Zámostí 2013: potkal jsem se s Charlie Straight a bylo to bezva!

Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o perfektní zahájení léta.

Pohled přes řeku, v pozadí zámek

Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.

V kině se promítají artové filmy typu Kvílení, konají se výstavy, lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.

Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).

Z účinkujících se mi nejvíc líbil báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.

To byl pátek. No a v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.

Například Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu). Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu, takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc. 

A pak jsem měl možnost prohodit i pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek. Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují. 

Klávesák, Zuzka, Bertík a já

Kamarádka M. říkala, že pak kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.

Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.

Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč

Taky jsem zažil další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.

Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend "hlavní město zábavy!"

Mých top 5... SONGŮ ZE SOUNDTRACKU DO GATSBYHO

Zdá se, že soundtrack do Velkého Gatsbyho vzbuzuje stejně rozporuplné reakce jako film samotný. Slyším buď chválu na originalitu a spojení současné hudby s jazzem, anebo pohrdlivé řeči o anachronismech a "Džejzet ve dvacátejch letech nežil, nebo jo?".

Já si však tu hudbu i navzdory své nechuti k většině současné hudební scény poměrně oblíbil, neboť smíchání s filmovým stylem a trochou jazzu a retro nádechu ukázalo, že i umělci, které běžně nevyhledávám, by se dali poslouchat, kdyby se trochu víc snažili.

5. Bryan Ferry Orchestra - Love Is The Drug Bryan Ferry je staromódní jazzman, který se bez elektronických udělátek dokázal prosadit i dnes. Díky tomu, že se objevil na soundtracku do Gatsbyho třeba ukáže současné generaci, jakou měla hudba dřív úroveň...

4. Sia - Kill And Run Ve stylu šansonů k Jamesi Bondovi soundtrack obohatila svým dramatickým hlasem Sia. Kill And Run se svým textem do Fitzgeraldova příběhu báječně hodí, ale ve filmu jsem ten song nikde nezaznamenal - opravdu ho ze snímku Luhrmann vynechal, nebo jsem si ho jenom nevšiml?

3. will.i.am - Bang Bang Charleston ke 20. letům patří stejně jako k dnešku remixy. A tak will.i.am spáchal remix charlestonu. Prvoplánové? Ano, ale neuvěřitelně chytlavé.

2. Fergie - A Little Party Never Killed Nobody Tenhle bouřlivý song mě upoutal už v trailerech na Gatsbyho. Ukazuje divokost, nespoutanost a chuť do života, které předcházely velkému pádu. A malá party ještě nikdy nikoho nezabila, viďte? Skvělý letní party song...

1. The xx - Together Zpočátku mi to přišlo nevýrazné, ale když jsem zbytek soundtracku oposlouchal, tohle mě ohromilo teprve když jsem to slyšel poněkolikáté. Ta zvláštní nesmlouvavá tikavost jako by znázorňovala, že čas letí... A na konci brnkání kytar a hlasy doprovodí smyčce a je to paráda. Mainstramově alternativní The xx, jak je máme rádi...

Nutno dodat, že kromě songů z oficiálního soundtracku ve filmu zazněly i skutečné dobové hity jako Let's Misbehave. A dech brala jazzová verze Bachovy Toccaty a Fugy, monumentální Rapsodie v modrém (proti ohňostrojům) a foxtrotové zpracování Lany Del Rey (ta holka se hodí do jazzového klubu!).

Když si Lana Del Rey vezme inspiraci z Fantazie, je to... fantazie!

Lana Del Rey dnes na YouTube pustila hudební klip ke svému gatsbyovskému songu Young And Beautiful, který se v ústředním refrénu ptá "budeš mě milovat, i když už nebudu mladá a krásná?". Odpověď zní ano. Lanu budeme milovat vždycky, protože její snová inspirace téměř zapomenutými úseky historie je kouzelná.

Podívejte se na klip...

Mladá zpěvačka si tentokrát vzala notnou dávku inspirace z Disneyova zvláštního animovaného filmu Fantazie (1940). Stokowski tentokrát nediriguje Toccatu a Fugu od Bacha ani Louskáčka od Čajkovského, efekty s barevným osvětlením a stínohra jsou ovšem totožné. Stejně tak i drobné art-deco prvky.

