Hořící keř: ať žije HBO!

Česká HBO dokázala, že je mnohem lepší než Česká televize. Zatímco veřejnoprávní ČT, kterou platíme z daní, se zmůže na 3+1 s Miroslavem Donutilem, AZ Kvíz nebo Banánové rybičky, soukromá stanice se rozhodla najmout zkušenou režisérku Agnieszku Holland a zpracovat těžké téma české historie.

Výsledek? Hořící keř. S hodnocením 91 % momentálně 53. nejlepší seriál podle ČSFD. Trojice osmdesátiminutových epizod popisující důsledky upálení Jana Palacha na českou společnost konce 60. let.

Hořící keř HBO přišel na 100 milionů korun, ale stojí za to. Nejenže je vizuálně krásný (šedesátá léta sluší všem!), zajímavě zpracovaný ve chvílích, kdy se dokumentární záběry stírají s těmi filmovými, ale ten příběh je tak silný a krásně podaný, že mu porozumí i lidé, kteří českou historii neznají.

Ostatně, HBO Hořící keř plánuje uvést i v dalších zemích, v nichž stanice vysílá. 

Hořící keř mě utvrdil ve dvou názorech.

1. Komunisti byli - a jsou! - největší stvůry, které kdy kráčely po povrchu Země.

2. Soukromé je vždycky lepší než veřejnoprávní. Myslím, že Hořící keř je nejlepší výtvor české kinematografie od Hotelu Modrá hvězda (Nataša Gollová, Oldřich Nový, Adina Mandlová a Slunečnice, co každý den, otáčí se za sluncem!). Reprezentoval by Česko na zahraničních festivalech mnohem líp než Ve stínu, Čtyři slunce nebo Alois Nebel dohromady.

Pokud chcete tajit dech, uronit pár slz (např. scéna, kdy dav studentů sundá bustu Lenina a nahradí ji Palachovou posmrtnou maskou je ohromně silná) a přesunout se do neklidných časů sovětské okupace, revoltujících studentů a všeobecné paranoiy, můžete, i když HBO nemáte. Vedení stanice se totiž rozhodlo první díl zveřejnit na stránkách HBO GO zdarma.

Takže už dodám jen: ať žije HBO! Má můj obdiv, respekt a nového věrného fanouška.

Karolína Peake: schopná žena v neschopné straně

Krásná Karolína...

Připravte se, tohle je nejkontroverznější článek, který se na tomhle blogu dosud objevil. Chystám se totiž obhajovat Karolínu Peake, neustále kritizovanou místopředsedkyni vlády.

Spousta lidí chudinku Karolínu nemá ráda. Já jsem si ji ale za ty roky, co se objevuje na televizních obrazovkách a na stránkách novin a časopisů, celkem oblíbil (a ne, nejde o žádnou verzi stockholmského syndromu!).

Karolína Peake

• je sympatická, dobře vypadá a umí se oblékat - zrovna nedávno jsem ji sledoval v televizi a jejímu vzhledu jsem nemohl nic vytknout. Má souměrný obličej, který v televizi vypadá dobře, vždy hezky upravené vlasy, slušivé šaty a nějaký jednoduchý doplněk typu perlového náhrdelníku. A nepotí se.

Chudáka Karolínu nikdo nemá rád...

• umí mluvit, mluví k věci - opět si vezmu za příklad její vystoupení v živém (!) vysílání ČT. Karolína má příjemný hlas, hovoří stručně, jasně a srozumitelně, neutíká od tématu ani nekličkuje, jako to s oblibou činí jiní politici.

• zřejmě má nějaký mediální trénink - těchto věcí si všímám, a tak jsem si všiml, že neuhýbá pohledem, dívá se zpříma do kamery (to je mimochodem dost těžké a občas s tím mají problémy i novináři), prostě radost sledovat.

Spolu s M. Němcovou patří mezi nejlepší
české političky

• zastává pořád stejné názory - i když se část Věcí veřejných rozhodla zařadit k levicové opozici, aby se zavděčila veřejnosti, Karolína Peake od začátku zastává a obhajuje stejné hodnoty a stejnou politiku, jako když nastupovala do úřadu před dvěma a půl lety. I za cenu toho, že se rozejde se svými přáteli (Bárta, Klasnová, John) a její popularita u veřejnosti klesne. A to chce charakter!

Vím, že většina lidí se mnou nebude souhlasit, ale myslím, že historie dá Karolíně za pravdu a ukáže, že jde o schopnou ženu a výbornou političku, která se bohužel zapletla s pochybným projektem Věcí veřejných. Doufám, že z politiky jen tak nezmizí, protože takovéto ženy - a co ženy, lidi obecně! - česká politika potřebuje!

