Zámostí 2013: potkal jsem se s Charlie Straight a bylo to bezva!

Lepší než léto, horké noci a hvězdná obloha je hudební festival v pěší vzdálenosti od domu, takže si můžete užít festivalovou atmosféru s pohodlím vlastní postele. V mé rodné Třebíči už se spoustu let koná komorní alternativní festival Zámostí. Když se vyvede počasí a konstelace účinkujících i návštěvníků, jde o perfektní zahájení léta.

Pohled přes řeku, v pozadí zámek

Zámostí se koná na podzámecké nivě, hned u řeky, za mostem vedoucím do židovské čtvrti. Koncem jara, začátkem léta, kdy se tento festival obvykle koná, se Třebíč vyšvihne mezi zajímavá města, aby davy hipsterů, květinových dětí, dredařů, milovníků techna a dalších lidí řádně přivítala.

V kině se promítají artové filmy typu Kvílení, konají se výstavy, lucerny v židovské čtvrti dostanou růžová skla (nechápu sice, proč má historická čtvrť v noci svítit jako nevěstinec, no ale budiž, atmosféru to má), obchody a bary mají prodlouženou otevírací dobu a ulice jsou dlouho do rána živé nejen kroky opilců, ale také vystoupeními různých kejklířů.

Letos počasí přálo napůl (první den pražilo sluníčko, ale druhý bohužel přišla dešťová přeháňka).

Z účinkujících se mi nejvíc líbil báječný rocknrollový band ve stylu 50. let (měli i červená saka a napomádované vlasy!) The Fireballs, protože na jejich hudbu jsem ze všech sil tančil twist a rocknroll a bylo to parádní. Škoda jen, že vystupovali v pátek odpoledne jako jedni z prvních a měli proto dost malé obecenstvo - kotel pod pódiem jsem musel založit já se svými přáteli.

To byl pátek. No a v sobotu jsem se samozřejmě nejvíc těšil na Charlie Straight. Jejich vystoupení bylo plné energie a mělo to švih - jsou to profesionální šoumeni, kteří umí rozdivočit lidi pod pódiem (ať už skákáním do lidí nebo navazováním očního kontaktu s první řadou). Díky svým kontaktům jsem se dostal do backstage a mohl jsem si promluvit s několika členy kapely.

Například Johnny (ten blonďatý kytarista) mě překvapil tím, jak je tichý (oproti jeho divokému brnkání na kytaru na pódiu). Říkal mi, že ten den už byli v Karlových Varech a že cestou do Třebíče na dé jedničce jim cestu zkomplikoval kamion s vysypanými kuřaty. A další den zase jedou do Prahy na natáčení jakéhosi pořadu, takže mají nabitý program. Letos v červnu prý mají osmnáct vystoupení, což je zatím nejvíc. 

A pak jsem měl možnost prohodit i pár slov s frontmanem Bertíkem, na něhož se po vystoupení sesypaly roje náctiletých fanynek. Albert mi řekl, že v Třebíči už jsou podruhé a že naposledy tady zabloudili a přijeli pozdě na vystoupení, tak teď už se aspoň trochu orientují. 

Klávesák, Zuzka, Bertík a já

Kamarádka M. říkala, že pak kapelu potkala na cestě do restaurace, kam se šli najíst, a taky se s nimi bavila, jenomže z nich byla tak nervózní (ukázkový starstruck), že se zmohla jen na pár trapných hlášek.

Ale na Zámostí nechodím ani tak kvůli kapelám jako spíš kvůli kamarádům a známým. Letos jsem se potkal s bývalými spolužáky z gymplu a viděl jsem i spolužačku ze základky. Ale většinu času jsem trávil se svou partou, popíjením, tuctuc tancováním v technostanu, povídáním (spoustu z nich vidím jenom jednou dvakrát za měsíc) a dokonce jsem pokecal i s klukem, kterého už jsem neviděl tak pět let.

Goodbye, Goodbye! Charlie Straight opouštějí Třebíč

Taky jsem zažil další celebrity moment, když se se mnou chtěly vyfotit dvě slečny, kterým se hrozně líbí moje filmy. Říkaly mi, že jsou moje fanynky a že se snaží grotesky sdílet dál a i těm dalším lidem se to hrozně líbí. To mě ohromně potěšilo.

Abych parafrázoval nechvalně proslulého Pata Crycheera: Třebíč byla tento víkend "hlavní město zábavy!"

