. Prostředí velkoměsta a množství mladých talentů však z filmu činí jedinečný zážitek, který budete chtít prožívat znovu a znovu.

Navíc možná přijde i speciální host...

pátek 3. května 2013

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".
Ráďa v Praze: 6. května!
Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

středa 1. května 2013

Hollywoodská hvězda Deanna Durbin zemřela v 91 letech

Když jsem na tomto blogu před rokem psal o legendách klasického Hollywoodu, které jsou doposud mezi námi, Deannu Durbin jsem opomněl. Není v Česku tolik známá (ačkoliv za první republiky se u nás její filmy promítaly), ale v USA se její úspěch v lehkých muzikálech a komediích během krátké kariéry v letech 1936 až 1947 let dal srovnat s úspěchy Shirley Temple či Judy Garland.

V roce 1936 dělala konkurz na hlas Sněhurky v Disneyho připravovaném animovaném filmu, ale podle Walta měla příliš dospělý hlas, a tak roli nedostala.

Deanna Durbin se narodila 4. prosince 1921 a zemřela před několika dny (rodina neupřesnila datum ani příčinu úmrtí) ve věku 91 let.

Byla oblíbenou herečkou Anne Frankové, Winstona Churchilla i Benita Mussoliniho. V roce 1938 spolu s Mickeym Rooneym (ten je o rok starší a dosud hraje!) získala Oscara pro mladé talenty.

V roce 1947 se Deanna stala nejlépe placenou ženou v Hollywoodu, ale ten největší úspěch už měla za sebou. S tím, jak dospěla, chtěla od komedií a muzikálů přejít k dramatu a vážnějším rolím, jenže divákům se to nelíbilo a filmy neměly takový úspěch, jaký si Deanna představovala.

Podobně jako v případě Shirley Temple, i jí publikum odmítlo prominout, že vyrostla. Deanna proto v pouhých 26 letech ukončila kariéru a zbytek života strávila částečně ve Francii, částečně ve Spojených státech. Třikrát se vdala a vyhýbala se světlům reflektorů téměř stejně důsledně jako Greta Garbo. Rozhovory poskytovala pouze výjimečně.

Deanna Durbin ovšem ukázala, že ačkoliv dětská hvězda nemusí zvládnout přechod k vážnějším rolím, může žít dlouhý a spokojený život...

úterý 30. dubna 2013

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...
Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 
                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz
Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...


 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

neděle 28. dubna 2013

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...
"Vážně výborná groteska!" 
"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."
"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 
"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 
Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...








pátek 26. dubna 2013

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...
Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.
Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

pondělí 22. dubna 2013

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.
VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

čtvrtek 28. března 2013

Pohádková krása. Velký Gatsby bude úžasná podívaná!


Včera se na YouTube objevily dva televizní teasery na Velkého Gatsbyho. 




Už jsem se o svém těšení na film, který má mít premiéru na festivalu v Cannes, rozepsal zde.

Video ukazuje Gatsbyho, kterak páchá různé prostopášnosti. Luhrmann to celé pojal velice stylově. Některé záběry vypadají jako nádherné pohyblivé obrázky.

Takže teď už jenom stačí vybrat, co si vezmu na premiéru. Díky Velkému Gatsbymu totiž letos v létě budou 20. léta zase cool. Marketingoví mágové ve Warner Brothers vymysleli celou kolekci, aby na zájmu o film vydělali co nejvíc.

Marketingoví mágové Warner Bros. nezaháleli a vymysleli
retro kolekci pro gentlemany!

sobota 23. března 2013

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

neděle 17. března 2013

Tuhle kočičku s bičíkem a pouty neuvidíte! Emma Watson na Twitteru odmítá, že by měla hrát v Padesáti odstínech

Kdo z vás se těšil na filmovou adaptaci nejhříšnější knihy 21. století kvůli tomu, že v ní Emma Watson ukáže víc než své čarodějné schopnosti, bude si muset nechat zajít chuť.

Populární britská herečka na svém účtu na Twitteru udělala menší crowdsourcing. Nejprve se zeptala svých fanoušků, kdo z nich si myslí, že by roli Anastasie Steelové vzala. Poté, co většina odpovědí zněla záporně, představitelka filmové Hermiony tweetla "Dobře, tak v tom máme jasno."