Kde stojíš, Brigitte?

Spolužák a kamarád Matouš na svém blogu uveřejnil článek o exitu významných Francouzů do Ruska. Kromě Depardieua zmiňuje i symbol šedesátých let, legendární Brigitte Bardot. Ta dnes již neohromuje zjevem, jako spíš politickými názory. Ale stojí vlastně napravo, či nalevo?

Takže si to shrňme. 

Blondýna s výraznýma očima i na stará kolena bojuje proti islamizaci Francie, brojí proti stavbě mešit a hlásá jasně protipřistěhovaleckou politiku. Dokonce za své názory už musela několikrát zaplatit vysokou pokutu. V 60. letech jako jedna z mála tehdejších hereček podporovala Charlese de Gaulla a v nedávných prezidentských volbách volila nacionalistku Le Penovou. Napsala i kontroverzní "Dopis mé ztracené Francii," v němž popisuje svou nelibost nad tím, jak se z kdysi prosperujícího státu stává útočiště přistěhovalcům z Afriky a Arábie. 

Tímhle bychom Brigitte mohli zařadit do pravé části politického spektra.

Na druhou stranu kritizovala Sarah Palin, republikánskou guvernérku Aljašky, za její postoj ke zbraním, globálnímu oteplování a nedostatečnou ochranu ledních medvědů. Ano, Bardotka má ráda zvířátka. Možná víc než lidi. Nemám jí to za zlé, ale mou snahu o její zařazení do nějakého politického proudu to značně komplikuje. Radikální ekologičtí aktivisté stojí zpravidla nalevo.

Takže jak to uzavřeme? 

No asi nijak. Brigitte Bardot je pořád stejně záhadná, jako byla v 60. letech. Neměli bychom zapomínat na její přínos světové kinematografii ani na to, že bez ní by tvář světa dnes byla jiná. A každý člověk má právo na výstřelky. Važme si toho, že po světě pořád ještě chodí taková legenda.

Salut!

OKAMURA je český MAO!

Prezidentský kandidát Tomio Okamura se nám pěkně vybarvil. Bohužel do červena. Na svém blogu na iDnes napsal, že komunismus je nejdemokratičtější a nejúžasnější systém ze všech a v rámci zoufalého shánění hlasů začal také podporovat KSČM.

Připravte se! Jestli se Okamura stane
prezidentem, podobné plakáty
 budou všude!

Podle článku na iDnes, který blog hezky shrnuje, se "český Mao" také pustil do kritiky války ve Vietnamu. Kdy se přihlásí k učení Marxe, Engelse a velkého Stalina, zatím není jisté. Čekám, kdy si nechá narůst knír po vzoru svého idolu.

"Požádal jsem v minulosti o podporu také KSČM a jejich voliče a žádat ji budu oficiálně a veřejně znovu. Nechci rozdělovat, chci spojovat." -- Tomio Okamura

Zda bude spojovat Českou republiku s KLDR nebo pouze KSČM s ČSSD se mi doposud nepodařilo zjistit. 

Na internetu už se však nahromadila slušná řádka reakcí.

"Pokusy o ideální společnost, tak jak je vykresluje pan Okamura, jsou velmi nebezpečné, protože končí totalitou a násilím," napsal na Twitter Karel Schwarzenberg (ten skutečný), Okamurův soupeř v prezidentské volbě.

Sportovní komentátor Jaromír Bosák jako obvykle nešel pro slovo daleko a twítnul, "ať jde /Okamura/ kandidovat na prezidenta v KLDR, tam mu to budou žrát..."

Já bych jenom doplnil, že to je asi tak jediné, co tam lidi budou moci "žrát."

Okamura se svými velkými ideologickými vzory v pozadí.

Dopady Maovy "kulturní revoluce" a Kim Čong Ilovy vlády se zapsaly do světových dějin písmem stejně krvavým jako ideologie, již Okamura tolik oslavuje. 

Tomio Okamura má s nechvalně proslulým Mao Tse Tungem kromě rasy a politických názorů také společné to, že napsal knížku. Nejspíš tajně sní, že se ji jednou budou lidi povinně učit nazpaměť jako Maovu Rudou knížku, jejíž nejznámější věta zní: "Každý komunista si musí uvědomit, že veškerá moc pochází z pušky."

