Plány Václava Moravce na důchod: koupit chalupu za Prahou a pěstovat tam zeleninku!

Bez obvyklé košile a saka si moderátorské eso Václava Moravce dokáže představit jen málokdo. Podle Ráďových exkluzivních informací však má oblíbený novinář a odborník na žurnalistickou etiku v plánu společenský oděv vyměnit za farmářský úbor a slamák! 

"Kdy je nejlepší zasázet jahody?" a "Co je nejlepší proti plevelu?" dost možná budou nové otázky Václava Moravce. Držitel šesti (ne-li více!) cen TýTý, možná brzy značně změní styl svých otázek. Svým studentům se totiž svěřil s tím, že si je dobře vědom toho, že v televizi a rádiu nebude moci působit věčně.

"A tak už trochu počítám, že zůstanu učit a ve volném čase budu na chalupě za Prahou pěstovat okurky," prohlásil Moravec. Dodal, že už se celkem těší, neboť jeho současná práce - jakkoliv ji miluje - je značně stresující.

Tak až si za pár let půjdete na farmářské trhy pro ovoce a zeleninu, pořádně si pěstitele prohlížejte. Je docela možné, že vám brambory s televizním úsměvem navrch podá Václav Moravec. 

Z Reflexu kvůli Šafrovi odcházejí první redaktoři! Víme kteří!

Když jsem zde před týdnem psal obhajobu prvního čísla Reflexu pod vedením Pavla Šafra, nevěděl jsem ještě, že uvnitř společenského časopisu to pěkně vře.

Reflexem na příchod obávaného Bulvarizátora je odchod hned tří až čtyř tváří oblíbeného magazínu.

Ti údajně hned na první poradě s Pavlem Šafrem zjistili, že spolu nenajdou ani pracovní, ani lidské slovo, a tak raději opouští redakci. Podle Ráďových interních zdrojů jde o art direktora Roberta V. Nováka, editora Miloše Kozumplíka a redaktora Petra Volfa.

Z jiného zdroje jsem se ale dozvěděl, že pokud miliardář Andrej Babiš skutečně koupí českou pobočku vydavatelství Ringier Axel Springer, jak se šeptá v posledních týdnech, Šafr nejspíš zase bude muset odejít. Stejně jako Libuše Šmuclerová. Babiš prý nemá rád ani jednoho z nich.

Bude moci Pavel Šafr konečně začít vytoužené studium umění ve Florencii, nebo jsou spekulace o Babišově touze po vlastní mediální korporaci pouhou fámou? A stane se z Reflexu skutečně týdenní verze Blesku, jak se odcházející zaměstnanci obávají?

Celou kauzu bude Ráďa i nadále sledovat!

BYL JSEM U TOHO! Výbuch plynu v Divadelní očima přímého účastníka

Policie před FSV

Zrovna jsme s Milošem Čermákem řešili emot.cz, když vtom se ozvala obrovská rána, která rozrazila uzavřená okna. Čermák zařval: "Ty vole!" a všichni se nejprve zmateně přiblížili k oknu. Bylo to jako prudký poryv větru, který práskne s oknem, ale asi tak desetkrát silnější. A rána, která zaduněla jako tisíc hromů, ale jenom na vteřinu. Pak jsem z chodby uslyšel křik a dusot nohou a usoudili jsme, že bychom měli vypadnout. 

Moje první myšlenka byla: "Teroristi!"

Uzavřené nábřeží

Střepy letěly až do Vltavy

Vzpomínka na nedávné bombové útoky v Bostonu mi nějak utkvěla v hlavě a cestou ven jsem se jenom modlil, aby už nic dalšího nevybuchlo a my dorazili ven v bezpečí. Na Smetanově nábřeží jsem uviděl zmatenou brečící spolužačku. Prý zrovna byla na toaletách, když to uslyšela a příšerně se lekla. Se spolužákem jsme ji chvilku uklidňovali. Vítek se pak odebral u ulici níž a pořídil pro iDnes, kde pracuje, sérií výborných fotek, které vzápětí převzala další média.

