Zobrazují se příspěvky se štítkemebooks. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemebooks. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 18. října 2012

NOVÝ FENOMÉN: vydávaná fanfiction


Chcete se stát příštím Stephenem Kingem nebo J. K. Rowlingovou? Mám pro vás radu. Originalita není důležitá! Raději se zaměřte na zveřejnění svého dílka, někde, kde bude hodně vidět.

Rok 2012 přišel s poměrně zajímavým fenoménem: autoři bestsellerů se už nerodí z duševní dřiny a jedné kladné odpovědi od nakladatelství ze stovek negativních. Fifty Shades of Grey vzniklo původně jako fanouškovská fikce k dnes již dávno passé sáze Stmívání. Redaktoři nakladatelství si totiž všimli sadomasochistické romance E. L. James na fóru, kde nadšenci publikují své psané výtvory. A všichni víme, že Padesát odstínů od té doby způsobilo novou sexuální revoluci.

Že jedna vlaštovka jaro nedělá? Souhlasím. A proto přidávám aktuální zprávu.

Ve Velké Británii šestnáctiletá Emily Baker uzavřela smlouvu na knihu s Penguin Books. Podobně jako Fifty Shades, i její kniha vychází z psané fanfiction, jenže tentokrát jde o milostný trojúhelník mezi náctiletou dívkou a dvěma členy populární kapely. Kvůli autorským právům v knize prý nebude jmenovaná, ale jde o One Direction, mezi mládeží velice populární boyband (no dobře, uznávám, jeden song se mi od nich taky líbí). Mladá autorka na internetovém fóru získala od čtenářů neuvěřitelných 30 000 žádostí o pokračování a dopis od nakladatelství byl na cestě.

Kniha "Loving the Band" v Británii vyjde 1. listopadu jako e-book (předpokládám, že nakladatelství tomu zatím nevěří v papírové formě, a tak nejprve bez rizika zkouší, jak se to bude prodávat).
Zdá se, že mocné nakladatelské domy se rozhodly poslouchat "volání lidu" namísto rad vzdělaných redaktorů. Avšak já chápu proč. 30 tisíc lidí dychtivých na každou další kapitolu je při současných prodejích knih ohromné číslo.

sobota 28. července 2012

Doc Savage


Stáhl jsem si do Kindlu sbírku pulpových novel z 30. a 40. let, jejichž hlavním hrdinou je technický génius, všeuměl, dobrodruh a dobrodinec Doc Savage a jeho parta. Doc, rovněž známý jako "bronzový muž" kvůli barvě kůže, vlasů a očí, zažívá mnohá dobrodružství, která ač se zpočátku zdají být nadpřirozeného či mystického charakteru, pokaždé nakonec mají logické vysvětlení, na které Doc přijde.

Zatím jsem přečetl dobrodružství Doca Savage a rozzlobeného ducha a teď čtu dobrodružství Doca Savage s černočernou čarodějnicí, které se odehrává v nacistickém Německu a Okupované Francii.

Baví mě to, protože rád sleduju, s jakým řešením hlavní hrdina přijde příště, nakolik mu budou nápomocní jeho pomocníci Mnich, Ham, Dlouhán John a další a zda se z exotických lokací přesuneme i do Docovy pracovny v jednom newyorském mrakodrapu. To jsem totiž ještě neřekl - Doc Savage je kromě dobrodruha taky milionář se zřejmě nevyčerpatelnými zdroji příjmů, neboť za svou pomoc lidem v nesnázích si nic neúčtuje.

Zároveň je to klaďas v každém (a dnes již nepoužívaném) slova smyslu - nikdy nikoho nezabil, proti lupičům, vrahům, nepřátelským špionům a zloduchům používá zásadně pouze anestetika,  omračuje je a poté je posílá do svého speciálního ústavu, kde jim pomocí jednoho ze svých vynálezů vymyje mozek a udělá z nich bezproblémové členy společnosti.

Podobnou ptákovinu bych chtěl taky někdy napsat, mám totiž pocit, že dnes už jsou v módě pouze černobílí hrdinové se špatnými vlastnostmi. Kde jsou všichni ti Mirkové Dušínové a rytíři na bílém koni? Už jsou natolik staromódní, že je možná načase přivést je zpátky. A chci být u toho!


neděle 10. června 2012

KNIHA: Zatím v pohodě

Škoda, že knihy Garyho D. Schmidta ještě nikdo nepřeložil do češtiny. Víte co? Možná to zkusím s knihou Okay for Now. Ta je totiž neobjevený klenot.

Přestože třistasedmdesátistránkové dílo vyšlo loni, má v sobě cosi retro, co mi hrozně připomíná knihu Jako zabít ptáčka od spisovatelky Harper Lee. Snad proto, že se odehrává v druhé polovině 60. let na americkém maloměstě a sleduje tamější život dětskýma očima.

Zatím v pohodě vypráví asi čtrnáctiletý Doug, který se s rodiči a bratrem z newyorského Long Islandu přestěhuje do městečka Marysville, kde jeho otec najde práci. Vztahy v jeho rodině nejsou kdovíjak růžové - otec je tyran se sklony k alkoholismu, jeden bratr po něm násilnické sklony podědil a druhý odjel bojovat do Vietnamu. Vnímavý Doug má tedy jedinou oporu v matce a záhy po příjezdu do městečka se spřátelí s vrstevnicí Lil a knihovníkem zdejší knihovny. Ten Douga skrze starou přírodovědeckou knihu Johna Jamese Audubona přivede k výtvarnému umění.