Vážně se ještě najde někdo, kdo chce tuto podivnou osobu volit za prezidenta České republiky?

Česko by potřebovalo senátora McCarthyho

Nejdřív zčervenal Liberecký kraj, teď se rudá barva na politické mapě rozšířila i na kraj Ústecký. Česká republika na podzim nejspíš po 20 letech opět přivítá komunisty na vysokých politických postech. Rudá hrozba je zpátky a zrovna v nejcitlivější chvíli.

Současná vláda je totiž sice oficiálně pravicová, ale všichni víme, jak je to doopravdy (na druhou stranu nevím, jaká lepší koalice z posledních voleb mohla vzejít) a prezidentu Klausovi zanedlouho vyprší mandát. Většinu politických funkci v zemi tak v roce 2013 bude ovládat levice. Občas si říkám, že konec světa v roce 2012 přece jenom přijde, jenom možná dřív než v prosinci.

Někteří lidé tvrdí, že 21. 12. nemá přijít konec světa, nýbrž jenom globální změna. Tak nějak tajně doufám, že až začnou ožívat zombies, tak by z mrtvých mohl vstát i senátor Joseph McCarthy a očistit Českou republiku a Evropu od všech komunistů.

Chce se mi až křičet: jako vážně, lidi? Za většinu problémů, které tahle země má, může 40 let diktatury "proletariátu" a vy ji chcete zpátky? Omlouvám se všem pravidelným čtenářům, protože věřím, že mezi nimi žádní komunisti nejsou, ale tak nějak doufám, že se mi i tímhle chabým šplouchnutím ve vlnách internetu podaří rudou hrozbu zpomalit.

Nedávno jsem na Aktuálně četl porovnání hospodaření současných hejtmanů: zlepšilo současné vedení za čtyři roky situaci ve vašem kraji? Na mé rodné Vysočině socialistický hejtman Běhounek situaci dokonce ještě zhoršil! A přesto má dle všech průzkumů velice vysokou šanci na znovuzvolení.

Prostě ať se na mě všemožní ochránci lidských práv nezlobí, ale lidé neustále dokazují, jak hloupí i navzdory všem technickým vymoženostem a zdrojům informací jsou. A nejhorší je, že zhoršují život i nám, inteligentní menšině. Aristoteles měl pravdu, když tvrdil, že demokracie není ideální, protože většina je chudá a hloupá a nechrání tak zájmy bohatých a chytrých.

Political Animals: i politici jsou jen lidi

Jsou politici dravá a bezcitná zvířata? Většina Čechů bezmyšlenkovitě odpoví, že ano. Já popřemýšlím.

Během dvou dnů jsem totiž zhlédnul všech 6 dílů amerického seriálu Political Animals (nenechte se odradit nízkým hodnocením, český divák americkou politiku zpravidla nechápe...). Sigourney Weaver v hlavní roli ukazuje, že i washingtonská smetánka jsou jenom chybující lidé.

Filmy a seriály ze zákulisí vysoké politiky mám velice rád, snad proto, že se o politiku zajímám a rád sním o tom, jaké by to bylo být prezidentem nebo aspoň premiérem.

V současné době chová většina naší společnosti k politikům nedůvěru. Na naší kulturní scéně totiž chybí pořad, který by státní představitele ukazoval v lidském světle. Vlastně tady chybí jakýkoliv pořad s trochu inteligentním námětem a ambicí být trochu víc než jen výplň prostoru mezi reklamními bloky. Jistě, talk show Jana Krause je bezva, ale je to zoufale málo. Chtělo by to film nebo seriál z vysoké politiky, který by stejně jako Political Animals ukazoval rodinu premiéra, nebo jednoho z českých ministrů. Bez všech okras. O tom, jaký zhoubný vliv má politická kariéra na rodinný život, o vztazích politiků a novinářů, o vztazích ve Strakově akademii/Pražském hradě/Kramářově vile...

Poslední takový pokus v českých zemích byla romantická komedie Přítelkyně pana ministra v roce 1940. Od té doby (72 let!) se politickým tématům zdejší umělci vyhýbají. Je jasné proč. Komunistická totalita politiku lidem znechutila a současní komunismem načichlí představitelé nejsou o moc lepší. Ale když už tu jednou demokracii máme, měli bychom si uvědomovat, jak křehká je. A jak je vlastně ohromně zajímavá. 

Asi jdu psát scénář...