Okamžitě jsem začal tweetovat, protože co jiného člověk může dělat. Kdosi zavolal, že v Divadelní ulici je spousta zraněných lidí, a kdo trochu umí první pomoc, ať se tam přesune. To už z okolních budov (a bohužel i z naší fakulty) začali vycházet zakrvácení lidi. Jakýsi pán nás zadržel, když jsme chtěli jít do Divadelní ulice poskytnout pomoc s tím, že plyn tam stále uniká a že máme jít pryč.

Já naštěstí v okamžiku výbuchu seděl daleko od okna a navíc ve třídě, která má výhled na Karlovy lázně, ale kdo byl v nějaké třídě směrem do ulice, nepochybně dopadl mnohem hůř. Z vedlejší budovy a z FAMU o budovu dál se také začali evakuovat lidi. Uslyšel jsem houkání policejních aut. Překvapilo mě, jak tu jsou brzo. Následovala je záchranka, hasiči a vrtulník.

Novináři všude!

Vzhledem k tomu, že budova FSV - Galerie Hollar byla plná novinářů (ať už vysloužilých jako Miloš Čermák nebo začínajících, jako třeba já nebo mí spolužáci), všichni fotili, zpovídali se navzájem, tweetovali a telefonovali. 

Děkan poté zavolal, že až do odvolání je výuka zrušena - tento týden prý určitě.

Tramvaje nejdřív jezdily normálně, ale pak policajti začali Smetanovo nábřeží vyklízet a já zjistil, že asi budu muset na Malostranskou pěšky. Tak jsem nafotil posledních pár fotek a s třesoucíma se nohama jsem došel na osmnáctku.

Byla to taková pecka, že vysklila všechna okna
v okruhu cca 20 metrů

Doma jsem pak při prohlížení fotek zjistil, že vážně zraněná byla i paní, co nás učila Práci s informacemi. Přeji jí i dalším obětem brzké uzdravení a co nejméně bolestných vzpomínek.

Kamarád mi psal, že ránu slyšeli až na Pedagogické fakultě. Vzápětí mi volala kamarádka s tím, jestli žiju. Žiju, jenom jsem si uvědomil, že jsem ve třídě nechal lahev s pitím.

Ale tu vem čert...

POHLED ZEVNITŘ: spravoval jsem emot.cz!

Ze zvědavosti (= kvůli kreditům) jsem si v tomto semestru zapsal předmět Odvětvové zpravodajství. Ačkoliv jsem o něm na internetu nenašel vůbec žádné informace, vyučuje ho Miloš Čermák. A to mi celkem stačilo.

Miloše znám nejen z humorných sloupků v Reflexu, ale před rokem jsem s ním už absolvoval předmět Žurnalistické causy, který spočíval v koukání na filmy o novinářích. A jeho styl výuky mi vyhovoval.

Ani v Odvětvovém zpravodajství nejde o nudné studium novinářských žánrů a odvětví. Ze zapsaných studentů se stali správci informačních portálů emot.cz a pinyo.cz. Zatímco první zmiňovaný zkoumá emoce, které v lidech vyvolávají zprávy (je to fakt zajímavé, určitě doporučuji navštívit!), pinyo.cz zase shromažďuje zajímavé komentáře a názory, které momentálně hýbou společností a vy můžete dát vědět, zda s autorem souhlasíte či nikoliv.

Je zajímavé, kolik tyto emoce vypovídají o návštěvnících webu. Jak je společnost rozdělená v názoru na Václava Klause, že někoho pobaví to, co jiného zarmoutí. Že čtenáři často nesouhlasí s novinovými komentáři.

Služba na mě vyšla v pondělí a úterý. Spočívalo to v tom, abych sledoval zpravodajství a nejdůležitější/nejzajímavější/nejemotivnější zprávy přepsal na emot.cz a poté je nasdílel na Twitter @tweetulnistrana. Pak už stačilo jen sledovat, jak se mění barvičky s tím, jak lidé hlasují.

Vybral jsem očividně dobré zprávy, protože některé přiměly ke kliknutí i více než 200 lidí. Díky mně tedy padl rekord emotu. No dobře, nejen díky mně. Miloš Čermák sdílel odkaz na stránku na svém Facebooku, kde má asi tak milion přátel a dalších pět milionů odběratelů, takže to přirozeně mělo velký dopad.

