Jak Ráďa potkal Bertu

Když jsem v lednu 2012 začal psát tento blog, dal jsem si předsevzetí, že u něj vydržím alespoň rok. To se mi povedlo, a tak jsem ho postupně začal opouštět. Asi to má i něco společného s dospíváním a tím, jak mi přibývají povinnosti.

Každopádně bych se s věrnými čtenáři ještě rád podělil o svou sedmou a zřejmě poslední grotesku Jak Ráďa potkal Bertu. Podle Lukáše Bejčka z Twitteru je to moje nejlepší groteska vůbec. A to mě těší. Říká se, že přestat se má v nejlepším!

Teď svoje zážitky a vzpomínky na natáčení sepisuji a doufám, že se mi do Vánoc podaří napsat biografii. Takové memoáry hvězdy němých filmů. Byla to krásná část mého dosavadního života a až jednou budu starý a vrásčitý, rád si ji prolistuju a připomenu si věci, které bych jinak zapomněl.

O průběhu psaní své autobiografie vás nepravidelně budu informovat!

Očekávané se stalo skutečností! Ráďa v Praze je na YouTube! Podívejte se na veselou grotesku i vy!

Mnoho týdnů namáhavé duševní i tělesné námahy se zhmotnilo v desetiminutové grotesce, kterou filmové ateliéry Radka Blažka zveřejnily právě teď!

Budete se smát humorným situacím, žasnout nad hereckými výkony a nepochybně vás pobaví i cameo jisté osobnosti českého veřejného života...

Ráďa v Praze je moje 6. groteska a dnes máme 6. května 6 hodin večer, ale hvězd v ní najdete víc než 6 - je jich tam víc než na noční obloze!

Anotace: 

Ráďa s Bertou chtějí jet na výlet do Brna, jenže souhrou náhod skončí v Praze. V ulicích hlavního města Ráďu okouzlí půvabná Pražanda, zatímco Berta se seznámí s Ráďovým bratrancem. A co když se do toho všeho ještě připlete kočárek s gumovou panenkou?

Šestá groteska Radka Blažka je podle kritiků ze všech nejlepší. Jako obvykle v ní najdete velkou porci ztřeštěné zábavy, dávku retro atmosféry a víc hvězd než na noční obloze. Prostředí velkoměsta a množství mladých talentů však z filmu činí jedinečný zážitek, který budete chtít prožívat znovu a znovu.

Navíc možná přijde i speciální host...

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".

Ráďa v Praze: 6. května!

Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...

Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 

                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz

Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...

 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...

"Vážně výborná groteska!" 

"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."

"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 

"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 

Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...

Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.

Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.

VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

Ráďova nová groteska? Hvězdné obsazení a Praha!

Z filmových studií Radka Blažka přišla dnes ráno důležitá zpráva. Velký umělec dokončil scénář pro své nové dílo. Němá groteska se podle všech indicií bude odehrávat v Praze a bude hvězdně obsazená.

Radek Blažek nám k tomu řekl: "V nové grotesce uvidíte víc hvězd než na noční obloze!"

Proslýchá se, že kromě něj a Kristýny Hronzové v roli Berty se diváci setkají s několika novými tvářemi ve vedlejších rolích. Jako obvykle lze očekávat ztřeštěnou zápletku a spoustu humoru.

Veselé Vánoce!

Dnes je Štědrý den, což znamená, že si můžete pustit moji novou grotesku. Už se těším. Ne na film, ten už jsem viděl hodněkrát, ale jsem zvědavý na vaše reakce. Když jsem Ráďovy veselé Vánoce promítal na předpremiéře pro štáb, na konci všichni začali tleskat a jásat a byl to ten nejkrásnější zvuk na celém světě.

Byla to taková ta osudová chvilka, o které člověk zpětně napíše do životopisu jako o momentu, kdy se rozhodl stát režisérem/hercem/doplňte si dle libosti. Já sice na hollywoodském nebi zřejmě nikdy nezazářím, ale ta chvilka absolutního štěstí a radosti, kdy v setmělé místnosti zářily černobílé světlo z plazmové obrazovky a úsměvy mých přátel, mi bude vždycky dodávat energii.

