Kapitán Amerika: nejsmutnější Avenger

Do kin se dostalo pokračování megaúspěšného filmu o partě komiksových superhrdinů. O Avengers: Age of Ultron už psali všichni - od Mirky Spáčilové po nejposlednější blogery. Já se ale zaměřím pouze na profil jednoho člena tohoto supertýmu. Na toho s nejsmutnějším osudem.

Kapitán Amerika. Sympatický mladík s pěšinkou ve vlasech a s kostýmem v barvách americké vlajky. Vůbec byste neřekli, že mu už táhne na devadesát. V posledních dnech druhé světové války se totiž při zachraňování světa zřítil do ledových vod a vyloven a rozmrazen byl až o 70 let později.

Zkusme se společně zamyslet nad tím, jak smutný osud Kapitána potkal...

Všichni, koho znal a koho měl rád, už je buďto po smrti, nebo v domově důchodců. Jeho kámoši z války, jeho přítelkyně, jeho rodiče i sousedé. Nemá nikoho. Nikoho, s kým by si popovídal o oblíbených filmech (dnes už to jsou filmy pro pamětníky!), knihách nebo hudbě (jazz a swing už je dnes záležitostí pár fajnšmekrů).

Jeho organismus se sice na 70 let zcela zastavil, ale vývoj společnosti nikoliv. Kapitán Amerika se probudil ve světě, jemuž nerozumí a ani rozumět nemůže. Za 70 let se změnilo skoro všechno - módou počínaje, přes roli žen až po technické vymoženosti.

Steve Rogers, který se později stal Kapitánem Amerikou, byl vychovávaný v hodnotách, které se dnes už zdají staromódní: k vlastenectví, k humanismu, ke slušnému chování a k Bohu. Proti Hitlerovi šel bojovat, aby ochránil ideály svobody a demokracie.

S dnešními lidmi, kteří pro sprosté slovo nejdou daleko a o vlast ani svobodu už se nezajímají, si nemá moc co říct. A proto zákonitě musí vést hrozně osamělý život.

Když jsem druhý díl Avengers viděl v kině, zaujala mě věta, kterou Cap prohodí k Tonymu Starkovi během jedné z mnoha bitek: "Stejně jsem na zítřejší večer neměl nic v plánu."

Není to smutné? Když se pak v závěru Tony Stark odjíždí ve svém luxusním bouráku věnovat svým podnikatelským záležitostem a manželce, Kapitán Amerika zůstává na základně mezi vojáky, aby je pomáhal cvičit.

Armáda je totiž to jediné, čemu rozumí a co se za 70 let jeho zmrazení nezměnilo. Všichni ostatní Avengeři mají svoje životy, Kapitán Amerika má jenom ostatní Avengery.

Když se přátel ptám, kdo je jejich nejoblíbenější Avenger, většina zpravidla odpoví Iron Man, Černá vdova nebo Thor. Pro mě to je ale Kapitán Amerika. Částečně mi je toho muže z jiné doby líto, částečně ho ale obdivuju. Našemu novému světu se totiž snaží porozumět, jak nejlépe dovede, a naopak mladší kolegové z týmu se mohou naučit mnohé od něj a od jeho "staromódního" vychování.

Myslím, že by Starka nezabilo, kdyby Kapitána Ameriku občas vzal na projížďku v některém svém krásném autě!

(Toto zamyšlení bylo psáno na základě filmového zobrazení Kapitána Ameriky, v komiksech to s tím pádem do moře a probuzením o 70 let později nejspíš bylo trochu jinak.)

Avengers splnili očekávání na sto procent

Psal se květen roku 2012 a celý svět šílel po Avengers, komiksových superhrdinech ze šedesátých let. Až to jednou budeme vyprávět našim potomkům, nesmíme jim zapomenout říct, že nešlo o žádné průměrné retro ani hloupý akčňák. Avengers jsou totiž chytrým filmem, který tvůrci pojali se sympatickým nadhledem - komiksové médium je ostatně na jisté nadsázce postavené.