Miloš Čermák mi potom poslal tuto zprávu:

Vcera jsme se dostali na rekord v navstevnosti, projevilo se to i v hlasovani, 5 zprav na emotu melo pres 100 hlasovani, Klaus pres 200. Pokracujte v dobre praci! Pokud mozno kazdy den emot.cz navstevujte a propagujte ho dal.
Diky!

EXKLUZIVNĚ! Justin Bieber obviněn z týrání zvířat!

Z nepochopitelných důvodů jsem se o této kauze nedočetl na iDnes, Aktuálně ani Lidovkách. Ale podle serveru tmz.com plánují ochránci zvířat vznést obvinění proti Justinu Bieberovi. Čím si kanadský koloušek toto nařčení vysloužil? Tím, že fanynce věnoval křečka! Čtěte dál!

Justin Bieber nad svým křečkem vynesl ROZSUDEK SMRTI, když jej počátkem prosince věnoval ječící fanynce (která jej slíbila milovat a chránit na věky věků) po skončení koncertu. Tvrdí to alespoň zástupci Kalifornského svazu křečků (California Hamster Association - ano, tato organizace skutečně existuje - mají báječné retro webové stránky).

"Ačkoliv byly Justinovy úmysly čisté, předáním křečka se dopustil týrání zvířete," uvedl zástupce Svazu. Podle něj jsou křečci křehká a citlivá zvířata, která nelibě nesou změny prostředí. "Ve chvíli, kdy byl křeček ve spěchu a v hlučném prostředí předán ječící fanynce, ho Bieber poslal na krátkou cestu ke zkáze."

KE ZKÁZE!!!

A co měl tedy Justin správně udělat? Kalifornský svaz křečků říká, že jestli zpěvák křečka už nechtěl, mohl ho nechat v nějakém zvířecím útulku, aby se bezpečnějším způsobem dostal k zodpovědnějšímu majiteli.

Co se dotyčného křečka týče, je doposud naživu a v péči Bieberovy osmnáctileté superfanynky Tori, která přislíbila, že se ke zvířátku bude chovat jako k malému hlodavčímu bohovi.

Výstřižek z novin

Možná už víte, že jsem velká hvězda českého filmového průmyslu, ale i tak vás třeba potěší výstřižek, který jsem si oskenoval z dnešního Třebíčského deníku, stejně jako mě...

(Poslední věta není celá, protože mi ji skener nebral, ale stojí tam "nové grotesky,' nechal se slyšet Jan Konečný, jeden z pacientů na chirurgickém oddělení.").

Musím se učit!

Vysokoškolské studenty teď zase čeká to nemilé období, kdy se po půlročním nicnedělání (teda my to tak aspoň máme, nevím jak ostatní...) musí začít učit. A to je nemilé.

Ale tento semestr bych moc rád všechny testy a zkoušky udělal na první pokus, abych se mohl soustředit na práci, která mě moc baví, a na skvělé lidi kolem mě. A vlastně i na tu školu, která je - když zrovna není zkouškové období - hrozně fajn.

Příští týden mám asi tři nebo čtyři testy, takže vánoční večírek, který pořádá dekadentní spolužák ve svém bytě v Holešovicích, je pro mě něco jako světlo na konci tunelu. Doufám, že se k němu dostanu dřív, než mě pohltí temnota...

(To si jen trénuju básnické a umělecké výrazy, až budu na večírku pražské avantgardě předčítat nějaká svá dílka.)

Exkurze do ČTK

Letošní semestr je bohatý na exkurze. O té do archivu novin a časopisů jsem už psal a během minulých dvou týdnů jsme se spolužáky z žurnalistiky hned dvakrát navštívili sídlo České tiskové kanceláře. Poprvé to byla jenom nudná přednáška v zasedací místnosti, kde jsem o této organizaci získal dojem, že nade vše miluje font Courier New. Teprve na té druhé jsme skutečně něco viděli.

V hlavním newsroomu mají dokonce několik hodin, z nichž každé ukazují čas v jiné světové metropoli. Jako ve filmech!

Server, který blikal zeleně jako ze Star Treku

Dovedete si představit ten chaos, který způsobí banda začínajících novinářů?
Ne?Tady máte fotku!

Tady pan fotograf zpracovává fotky z terénu nebo z jiných agentur

Pozorně sledujeme jeho telefonát na "místo činu".
Andrea (ta vysoká zrzka za tou blondýnou) je sladká, nemyslíte?