Tady je ta groteska...

A teď už ty drby a pikanterie... Věděli jste, že...

• představitelka Berty jednou na natáčení dorazila opilá? Ale ani to nepoznáte, protože je tak schopná herečka, že to umně zamaskovala!
• natočený materiál měl původně téměř 50 minut, ale ve střižně se mi z něj podařilo vypreparovat minut 9
• bylo vystřiženo několik záběrů - například, když Berta říká, že je se svým dortem natolik spokojená, že si plánuje otevřít cukrárnu - bylo z toho krásně vidět, že "ten blázen" tady není pouze Ráďa, ale že si s Bertou nemají moc co vyčítat. Nu tak snad příště...
• šlo o nejdražší výpravu v historii filmových ateliérů Radka Blažka - kuchařská čepice, v níž Ráďa většinu filmu pobíhá, stála 120 Kč!
• úvodní záběr na tančícího Ráďu a Bertu měl původně vypadat jinak, ale Zuzka Prausová (která hraje babičku a pomáhala i jako kameramanka) byla zrovna nemocná, a tak byli tvůrci nuceni improvizovat
• film vznikal přibližně měsíc - od poloviny listopadu do poloviny prosince a převážně o víkendech
• představitelka Berty a představitelka babičky se seznámily teprve při natáčení a od té doby z nich jsou nejlepší kamarádky
• scénář na Ráďovy veselé Vánoce jsem napsal během čtyř dnů už na konci října, měsíc po premiéře Ráďa straší na věži
• sirka, kterou Berta zapaluje svíčku před tím, než jí zaskočí kost v krku, rozhodně neměla vzplát znovu, ale režisér se rozhodl tam záběr ponechat, protože vypadá vtipně
• představitelka Berty naznala, že nejvhodnějším oblečením do venkovních scén, když musí spadnout do sněhu a venku je cca mínus 5 stupňů, je kabát s krátkými rukávy. Pro krásu se musí trpět!

Takže šťastné a veselé!

Plakát na Ráďovy veselé Vánoce!

Jestli jsou Ráďovy veselé Vánoce "zatím nejlepší groteska od Radka Blažka", jak prohlásila herečka Kristýna Hronzová po předpremiéře, zjistíte až za týden. Snad vám posledních 7 dní  ("SEDM dní!!!!" - pamatujete na Kruh?) čekání zkrátí alespoň plakát.

Ten byl zveřejněn dnes, právě týden před oficiálním uvedením pro veřejnost.

Courtesy of Radek Blažek Studios ©

TRAILER: Ráďovy veselé Vánoce

Ano, dámy a pánové, zvěsti byly pravdivé! Po letošních Jarních Ráďovánkách a Ráďa straší na věži filmové studio Radka Blažka rozhodně nezahálelo a včera uveřejnilo trailer na novou grotesku.

Podle důvěryhodných zdrojů měly Ráďovy veselé Vánoce předpremiéru právě včera, ale na internetu bude mít premiéru pro veřejnost až 24. prosince 2012.

O důvod víc, proč se těšit na letošní Vánoce!

VÍME PRVNÍ! Radek Blažek chystá novou grotesku!

Praha (rb) - Radek Blažek (20), tvůrce obskurních němých grotesek, připravuje další krátký film dle vlastního scénáře! Vyplývá to ze záznamů facebookové konverzace, ke kterým se dostala redakce tohoto blogu.

Bližší informace o připravované grotesce zatím nejsou známy, ale z drbů, které kolují ve vyšších kruzích, usuzujeme, že film bude mít vánoční tematiku a premiéra by měla proběhnout právě během vánočních svátků.

Předpokládáme, že v hlavní roli opět uvidíme Radka Blažka a Bertu si zahraje Kristýna Hronzová.

Ohlasy na grotesku

Je čas na trochu sebechvály. Vlastně ne - není to sebechvála, když zveřejníte, co hezkého o vás někdo napsal, že ne?

