Zobrazují se příspěvky se štítkemmusical. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmusical. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 18. června 2013

Zemřela Esther Williams: hvězda muzikálů, která za sebou udělala vlny

6. června v 91 letech zemřela plavkyně a hvězda technicolorových aquamuzikálů 40. a 50. let Esther Williams. Jejími nejznámějšími filmy jsou Neptunova dcera (1949) a Million Dollar Mermaid (1952).

Esther Williams strávila bezmála 20 let své kariéry ve stáji studia MGM, kde využila své plavecké schopnosti k různým tanečním a plaveckým vystoupením ve stylu akvabel, aby se nakonec uchýlila k Universalu, kde už její úspěchy nebyly tak velké.

Na přelomu 50. a 60. let podstoupila experimentální psychoterapii pomocí LSD a velice si ji pochvalovala, což způsobilo ohromný poprask.

Letos poslední hvězdy klasického Hollywoodu vymírají jako po dešti (Deanna Durbin, Celeste Holm, v Česku Eva Gerová). Pro více žijících legend navštivte můj příspěvek o hvězdách stříbrného plátna, které pamatují víc než učebnice filmové historie.

Esther Williams byla nebezpečná!

sobota 23. března 2013

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

pondělí 11. února 2013

Podílí se Lana Del Rey na soundtracku do Gatsbyho?

Když Lana Del Rey minulý týden na svém facebooku a twitteru napsala jediné slovo - GATSBY -, okamžitě to rozpoutalo vášnivé diskuse. Už dříve se totiž proslýchalo, že režisér snímku Baz Luhrmann si ji přizval, aby se podílela na soundtracku.

Vzkaz, který rozpoutal velké diskuse
Máme to tedy brát jako potvrzení těchto zvěstí? Osobně doufám, že ano. Nabízím možnosti, co by její kryptický vzkaz fanouškům mohl znamenat:

1. Pracuje na nějaké nové skladbě přímo pro film. To je nejpravdivější teorie. Baz Luhrmann je totiž velice svérázný režisér, který proslul tím, že do svých filmů dává podobně jako Tarantino hudbu, která se tam úplně nehodí. A pokud zvažuje současné hudebníky, kdo se líp hodí na retro atmosféru než Lana Del Rey? Její songy koneckonců obsahují témata jako lesk horních deseti tisíc,  bohatství a americký sen.

Lana Del Rey s duchem F. S. Fitzgeralda. Máme foto!
2. Její Gatsby chutná jako Pepsi Cola. Ano, prostě to zase jednou přehnala s "veselými prášky."

3. Lana Del Rey má aférku s duchem Francise Scotta Fitzgeralda. Kupodivu mi to přijde jako věc, která mi na Lanu sedí. Kdyby měla tu možnost, určitě by to udělala.

No ale vážně.
Ráďa už se na Gatsbyho moc těší...

Další hollywoodské střípky klepů zmiňují, že kromě Lany by měl nějakou tou skladbou přispět Jay-Z a Lady Gaga. Tady už mé nadšení opadává, protože jsem se těšil na swing a jazz (charleston!), ale když i tihle dva okoření svoje songy špetkou retra, mohlo by jít o hodně zajímavý film.

středa 9. ledna 2013

Bídníci se vám budou líbit. POKUD...

Tak jsem viděl Bídníky! 

Šlo o moje vůbec první setkání s Hugovými Les Miserables, pokud nepočítáme krátkou anotaci v učebnicích literatury.

Ptáte se mě, jestli se vyplatí za to vypláznou kilo nebo víc? To už záleží na tom, jestli...


  • ...máte rádi muzikály? Pokud jo, tak ANO, běžte na Bídníky. Dvouapůlhodinový film totiž obsahuje asi pět nezpívaných vět, jinak se tam pořád zpívá.
  • ...máte rádi francouzské revoluce? Já vím, bylo jich tam hodně, ale pokud vás tahle éra francouzské historie zajímá, pak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při romantických scénách). Špinavé ulice, lidi, drsné scény z barikád... Tohle vychytali fakt reálně.
  • ...máte rádi trochu kýče? Pokud vám motýlci a noční dostaveníčka u plotu dělají dobře na duši, tak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při scénách z barikád). Na druhou stranu pokud ale vezmeme pouze muzikálovou produkci, Bídníci patří mezi ty drsnější a surovější, což film zachraňuje. Být to sladší a cukrovější, kouzlo by bylo pryč.
Eddie Redmayne vlil do pěveckého duelu
dvou starých pánů trochu mladé krve...
Můj názor? Nadprůměrný film, ale k dokonalosti něco chybí... 