Práce v ČTK je namáhavá, a tak se tady asi hodně chlastá...

Budovou v Opletalce nás provázel sympatický pán, který vždycky nechal lidi z jednotlivých oddělení, aby nám řekli něco o tom, jak to chodí u nich. Takže jsme si mohli vyslechnout pár zážitků a zkušeností od ostřílených fotografů, editorů videa a audia i od grafiků. Dokonce jsme si potěžkali i brašnu terénního fotografa - váží asi třicet kilo a ta váha je prý jeden z důvodů, proč v ČR nemáme mnoho zpravodajských fotografek.

Všechny fotky nafotil můj oblíbený spolužák Martin H., jemuž chci tento příspěvek věnovat. 

(Částečně taky proto, že jeho přítelkyně slíbila, že mu udělá žhavou show, jestli se jeho jméno někdy objeví na tak prestižním blogu, jako je ten můj. Nemáš zač, Martine!)

Máte chuť na šťavnaté titulky?

Sem tam (rozuměj: denně!) si projedu bulvární servery, protože se u nich pokaždé náramně pobavím a sem tam (rozuměj: denně!) se dozvím něco šokujícího, překvapujícího, nebo pikantního. Většinou však nejsou zdrojem mého pobavení samotné celebrity nebo události, nýbrž články na Super.cz, Bleskově nebo Blesk.cz. Pojďme se mrknout na několik báječných titulků z posledních dní...

Ivetino lože neřesti: Kdo všechno se tu vystřídal před Rychtářem? "Lože neřesti" má šťávu, autor se zřejmě vyžívá v četbě erotických románů, což dokazuje i označením ložnice za Ivetinu "svatyni." Nejenže je článek o vděčném tématu - Ivetě Bartošové - ale k tomu si v Blesku ještě dali práci s přehlednou infografikou "Tady měla SEX se svými EX!". No to musím vidět!

Nárožný si koupil byt s krásným výhledem: NA HROBY! I milovníci černého humoru si na online verzi Blesku přijdou na své. Správně dramatický titulek nepochybně naláká - kdo by nechtěl vědět, že Petr Nárožný má nejen výhled na hroby, ale taky bydlí přímo nad pohřební službou? Celá investigativní reportáž z Třeboně je pak optimisticky zakončena: "Nárožný, ač zvolil vyhlídku na hroby, má život přece jen rád. Chce si ho ještě pořádně užít."

To není pěkný pohled: Kdysi éterická hvězda seriálu Ulice šíleně nakynula Super.cz jsem si oblíbil kvůli fantasticky ujetým titulkům. Nevím, co v redakci kouří, avšak dennodenně na jejich webu nacházím perly, takže to asi bude kvalitka. Ale kdyby někdo napsal o mně, že jsem "šíleně nakynul", zas tak boží by mi to asi nepřišlo...

Najdete pět rozdílů? Těhotná Ornella je k nerozeznání od své korpulentní matky, která ji hlídá jako ostříž Ornella Štiková, hvězda bulváru posledních týdnů, v mém výběru samozřejmě nesmí chybět. Titulek nechť poslouží jako důkaz geniality redaktorů Super.cz. Dva přívlastky a jednu perfektní vedlejší větu přívlastkovou by do jednoho titulku nenacpal ani Karel Čapek. Co na tom, že se titulek protáhne na pět řádků a zabere víc místa než samotný článek, že ano...

Dyk se v Manéži pářil s Prachařem Kolegům z Bleskově by bylo jistě líto, kdybychom je opomněli,  a tak zmíním nepřehlédnutelný titulek ze včerejška. Dva nejznámější členové úchylné kapely Nightwork se k sobě vždycky podezřele měli a titulek tak láká čtenáře lačnící po pikantnostech. Nechybí samozřejmě ani fotogalerie dvou mladých herců navlečených do těsných muších kostýmů při samotném aktu.

James Franco usnul na promítání bondovky Skyfall Ještě jednou Super.cz. Nepřestávám zírat, co se dnes dostane na web. Loni to byla zpráva o tom, že Katy Perry unfollowala svého exmanžela na Twitteru, před měsícem zase smutné oznámení, že pejsek Miley Cyrus je v nemocnici a jak je z toho hvězda celá otřesená. Aktuálně si můžete přečíst, že James Franco s přítelkyní vytuhli u nového Bonda a vzbudili je až zaměstnanci kina. No to snad ne?! Nechybí ani poznámka, že "James byl prý příliš unavený na sledování kina a s kvalitou filmu to nemá nic společného." Teda být Danielem Craigem, tak si na Jamese Franca počkám...