Doug vypráví taky o svých příhodách ze školy a ze svých pracovních pochůzek - pracuje jako poslíček v místním koloniálu a přivydělává si ještě hlídáním dětí. Navzdory krutým zásahům osudu si chlapec uchovává optimismus tolik typický pro americká šedesátá léta - vždyť člověk letěl na měsíc! Používá zajímavé slovní obraty, které mi připomněly Mikulášovy patálie od Goscinnyho, a nezřídka se při přirovnávání obrací k baseballu.

Takže až ji přeložím a vydám (ještě musím zjistit, jak se to dělá s právy a tak), určitě si ji přečtěte. Pokud se vám nechce čekat, v angličtině si ji můžete koupit na Amazonu v tvrdé vazbě nebo stáhnout do svého Kindlu.

pátek 27. dubna 2012

Bičík už nemusíte skrývat: sadomasochistická harlekýnka boří tabu


Dívka se setká s mužem, zamiluje se do něj a zjišťuje, že má tajemství. Ne, Christian Grey z úspěšného amerického románu Padesát odstínů šedé (Fifty Shades of Grey) není upír. Ale zápletka je v podstatě stejná jako v bestsellerovém Stmívání. Záhadný milionář jenom mladičké studentce Anastasii namísto upířích tesáků odhalí svou zvrácenou zálibu v sadomasochismu.

Tím je kniha, jíž se v USA během prvního týdne prodalo před sto tisíc výtisků, výjimečná. Sexuální hrátky, v nichž nemalou roli hrají pouta, bičíky a v neposlední řadě taky Christianova šedá kravata, autorka E. L. James popisuje natolik otevřeně a detailně, že se při jejich čtení budou červenat i liberální čtenářky. Některé pasáže se svou intenzitou a detailností přibližují pornu. Ve Spojených státech se knize přezdívá „porno pro maminky“ právě kvůli úspěchu mezi mladými matkami, které po náročném dni chtějí snít o tom, jak se o ně krásný princ postará a jediné, co musí dělat na oplátku, je bezpodmínečně poslouchat jeho rozkazy.

E. L. James pomocí ich-formy navozuje intimní atmosféru, čímž se snaží zachránit poměrně zoufalou úroveň psaného projevu. Ne že by se kniha četla špatně. Příběh plyne logicky a svižně, ovšem když asi potřetí na téže stránce čtete hrdinčino překvapené „Holy shit!“ následované prázdnými frázemi o tom, jak se její „vnitřní bohyně tetelí sladkým žárem“, říkáte si, že příběh měl možná zůstat jen na internetu. Padesát odstínů šedé ostatně vzniklo tak, že autorka přepsala erotickou povídku z prostředí fenoménu Twilight.

Ale kniha se prodává. Zajímavé je, že elektronická verze jde na odbyt lépe, než klasický paperback. Že by se čtenářky styděly za to, co čtou za brak? Padesát odstínů šedé koneckonců není nic víc než hodně drsná harlekýnka. Potěšení, které si ženy s chutí dopřejí, ale raději se tím nebudou nikde chlubit.

Je tak jen otázkou času, než Padesát odstínů šedé po ložnicích amerických domácností okoření i ty české. 

(čteno a psáno pro studentský čtrnáctideník FLEŠ)

středa 22. února 2012

2 měsíce s Kindlem

Na konci prosince jsem si z USA objednal elektronickou čtečku Amazon Kindle 4. To, že přes půl zeměkoule přeletěla dřív, než obyčejný balík z Prahy, raději přejdu k popisu svých dojmů a zkušeností s tímto zařízením.

Když mi chlápek z UPS předával balíček, překvapilo mě, jak je tenký. Tento dojem se ještě umocnil po rozbalení. Kindle má totiž tvar tenké placičky, která se vám pohodlně vejde do zadní kapsy u kalhot. Navíc je vyroben z odolného plastu a částečně z hliníku (nebo podobného kovu, v tom se moc nevyznám), což jej  činí prakticky nezničitelným při běžném používání.

Hodně lidí se ptá, jestli mě z toho nebolí oči. Nebolí, protože Kindle nemá displej, jaký najdeme např. u počítačů či mobilů. Displej vypadá jako stránka běžné knihy - nesvítí a intuitivním mačkáním tlačítek na okraji lze v e-knize listovat.

Čímž se dostáváme k dalšímu problému. E-knihy se v České republice rozmáhají, jenže POOMAAALUU. Naštěstí už vydavatelé pochopili, že jestliže nechtějí dopadnout jako hudební vydavatelství, musí rychle zareagovat, takže už i u nás se objevují eknihy ke stažení ve stejný den jako vyjdou papírově.

Ideální marketingový tah by bylo na reklamní plakáty s knihou natisknout digitální kód, který by umožnil pomocí chytrého telefonu eknihu stáhnout přes email do čtečky. Lidé by viděli v metru nebo v tramvaji plakát na zajímavou knihu a mohli by si ji okamžitě stáhnout, než na to zapomenou.

Zpátky k mým zkušenostem: svůj Kindle nosím pořád s sebou v tašce, protože nezabere skoro žádné místo a člověk nikdy neví, kdy si bude chtít číst (a nemusím s sebou tahat kilovou bichli). Ve zkouškovém období jsem si do čtečky nahrál přednášky v PDF a učil jsem se i při jízdě metrem. A v neposlední řadě mi Kindle přinesl nový zážitek z pohodlného čtení.