Nejslabší částí Avengers je lehce matoucí začátek, který diváka bez jakéhokoliv úvodu mrští do děje a nechá ho pár minut tápat. Kdo je zloduch a kdo superhrdina? Co mají znamenat všechny ty složité vědecké názvy?

Scénář je naštěstí napsán velice dobře, takže po úvodní sekvenci nás zavede přímo k jednotlivým superhrdinům, na nichž úspěch filmu z velké části stojí. Hlavním motivem totiž není boj za záchranu Země, nýbrž spolupráce několika silných (a zcela rozdílných) osobností.

Tony Stark neboli Iron Man symbolizuje dnešní dobu více než kterýkoliv jiný z ústřední šestice. Je sobecký, arogantní a nafoukaný. I přesto si ho ale oblíbíte - všechno bere s nadhledem, vtipkuje a je jakýmsi neposedným elementem, v jádru dítětem, které miluje svoje hračky.

Steve Rogers neboli Kapitán Amerika je naproti tomu zástupcem "staromódních" ideálů jako je čest, vlastenectví a skromnost. Coby voják je zvyklý poslouchat a nezpochybňuje tak rozkazy svých nadřízených. Hrdina v kostýmu s hvězdami a pruhy koneckonců pochází ze 40. let, kdy zamrzl do ledovce a náhlé rozmrazení v 21. století pro něj je šokem.V dnešní době se cítí být vetřelcem a pramení z toho spousta úsměvných situací.

"Steve! Podívej se na motor, co s ním je!" 
"Zřejmě funguje na elektřinu..."

Thor je polobůh z jiného světa, který oplývá nadpřirozenou silou a má bratra Lokiho, který je ve filmu hlavním padouchem.


"Jak to o něm mluvíš? Loki je můj bratr!"
"Zabil osmdesát lidí!"
"Je adoptovaný..."

Bruce Banner je oproti předešlé trojici alfasamců jenom slabým, nervózním a roztěkaným vědcem s křehkými brýlemi na nose. Když se však rozzuří, změní se v zelené monstrum Hulka, které nekontrolovatelně ničí vše, co mu přijde do cesty.

Nataša Romanova neboli Černá vdova je jedinou ženskou silou v týmu Avengerů, ale jako dáma se rozhodně nechová. Mnohem blíž má k zákeřnému pavoukovi, jehož jméno si vypůjčila. Zároveň však trpí určitými traumaty z minulosti, které týmu rozhodně nepomáhají.

Ke skupince se později ještě připojí skvělý lučištník Hawkeye, ale už si určitě dovedete představit, jak mezi silnými individui, z nichž každý má své silné a slabé stránky, bude obtížně probíhat spolupráce. Režisér Joss Whedon využil své zkušenosti z práce na Buffy, přemožitelce upírů, kde v hlavních rolích taky vystupovaly rozdílné silné osobnosti. Snad proto se film nerozsype jako domeček z karet, nýbrž funguje a všechno do sebe zapadá.

A rozhodně neškodí humor. Jak už jsem zmiňoval v úvodu, komiks je médium postavené na určité nadsázce, což si tvůrci uvědomovali. Film proto neberou příliš vážně, žertují, staví hrdiny do roztodivných situací, ovšem vždy je to ku prospěchu věci. Film díky tomu nevyznívá pateticky a klišovitě "superhrdinsky".

O skvělých hercích jsem se už zmiňoval v jednom z předchozích příspěvků, takže to nebudu dál rozvádět. Snad už jenom dodám, že film splnil všechna moje očekávání na sto procent (řekl bych sto dvacet, ale znělo by to jako zpráva o pětiletce) a doporučuji ho i lidem, kteří se o komiksy příliš nezajímají, leč mají rádi kvalitní film a dobrou zábavu.