Ne že mi ukradnete nápad! "Novinářský klišář" bude pecka

Ve své novinářské praxi jsem se poměrně často setkával (a několik jsem i sám psal) s jistými typy článků, které se pravidelně objevovaly v určitou část roku. Novinářská klišé. Jako že týden před Valentýnem jsou média plná rad jak někoho ulovit, když už jste někoho ulovili, tak co s ním provádět, když už s ním něco provádíte, tak co si k tomu ještě uvařit a tak dále.

Podle mě jasný kandidát na Pulitzerovu cenu!

Po Vánocích se tak s železnou pravidelností objevují články o tom, že se posilovny plní lidmi s černým svědomím a s těmi, kdo si dali novoroční předsevzetí, že začnou cvičit.

O Velikonocích zase můžete vzít jed na to, že se v médiích dozvíte buď něco o pohanském původu tohoto svátku, nebo lamentování nad tím, že velikonoční tradice dodržuje čím dál tím míň Čechů.

Prvního dubna se zase čeští novináři předhánějí v tom, kdo vymyslí větší ptákovinu k pobavení čtenářů.


Dvakrát do roka se mění čas - ideální příležitost, abychom lidem připomenuli historii změny času a současné pokusy o její zrušení. Pro jistotu na jaře i na podzim.

Poslední záchvěv před okurkovou sezónou jsou v červnu novinářské texty o školních výletech, jak studenti plánují strávit prázdniny a o maturitách (poslední dva tři roky je to jedno z nejoblíbenějších témat, které se v médiích objevuje dennodenně).

Novináři mají žně taky v srpnu. Jenže nejde o žně zemědělské, nýbrž o žně počasí. Ať je sucho, nebo prší, zpráva o počasí se v médiích zaručeně objeví. Ideálně ještě s nějakou vzpomínkou na povodně ("letošní deště lidem vrací hrůzy z tisícileté vody z roku 2002" v případě dešťů; "na rozdíl od deštivého roku 2002, kdy Česko zaplavila tisíciletá voda, letos lidi ochromila extrémní sucha. Lesníci varují před vznikem požárů..." v případě sucha). Počasí tak novináře nemůže překvapit.

Na září se žurnalisté moc těší, protože mohou ze všech stran probrat prvňáčky, začátek školního roku a nejnovější módní kolekce - a co třeba to skloubit? Napsat něco o módě prvňáčků? Pecka! Máme článek!

V říjnu a listopadu se obvykle zase najde nějaké hezky kulaté (nebo aspoň pětkou končící) výročí nějaké státotvorné nebo naopak státuškodné události - ať už jde o vznik Československa, velkou socialistickou revoluci nebo 17. listopad.

Vidíte? Klišé spojená s částmi roku by skutečně vydala na kalendář. Uvažuju o tom, že bych vybral 52 novinářských témat, na každý týden jedno, které pak v redakci můžou rozebírat od pondělí do neděle. Vsadím se, že by si spousta novinářů můj "novinářský klišář" koupila!

Novináři na exkurzi

V rámci absolvování předmětu Dějiny a současnost masových médií jsme s částí spolužáků jednoho vlahého podzimního večera navštívili Místodržitelský letohrádek v pražské Stromovce, kde se nachází oddělení starých novin a časopisů Národní knihovny.

Původně se mi tam příliš nechtělo, protože jsem se obával, že půjde o večer strávený nad nudným textem k připravované seminárce, ale pan Martin Sekera, který nás po novogotické stavbě a v bludišti regálů a polic provázel, nám dal dostatek času na prozkoumání těch největších zajímavostí a upozornil nás i na různé zvláštnosti, které archiv skrývá.

Holým prstem jsem se tak mohl dotknout nejstarších dochovaných novin v archivu - ze 17. století, přes humorné reklamy 19. století a eleganci první republiky až k šíleným titulkům a propagandě 50. let ("českoslovenští horníci oproti loňsku vykutali o 785 % víc uhlí než loni" - jako vážně?).