Počítám, že mou novou grotesku už jste všichni viděli. Po dvou týdnech mám od svých přátel na Facebooku velice pozitivní ohlasy, ale pochvala od někoho úplně cizího svědčí o tom, že přátelé nekecají. Následující mail dostala máma mé herecké partnerky poté, co rozeslala odkazy na Ráďa straší na věži:

Dostalo mě, že v dnešní době natočí někdo - mimochodem docela profesionálním aspektem kamery, v době kdy většina vrstevníků nemá zájem absolutně o nic, intelektuální, nadčasovou, velmi dobře zpracovanou, co do synchronizace hudby i volby ex i interiérů a kostymerie, způsobem který nemůže urazit, absolutně relaxačním, a pokud do obsazení zvolí krásnou dívku, která lahodí oku, nemůže se výsledek setkat s neúspěchem......

Autorem pochvalné ódy je jistý pán, který má pověst puntičkáře, o to víc mě jeho pochvala potěšila. Je hezké slyšet od lidí, že to, co děláte, má smysl. Je to asi jeden z nejhezčích pocitů vůbec. (Hned po převalování se ve vyhřáté posteli.)

Sice by ten pán kromě hereččiny krásy mohl pochválit ještě třeba i můj (podle spolužáka, který amatérsky hraje divadlo) "bezvadný a přirozený" herecký výkon, ale člověk nemůže mít všechno.

Jo a ještě jsem chtěl napsat, že s tím, jaký ohlas měla groteska mezi spolužáky v Praze, vážně uvažuji o něčem jako "Ráďa v Praze" nebo tak něco, protože to taky nabízí spoustu veselých zápletek a mnoho talentovaných lidí, kteří by se mohli podílet na vzniku filmu i jeho propagaci.

Jak jsme natáčeli "Ráďa straší na věži"

Nezapomenutelná babička

Včera jsem sem umístil odkaz na svou novou grotesku a jak jsem slíbil, dnes se budu snažit popsat proces jejího vzniku. Nebyl to proces vůbec snadný, ale zato jsme se při tom ohromně bavili. Ostatně, znáte lepší způsob, jak strávit slunný prodloužený víkend na konci září, než s přáteli a kamerou?

Jak jsem už psal dřív, scénář jsem dopsal začátkem září. To ale neznamená, že bych všechny nápady a vtipy vymýšlel z fleku a sepisoval je do textového editoru. Některé nápady už jsem měl v hlavě delší dobu (třeba ten s děsivým portrétem starého věžníka - mimochodem, veřejně děkuji Anetě Kalouskové za to, že jej tak hrůzně namalovala), jiné jsem dostal při sledování starých grotesek z 20. let.

Ale ani po dopsání jsem ještě nemohl začít natáčet. Jednak byla moje herecká partnerka Kristýna v zámoří a jednak bylo ještě potřeba scénář projít, najít zbytečné scény a nudná místa, aby byla zachována čistá komedie. Protože groteska je esence komedie. A samozřejmě jsem musel všechno zorganizovat - od herců ve vedlejších rolích až po rekvizity. Dokonce jsem naznal, že natáčení mě baví natolik, že mi stojí za to koupit lepší kameru. Už se mi totiž v hlavě líhne scénář vánoční příběh, tak snad jsem "strašením na věži" neskončil.

Porada

28. září jsme se sešli (ještě že máme ten facebook, bez něj by bylo domlouvání a organizování mnohem složitější) na smluveném místě a hned jsme se do toho dali. Řekl jsem si, že když už, tak už. A aby výsledek za něco stál, sehnal jsem i přenosné halogenové svítidlo (díky bohu za něj, nikdy jsem si neuvědomil, že by na věži byla taková tma!) a spoustu prodlužek. Takže to bylo téměř jak na skutečném natáčení.