Emma Watson na Twitteru tvrdí, že by roli nikdy nevzala...

Vypadá to tedy, že v Padesáti odstínech šedi, které mají do kina jít v létě roku 2014 uvidíme v poutech jinou herečku. Média spekulují o Mile Kunis, Jennifer Lawrence i dalších hollywoodských kráskách. Dosud není vybraný ani představitel zvráceného smilníka Christiana Greye. 

Zdá se, že na odhalení (doslova) představitelů si budeme muset ještě nějaký ten čas počkat...

středa 27. února 2013

Čtyři důkazy, že Ráďův blog je lepší než 9gag!

První obrázek - plakát na noirový film z roku 1949 (pro Československo už tehdy bylo bohužel příliš pozdě) - bohužel není tolik vtipný, jako spíš zajímavý. Zobrazuje mou nejhorší noční můru. Pravdou totiž je, že komunisté žijí mezi námi. A ačkoliv na první pohled vypadají jako vy nebo já, skrývá se v nich touha ničit a týrat. Věřte mi, s takovouhle cháskou nechcete mít nic společného!


Druhý obrázek už je fakt vtipný. Zvlášť když si uvědomíte, že nejde o fake. Jde o screen mobilu mého nejmenovaného spolužáka. To zaručuje Ráďova pečeť pravdivosti! Život má velký smysl pro humor!


Teď tu mám ještě jedno video s oscarovou tematikou. V bouřlivé noci, kdy v Hollywoodu zřejmě nikdo nespal, se Jack Nicholson pokusil sbalit Jennifer Lawrence. Jak to dopadlo? Vtipné video můžete zhlédnout tady...


A když už jsme u videí... Jedna čokoláda se rozhodla, že by ji nejlépe propagovala Audrey Hepburn. Co na tom, že už je legendární herečka dvacet let po smrti... Máme 21. století, a tak Audrey ožila, aby si mohla vychutnat čokoládu Galaxy...



úterý 26. února 2013

Prsníci, Nespoutaná Michelle a příliš vzrušená Jennifer Lawrence: necenzurovaný a politicky nekorektní pohled na Oscary!

Kristen Stewart odváděla pozornost
od kamenné tváře berlemi.
Letos mou pozvánku na Oscary jaksi ztratila pošta, a tak mi nezbylo nic jiného, než se podívat na záznam. Téměř tříhodinová stopáž mě vyděsila, a tak jsem se rozhodl přeskakovat děkovačky, čímž se mi délka zkrátila na příjemné dvě hodiny.

Ačkoliv před rokem jsem tady chválil Akademii za to, že odvážně dala Oscara němému černobílému a skvělému The Artist, letos z výsledků tak nadšený nejsem. Během celého ceremoniálu moderátoři opakovali, že rok 2012 byl skvělým rokem pro filmy. Dovolím si nesouhlasit. Byla to bída a děs (až na Bídníky) a ty nejlepší filmy zůstaly úplně bez povšimnutí (The Perks Of Being A Wallflower, Atlas Mraků, Avengers - nemyslím cenu za nejlepší film, ale třeba efekty nebo design by si superhrdinové zasloužili ocenit).
Emmanuelle Riva (86) a ta černoška z toho děsného filmu (8):
nejstarší a nejmladší nominovaná herečka pohromadě

Výsledky nejspíš všichni znáte, a tak se rozepíšu spíš o samotné show. Ta byla naopak lepší než loni. Dokonce jsem kvůli tomu překousl i ostudné oškubání Les Mis a Anny Kareniny, které reprezentují Hollywood klasického ražení, ve prospěch zbytečně realistických a naturalistických filmů. Jo a ještě mě potěšila výhra krátkého kresleného filmu Paperman, ten se mi taky moc líbil.

Čaroděj a upírka. Jak MacFarlane trefně dodal,
dvě osoby, které církev kritizuje nejvíc, spolu na pódiu
Seth MacFarlane je asi nejlepší moderátor Oscarů, kterého jsem kdy zažil. Ne že bych měl nějak velkou možnost porovnání: viděl jsem jenom nechvalně proslulý ročník s Anne Hathaway a Jamesem Francem a loňskou nudu s ošoupaným Billy Crystalem. Seth trochu provokoval ("nejlíp se do hlavy Abrahama Lincolna dostal John Wilkes Booth"; skvělá narážka na Chrise Browna a Rihannu), ale za jeho předvedení písně "The Way You Look Tonight" ve stylu Freda Astaira mu to museli odpustit i ti nejcitlivější diváci. 