A výsledkem je báječné melancholické retro, na jaké jsme od Lany zvyklí. Po jejím coveru šedesátkového hitu Summer Wine tak retro princezna nepřestává dokazovat, že je věrná svému jedinečnému stylu, který jí sluší.

RETRO jako Ray Charles: Nick Waterhouse

O Nicku Waterhousovi jsem se už několikrát zmiňoval. Minulý rok, když měl pod svými videi na YouTube počty zhlédnutí v řádech pouhých stovek až tisíců - mě zaujal svou image ve stylu padesátých let. Na rozdíl od Justina Timberlaka, který je retro jenom vzhledem, Waterhouse dělá i muziku, kterou má člověk chuť poslechnout si z vinylu nebo v zakouřeném jazzovém baru.

Pánský časopis GQ Nicka Waterhouse pochválil za jeho vytříbený styl a vkus. Ten týpek jako by z oka vypadl Buddymu Hollymu! Co se týče jeho hudby, hodně mi připomíná Ray Charlese - používá saxík, kytaru a doprovodné ženské vokály - nebo Chubbyho Checkera - mají oba stejně svižné twistové tempo.

Posuďte to v tomhle videoklipu (písnička začíná až zhruba ve 30. sekundě)...

...nebo v tomhle černobíle nostalgickém videu k jinému songu!

Krásná písnička: STARDUST

Jako poslední číslo zahrál orchestr Hvězdný prach, sladkobolný závěr všech tanečních večírků mé generace, a po něm ještě závěrečnou znělku orchestru, Goodbye, nejsmutnější věc, kterou kdo kdy napsal, a my jsme stáli a potichu a s lítostí tleskali, pozorovali jsme hudebníky, jak skládají nástroje a pak jsme se loudavě vraceli ke svému stolu.
"O válce už ani slovo," okřikl Russ dva mladé muže, kteří se hádali, jestli Němci přerušili železniční spojení mezi Oděsou a Kyjevem. "Hele, nechte toho aspoň pro dnešek. Tak jsme si to přece domluvili. Já vím, je to hrozný, Němci se chystaj schramstnout celej svět, za chvíli nás všechny odvedou a ostříhaj dohola. Ale dnes, prosím vás, toho nechte!"

Minulý týden jsem si v antikvariátu koupil za 30 Kč Poslední kabriolet od Antona Myrera. Kdysi jsem jej četl, když mi to půjčila babička, ale natolik se mi to líbilo, že jsem musel mít svůj vlastní výtisk. Na poznámky a tak.

Navíc za 30 Kč je to lepší než jít k doktorovi se zlomeným srdcem.

Pokud knihu neznáte a chcete vědět, o čem je, mrněte sem, už jsem o ní psal minulé léto. V Posledním kabrioletu kromě krásného příběhu o zklamání generace, kterou krutě zasáhla druhá světová válka, najdete i dobový soundtrack.

Je tam Moonglow od Bennyho Goodmana, Moonlight Serenade od Glenna Millera i I'll Be Seeing You, kterou zpracovala hned celá řada tehdejších hudebníků. Ale z těch všech mě nejvíc dostal Stardust od Artieho Shawa. 

I když verzí Hvězdného prachu je taky nesčetně... Tady je jedna i se zpěvem!

Ta písnička zachycuje všechny naděje a sny celé jedné generace, tak hezky poslouchejte!

A Anton Myrer svou nejlepší knihu Stardustem i zakončuje...

Přetáhl jsem přes kabriolet plachtu a vyšel jsem ven. Vítr mezitím rozehnal poslední zbytky mraků. Všechny hvězdy už vyšly, třpytily se a jiskřily v triádách jako drahokamy, v nedbalých trsech, v nekonečně proměnlivé prašné mlhovině. Hvězdy umírají bez přestání - takhle jsem to někde četl - rozzáří se a pak vyhoří na prach.  

Jenže tomu já asi nikdy doopravdy neuvěřím.

Ale prosím: Hvězdy. Hvězdný prach...

CHARLIE STRAIGHT BEZ BERTÍKA? Frontman populární kapely možná skončí!