Velký, extravagantní, dekadentní Gatsby. A mrcha Daisy

Gatsby má spoustu přídavných jmen. Nejznámější je samozřejmě to z názvu Fitzgeraldovy knihy - Velký. Po zhlédnutí filmového zpracování od mistra kýčaře Baze Luhrmanna mě však napadá milion dalších:

• Extravagantní Gatsby - tolik šampaňského, konfet a šílených módních kreací nikde neuvidíte
• Retro Gatsby - samozřejmě je to zasazeno do horkého léta roku 1922, takže očekávejte mikáda, cigarety na špičkách, spoustu brilantiny, krásná auta a charleston i foxtrot 
• Dekadentní Gatsby - charleston v bazénu, popíjení zakázaného alkoholu, pokleslá morálka
• Dechberoucí Gatsby - některé záběry (zvláště ty na večírcích) jsem nemohl očima vstřebat komplet, protože bylo pořád nač se dívat
• Aktuální Gatsby - nejen díky hudbě (v soundtracku se jazz mísí s hip hopem a dalšími současnými styly), ale i hospodářské krizi, která bouřlivým 20. létům následovala a visí ve vzduchu tak hmatatelně, že si všichni užívají, dokud to jde (my už ji snad máme za sebou), a díky nečernobílým postavám (kdejaká celebrita si s Daisy může podat ruku)

Osobně si myslím, že jde o Luhrmannův nejlepší film, protože na rozdíl od Moulin Rouge a Romea+Julie, kde byla extravagance a kýčovitost našroubovaná uměle, do Fitzgeraldova světa zbohatlíků na východním pobřeží v bouřlivých 20. letech se prostě hodí. 

Filmového labužníka jako jsem já potěší narážky na historii kinematografie: reklama na Robina Hooda s Douglasem Fairbanksem, úhel kamery v bazénu jak ze Sunset Boulevardu, černobílé zrnité art-decové logo Warner Bros. na začátku filmu, Gatsbyho sídlo coby palác Xanadu z Občana Kanea... 

Jazzová historie světa

Úplně samostatnou kapitolou je hudba, kterou spousta lidí kritizuje (ostatně jako celý film: Gatsby je zřejmě jeden z těch rozporuplných filmů, které budete buďto milovat, nebo nenávidět, ale jejichž skutečnou hodnotu ukáže až čas). Mně osobně se tam hodila. Navíc kromě songů ze soundtracku se můžete těšit na jazzovou Toccatu a Fugu od Bacha, monumentální Rapsodii v modrém od Gershwina, která vás téměř dovede k slzám, a foxtrotovou verzi songu Young And Beautiful od Lany Del Rey. 

Leonardo hraje skvěle, protože on nehraje, on JE Jay Gatsby. Carey Mulligan je lidštější Daisy než v knize, ale pořád mrcha. Proč je Daisy Buchananová mrcha?

Kdybyste se ve světa Gatsbyho nemohli
zorientovat. OBSAHUJE SPOILERY!

• nejdřív si Gatsbyho nevezme, protože nemá peníze
• pak si Gatsbyho nevezme, i když má peníze, protože to jsou "nové" peníze
• nechce opustit svého bohatého manžela, kterého ani nemiluje, protože by přišla o společenskou prestiž
• SPOILER! to ona zabije Myrtle, ne Gatsby, a ani se ho nesnaží opravit, když gentlemansky vezme vinu na sebe
• SPOILER! nejenže Gatsbymu nakonec ani nepřijde na pohřeb, ona mu ani nepošle kytky!

Gatsby je pro Daisy prostě příliš dobrý. 

No ale zpátky k filmu. Ten splnil mé představy a očekávání a já ho určitě chci vidět znovu. Je lepší než verze ze 70. let s Robertem Redfordem, protože je odvážnější, odvázanější a temnější. Doporučuju nejen fanouškům knižní předlohy!

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...

Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 

                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz

Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...

 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...

"Vážně výborná groteska!" 

"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."

"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 

"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 

Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

Dojmy ze čtvrteční party

Mí hipsterští kamarádi uspořádali minulý týden ve svém holešovickém avantgardním salónu další party. Tentokrát jsme zapíjeli nástup Miloše Zemana do prezidentského úřadu. Umínili jsme si, že následující den musíme vnímat co nejmíň.