Ze zákulisí úvodní titulkové sekvence

Jakožto profesionálové už jsme samozřejmě příliš povýšení na to, abychom natáčeli chronologicky, takže jsme začali se scénami na věži, načež jsme se přesunuli do ulic našeho milovaného města, kde jsme natočili záběry odehrávající se venku. Nejvíc nás dostala Zuzka ve velice přesvědčivém kostýmu babičky. Poté nastal logistický přesun směrem k naší rezidenci, kde mě a Kristýnu kamera zvěčnila do úvodní titulkové sekvence. Sice ve výsledné verzi není vidět, že jím meloun, ale myslím, že i jenom moje "jokerovská" ústa vyvolávají úsměv.

Po obědě a vyfocení několika fotek na plakáty jsme se vydali na dlouhou cestu k vyhlédnutému rybníku. To byla asi jediná pasáž filmu, kterou jsme natáčeli chronologicky, protože poslední scéna byla klíčová a bylo by nemožné točit další scény s mokrým oblečením. Jo, není nad koupačku na konci září.

Umělecké foto s vrbou

Po převléknutí a horké sprše jsem se vrhl na stříhání a přitom jsem zjistil, že některé záběry se mi v současné podobě vůbec nelíbí a že pro úplnost jich ještě pár chybí. Proto jsem na další den svolal ještě dotáčení. Jenom já, Kristýna (Berta) a kameramanka Katka (tentokrát nahradila Zdéňu, protože ten byl pryč).

Legendární Bertin pád do rybníka

Sobotní odpoledne jsem strávil u video editoru: skládal jsem záběry za sebe a cítil jsem radost, kdykoliv na sebe plynule navazovaly, vystříhával jsem nepovedené části, chyby, přidával titulky, zrychloval jsem, přidával černobílý efekt, vypínal zvuk (nejvíc jsem se bavil, když průvodkyně namísto výkladu turistům vyprávěla o špagetách její babičky - ještě že to je němý film: vzhledem k tomu, že nikdo neuměl nazpaměť scénář, musel vždycky někdo mimo záběr nahlas předčítat, co se v kterém záběru má dít) a na závěr přidával a stříhal vhodnou hudbu.

A mezitím jsem ještě stihl přes facebook uspořádat slavnostní premiéru. V sobotu večer se tak sešel skoro celý štáb, aby společně zhlédl všechny grotesky - od Rádi a lehátka, až po Strašení na věži, což byl zlatý hřeb. Po promítání fotek jsem ještě grotesku nahrál na YouTube a únavou jsem padl do postele.

Teď už jenom čekám na lajky, počty zhlédnutí, komentáře mých přátel a na telefonát z Hollywoodu.

Ráďa straší na věži

Dnes jen krátce...

Po mnoha probdělých nocích, desítkách potištěných stránkách scénářů a dvou dnech intenzivního poskakování před kamerou je to tady. Moje čtvrtá groteska, nazvaná "Ráďa straší na věži", konečně spatřila bledé světlo internetu. Teď už je jen na ní, aby mi zajistila nehynoucí slávu a davy omdlévajících fanynek.

A ještě pár lákavých fotek ze zákulisí.

Vy si na tomto blogu již brzy budete moci přečíst exkluzivní příběh o tom, jak jsme tento krátký němý film natáčeli. Tak zůstaňte na příjmu!

Jaké klenoty lze najít v antikvariátu

Poslední dobou se ze mě stává homo antiquariatus, neboť jsem kouzlu pražských antikvariátů zcela propadl. Na své poslední výpravě jsem v jednom nejmenovaném (ani rybář neprozrazuje, kde chytá nejlepší ryby!) obchodě se starými knihami našel dvě obří bichle o filmech. A já jsem natolik šlechetný, že se s vámi o část jejich kouzla podělím.

Kolik fotek se vejde na dvě stránky?

První se jmenuje A Pictorial History Of The Silent Screen. Je v angličtině, ale myslím, že by se líbila i těm, kdo anglicky neumí, doslova totiž přetéká fotografiemi herců a hereček němého filmu a předkládá i fotky z nejvýznamnějších filmů této zapomenuté éry.