Navzdory tomu, že po něm vzdychají tisíce fanynek, budoucnost Alberta Černého z úspěšné třinecké kapely Charlie Straight nemusí být růžová. Všichni mají Bertíka rádi. Je sympatický, umí zpívat a jeho angličtina je "phfikt". Jenže názor veřejnosti stojí ve vnitřních záležitostech kapely až na posledním místě.

Nedávno jsem se rozhodl oprášit svou sadu věšteckých karet. Položil jsem jim přitom jednoduchou otázku: jak vypadá budoucnost Alberta Černého v Charlie Straight? 

A odpověď mě šokovala!

To snad ne?! Bertíku, ty končíš?

Karta budoucnost (vpravo) nese totiž jméno indické bohyně smrti Kalí a věštbu: "Staré musíte nechat odejít, aby nové mohlo vstoupit." 

Znamená to, že budeme muset Bertíka v Charlie Straight oželet? Je nahraditelný? Redakce tohoto blogu o tom silně pochybuje. Na Albertovi kapela v podstatě stojí. A kdo by jej nahradil? Bez Bertíkova zpěvu a zjevu má třinecké britpopové seskupení pramalou šanci navázat na dosavadní úspěchy.

Vydá se frontman Charlie Straight na sólovou dráhu?

Let's Twist Again! Šedesátá léta jsou zpátky

Zatímco loni jsem s předstihem upozorňoval, že rok 2012 bude mít retro nádech padesátých let, rok 2013 zřejmě vzkřísí "zlatá šedesátá". Psali to na Huffington Postu a doplnili to fotkou Seleny Gomez v červených retro plavkách. 

Nutno dodat, že šedesátá léta už mohlo zkušené oko pozorovatele vidět na Laně Del Rey, Nicku Waterhousovi (i jeho hudba je retro!) a koneckonců i mainstreamové Adele. Teď to vypadá, že se retro styl dostane i mezi širokou veřejnost.

Na plakátech H&M, které momentálně zaplavily Prahu, koneckonců můžeme vidět jakousi blondýnku, jež jako by z oka vypadla šedesátkové modelce Twiggy.

Tohle není Buddy Holly!
Znáte Nicka Waterhouse?

Celkem se mi to líbí, 60. léta sluší všem a jsou v kontrastu se současným světem velice zajímavé na pohled.

Především hezké holky tak můžou poodhalit nožky, tak doufám, že tu možnost naplno využijí.

Takže oprašte saka po dědovi, šaty po babičce a provětrejte jejich šatník i letos!

A co takhle dát si trochu twistu?

Vojtěch Dyk a B-Side Band rozezněli La Fabriku jazzem!

Poslouchal jsem teď o víkendu desku Vojtěch Dyk & B-Side Band - Live at La Fabrika. Je to soubor 14 klasických i moderních jazzových písní. Najdete tam Feeling Good z 60. let i Mercy z roku 2008, bigbandovou předělávku Beatles i Nirvany. A moc se to povedlo!

Vojtěch Dyk dokázal, že jeho pověst "toho hezounka z Nightwork" je velké podcenění. Umí totiž fakt zpívat. Čistě a s velkým rozsahem - nakolik jsem schopen to laicky posoudit. Zvlášť když je to záznam živého koncertu. A doprovod saxofonu, trumpet, prostě jazzového orchestru tomu dodává špetku elegance ze starých filmů a desek.

Dykovi pomáda ve vlasech sluší, a proto nejspíš i album vydává jako vinyl. So retro! Každopádně je to asi jediná gramodeska od českého hudebníka, kterou bych si koupil (a možná kdyby na vinylu vyšli Charlie Straight).

Zaujal i kolegy novináře: v Brněnském deníku vyšel článek, který hlásá, že éra bigabandů je zpět (kéž by to byla pravda!) a krásná Jana Záhorková z kulturní redakce iDnes prohlásila, že nemá dost slov na popsání Dykova talentu. A to už o něčem svědčí.

Podílí se Lana Del Rey na soundtracku do Gatsbyho?

Když Lana Del Rey minulý týden na svém facebooku a twitteru napsala jediné slovo - GATSBY -, okamžitě to rozpoutalo vášnivé diskuse. Už dříve se totiž proslýchalo, že režisér snímku Baz Luhrmann si ji přizval, aby se podílela na soundtracku.