A tak jsme pili a pili a pili... A tropili jsme hlouposti. Až do čtyř hodin do rána. Ještě že jsme pořád mladí a následující rána nejsou ani zdaleka tak těžká, jak by mohla být. Ovšem podařilo se. V pátek jsem se probudil až před obědem a než jsem se rozkoukal a vzpamatoval, bylo už dávno po inauguraci. Takže jsem až zpětně zaregistroval pár vtipných fotek a tweetů (smějící se Schwarzenberg je pecka!). 

Nebudu se rozepisovat o tom, co se přesně dělo, poněvadž jsem zjistil, že tento blog čte i moje máma a nechci, aby ztratila představy o tom, jak dokonalý syn jsem.

Partymetr: 8 z 10!

Party s detektorem lži

Detektor lži

Když nás Aneta pozvala na svou party do Oslavičky s tím, že "pokud chcete jíst a pít, přineste si jídlo a pití", nikdo z tohoto přístupu hostitelky dvakrát neskákal radostí. Ovšem vzhledem k tomu, že stejně je slušností něco přinést, nakonec jsme každý donesli nějaké to pití a nějakou pochutinu.

Ukázalo se, že Anetina strategie vyšla, protože se nakonec sešlo víc alkoholu než jsme byli schopni vypít. Druhá hostitelka Karin se zpočátku vůbec neukázala. Všichni si z ní dělali legraci, že se schovává ve sklepě s Fritzlem (kdo Karin nezná, ten nepochopí), ale nakonec přijela až později.

Nejprve jsme hráli Aktivity, a poté, když už jsme v sobě měli nějakou tu hladinku, Aneta odkudsi vytáhla hru Detektor lži. Při té je jednomu nebožákovi ruka připoutána ke kovové destičce a po kontrolní otázce (Jmenuješ se...?) mu jsou kladeny otázky s tím, že pokud odpoví pravdu, rozsvítí se zelené světýlko, ale jakmile zalže, rozzáří se červené a lháři dá elektrický šok.

Samozřejmě to spíš nefunguje, než funguje, protože sám jsem několikrát zalhal a šok jsem nedostal (nebo jsem možná takový ten chladnokrevný typ člověka, na němž detektor lži selhává) a Pavel zjistil, že zaručený způsob, jak dostat šok, je vykvákat "Blebleblebleble!"

Míša a Pavel: dva největší ostudníci na jedné fotce.

Nejprve byly přetřásány celkem normální otázky: koukáš na porno? Líbí se ti Aneta? Volil jsi komunisty? Je tvým idolem Zeman? Jenže poté, co se lahve s melounovým amundsenem, whisky a key rumem povážlivě vyprázdnily, přišly na řadu takové ty obskurnější: vzrušují tě větrné mlýny? Miluješ tajně Fritzla? Představuješ si někdy Otíka v podvazcích? A další.

Žádné šokující odhalení se však neodehrálo. Největším překvapením bylo, když se ukázalo, že Bolkovi se líbí Otíkovy ponožky. Nejspíš je to tak lepší...

Každopádně pak někoho napadlo, že když tam je pořád ještě tolik alkoholu, měli bychom si zahrát nějakou hru s panákama. To jsem vydržel asi tři kola, protože nás hrálo osm a člověk pil prakticky pořád. 

Vzdal jsem to na 38.

Pak jsem se vzdal a odešel jsem na "gauč lůzrů" popíjet čistou vodu, protože jsem se začal bát, že mi bude špatně. Nakonec se mi jenom motala hlava a dostával jsem blbé nápady. 

Cestou domů jsme píchli kolo, a tak brácha (jediný střízlivý) vyměňoval, zatímco já se marně pokoušel rozdělat výstražný trojúhelník (když se vám točí hlava a je tma, není to tak snadné, jak se zdá). Naštěstí jel za námi Pavel, který si zavolal odvoz, a díky němu jsme výměnu kola zvládli fakt rychle. "Ještě nikdy jsem v jednu ráno s dvěma promilema nevyměňoval kolo," prohlásil později Pavel.

Inu, všechno je jednou poprvé. Na studeném vzduchu jsme alespoň trochu vystřízlivěli a já už vím, jak se rozdělává výstražný trojúhelník.

PARTYMETR: 8 z 10!

Kolaudační avantgardní dekadentní preapokalyptická hipster party

Hostitel Matouš v hipsterském triku

Za svůj život už jsem nasbíral spoustu moudrosti a zkušeností. Jedna taková mi říká, že jakmile se pořádaný večírek snaží tvářit seriózně a kultivovaně, obvykle se to zvrhne. Ukázkovým příkladem budiž událost, jež vstoupila do historie jako "Popcornová party." 