Pár úlovků můžete vidět na následujících fotkách, pro další si musíte zajít přímo do zámečku...

První obskurní titulek...

Dobová reklama na film - krása!

Mae West a její dvojsmysly...

Asi nejdivnější titulek (a článek), co jsem kdy četl

Dnes opět aktuální volba prezidenta.
Jak by dnes vypadala republika, kdyby tehdy zvolili Kramáře?

Černá kronika

Prvorepubliková reklama na svíčky Apollo

Pamětihodnosti Prahy a poprsí v jednom sloupci nedělají dobrotu.

Ňadra poprvé...

Ňadra podruhé...

Pro změnu poprsí - přelom století jimi byl
zřejmě hodně fascinován...

Ať je změna...

A poněkud neskromný mládenec hledá ženušku

Porce ranních titulků

Zprávy, které mě při pravidelném ranním brouzdání internetu zaujaly. 

• Obézní nebožtík roztavil krematorium v Německu - trocha černého humoru člověka po ránu nakopne jako černá káva. Článek přímo vybízí k urážlivému komentáři jako "Jak se to jen mohlo stát? Ve zpopelňování byli Němci vždycky dobří..."
• J. K. Rowlingová pracuje na encyklopedii světa Harryho Pottera - No konečně! Britská spisovatelka si užívala zaslouženého odpočinku a teď se zřejmě zase dala do práce. Na podzim má vyjít její kniha pro dospělé čtenáře, jež s Harry Potterem nebude mít vůbec nic společného, a encyklopedii kouzelného světa fanoušci netrpělivě vyhlíží už stejně dlouhou dobu, jako trvá studium v Bradavicích. 
• Emma Watson natáčela jen v podprsence a mini šortkách, předvedla i tetování nad zadečkem - titulek je v tomto případě sice delší než celý článek, ale tady jde především o fotky, že ano... Snímky zachycují bývalou Hermionu při natáčení filmu Bling Ring o skupině teenagerů, kteří se baví vloupáváním do domů celebrit. Tetování je samozřejmě falešné. Kdyby se mi Emma Watson vloupala do domu, rozhodně bych si nestěžoval...

Doufám, že vám tyhle tři titulky v každodenní porci špatných zpráv trochu zvedly náladu!

 

Nebojte se Fobie

Přiznejme si na rovinu - 99 procent studentských projektů končí v moři zapomnění, kam odplují důsledkem žabomyších válek mezi studenty, náhlou změnou zálib, nechutí cokoliv dělat po prokaleném víkendu nebo prostě nezájmem okolí.

Moji spolužáci z žurnalistiky na Fakultě sociálních věd se však s třetím číslem svého čtrnáctideníku Fobia derou výš a výš, aby se vzepřeli tomuto pravidlu a dostali se mezi jedno procento výjimečných projektů, které mají potenciál stát se něčím víc. Svůj publicistický časopis nemají vypilovaný pouze v oblasti žurnalistické práce, nýbrž i po vizuální stránce a svěží propagací přes Facebook a Twitter (chybí jim zatím webová stránka, ale třeba i na ni ještě dojde).

Upřímně musím přiznat, že jsem byl po přečtení prvních dvou čísel trochu skeptický, protože mě témata nijak zvlášť nezaujala a s některými komentáři a recenzemi jsem nesouhlasil. Avšak třetí číslo (ke stažení ZDE) mě skutečně uchvátilo. 

Hned na straně 3 začíná obsáhlý komentář Lucie Palkoskové k dvojímu metru extremismu. V podstatě je to samé, o čem jsem psal do Třebíčského deníku - komunistická ideologie je tolerována, zatímco nacistická tvrdě potlačována. Rád bych se dočkal jejich zrovnoprávnění.

Tématem čísla je podzemí, proto na páté straně najdete velice živě napsanou reportáž z tunelů pražského metra. Tu jsem skutečně zhltl od perexu po závěr. Možná by neuškodilo ji trochu zkrátit a proškrtat, neboť pět stránek je pro současného zhýčkaného čtenáře příliš.

