Už jste se přiznali? Vysokoškolská upřímnost baví Facebook i Twitter!

Koho už nebaví 9gag, případně hledá nové zdroje zábavy, neměl by přejít bez povšimnutí projekt Priznej.cz. Na stránkách může zanechat svůj zajímavý, šokující či vtipný zážitek z vysokoškolského prostředí, k němuž by se za normálních okolností přiznal až tak po druhé hodině ráno a s notnou dávkou alkoholu v krvi.

Pokud totiž do formuláře sepíšete své přiznání, máte jistotu, že jste anonymní. A pokud vás administrátoři schválí, zjistíte podle odezvy na sociálních sítích, zda už se někomu někdy stalo něco podobného, zda se to ostatním studentům líbí nebo zda je to překvapí. Facebook a Twitter jsou plné vtipných komentářů a reakcí, kde další studenti popisují podobné zážitky.

Zpověďmi studentů Univerzity Karlovy už se bavím několikátým dnem. Bohužel kvůli nim zanedbávám samotné studium.

Pohybují se od neškodných hlášek typu...

Občas mám pocit, že nejtěžší na celý škole jsou fakt ty dveře na Hollaru. A to nestuduju marketing.

Až po poměrně hardcorové příběhy, u kterých člověk už uvažuje, jestli jsou skutečné, nebo si je někdo vymyslel, aby měl víc lajků...

na přednášce z anatomie jsem to dělal svojí přítelkyni rukou. ve čtvrtý řade. v listopadu. nikdo si toho nevšiml...

Se spoustou přiznání se člověk může ztotožnit (teď myslím spíš ten první příklad) a zasmát se, protože by ho nikdy nenapadlo, že to někdo vidí stejně. Navíc je hezké smát se důvěrně známému univerzitnímu prostředí s lidmi, kteří ho znají stejně dobře.

O projektu už vyšel článek na Lidovkách, kde mladý autor popisuje, jak na nápad přišel a jak na něm plánuje vydělávat. Pokud budou na stránkách přibývat stejně humorné věci jako dosud, o nezájem se rozhodně bát nemusí!

Instagram

Hipsterské instagramové mánii jsem se statečně bránil dost dlouho. Pak mě brácha přesvědčil, abych to zkusil. Ne že bych byl nějaký fotograf, ale rád si některé momentky zaznamenávám, protože si říkám, že je potřeba mít nějakou zásobu vzpomínek na sladké mládí. Za sedmdesát let mi všichni budou děkovat, že jsem je fotil i třeba v opilosti (uvidíš, Míšo!). Ale zpátky k Instagramu...

Nejvíc mě na něm baví hrát si s různými filtry, protože pořádně nevím, co který umí. A tlačítka na horní liště mi jsou taky pořád záhadou (tedy kromě rámečku, ten už jsem odhalil), takže moje instagramování vypadá zhruba tak, že si něco vyfotím a pak náhodně mačkám tlačítka, dokud to nevypadá dost hipstersky a atmosférově. Nesmím zapomenout na kýčovitý anglický název, nejlépe z nějaké písničky nebo citátu.

Tady je pár ukázek mých výtvorů...

Katy P.

FRIENDS

Summertime Sadness

Clouds above

The End of the Summer

Po roce na Twitteru

V těchto dnech uplynulo první výročí mého působení na Twitteru. Během onoho roku si mě sociální síť s modrým ptáčkem dostala a já si ji oblíbil víc než Facebook. 

Mým největším úspěchem bezesporu je, že jsem si za 365 dní získal 50 lidí, které zajímají ty bezvýznamné maličkosti mého života.

A přestože jsem byl na matematiku vždycky totálně levej, dokázal jsem si něco spočítat: Justin Bieber, zřejmě nejpopulárnější profil na Twitteru, má 26 584 572 followerů. Když si toto číslo vydělím 50 tak zjistím, že se mu při současném tempu sběru followerů vyrovnám za krásných 531 692 let. Za předpokladu, že Justinovi přestanou přibývat fanoušci tempem 100 za minutu.

No ale člověk nikdy neví. Třeba se stanu hollywoodskou superhvězdou, budu dostávat 55 milionů dolarů za film jako Robert Downey Jr., budu mít luxusní vilu v Beverly Hills a loft v New Yorku a na sociálních sítích ještě víc fanoušků než Justin Bieber a Lady Gaga dohromady.

No ale zpátky k tomu Twitteru: followujte mě!

"Ondřeji, prosím!" Drsné video se stalo hitem internetu

Před pouhými dvěma dny se na YouTube objevilo pětiminutové video "Drsnej rozchod v Praze"  zachycující - jak už název napovídá - skutečně drsný rozchod jakéhosi Ondřeje s dívkou, co ho zřejmě dva roky podváděla. Ve videu zazní prosba "prosím" pětasedmdesátkrát - prý to někdo skutečně počítal. O tom, nakolik je morálně a legálně správné umístit takto intimní video na net, kde ho může vidět celý svět, psát nebudu. Z hádky vyplývá, že slečna rozhodně není žádný andílek a jakožto člověk neznalý celé situace, nebudu nikoho soudit.

Ne. Víc mě zajímá, jak se z obyčejného soukromého videa, jichž jsou na internetu milióny, stane fenomén.

Dnes už původní video, které během dne zhlédlo přes 350 tisíc lidí, není k dispozici, neboť jej autor odstranil. Jenže reakce sociálních sítí se už spustila jako lavina. Proto na Facebooku vznikly minimálně tři skupiny (plus skupina fanoušků Ondřejova mercedesu), kdosi nářky zoufalé slečny hudebně zremixoval, objevily se i parodie a samozřejmě se vyrojily i humorné obrázky ve stylu 9gagu.

Kdo video nestačil zkouknout, má pořád možnost, neboť ačkoliv jej autor dal pryč, někdo jiný ho na YouTube nahrál znovu.

A jaké přísady má tedy virální hit obsahovat? 

Emoce - ty jsou zde skutečně vybičované k bolestné absurditě.

Chytlavou hlášku nebo vtip - "šukala jsi s T/tesařem, ty kurvo!", "Prosím, prosím Ondřeji!" a pak cosi se šlapkama (viz obrázek výše) - nepochopil jsem, zda jde o boty či o lidové označení prodejné děvy - video je hodně roztřepané a ne všemu lze rozumět.

Záběr do soukromí - intimní video Paris Hilton mělo masový úspěch, jelikož dávalo nahlédnout do soukromí. I "Drsnej rozchod" nabízí pohled do situace, kterou spousta lidí zná. A je nepochybně lákavé podívat se, jak to řeší cizí lidi. Protože člověk je tvor zvědavý od přírody - prodejnost bulváru je skvělým příkladem. Někdejší humbuk kolem SuperVáclava (který se ukázal být fikaným marketingovým tahem), také těžil z toho, že videa zachycovala "obyčejné" lidi v běžných situacích, které se nějak zvrtnou.

Teď jenom čekám, kdy se ukáže, že to celé byla jenom skrytá reklama na crocsy.