Vzkaz, který rozpoutal velké diskuse

Máme to tedy brát jako potvrzení těchto zvěstí? Osobně doufám, že ano. Nabízím možnosti, co by její kryptický vzkaz fanouškům mohl znamenat:

1. Pracuje na nějaké nové skladbě přímo pro film. To je nejpravdivější teorie. Baz Luhrmann je totiž velice svérázný režisér, který proslul tím, že do svých filmů dává podobně jako Tarantino hudbu, která se tam úplně nehodí. A pokud zvažuje současné hudebníky, kdo se líp hodí na retro atmosféru než Lana Del Rey? Její songy koneckonců obsahují témata jako lesk horních deseti tisíc,  bohatství a americký sen.

Lana Del Rey s duchem F. S. Fitzgeralda. Máme foto!

2. Její Gatsby chutná jako Pepsi Cola. Ano, prostě to zase jednou přehnala s "veselými prášky."

3. Lana Del Rey má aférku s duchem Francise Scotta Fitzgeralda. Kupodivu mi to přijde jako věc, která mi na Lanu sedí. Kdyby měla tu možnost, určitě by to udělala.

No ale vážně.

Ráďa už se na Gatsbyho moc těší...

Další hollywoodské střípky klepů zmiňují, že kromě Lany by měl nějakou tou skladbou přispět Jay-Z a Lady Gaga. Tady už mé nadšení opadává, protože jsem se těšil na swing a jazz (charleston!), ale když i tihle dva okoření svoje songy špetkou retra, mohlo by jít o hodně zajímavý film.

Jedna dobrá a jedna špatná zpráva ze showbusinessu

Začneme tou špatnou...

Patty Andrews, poslední z trojice Andrews Sisters, o níž jsem zde nedávno psal, zemřela v úctyhodném věku 94 let. Zajímavost: byla to právě Patty Andrews, kdo v Itálii oznámil veřejnosti zprávu o konci druhé světové války. Zrovna tam totiž se svými sestrami vystupovala na podporu amerických vojáků.

A teď ta dobrá...

Lana Del Rey se vrací do studia! Kromě nové desky připravuje také dva videoklipy. Cola by měla obšťastnit celý svět v první půli tohoto roku a Dark Paradise Lana točí pro německý trh, kde by měl vyjít jako single. Ale mnohem víc se těšíme na nové album. Předčí Lana Del Rey svou prvotinu? Zůstane věrná svému retro stylu, nebo upadne do mainstreamu?

Úžasní The Lettermen

Víte jak hrozně miluju 50. a 60. léta? Tak jsem našel kapelu, která má všechny songy v tom báječně nostalgickém, romantickém duchu. The Lettermen. Využívali (a využívají, protože podle toho, co jsem našel, pořád ještě existují) pěvecký systém mnohohlasů, kytaru a výsledek je zajímavý mnohohlasý doo wop. 

Romantická When I Fall In Love...

Cover staré klasiky - I'll Be Seeing You - všimněte si nádherného zdůraznění "Looking at the moon" s houslovým podtržením v 1:36!

A trochu ráznější a rychlejší Sealed With A Kiss (trochu mi to připomíná Sound of Silence od Simona a Garfunkela)...

S The Lettermen se zdá, jako by 50. a 60. léta byla pouze časem, kdy se řešila láska a zamilovanost - ideálně na střední škole, v autě s výhledem na městečko v údolí nebo v zahradě při svitu měsíce. 

A tuhle kýčovitou nostalgii je třeba si někdy připomenout...

Bráníme se trendům?

Kdyby se Beatles objevili dnes, odsuzovali bychom je jako One Direction? Já jsem si čistě ze studijních důvodů sehnal alba těch mládežníků z Británie/Irska/whatever a víte co? Slyším tam vliv Beach Boys i Beatles.

To mě přivedlo na zajímavou myšlenku.

Kdyby se Beatlesáci objevili teprve dnes, odsuzovali bychom je my, dospělejší a rozumnější lidé, stejně jako to dnes děláme s One Direction? Mávli bychom nad "Brouky" rukou s tím, že jde jenom o podřadnou zábavu pubertálních holčiček?

Tak to v 60. letech udělali tehdejší dospělí.