Můj vztah k muzikálům je složitý (dokud se v nich stepovalo a tančil swing a hrál jazz, tak jsem je miloval, většina muzikálů po Zpívání v dešti mě už nebavila) a ačkoliv jsou některé melodie z Bídníků známé a poměrně hezké, jde to nějak mimo mě.

Jak už jsem psal, Hugovu knihu jsem nečetl, ale příběh ve filmu taky nic moc - až na scény z revoluční Paříže. Barikády, nadšení, kontrast chudých a bohatých, vlající prapory, to se mi tam moc líbilo.

Zvláštním způsobem krásná Amanda Seyfried
hraje i zpívá na jedničku...
Herecké obsazení vskutku hvězdné, ale mám pocit, že Russel Crowe a Hugh Jackman už jsou trochu obehraní. Jackman mě občas už vyloženě štval (navíc se mi zdá, že když zpívá, tak má divný hlas), ale Crowe je klasa a hlas má jako Pavarotti. Helenu Bonham Carter a Barona Cohena mohli klidně nechat ve střižně na podlaze, ve filmu jsou jenom pro odlehčení a zbytečně to prodlužují. A ačkoliv je Anne Hathaway propagována jako třetí nejdůležitější, na plátně si ji užijete dohromady tak čtvrt hodiny.

ALE! Dostaly mě herecké výkony čerstvé herecké krve. 

Eddie Redmayne (ten pihovatý) je báječný a jeho románek s krásnou a neméně výbornou Amandou Seyfried patřil spolu se zpíváním na barikádách k tomu lepšímu. Což nás přivádí k Aaronu Tveitovi. 

Ale největší charisma (a pušku!) má Aaron Tveit.
Z něj jednou bude hvězda...
Nedávno jsem na tomto blogu psal o nadějných mladých talentech a po zhlédnutí Bídníků mě mrzí, že jsem ho tam nezařadil. Protože kdykoliv se Aaron Tveit (ve filmu Kvílení hrál Petra Orlovského) ve svém červeném kabátě objeví na plátně, čiší z něj takové charisma, až člověka mrazí. Pokud jste to někdo viděli, všimli jste si toho taky? Nevím, jestli používá nějakou skvělou Stanislavského metodu, ale role mu padla jako ušitá a předvedl i s vedlejší postavu takové divadlo, že by si zasloužil vlastní film!

Vážně - i takový pravičák jako já při sledování toho mladého muže na barikádách dostal chuť zamávat si revoluční rudou vlajkou. A to je umění...

pondělí 18. června 2012

Nejlepší muzikálová scéna všech dob?

 Nemám moc rád muzikály. Alespoň ty současné ne. 

Přijdou mi uřvané, přehnané, moc barevné a prostříhané a často s nevýraznou nebo naopak nepříjemnou hudbou. A nějak pořád nemůžu přijít na chuť tomu šroubovanému momentu, kdy se běžný denní rozhovor změní v písničku.

Zato staré hollywoodské muzikály, to je podle mě umění v ryzí formě. A vzhledem k tomu, že se jich většina odehrává v prostředí divadla, písničky tam jaksi přirozeně patří a nepůsobí ani trochu uměle.

Navíc se tehdy jelo bez střihu od začátku do konce - herci svoje kroky a slova písní museli ovládat bezchybně, protože filmem se nemohlo plýtvat. Na druhou stranu se ale plýtvalo jinde. A to velkoryse.

Nedávno jsem se po dlouhém hledání dopátral filmu Footlight Parade z roku 1933, který z řady muzikálů "ze zákulisí" vyčnívá skutečně extravagantní scénou By A Waterfall. Ve studiu kvůli ní postavili prosklenou vodní nádrž pro stovku tanečnic, které ve vodě vytvořily tak psychedelickou a kaleidoskopickou show, že na ni svět vzpomíná i po 80 letech.

Však se podívejte sami (nejlepší část začíná zhruba v páté minutě, ale celé číslo ve stylu vodních nymf je skvělé):


Režisér a choreograf Busby Berkeley si díky tomu na newyorské premiéře vysloužil dlouhé ovace ve stoje. Dle mého názoru zaslouženě. Je to nejspíš nejlepší muzikálová scéna všech dob (ani Zpívání v dešti na tohle prostě nemá).

Nám dnes už zůstávají pouze Berkeleyho charakteristické filmy, protože takovéhle úžasné kreace už dnes nikdo nedělá.