Má 330 stránek, na nichž autor Daniel Blum pomocí obrázků zaznamenává vývoj němého filmu od úplného počátku až po konec, čili od prvních let 20. století až po rok 1930. Pro milovníky mezititulků a přehnaných gest lahůdka!

Ginger a Fred nesmí chybět!

A druhá je rovněž v angličtině, ale tentokrát už se jistá znalost jazyka Shakespearova hodí. The Movies, jak je totiž 450stránková bible nazvaná, mapuje vývoj hollywoodské kinematografie od špinavých nickelodeonů, v nichž se promítala Velká železniční loupež, až po mladistvé fenomény 50. let - najdete zde kapitoly o Jamesi Deanovi, Marlonu Brandovi i Grace Kelly. A mezitím ještě pasáž o Zrození národa, veselých groteskách z 20. let, muzikálech z let třicátých i dnes již klasických hororech jako je Dracula nebo Frankenstein.

Co všechno dovedl Busby
Berkeley udělat
s pěknými slečnami...

Zatím je to pecka a to jsem teprve u Zrození národa.

Z kapitoly o hororech

Obě knihy jsou z 50. a 60. let, takže končí v 50. letech (to je dobře, protože evropská kinematografie v 60. letech šla do háje a zánik studiového systému v Hollywoodu filmům taky neprospěl) a člověku je trochu i smutno, když si čte, jak Hollywood pořád doufá, že se Grace Kelly ještě z Monaka vrátí natočit nějaké filmy, protože by byla škoda promarnit její talent...

Takže utracených korun nelituji, jenom už přemýšlím, kam si knihy dám, protože moje "police knih o filmech" se začíná rozpínat a hrozí, že brzy anektuje i další části knihovny...

Božská Garbo se vyskytuje na stránkách obou knih.

Můj nádherný svět grotesky

O víkendu jsem s přáteli natáčel grotesku trefně nazvanou "Jarní Ráďovánky". Je to už třetí groteska, co jsem natočil, a pokud mi nedojdou nápady, tak ne poslední.

"Mrtvý žánr", jak se grotesce říká od první poloviny 30. let, totiž v dnešní době amatérské filmařiny může zase ožít. Nevěříte? Že je to nesmysl? Že si už lidé příliš zvykli na barevné a zvukové filmy?

Vůbec ne. Grotesky jsou krátké a svižné - divák je může pohodlně zhlédnout během polední pauzy či u snídaně. Jsou méně náročné na výrobu, nepotřebujete totiž mikrofony ani jiné zvukové aparáty, navíc herce můžete lehce vést přímo během natáčení, aniž by instrukce divák slyšel.

Nadbytek ukřičených (nejen po zvukové, ale i vizuální stránce) filmů taky nutí lidi k hledání alternativy. Král němých grotesek Buster Keaton kdysi o zvukových filmech prohlásil: "Ticho je božské. Vřeští jenom opice." A co je dnes alternativnějšího než němá retro groteska bez zbytečného násilí a závažných problémů? Groteska je (a byla ostatně i před 90 lety) únikovým světem, v němž neplatí běžná pravidla a všechno se dá vyřešit dortem do obličeje.

Proto si myslím, že se ještě dočkáme vzkříšení grotesky jako filmového žánru - oscarový The Artist byla první vlaštovka. Vlastně ne - první vlaštovka byla Ráďa a lehátko už v červenci 2011!

Nutno vidět (nejlépe v artovém kině): The Artist

Jestli můj blog čtete pravidelně, nejspíš už jste četli úvahu o tom, proč si The Artist zaslouží vyhrát Oscara. Ve čtvrtek jsem onen inkriminovaný snímek viděl a namísto pouhého uvažování můžu s klidným svědomím říct, že si zlatého plešouna opravdu zaslouží.