Možná jsme už zase taková ta konzervativní generace, co nadává na všechno nové. Nebo se snažíme být za každou cenu proti mainstreamu a odolávat trendům v moderní kultuře. A nebo One Direction nestojí za nic, my jsme je odhadli správně a nikdy z nich nebude víc než jen sezónní trend, na který si za dva roky nikdo nevzpomene...

To si asi povíme za dvacet třicet let. Možná dřív, pokud některého z těch týpků někdo zastřelí. Protože kult se zpravidla stává kultem díky nesouvisejícím věcem. Třeba film Vrána by dnes nikdo neznal nebýt toho, že představitel hlavního hrdiny během natáčení zemřel.

Desire: když se setká Lana Del Rey a Jaguar F-Type

Na YouTube se objevil teaser na připravovaný filmový projekt "Desire". No, "filmový projekt" zní možná trochu nadneseně. Jde totiž o umělecky pojatou reklamu na nového Jaguara. 

Marketingovým mágům se ale podařilo podplatit Lanu Del Rey a my se tedy můžeme těšit na splnění všech mužských snů - krásné auto a slečna v jednom filmu. Nehledě na to, že tam jakousi blíže neurčitou roli hraje společnost Ridleyho Scotta.

Zmíněnou upoutávku si můžete pustit tady...

Film bude premiérovat na jaře letošního roku. Už se moc těším!

Bídníci se vám budou líbit. POKUD...

Tak jsem viděl Bídníky! 

Šlo o moje vůbec první setkání s Hugovými Les Miserables, pokud nepočítáme krátkou anotaci v učebnicích literatury.

Ptáte se mě, jestli se vyplatí za to vypláznou kilo nebo víc? To už záleží na tom, jestli...

• ...máte rádi muzikály? Pokud jo, tak ANO, běžte na Bídníky. Dvouapůlhodinový film totiž obsahuje asi pět nezpívaných vět, jinak se tam pořád zpívá.
• ...máte rádi francouzské revoluce? Já vím, bylo jich tam hodně, ale pokud vás tahle éra francouzské historie zajímá, pak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při romantických scénách). Špinavé ulice, lidi, drsné scény z barikád... Tohle vychytali fakt reálně.
• ...máte rádi trochu kýče? Pokud vám motýlci a noční dostaveníčka u plotu dělají dobře na duši, tak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při scénách z barikád). Na druhou stranu pokud ale vezmeme pouze muzikálovou produkci, Bídníci patří mezi ty drsnější a surovější, což film zachraňuje. Být to sladší a cukrovější, kouzlo by bylo pryč.

Eddie Redmayne vlil do pěveckého duelu
dvou starých pánů trochu mladé krve...

Můj názor? Nadprůměrný film, ale k dokonalosti něco chybí... 

Můj vztah k muzikálům je složitý (dokud se v nich stepovalo a tančil swing a hrál jazz, tak jsem je miloval, většina muzikálů po Zpívání v dešti mě už nebavila) a ačkoliv jsou některé melodie z Bídníků známé a poměrně hezké, jde to nějak mimo mě.

Jak už jsem psal, Hugovu knihu jsem nečetl, ale příběh ve filmu taky nic moc - až na scény z revoluční Paříže. Barikády, nadšení, kontrast chudých a bohatých, vlající prapory, to se mi tam moc líbilo.

Zvláštním způsobem krásná Amanda Seyfried
hraje i zpívá na jedničku...

Herecké obsazení vskutku hvězdné, ale mám pocit, že Russel Crowe a Hugh Jackman už jsou trochu obehraní. Jackman mě občas už vyloženě štval (navíc se mi zdá, že když zpívá, tak má divný hlas), ale Crowe je klasa a hlas má jako Pavarotti. Helenu Bonham Carter a Barona Cohena mohli klidně nechat ve střižně na podlaze, ve filmu jsou jenom pro odlehčení a zbytečně to prodlužují. A ačkoliv je Anne Hathaway propagována jako třetí nejdůležitější, na plátně si ji užijete dohromady tak čtvrt hodiny.

ALE! Dostaly mě herecké výkony čerstvé herecké krve. 