Proto když mě spolužák Matouš (jeho blog můžete navštívit zde) pozval na "Kolaudačku avantgardního salonu Gertrudy Steinové, pobočka Praha Holešovice", která se navíc konala v předvečer apokalypsy, myslel jsem, že jsem připraven na všechno. Šeredně jsem se zmýlil!

Jak se ukázalo, současná pražská avantgarda není tolik avantgardní jako spíš dekadentní a proto se tato party zapíše do našich pamětí jako "Orgie u Matouše" (že to zní trochu biblicky?). Po pár vyprázdněných lahvích vína, sklenek coly s vínem a fernetu s tonicem se téma hovoru odebralo kamsi, kde se dobré mravy ani neopovažují vystrčit nos z domu, protože by je okamžitě někdo brutálně zavraždil sekerou. A ještě před půlnocí se začaly dít věci, které snesou srovnání jen s orgiemi ve starověkém Římě.

Tak si pusťte tuhle dekadentní houslovou melodii z Doriana Graye a představte si čtveřici lidí na jedné matraci, každou chvíli výkřiky "Čí to je ruka?" a podobné projevy pokleslé morálky.

Do toho všeho někdo ustavičně padal, protože svět vinou alkoholu najednou nestál v klidu, nýbrž naznal, že bude švanda, když se začne točit úplně jinak. Dokonce jsme i zapomněli odpočítávat do konce světa. A korunu všemu nasadilo hlasité předčítání Anny Kareniny o půl druhé ráno.

Prostě... Jak se tohle sakra může stát?!

Když jsem pak ve tři hodiny ráno kráčel prázdnými holešovickými ulicemi na noční tramvaj, umínil jsem si, že se musím zamyslet nad svým životem

Partymetr: 10 z 10 (navzdory tomu, že nebyla sangria, za což obvykle bod strhávám!)

Musím se učit!

Vysokoškolské studenty teď zase čeká to nemilé období, kdy se po půlročním nicnedělání (teda my to tak aspoň máme, nevím jak ostatní...) musí začít učit. A to je nemilé.

Ale tento semestr bych moc rád všechny testy a zkoušky udělal na první pokus, abych se mohl soustředit na práci, která mě moc baví, a na skvělé lidi kolem mě. A vlastně i na tu školu, která je - když zrovna není zkouškové období - hrozně fajn.

Příští týden mám asi tři nebo čtyři testy, takže vánoční večírek, který pořádá dekadentní spolužák ve svém bytě v Holešovicích, je pro mě něco jako světlo na konci tunelu. Doufám, že se k němu dostanu dřív, než mě pohltí temnota...

(To si jen trénuju básnické a umělecké výrazy, až budu na večírku pražské avantgardě předčítat nějaká svá dílka.)

Katčiny osmnáctiny

Osmnáct odstínů čokolády a Padesát odstínů šedé.

Naše milá kamarádka Katka slavila osmnáctiny (už jsme všichni tak staří!), a tak jsme na páteční večer s bratrem připravili menší dýchánek. Vymysleli jsme, že bychom jí k narozeninám mohli dát v zámoří velice populární knížku Fifty Shades of Gray (už jsem o tom fenoménu psal dřív) - jednak jako známku toho, že už je plnoletá a může tak číst porno a jednak ze srandy.

A k tomu jsem tematicky připravil osmnáct muffinů, z nichž každý měl jiný odstín čokoládově hnědé (šedivé barvivo se mi nechtělo shánět a čokoláda je beztak zdravější), takže vlastně "osmnáct odstínů čokolády".

Šťastná oslavenkyně

Když pozvaní přišli, tak jsme si procházeli scénář na mou příští grotesku, bavili jsme se o možnostech, co tam přidat, co kdo dostane za roli atd. A pak jsme se jen tak pro inspiraci koukli na Jarní Ráďovánky, protože to je technicky asi nejdokonalejší věc, kterou se mi podařilo natočit.

Přátelé mě opět nezklamali se svými tipy a radami a věřím, že natáčení dobře dopadne.

Pak jsme hráli Bang!, což bylo fajn, až na to, že jednou, když jsem byl zrovna šerif, jsem omylem odpráskl svého pomocníka, takže jsem nakonec prohrál (ale jen těsně!).