Aaron Tveit a Eddie Redmayne v zákulisí: dva hezounci sice
nevyhráli žádnou zlatou sošku, ale přítomné dámy
na ně prakticky házely kalhotky, takže domů s prázdnou
určitě neodcházeli...

Dalším "highlightem" večera bylo hudební vystoupení herců z Bídníků, které si zachovalo velkolepost a působivost. Byli tam skoro všichni: Hugh Jackman, Russel Crowe, Anne Hathaway, Eddie Redmayne, Aaron Tveit i Helena Bonham Carter.

Klasika: Adele, ocenění a spousta slz
Když už jsme u hudby, nesmím opomenout klasicky přecitlivělou Adele, která bezvadně zazpívala Skyfall, a pak za něj dostala i Oscara, načež nemohla předvést děkovačku, poněvadž měla slzy v očích. Rovněž živé předvedení bondovské písně Goldfinger od Shirley Bassey nemělo chybu a líbilo se mi ještě víc než Adele, kterou zvukaři nehezky utlumili v refrénech. Shirley si od hollywoodské smetánky zaslouženě vysloužila ovace ve stoje.

Hudební podkreslení bylo letos vynikající: cinefilové jistě postřehli melodii z Jihu proti severu, Zpívání v dešti, Sound Of Music a krásně smutnou instrumentálku ze Vzpomínek na Afriku během části In Memoriam. Tu mám každý rok velice rád, protože celý sál pohasne a vzpomíná se na legendy, které odešly do celuloidového nebe za Marilyn Monroe a Jamesem Deanem. Letos jsem tam (naštěstí) moc jmen neznal - snad asi jenom Celeste Holm, ale přesto to bylo velice dojemné.

A vrcholem večera byl  pád Jennifer Lawrence ke kolenům Jeana Dujardina. Jak jakýsi zahraniční bloger poznamenal: diví se jí někdo? Jennifer se s tím ale mohla vypořádat trochu lépe. Na následné tiskové konferenci totiž reportéra, který ji žertem připomenul, ať se dívá, kam šlape, obdařila neslušným gestem.

Příliš vzrušená kočička Jennifer: viděla myšku?
Jedním z nejvíc WTF momentů bylo - ne, Kristen Stewart byla HODNĚ divná, ale na to jsme už zvyklí -  udílení ceny za nejlepší film. Na pódium sice nakráčel Jack Nicholson, ale pozornost mu krutě sebrala Michelle Obama. Jestli organizátoři čekali "óóóóó!", tak se ho nedočkali. Mama Obama vypadala jako něco, co uteklo z posledního Tarantinova filmu.
NESPOUTANÁ MICHELLE: Mama Obama vypadala,
jako by zrovna utekla z Nespoutaného Djanga

Shrnutí? Oscaři za rok 2012 byla přehlídka toho, jak se Akademici zoufale snaží jít s dobou, ale příliš jim to nejde. Opět se potvrdilo, že ty nejlepší filmy často sošku nevyhrají a kvalitu ukáže až čas. A znovu se ukázala slabost obyvatel města andělů pro děti (ta osmiletá černoška nominovaná za ten příšerný film), zvířata (jak jinak si vysvětlit tolik výher Life Of Pi - tam je ten tygr, že ano...?) a menšiny (ovace ve stoje pro toho asiata za Life Of Pi).

Kéž by si Akademie přestála hrát na něco, co nikdy nebude, držela se svého stylu a ocenila třeba některou z žijících legend (Olivia de Havilland, Joan Fontaine, Kirk Douglas, Shirley Temple, Mickey Rooney, Lauren Bacall, Angela Lansbury - tihle všichni se zdají být pořád ještě dostatečně čilí na to, aby je pozvali!).

 Jo a kam se letos poděli Brad, Angelina a její nožka?