Každopádně na skvělou reportáž z metra navazuje možná ještě o fous lepší záznam o průzkumu podzemí na místě bývalého Stalinova památníku na Letné. Ta na třech stránkách s mnoha fotografiemi ani nezačne nudit, navíc ji autor Michal Červenka pojal téměř jako dobrodružnou povídku v ich-formě.

Pak mě ještě zaujala a následně potěšila krátká úvaha Honzy Hrbka na rozdíl mezi přeplácaným stylem hudby 80. let a šedivou jednoduchostí devadesátek, na které dodnes lidé navazují např. converskami. Je to zase přesně to, co říkám pořád, tedy že 80. léta byla omyl. Jde navíc o text napsaný s vtipem a nadhledem.

Tak se nebojte a zkuste si Fobii přečíst.

Když se googlíte, možná něco najdete!

Aby bylo jasno, píšu svoje jméno do Googlu asi jednou za dva až tři dny. Není špatné vědět, jak si člověk stojí ve vyhledávači. Po zadání "Radek Blažek" Google zpravidla vychrlí profily mě či mých jmenovců na Facebooku, stránky jakéhosi bezpochyby úspěšného podnikatele v oboru lakovacích kabin a taky tento můj blog. 

Včera jsem se však nevzdal po první stránce a zabrouzdal jsem i hlouběji do hlubin internetu. Pár článků z Třebíčského deníku, nějaké moje texty z literárních soutěží, dokumenty týkající se Gymnázia Třebíč, můj táta... A OMG! Článek na Komsomolu? 

Začíná duševní dialog v mé hlavě:

Komsomol... Počkat, nejsou to nějací ti mladí komunisti?
No jasně! 
Ale proč píšou o mně?
Nevím, ale je to jako když se Karlem Čapkem zabývali nacisti...
No jo! To máš pravdu! Kámo, jsme úplně jak Karel Čapek!
Hustý!

Tak jsem si na odkaz klikl a pochopil jsem, že se jedná o komunistickou reakci na můj článek do Třebíčského deníku o studentovi, který podal trestní oznámení na komunistku Semelovou. Nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, že jsem se dostal do hledáčku mladých levičáků, ale každopádně je hezké vědět, že někdo moje články doopravdy čte. Moje pochybná sláva zazářila i na samotných stránkách Třebíčského deníku, kde se pod mým článkem rozpoutala menší diskuze na téma komunismus.

Takže co z toho vyplývá? Že není na škodu čas od času vyťukat svoje jméno do Googlu a zjistit, jestli se o vás píše - a pokud ano, tak co.

Aprílové vtípky v českých médiích

Stalo se jakýmsi nepsaným pravidlem, že 1. dubna v rámci pohanské aprílové tradice média (ta internetová především) uveřejňují falešné zprávy. Udělal jsem si zběžný ranní průzkum, abyste se zbytečně nerozčilovali. Protože ač to je k nevíře, každoročně se na tyto novinářské kachny nachytá spousta lidí.

Do žertování se letos pustila redakce iDnes s článkem o nestabilním podloží hory Říp. Oproti loňskému zateplování Katedrály Sv. Víta to je z trochu slabšího soudku, ale budiž. Kde jsou ty časy, kdy zpráva (už si bohužel nevzpomínám kde a nejde mi to dohledat) o zkrácení letních prázdnin na jeden měsíc skoro vyhnala rozhněvané studenty do ulic.

I Lidovky.cz na čtenáře na úvodní stránce chrlí megalomanskou fake news o přejmenování ostravského letiště po Václavu Klausovi. To je mnohem nápaditější než konkurenční zpráva o Řípu, ale snad každému okamžitě dojde, že se jedná o výmysl. DOPLNĚNÍ AUTORA: Tak zřejmě to spoustě lidí vůbec nedošlo - je sranda si pročítat diskusi pod článkem. Nejlepší vtípky jsou takové, kde člověk vážně neví, jelikož by to mohla být pravda - jako třeba předloňská zpráva Aktuálně.cz o přestupu Mirka Topolánka z ODS do TOP 09 doplněná o slovní hříčku TOPolánek.

Když už mluvíme o Aktuálně, redakce zpravodajského serveru se dnes rozhodla experimentovat a uveřejňovat pouze samé pozitivní zprávy. Myslím, že po negativních vlnách minulých týdnů, jde o excelentní nápad. Trochu to vlastně souvisí i s mým včerejším zamyšlením o dobré náladě.