Eddie Redmayne (ten pihovatý) je báječný a jeho románek s krásnou a neméně výbornou Amandou Seyfried patřil spolu se zpíváním na barikádách k tomu lepšímu. Což nás přivádí k Aaronu Tveitovi. 

Ale největší charisma (a pušku!) má Aaron Tveit.
Z něj jednou bude hvězda...

Nedávno jsem na tomto blogu psal o nadějných mladých talentech a po zhlédnutí Bídníků mě mrzí, že jsem ho tam nezařadil. Protože kdykoliv se Aaron Tveit (ve filmu Kvílení hrál Petra Orlovského) ve svém červeném kabátě objeví na plátně, čiší z něj takové charisma, až člověka mrazí. Pokud jste to někdo viděli, všimli jste si toho taky? Nevím, jestli používá nějakou skvělou Stanislavského metodu, ale role mu padla jako ušitá a předvedl i s vedlejší postavu takové divadlo, že by si zasloužil vlastní film!

Vážně - i takový pravičák jako já při sledování toho mladého muže na barikádách dostal chuť zamávat si revoluční rudou vlajkou. A to je umění...

V 85 letech zemřela Patti Page

Populární zpěvačka 50. let, jejíž hity jako Tennessee Waltz a How Much Is That Doggie In The Window dobyly americkou hitparádu, zemřela na Nový rok ve věku 85 let.

Do hudebního průmyslu se Patti Page dostala už v roce 1947, když jí bylo pouhých 20 let. Největší úspěch však zažila v roce 1950 s hitem Tennessee Waltz, který stát Tennessee pojal za symbol (v hitparádě jej překonal jediný šlágr - nesmrtelné White Christmas od Binga Crosbyho).

V roce 1953 prodala další miliony elpíček se svou skladbou How Much Is That Doggie In The Window. To je asi nejlepší píseň o psech všech dob!

Zahrála si vedlejší role ve filmech s Burtem Lancasterem a Kim Novak. Grammy dostala až v roce 1999, po více než 50 letech vystupování.

Poslední léta Patti Page strávila ve své kalifornské rezidenci a ani v pokročilém věku nepřestala veřejně vystupovat - pravidelně vyprodávala menší koncerty ve Spojených státech a Kanadě.

Pussy Cola - vylepšete své lahve Pepsi!

Možná už jste to zaregistrovali. Skupina fanoušků Lany Del Rey na doméně pussycola.com nejenže uveřejnila originální reklamu ("Taste the new sweet sensation that's sweeping the nation!") úchylně namluvenou počítačem, ale taky si tam můžete stáhnout etiketu na dvoulitrovou lahev Pepsi, vylepšit si tak svůj oblíbený nealkoholický nápoj a při jeho pití si představovat, že ochutnáváte "chutnou šťávičku" Lany Del Rey.

Organizátoři (skupina Man-Cat, která už se letos dostala do médií, když se pokusila vyvolat u Justina Biebera otravu jídlem), dokonce vybízejí ke guerillové akci - přelepte etikety ve svém lokálním supermarketu!

Pussy Cola na každý stůl!

Udělejme si RETRO VÁNOCE!

Na přání mého spolužáka, který hrozně obdivuje můj hudební vkus, jsem vytvořil seznam skvělých vánočních songů, které už nějaké ty Vánoce bohužel v rádiu nehrají.

Jingle Bell Rock je klasika z 50. let, která skvělému kytaristovi Bobby Helmsovi zničila kariéru tím, jak je skvělá. Nic lepšího už nikdy nenahrál...

Nic není vánočnějšího než White Christmas. Dnes už pomalu americká lidová písnička se poprvé objevila v muzikálovém filmu Holiday Inn s Fredem Astairem a Bingem Crosby, z nichž právě druhý jmenovaný ji zazpíval. Pro dnešní dobu je ale "stravitelnější" novější verze od Franka Sinatry...

Před lety se Let It Snow objevila v reklamě na nejmenované kafe, ale ve skutečnosti už je starší než moji rodiče. Při jejím poslechu si úplně vybavíte klasické kýčovité Vánoce - a k Vánocům kýč patří!

Holly Jolly Christmas můj hudební výběr trochu oživuje, protože jde o rychlou rocknrollovou koledu.

Ani další skladba - Santa Claus Is Coming To Town - vás neuspí. Stejně jako další výše (i níže) uvedené songy má hromadu coverů a remaků.