Míše se Padesát odstínů moc líbilo
a prohlásila, že k narozeninám bude chtít
českou verzi.

No a poté jsme hráli takovou tu hru, jak má člověk na čele papírek s nějakou osobou a musí hádat, co je zač. Jednou jsem byl Breivik a jednou kniha "Milovat zhýralého vévodu", což podává určitý obraz o mých přátelích. Nicméně pořád lepší než Fritzl a Eva Braunová, kteří se ve hře taky objevili.

No a na závěr se Míša začetla do Fifty Shades a začala z knihy předčítat (byla přitom stejně rudá jako gauč, na němž seděla), načež se diskuse otočila k Lady Fuckingham od Oscara Wilda (a kdoví, jestli to náhodou není fake, mrkněte na tohle, je to celkem přesvědčivé) a bylo načase jít spát.

Sýr, vzrůšo a další divočárny

Další příběh z mého života. 

Sýrové aranžmá

Když nás Karin pozvala na svůj večírek, jejž nazvala "Sýr, vzrůšo a další divočárny", žil jsem v domnění, že půjde o nóbl večírek plný ochutnávání exotických sýrů a vín. Ona si to tak nejspíš představovala i sama hostitelka, jenže pak se to zvrhlo. Lahve vína udělaly svoje a "vzrůša a dalších divočáren" najednou bylo víc než sýra.

Na party byl skutečně zajímavý ten obrat: jak se skupinka téměř dospělých lidí ve společenských oděvech dokáže během několika málo hodin změnit v bandu rozjívených teenagerů.

Bezpochyby tomu napomohl i Otíkův popcorn. Jakožto brigádník v multiplexu si od manažerky vyprosil několik kilo starého popcornu, který měl sloužit jako lahůdka pro případ, že by někomu přestaly chutnat sýry. Jenže jak se lidi dostávali pod vliv alkoholu, popcorn začal plnit funkci všeho možného, jen ne lahůdky.

Jakmile Karin začala tančit, bylo zle...

Já u toho nebyl, protože jsem se ve veselejší náladě vypravil s několika dalšími lidmi hrát společenskou hru Kamasútra (původně sice pro dva lidi, ale co na tom, když nás to hraje pět...) a ještě jsem se se skupinkou mlsounů zabarikádoval v Otíkově pokoji, kde jsme konzumovali luxusní zmrzlinu Haagen Dazs (Košík ukořistil nějakou pralinkovou, ale pak jsem ochutnával od Anety s příchutí brownies a ta byla lepší).

Každopádně jsem se potom vrátil do společnosti, kde už vládla značně divoká nálada. Prostě se to zvrtlo, ale ne takovým tím roztomilým způsobem jako u Bolka.

Zoufalství: popcorn všude

A tak jsem se s Míšou radši odklidil do nějakého volného pokoje, kde jsme pomalu střízlivěli a povídali si a bylo to moc fajn...

Tento večírek však rozhodně nezapadne. Vlastně se na něj možná bude ještě dlouho vzpomínat jako na "ten večer, kdy byla opilá Karinka zasypaná popcornem". Hostitelku vážně obdivuju, protože mít v domě takový bordel, tak ho radši spálím a postavím znovu...

Sama Karinka se v rozhovoru exkluzivně pro tento blog vyjádřila následovně: "Když jsem se ráno probudila, vyšla jsem si na dlouhou procházku a přemýšlela jsem nad svým životem."

Míša a Karinka usínají v popcornovém moři

Partymetr: 8 z 10!

Party #3

 ZOUFALÝ BOLEK
Obětavý hostitel (19) se opět nestal středem večírku a dle našich informací z toho byl nešťastný. Vzhledem k tomu, jaký jej dnes čeká náročný úklid, se mu ani nedivíme. Bolka může těšit jediné - jeho party patří každoročně k vrcholům letní sezóny a letos tomu nebylo jinak.

Partymetr: 10 z 10!!!

 Nezbednice Míša opět řádila!
Ačkoliv Míša (18) na začátku večírku slibovala, že tentokrát to s pitím nebude přehánět a že si dokonce vzala i sukni, aby dokázala, že se umí chovat jako skutečná dáma, pár drinčíků udělalo svoje a Míša se octla v lahodném sendviči ze dvou statných mladíků. Poté začala chodit po domě a všechny vybízet, aby jí naplácali, protože "Míša je zlobivá holčička a potřebuje potrestat...". 
Míšo, co na to říká Honza?