Tak zatím! Jdu si vymyslet nějakou blbost na svoje facebookové přátele...

Víme první! Jak jsme vydávali bulvár

Blížící se apríl se redakce fakultního čtrnáctideníku rozhodla oslavit lehce bulvárním číslem. Po dvou seriózních vydáních už skutečně byl čas na změnu a všichni si vydávání Plesku vyloženě užívali. 

Já jsem si to asi užíval nejvíc, protože psaní lehkých témat o sukničkářském spolužákovi a o spolužákovi, který se pokoušel uplatnit v pornoprůmyslu, mě bavilo a psalo se to téměř samo. Všichni mě potom chválili a říkali, že bych měl poslat životopis panu Šafrovi, protože se do bulváru vyloženě hodím. Možná jo. V tomhle druhu psaní jde o emoce, vtip a nadsázku a to mi nedělá problémy.

Už se to tiskne!

Vlastně se spíš bojím, že příště budu natolik zblblý z psaní bulváru, že už nikdy nenapíšu nic seriózního.

A jak to dneska ve škole probíhalo? Vlastně to nebyl zas takový rozdíl oproti klasickému Fleši, jenom jsme si víc vyhráli s fotografiemi, titulky, barvami a vůbec grafickou úpravou. Mám pocit, že někteří spolužáci se přímo vyžívali ve vymýšlení "šokujících", "skandálních" a "to snad ne?!" titulků. No dobře, uznávám, byl jsem mezi nimi.

Skvělá černá kronika
 - doporučuji přečíst

Jedna moje zpráva

Moje druhá zpráva i s obrazovou dokumentací

Přidávám pár šokujících fotek pro dokreslení šťavnaté atmosféry!

Jak jsme vydávali noviny

Pokud můj blog čtete pravidelně, zřejmě už jste četli příspěvek o začátku letního semestru. V praktické části výuky moje skupina v minulé polovině školního roku pracovala na internetovém týdeníku. Teď jsme se přesunuli na tištěná média a hned ve velkém stylu!

Protože ačkoliv je teoretické studium žurnalistiky vtipné samo o sobě...

Na žurnalistice se člověk baví i při studiu z učebnic

...praxe nám dává mnohem víc a člověk si užije víc legrace. Na sestavování Fleše, jak se studentský 14deník jmenuje, jsme se přesunuli do nejmoderněji zařízené učebny na škole - všechny počítače jsou od Applu a je na nich jakýsi program pro vytváření grafiky.

Učebna, která jako by vypadla ze stránek Apple katalogu

Dostal jsem práci korektora strany 2, což znamenalo důkladně si přečíst všechny komentáře a zprávy budoucí strany 2 a opravit gramatické i slohové chyby. Jo a ještě jsem jeden text překládal ze slovenštiny - taky dobrá sranda. Pak jsme spolu s editorkou texty rozložili na model stránky:

Nákres strany 2 

Načež jsme se přesunuli za panem Slancem - odborníkem na grafický design a desktop publishing. Ten s tím Apple grafickým programem umí divy. Naházel tam naše články podle rozložení a pohrál si s titulky.

První verze v počítači. Ještě obsahuje chyby a nedostatky

My s editorkou pak museli vytištěnou první verzi projít a hledat chyby, zkracovat a prodlužovat texty, aby z toho vyšla jednolitá stránka bez mezer.

Editorka při práci

Opravenou a vylepšenou verzi jsme pak předali k nahlédnutí šéfredaktorovi. Ten měl zpravidla pouze poznámky k celkové koncepci stránky a jinak samá slova chvály...

Pod přísným pohledem šéfredaktora

 Napsáno? Navrženo? Rozloženo? Opraveno? Upraveno? Schváleno? Můžeme tisknout!

Kulturní rubrika ještě horká z tiskárny

 A teď se v pracovním postupu vrátíme o nějakých 300 let do minulosti a manufakturním způsobem vytištěné stránky dáváme k sobě a skládáme je do konečné podoby.

Hotový Fleš

 A najednou vidíte, jak se všichni novináři, korektoři, editoři i šéfredaktor srocují kolem hotových novin vlastní výroby a radostně si prohlížejí výsledky své práce i práce ostatních. Skvělé!

Dobrá práce!