Krvavý Stalin

Dneska ve fitku na ČT 24 běžel informační proužek se zprávou, že v Bratislavě kdosi polil sochu Stalina červenou barvu. V první chvíli jsem se divil, jak to, že mají u Slováků sochy diktátorů, ale pak jsem si řekl, že když pojmenovávají ulice po představitelích Slovenského štátu (za druhé světové války satelitu třetí říše), možné je tam už všechno.

Později jsem si zjistil, že jde o nevhodně umístěnou součást výstavy socialistického realismu.

No ale mnohem důležitější otázka je, zda je to zločin.

Stalin měl rád červenou barvu.

Nepochybně měl na svědomí smrt milionů lidí - dokonce několikrát víc než Hitler.

Je tedy špatně, že si to někdo uvědomil a upozornil na nebezpečí komunismu ve 21. století?


Stejně jako když před pár lety kdosi podobně ozdobil sídlo KSČM v pražské ulici Politických vězňů, si myslím, že ne. Díky těmhle "pachatelům" si uvědomuji, že to s naší společností ještě není tak špatné.


Sami historici umění tvrdí, že socialistický realismus není uměním, nýbrž propagačním kýčem. Beru to tak, že sochu diktátora plechovka rudé barvy jenom trochu vylepšila.

Řecká tragédie - deus ex machina funguje jen v divadle

Nad Řeckem už více než rok visí Damoklův meč, tamějším obyvatelům to však zřejmě nevadí. Dokonce se rozhodli začít nařezávat provaz, na němž čepel visí. Jak jinak si vysvětlit úspěch extremistů z obou stran politického spektra o víkendových volbách?

Zemi, kde se zrodila demokracie, nyní hrozí její oslabení. Ve volbách totiž slavily úspěch především strany, které odmítají potřebnost škrtů a staví se do opozice vůči Evropské unii. Nacionalistická strana Zlatý úsvit, jejíž symbol připomíná svastiku a lídr diktátora, sice na politické mapě oficiálně stojí výrazně vpravo, ale v protievropské, protiimigrantské a rozhazovačné politice si může klidně podat ruce s ultralevicovou Syrizou. Ne nadarmo se říká, že kdo jde pořád víc a víc doprava, se nakonec objeví nalevo (a naopak).

Syriza hlasitě odmítá nejen šetření, ale také jakékoliv hospodářské reformy, které by pomohly zvýšit konkurenceschopnost a omezit pověstnou řeckou byrokracii. Naopak mlčí v otázce boje s korupcí ve státní správě. Jediné řešení, které radikální levice nabízí, je zvýšení daní bohatým, odmítnout splácet státní dluhy a uměle zvýšit zaměstnanost vytvořením nových pracovních míst ve veřejném sektoru.

Zhýčkaní Řekové si neuvědomují, že pokud neuvolní sešněrovaný trh, nezavedou reformy a neseškrtají přebujelý sociální stát, skončí ve vlnách zapomnění řeky Styx, neboť se už nenajde nikdo, kdo by jim ještě byl ochoten pomoci. A král Midas, jehož dotek mění všechno v ryzí zlato, nejspíš nepřijde.

Roli rozmazleného dítěte, jenž z plna hrdla řve, když ho starostlivá maminka chce vzít k doktorovi, umí Řecko hrát dobře. Socialistický princip Deus ex machina (v tomto případě vlastně spíš Europa ex machina), který počítá s tím, že se vždycky nakonec objeví pomoc shůry, ale funguje pouze na jevišti. Ve skutečném světě se za všechno platí.

(Psáno pro čtrnáctideník studentů FSV UK Fleš)

Aby nás ten smích brzy nepřešel...

„Horší to už být nemůže!“ „V příštích volbách budu volit komunisty.“ „Tahle vláda ničí naši zemi, příšernější jsme ještě neměli.“

V úterý si vláda prožila horké chvilky v boji o přežití. A ze škodolibých příspěvků na diskusních fórech, blozích a stránkách novin vyplynulo, jak nízkou podporu veřejnosti má Petr Nečas se svou partou. Ačkoliv jde o kabinet vzešlý z demokratických voleb, jehož představitelé předem upozorňovali na nutnost škrtů, Čechy chuť k reformám, zdá se, přešla.

Zásluhy na tom má nejmenší koaliční strana Věci veřejné, která předvádí, že i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo. „Veverky“ už rok střídavě vyceňují zoubky, honí se za vlastní oháňkou a přeskakují z větve na větev ve snaze zachránit si nenapravitelně pošramocenou pověst. Neuvědomují si, že nejlepší by pro všechny bylo, kdyby si našly útulnou díru, v níž by mohly tiše chcípnout.