Ve čtvrtek odpoledne jsem si vzpomněl, že teďka někdy Umělec běží v kinech, a tak jsem mrkl na web a zarezervoval jsem si lístek v Biu Oko ještě na tentýž večer. Už dlouho jsem nebyl v obyčejném kině (spíš jsme s kamarády jezdili do multiplexů), a tak mě Bio Oko nadchlo svou uvolněnou atmosférou a osobitostí.

V sále nejsou dvě sedadla stejná a tomu všemu vévodí otevřený kabriolet, v němž se dá sedět jako v té restauraci z Pulp Fiction (s tím rozdílem, že tady v autě nejíte, nýbrž sledujete film - jako v letním kině!). A kromě mě, několika starších dam a sympatických slečen, tam byli samí hipsteři (však to znáte: tlusté brýle, vlasy pečlivě učesané tak, aby vypadaly nedbale, retro svetry, intelektuálně na výši).

Před filmem promítli ještě vtipný kreslený předfilm a už to jelo! Plátno se zmenšilo na poměr 4:3 (protože až  někdy do 50. let, kdy přišly širokoúhlé filmy, to byla norma) a v doprovodu orchestrální hudby naběhly úvodní titulky. Nemá smysl popisovat děj, to už média stokrát omlela (a skoro všechna opomněla, že nápadně připomíná zápletku Zpívání v dešti).

Ale dialogové mezititulky a úžasná hra výrazů tváře a gest diváky střídavě nutila ke smíchu i k smutnému zamyšlení. Ve vedlejší roli mě okouzlil roztomilý pejsek Uggie, který se s groteskností němým filmům objevoval a zase mizel a významně zasáhl do děje.

The Artist mě taky nadchnul výbornou jazzovou hudbou, která více než plně kompenzovala absenci mluvených dialogů.

Tenhle film si pořídím do domácí sbírky, jakmile vyjde. I když té báječné atmosféře velkého plátna se DVD pravděpodobně nevyrovná. Proto vás vybízím, jděte na Umělce do kina, dokud v nich ještě běží!

(A vezměte s sebou třeba i babičku a dědu - pokud máte možnost, tak i prababičku nebo pradědečka - určitě jim to připomene krásu dávno zašlých časů.)

Proč si The Artist zaslouží vyhrát Oscara

Už někdy v polovině listopadu jsem jakožto filmový fanatik (FF) zachytil informaci, že v USA jde do kin jakýsi černobílý a němý film. Shodou okolností jsem strávil léto objevováním němého filmu a posléze jsem si zkusil i jednu němou a černobílou grotesku natočit (kdo jste ji ještě neviděli, hledejte na YouTube Ráďovo rande).

Když jsem se tedy o filmu The Artist dočetl něco víc, bylo to jako by tvůrci dostali stejný nápad jako já. Skoro každý FF má v srdci místečko pro němé filmy a proto jsem často přemýšlel, jaké by to bylo v dnešní době natočit němý film. A s filmem The Artist se můj nápad zhmotnil a všichni od poloviny února máme možnost v českých kinech zjistit, jestli to byl nápad dobrý, nebo špatný. 

Proč si tedy The Artist zaslouží vyhrát Oscara, i když jsem ten film ještě neviděl? 

Protože by jeho úspěch mohl přispět ke vzniku dalších němých filmů (a nejen z minulosti - umění mimiky lze snadno aplikovat i na dnešní život).

Protože by to byl teprve druhý němý film (po Wings z roku 1927) v historii Cen Akademie, který by cenu za nejlepší film získal.

Protože to je něco nového (a přitom starého). Ostatní nominované filmy jsou zvukové a barevné, a ty vyhrávaly více než 80 let.

Protože němé filmy mají nádech tajemnosti a exotiky, i když se nepovedou. Snad to je díky tomu, že herci přehrávají, možná kvůli roztomilým mezititulkům, třeba v tom má prsty i dnes vzácná černobílost, ale pocit, že sedím ve ztemnělé místnosti (kině) a dívám se na němý film mi evokuje scénu ze Sunset Boulevardu. A je to krásná scéna! 

A teď ta zásadní otázka: od 27. února promítá Umělce kino Aero, tak kdo se mnou půjde?