Loňskou nožku Angeliny Jolie Anne předčila "o prsa"! 
Zahraniční komentátoři ten zjev nazvali
"Les Nipplerables" - Prsníci

pátek 22. února 2013

Babovřesky, aneb jak NEDĚLAT odpočinkový film

A máme to tady zase. Už na první pohled sračkoidní "odpočinková komedie" Zdeňka Trošky vzala česká kina útokem a o prvním víkendu překonala divácký rekord (o něco méně sračkoidního) filmu Kajínek. Pokud můj blog nějakou dobu čtete, nejspíš vám došlo, že nejsem žádný kulturní snob, artový vyznavač Bergmana a Felliniho a že si u filmu také moc rád odpočinu. Ovšem musí to mít ÚROVEŇ.

Miluju taneční komedie s Fredem Astairem a Ginger Rogers, hloupé příběhy z amerických středních škol, filmy podle komiksů, horory i sci-fi. Jenže Fred s Ginger se uměli chovat a jiskřivý humor mezi nimi dodával filmům lesk jasem převyšující lesk navoskovaných parketů. Hloupé příběhy z amerických high schools zase zpravidla přinášejí určitou poetiku v tom limonádovém milostném příběhu a nahlédnutí do jiného vzdělávacího systému. Filmy podle komiksů jsou nádherná béčka s morálním poselstvím a určitými hodnotami, což je v dnešní době bez hodnot zcela výjimečné...

Babovřesky ale žádnou úroveň nemají. Vlastně těží z takzvaného kanálního humoru, neboli absence úrovně/noblesy/jemnosti/inteligence. Jediným kladem je, že Troškovy filmy jsou jedny z mála českých děl, které si na sebe vydělají a neplatíme je z daní. I když, pokud se nad tím zamyslím, tak je vlastně celkem smutné, že produkce tohoto odpadu se tvůrci vyplatí.

Chápu potřebu lidí zhlédnout jednoduchý veselý film, ale Troška je zoufalá volba. Když chcete odpočinkový film, u něhož můžete vypnout, zkuste Jeníčka a Mařenku: Lovce čarodějnic - vypadá to na krásně hloupý film. Nebo třeba fantastický romanťák Nádherné bytosti.

Vlastně všechno, co momentálně běží v kinech, je lepší než Babovřesky.

pondělí 11. února 2013

Podílí se Lana Del Rey na soundtracku do Gatsbyho?

Když Lana Del Rey minulý týden na svém facebooku a twitteru napsala jediné slovo - GATSBY -, okamžitě to rozpoutalo vášnivé diskuse. Už dříve se totiž proslýchalo, že režisér snímku Baz Luhrmann si ji přizval, aby se podílela na soundtracku.

Vzkaz, který rozpoutal velké diskuse
Máme to tedy brát jako potvrzení těchto zvěstí? Osobně doufám, že ano. Nabízím možnosti, co by její kryptický vzkaz fanouškům mohl znamenat:

1. Pracuje na nějaké nové skladbě přímo pro film. To je nejpravdivější teorie. Baz Luhrmann je totiž velice svérázný režisér, který proslul tím, že do svých filmů dává podobně jako Tarantino hudbu, která se tam úplně nehodí. A pokud zvažuje současné hudebníky, kdo se líp hodí na retro atmosféru než Lana Del Rey? Její songy koneckonců obsahují témata jako lesk horních deseti tisíc,  bohatství a americký sen.

Lana Del Rey s duchem F. S. Fitzgeralda. Máme foto!
2. Její Gatsby chutná jako Pepsi Cola. Ano, prostě to zase jednou přehnala s "veselými prášky."

3. Lana Del Rey má aférku s duchem Francise Scotta Fitzgeralda. Kupodivu mi to přijde jako věc, která mi na Lanu sedí. Kdyby měla tu možnost, určitě by to udělala.

No ale vážně.
Ráďa už se na Gatsbyho moc těší...

Další hollywoodské střípky klepů zmiňují, že kromě Lany by měl nějakou tou skladbou přispět Jay-Z a Lady Gaga. Tady už mé nadšení opadává, protože jsem se těšil na swing a jazz (charleston!), ale když i tihle dva okoření svoje songy špetkou retra, mohlo by jít o hodně zajímavý film.