Naštvaní voliči však na druhé straně netuší, co by znamenalo jisté vítězství levice v předčasných volbách. Oranžoví a rudí by přeochotně spojili síly a na jedno volební období udělali z České republiky socialistický ráj. Bohuslav Sobotka ostatně oznámil, že plánuje zrušit většinu reforem a znevýhodnit podnikatele a firmy. Obávám se, že důsledkem plánovaného ráje by bylo peklo, jako už tolikrát v historii.

Třebaže současná vláda není perfektní (nevěřím, že by nekonečné zvyšování daní něčemu pomohlo), mohli bychom na ni za pár let vzpomínat s láskou.


Psáno pro studentský čtrnáctideník Fleš, pochváleno docentkou Barborou Osvaldovou.

Holešovská výzva vyzývá k puči!

Přišla krize. Donutila politiky šetřit a podniky propouštět. Lidi pocítili lehčí peněženky, nemůžou si dovolit tolik věcí jako před krizí. Do toho všeho přišla inflace a ceny rostou. Pak se objeví někdo, kdo řekne, že to všechno změní: že vymění politiky, zastaví zdražování... Změní režim.

Takhle se ve 30. letech dostal v Německu k moci jistý malíř krajinek. 

Podobnost se současnou Holešovskou výzvou není jenom čistě náhodná. Obě situace jsou si podobné víc, než se může zdát. A jsou taky stejně nebezpečné. Ohrožují totiž existenci naší křehké demokracie.

Jak Hitler před 80 lety, tak taxikář, disident a voják dnes těží z nespokojenosti lidí, kteří nějak pocítili důsledky krize a zdražování. Nemyslete si, já - odpůrce všech daní ať už přímých či v DPH - taky nejsem zrovna dvakrát nadšen stoupajícími cenami. Ale nehodlám kvůli tomu žádat "demontáž starého režimu - demisi vlády, prezidenta, výměnu zkorumpovaných politiků a státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků atd.". Víte jak se taky říká takovéhle náhlé výměně státního aparátu? PUČ.

Ostatně jejich program je tak plný duh, kytiček a srdíček, že jistě bude tak snadno uskutečnitelný jako komunistický manifest. Jinak řečeno: ideály to jsou bezpochyby vznešené, ale jimi se komunisti i nacisti zastřešovali taky.

Holešovská výzva už blíže nespecifikuje, jak chce oddělit zkorumpované politiky od těch nezkorumpovaných - mám podezření, že komunisty by tam organizátoři velice rádi ponechali, neboť ti ještě mají zkušenosti s řízením totalitního státu. Čtěme dál:

"Po demisi vlády ustavit nepolitickou vládu z osobností těšících se všeobecné důvěře." Aha, takže Jágr jako ministr školství, Gott jako ministr kultury a "Máňo, to je ta holka, co hraje v Ordinaciii!" jako ministryně zdravotnictví. A ještě něco: nepolitická vláda? Není to trochu oxymoron? Já měl doteď za to, že vládnutí a řízení státu se jiným slovem říká politika.

"Omezit moc politických stran, uzákonit referendum." Moc politických stran omezili už komunisti po druhé světové válce, říkalo se tomu tehdy Košický vládní program. A jestli si tvůrci pod pojmem "uzákonit referendum" představují, že lidi jsou natolik inteligentní, že na otázku "jste pro zvýšení daní, abychom zachránili Českou republiku před osudem jižanských států?" odpoví "Ano," tak jde o trojici naivních idealistů.

"Po abdikaci V. Klause si zvolit přímou volbou prezidenta z kandidátů navržených lidmi." Ehm, tomu se říká přímá volba a pokud to podepíše prezident, tak jeho nástupce budeme volit a moci i navrhovat všichni už za rok (ať už je to dobře, či ne).

"Zahájit nápravu všech oblastí našeho života." Tohle je tak neurčitá fráze, že se pod ní může skrývat cokoliv: od genocidy nepohodlných menšin až po znárodňování. 

Současná vláda není dokonalá, ale dokonalá vláda neexistuje - vždycky je někdo nespokojen. Jde o demokraticky zvolenou vládu, která se snaží seč může o seškrtání výdajů (že občas škrtá jinde, než by měla, je věc jiná). A řešením není "demontovat starý režim", nýbrž svobodně a demokraticky zvolit v příštích volbách strany nové a nezatížené skandály a ukázat tak svoji nespokojenost. Na nedostatek kandidátů si stěžovat nemůžete a např. Strana svobodných občanů má sympatický program.