Ať pořád nedávám jenom Franka, tak si taky poslechněte Binga Crosbyho, jak zpívá Have Yourself A Merry Little Christmas. Krásně nostalgické, nemyslíte?

K 50. letům patří doo wop. A retro skladba Rockin Around The Christmas Tree od Brendy Lee vás přenese do Vánoc v době, když vánoční coca-colu ještě nedělal kamion, nýbrž Marilyn Monroe.

Víte, že Chuck Berry ještě pořád žije? Takže svůj hit z 50. let Run Run Rudolph vám ještě pořád může osobně zahrát! A pokud se vám zrovna nechce utrácet za letenky, třeba si vystačíte s tímhle odkazem...

V Česku už to trochu vypadá vánočně zhruba od půlky srpna, takže to není takové ách, jako v téhle písničce, ale It's Beggining to Look A Lot Like Christmas je skvělá!

Nedávno jsem psal o sestrách Andrewsových. Ty ve 40. letech taky nazpívaly vánoční píseň - Christmas Island.

The Ronettes měli v 50. a 60. letech ohromný úspěch s písní Be My Baby, ale jejich verze Sleigh Ride patří taky k tomu lepšímu!

Winter Wonderland nazpívala i Doris Day, ale její verze - jakkoliv má Doris krásný hlas - je hrozně pomalá. Proto dávám opět odkaz na Andrews Sisters a jejich orchestr.

Gene Autry byl v Hollywoodu znám pod přezdívkou "zpívající kovboj." Jeho písničky zpravidla měly vtip a švih. A takový je i Rudolph The Red Nosed Reindeer.

Nat King Cole byl takový černošský Frank Sinatra. Jeho písně byly ale zpravidla trochu pomalejší a procítěnější. Christmas Song je pro ty, kdo o Vánocích rádi zpomalí a zapřemýšlí...

Letos v požehnaném věku zemřel Andy Williams. Vánoce bez něj letos nebudou to samé co loni, ale píseň Happy Holiday už tady naštěstí bude navždycky.

The Lettermen na počátku 60. letech ohromovali skvěle secvičenými vokálními skladbami, které lahodily uším. What Child Is This je přezpívaná staroanglická píseň, ale stejně v jejich podání zní vánočně.

A je čas na úchylárny. V padesátých letech hrozně letěla písnička I Want a Hippopotamus For Christmas, v které malá holčička zpívá o tom, že nechce boty ani šatičky, ale že chce hrocha. Proč ne...

A na závěr ještě rychlá verze White Christmas, taky z 50. let, od kapely The Drifters.

Takže doufám, že si s tímto výběrem užijete stejně nostalgické a retro Vánoce jako já!

Patty Andrews žije!

Dnes už možná název "The Andrews Sisters" něco řekne jen retromilům a hudebním odborníkům. Ale trojice těchto sester pomohla Spojeným státům vyhrát Druhou světovou válku díky hudbě, takže  bychom na ně neměli zapomínat.

LaVerne (1911-1967), Maxene (1916-1995) a Patty (1918-) dodávaly vojákům síly tím, že zpívaly neuvěřitelně chytlavé a skvěle secvičené písničky přímo na frontě. Dokonce se mihly i v několika propagandistických hollywoodských filmech.

Z jednoho takového pochází i jejich největší hit "Boogie Woogie Bugle Boy", který možná znáte, protože ho přezpívala Christina Aguilera, když ještě nebyla tlustá...
 

I pár dalších písní sester Andrewsových stojí za zmínku: Rum and Coca Cola, Sing Sing Sing (vypůjčená od Bennyho Goodmana) nebo I'll Be With You In Apple Blossom Time. 

No a Patty, hlavní zpěvačka trojice, pořád ještě žije v jednom domově důchodců v Kalifornii. Dovedete si představit ty historky, které může vyprávět ostatním obyvatelům? Je to zvláštní, že někdo, kdo aktivně působil ve Druhé světové válce, pořád ještě žije a může o tom i zpívat...

Když Češi zpívali Ameriku

Moje máma se nedávno v televizi dívala na nějaký dokument o "sladkých šedesátých" a překvapilo mě, když jsem tam uslyšel česky přezpívanou verzi "Night And Day" od Cola Portera.