Fotografka Karinka taky na moment odložila foťák, aby si užila
trochu rošťáren s ostatními dívkami...

 Jirka a Míša v netradiční soutěži
Hodiny v kuchyni ukazovaly teprve půl jedenácté a nezbednice Míša opět dokázala šokovat všechny účastníky, když s Jirkou (20) hrála tradiční hru kámen-nůžky-papír v ne tak tradičním pojetí. Kdo totiž prohrál, byl větší "děvka." Vítěz této soutěže není znám, ale my už máme svůj tip...

Nejdřív facka, potom láska: klasické seznámení je příliš mainstream
 Na Bolkově party samozřejmě došlo k přirozenému seznamování. Nejzářnějším příkladem je Eva (19) a David (17), kteří hráli Guitar Hero tak vášnivě, až spolu skončili na pohodlném gauči Bolkových rodičů. "Slyšela jsem, že Eva preferuje koloušky," sdělil nám zdroj, který si přál zůstat v anonymitě. David, který je basákem v populární třebíčské kapele Peaches and Cream, na druhou stranu evidentně preferuje zkušené ženy. "Celý večer se k sobě měli. Pozorovat je, jak se honí po domě kvůli hipsterským brýlím a pak se osahávají mezi polštáři bylo jako sledovat namlouvací rituál nějakých zvířat," nechala se slyšet Karinka. Vztah se začal nadějně vyvíjet i přesto, že Eva Davida nejprve důrazně odmítla drsnou fackou na tvář.

 Majkl (18) s dívkou (???) v koupelně: víme, co se stalo!
Podobně jako loni Otík s Uttendorfskou, letos se stal legendárním "hook-up" fotbalisty Majkla a záhadné dívky v pruhovaném tričku. Míša, jež oplývá detektivním talentem, nám k tomu řekla víc: "Přišlo mi, že Majkla a Terku dlouho nikde nevidím, a tak jsem pojala podezření (chichotání). Obešla jsem všechny místnosti v domě a nakonec jsem vešla do koupelny v horním patře, kde jsem uviděla, jak Terka sedí na Majklovi." Vidět jejich kopulaci na vlastní oči zřejmě bylo na Míšin citlivý žaludek příliš, neboť se vzápětí rychle odebrala na toaletu a poté říkala, že o tom už nikdy nechce mluvit. 

Dvěma dívkám se splnil sen: setkaly se s Ráďou!

Livča (18) a Tereza (18) jsou stydlivé dívky. O to víc je zaskočilo, když si s nimi jejich idol zašel sám popovídat. "Čtu Ráďův blog každý den, někdy dokonce i dvakrát. Přijde mi to, jako Bible moderního světa," nechala se slyšet Tereza. Livča souhlasí: "Mám taky ráda staré filmy a píšeš hrozně poutavě," řekla Ráďovi s náznakem nachu ve tváři. 

Míšin taneční um odhalen, máme foto!
Míša v průběhu večera střízlivěla ("Zítra se za tohle budu nenávidět.") a zase se opíjela ("Dala bych si trojku s Bolkem."). A v mezičase těchto dvou fází ještě stačila tančit. Sice to nedopadlo dvakrát slavně, ale z fotek můžete vidět, že Míša má nevyvratitelný talent.

Aneta ve vánočním balicím papíru opět provokuje
Na excesy opilého Majkla už jsme si zvykli, ale obvykle tichá a  slušná dívka z Oslavičky to taky umí pořádně rozjet! Na Bolkově party se na půl hodiny kamsi vytratila s Otíkem a když se vrátili, byli oba zabaleni do balicího papíru s vánočním motivem. Bolek se asi letos bude muset spokojit s obyčejnými dárkovými taškami...

Party #2

Vzhledem k tomu, že jsem teprve před chvílí vstával a jsem pořád dost unaven (a to mám odpoledne ještě trénink amerického fotbalu - jsem zvědav, jak to dopadne...), tak se budete muset spokojit jen s několika zážitky a fotografiemi.

Party u Anety v Oslavičce byla jedna z těch, na které se bude vzpomínat ještě za dlouhých zimních večerů. Přijeli jsme v záři sklánějícího se slunce a hostitelka nás přesunula na zahradu, kde jsme jedli různé dobroty, popíjeli cosmopolitan, tequilu sunrise, sangriu a všemožné další kombinace alkoholických a nealkoholických nápojů a mezitím se dohadovali o tom, jakou hru budeme hrát.

