Zobrazují se příspěvky se štítkemThe Artist. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemThe Artist. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 25. února 2012

Nutno vidět (nejlépe v artovém kině): The Artist

Jestli můj blog čtete pravidelně, nejspíš už jste četli úvahu o tom, proč si The Artist zaslouží vyhrát Oscara. Ve čtvrtek jsem onen inkriminovaný snímek viděl a namísto pouhého uvažování můžu s klidným svědomím říct, že si zlatého plešouna opravdu zaslouží.

Ve čtvrtek odpoledne jsem si vzpomněl, že teďka někdy Umělec běží v kinech, a tak jsem mrkl na web a zarezervoval jsem si lístek v Biu Oko ještě na tentýž večer. Už dlouho jsem nebyl v obyčejném kině (spíš jsme s kamarády jezdili do multiplexů), a tak mě Bio Oko nadchlo svou uvolněnou atmosférou a osobitostí.

V sále nejsou dvě sedadla stejná a tomu všemu vévodí otevřený kabriolet, v němž se dá sedět jako v té restauraci z Pulp Fiction (s tím rozdílem, že tady v autě nejíte, nýbrž sledujete film - jako v letním kině!). A kromě mě, několika starších dam a sympatických slečen, tam byli samí hipsteři (však to znáte: tlusté brýle, vlasy pečlivě učesané tak, aby vypadaly nedbale, retro svetry, intelektuálně na výši).

Před filmem promítli ještě vtipný kreslený předfilm a už to jelo! Plátno se zmenšilo na poměr 4:3 (protože až  někdy do 50. let, kdy přišly širokoúhlé filmy, to byla norma) a v doprovodu orchestrální hudby naběhly úvodní titulky. Nemá smysl popisovat děj, to už média stokrát omlela (a skoro všechna opomněla, že nápadně připomíná zápletku Zpívání v dešti).

Ale dialogové mezititulky a úžasná hra výrazů tváře a gest diváky střídavě nutila ke smíchu i k smutnému zamyšlení. Ve vedlejší roli mě okouzlil roztomilý pejsek Uggie, který se s groteskností němým filmům objevoval a zase mizel a významně zasáhl do děje.

The Artist mě taky nadchnul výbornou jazzovou hudbou, která více než plně kompenzovala absenci mluvených dialogů.

Tenhle film si pořídím do domácí sbírky, jakmile vyjde. I když té báječné atmosféře velkého plátna se DVD pravděpodobně nevyrovná. Proto vás vybízím, jděte na Umělce do kina, dokud v nich ještě běží!

(A vezměte s sebou třeba i babičku a dědu - pokud máte možnost, tak i prababičku nebo pradědečka - určitě jim to připomene krásu dávno zašlých časů.)

středa 1. února 2012

Proč si The Artist zaslouží vyhrát Oscara

Už někdy v polovině listopadu jsem jakožto filmový fanatik (FF) zachytil informaci, že v USA jde do kin jakýsi černobílý a němý film. Shodou okolností jsem strávil léto objevováním němého filmu a posléze jsem si zkusil i jednu němou a černobílou grotesku natočit (kdo jste ji ještě neviděli, hledejte na YouTube Ráďovo rande).


Když jsem se tedy o filmu The Artist dočetl něco víc, bylo to jako by tvůrci dostali stejný nápad jako já. Skoro každý FF má v srdci místečko pro němé filmy a proto jsem často přemýšlel, jaké by to bylo v dnešní době natočit němý film. A s filmem The Artist se můj nápad zhmotnil a všichni od poloviny února máme možnost v českých kinech zjistit, jestli to byl nápad dobrý, nebo špatný. 



Proč si tedy The Artist zaslouží vyhrát Oscara, i když jsem ten film ještě neviděl? 

Protože by jeho úspěch mohl přispět ke vzniku dalších němých filmů (a nejen z minulosti - umění mimiky lze snadno aplikovat i na dnešní život).

Protože by to byl teprve druhý němý film (po Wings z roku 1927) v historii Cen Akademie, který by cenu za nejlepší film získal.

Protože to je něco nového (a přitom starého). Ostatní nominované filmy jsou zvukové a barevné, a ty vyhrávaly více než 80 let.

Protože němé filmy mají nádech tajemnosti a exotiky, i když se nepovedou. Snad to je díky tomu, že herci přehrávají, možná kvůli roztomilým mezititulkům, třeba v tom má prsty i dnes vzácná černobílost, ale pocit, že sedím ve ztemnělé místnosti (kině) a dívám se na němý film mi evokuje scénu ze Sunset Boulevardu. A je to krásná scéna! 


A teď ta zásadní otázka: od 27. února promítá Umělce kino Aero, tak kdo se mnou půjde?