Po chvilce googlování a youtubeování (tohle slovo mi asi češtináři neodpustí...) jsem zjistil, že to nazpívala Eva Pilarová a pod názvem Noc a den si to můžete pustit tady i se stylovým videoklipem.

Ale Cole Porter nebyl jediný, jehož melodie textaři ozdobili překvapivě sednoucími českými slovy. Šedesátá léta dodnes jak v hudbě, tak vzhledem nejvíc symbolizuje Nancy Sinatra. Jeden z jejích největších hitů byl song These Boots Are Made For Walkin'. Ten do češtiny přezpívala Yvonne Přenosilová pod jménem Boty proti lásce.

A co takhle dát si ještě jeden z největších tanečních hitů šedesátých let vůbec? Sugar, Sugar od The Archies. Český název Med a cukr je trochu přitažený za vlasy, ale ta sladkost z něj tryská tak jako tak... Videoklip je opět doprovázen stylovým šedesátkovým designem.

Tradice zpracování amerických songů je u nás poměrně dlouhá. Už ve 40. letech Jiřina Salačová přezpívala velký hit Rity Hayworth Amado Mio - ale tehdy ještě mohla v angličtině. Poslechněte si ho zde. Na krásnou Ritu, která u toho ještě stíhá tancovat (nu, ono se jí to tančilo, když to za ni zpíval někdo jiný, ale to ve 40. letech ještě nikdo nevěděl), samozřejmě nemá, ale člověka to potěší.

Justin, Bruno, Lana. Co se skrývá za retro trendem v popkultuře?

Justin Bieber

Pečlivě natupírované vlasy, elegantní šaty, saka, konzervativní hodnoty... Záběr z filmu z 50. let? Kdepak! Předávání hudebních cen za rok 2012. Hvězdy současné populární hudby se rozhodly odhodit tepláky, kšiltovky, zlaté řetězy a po dlouhé době si na sebe obléct něco skutečně slušivého.

Justin Bieber naznal, že jeho ikonický účes už zkopírovalo tolik mladých mužů (a žen - děkujeme, Emmo Watson!), že je čas na změnu. A tak si vlasy v rámci přeměny z náctileté hvězdičky v hudební ikonu začal česat na Elvise. 

Na příjemný retro styl vsadil i r'n'b zpěvák Bruno Mars se svým bandem. V pastelových oblecích a s vlasy ulíznutými nahoru připomínají bluesové a soulové kapely z 50. let jako byli Five Satins.

Bruno Mars

Katy Perry sáhla pro svůj styl ještě hlouběji do minulosti - až do let čtyřicátých. Mrkněte na fotku!

Katy Perry

A Lana Del Rey... Zatímco výše uvedení hudebníci 50. léta používají pouze na image, krásná Lana je vzkřísila i v hudbě. Křehká a stydlivá pin up girl ve svých melancholických písních totiž odvážně zpívá, že spí nahá v americké vlajce, její vagína chutná jako Pepsi Cola a že je jako státní hymna a proto očekává ovace ve stoje (jestli víte, co tím myslím!). Sní o jablečném koláči, chce chodit s Jamesem Deanem a přitom recituje Walta Whitmana. 

Lana Del Rey

Lana Del Rey je asi největším zosobněním současné vlny retro nálady. Svou stylizací do Jackie Kennedy a Marilyn Monroe získala fanoušky, kteří už současné hudbě téměř vystrojili pohřeb, a navíc dostala slušný balík od H&M za to, že se stala tváří podzimní retro kolekce.

Co stojí za návratem tradičních hodnot? Proč se o americkém snu zase zpívá vážně a ne kriticky? 

Černošští hopeři, kteří hudební scéně dominovali posledních deset let, už ukázali, co umí - kromě monotónního tuctuc a rozmáchlých gest toho zas tak moc nebylo - a svou neoriginalitou omrzeli masové publikum. Konečně. A popmusic zjistila, že jestli se nechce vydat cestou čím dál tím větších úchyláren, jako je dekadentní Lady Gaga a zrůdná Nicki Minaj (brrrrr!), musí se vrátit na začátek. 

Začít znovu a - doufejme - lépe.