Bang? TransEuropa? Ne, to je moc mainstream! Míša XXXXXXXXXXXXXXXXX navrhla, že bychom mohli hrát schovku. Ale tak proč ne. Na zahradě už se tou dobou úplně setmělo, a tak ve prospěch schovávajících se hrála tma a možnost ukrývat se v hávech noci.

Já jsem navíc obdařen skvělou maskovací schopností, takže kolem mě hledající několikrát prošel, aniž by si mě všiml. A já pak vyběhl k pikole jako fantóm, než se vůbec stačil vzpamatovat z toho leknutí.

Poté došlo k bezmála mezinárodnímu incidentu, když se skupinka rebelů zabarikádovala v kuchyni a začala pojídat upečenou pizzu, zatímco my venku jsme přemýšleli, jak se dostat dovnitř. Pavel dokonce vymyslel, že bychom mohli odpojit pojistky, ale k tomu nakonec naštěstí nemuselo dojít, poněvadž se ti vevnitř umoudřili a pustili nás pro zbývající dvě pizzy, z nichž na každého zbyl jeden trojúhelníček.

Ale Karinka řekla ne! Nenápadně jako zkušená kapsářka ukradla jednu pizzu z trouby, když jsme my hladoví byli zaneprázdněni krájením té první. Poté nastalo zmatené hledání viníka. Ovšem Karinčina nepřítomnost ji záhy prozradila.

Tou dobou už Míša XXXXXXXXXXXXX s nafukovacím míčem, XXXXXXXX, když jsme k ní položili list, který pokládala za slimáka, XXXXXXXXXXX, když jsme jí na rameno položili doopravdického slimáka, pokoušela se XXXXXXXXXXX a pak XXXXXXXXXXXX, když předváděla XXXXXXXXXXXX (o XXXXXXXXXXXXX se tu blíže rozepisovat nebudu, protože Míša prohlásila, že jestli se to objeví na mém blogu, tak mě zažaluje u Googlu).

Potom Míša rozhodla, že budeme hrát Městečko Palermo a ona bude vypravěč. To už byla nálada natolik uvolněná, že jsme holce, o které jsme si mezi sebou dosud jenom šeptali, že vypadá jako Scarlett Johansonn, natvrdo začali oslovovat "Scarlett".

No a samozřejmě byla vrah. A všechny nás za to zabila, protože tak prý nevypadá.

Partymetr: 8 z 10 (pár lidí se opilo, byla sangria, ale zase jsme nehráli moc her - těšil jsem se na Bang a TransEuropu). Jak poznamenala hipsterka Monča - to, že Anetina party dopadla tak dobře, zmíníme na jejím pohřbu, protože ten bordel, co tam ráno zbyl, ji dozajista zabil.

Party #1

Sliboval jsem popsání svých zážitků z jednotlivých večírků tohoto týdne. Tak tady je první. 

Party se konala u Pavla a oficiální facebooková pozvánka udávala jako název "Briefing před útokem na Hvězdu smrti", neboť původně měl organizátor v plánu promítat jeden díl Star Wars. K tomu však nakonec nedošlo vinou příliš dobré a chytlavé zábavy.

Nejprve jsme grilovali a konzumovali dobroty, které jsme přinesli (já upekl skořicovojablečnozázvorové cookies) zatímco Míša si hrála s psíkem. Pak jsme jedli lahodné masíčko s medovohořčičným nebo šípkovým dresingem.

Když jsme maso dojedli, přesunuli jsme se ze zahrady do domu, kde jsme hráli Guitar Hero, Band Hero a The Beatles Rock Band. Samozřejmě nastala obvyklá hádka o to, kdo bude zpívat Twist and Shout, A Hard Day's Night a While My Guitar Gently Weeps - objektivně musím říct, že co se xboxových her týče, tak zpívám nejlíp, ale vysvětlujte to někomu...

No a když jsem zrovna nezpíval, tak jsem aspoň hrál videoklipy k daným písním nebo jsem jen tak tančil do rytmu, abych spálil všechny ty kalorie z dobrého jídla. Konverzace byla velice vkusná, duchaplná a veselá.

Partymetr: 7 z 10 (Nikdo se neopil, neválel pod stolem, ani nebyla sangria, takže nemůžu dát plný počet)