Moje současná posedlost: EMMA SMETANA

Ano, kvůli ní se dívám na Televizní noviny na Nově...

Její krása mě donutila i k básnické tvorbě:

Líbí se vám Emma Smetana? Nebo dáváte přednost divoké Makové panence Anetě Savarové?

RÁĎA SKLÁDÁ POKLONU! Holešovická verze Tří mušketýrů je nabroušená jako kord

Do divadla příliš často nechodím. Vinu na tom zřejmě nesou hrůzná představení povinně absolvovaná v rámci školní docházky. Jenže když jednu z hlavních rolí hraje spolužák a navíc slyšíte ze všech stran jenom chválu, přece si to nenecháte ujít!

S Terezou Pleskačovou (její blog můžete navštívit zde) jsme tedy ve čtvrtek vyrazili do Holešovic.

D'Artagnan a Aramis

"Už na to jdu podruhé. Napoprvé jsem se smála deset minut v kuse. Byla jsem z toho v kulturní extázi," sdělila mi Terka, která je na rozdíl ode mne v divadle pečená vařená, a tak jejímu doporučení v tomto ohledu důvěřuji.

Divadelní spolek Ty-já-tr Načerno zpracoval Dumasův román Tři mušketýři jako komedii. Sice se to na první pohled může zdát nezvyklé, ale ta nezvyklost dává hře šmrnc a kouzlo.

Například když na konci dojde k sérii omylů, které jako by vypadly z mých oblíbených screwballových komedií z 30. let, nebo chytré využití silného moravského přízvuku coby nářečí Gaskoňců. Publikum (v čele se mnou) se smálo i u výborně využité hudby, slovních hříček a úmyslných anachronismů.

Ten typ humoru mi je blízký. Kdyby jej využil nějaký filmový režisér, mohl by pozvednout českou kinematografii nad odpad typu Martin a Venuše.

ŽEBŘÍČEK TOP 5 POSTAV

5. Ten týpek, co hraje na piano a přitom obličejem dokáže popsat, co se zrovna děje na scéně (má výrazové prostředky herců z němých filmů a vypadá jako Doctor Who).

4. Aramis (můj spolužák Martin. Věděl jsem, že hraje divadlo, ale nikdy bych neřekl, že zvládne hrát a u toho ještě tančit a zpívat.)

3. Rochefort (vášnivý padouch, z kterého si ostatní postavy dělaly legraci a využívaly ho. Bylo mi ho líto a zároveň jsem se mu musel smát.)

2. Anna Rakouská, královna francouzská (postava s výbornými dialogy, zamiloval jsem se do ní i z předposlední řady.)

1. Kardinál Richelieu (perfektně napsaná role hmyzího záporáka, který se nakonec dočká zaslouženého znemožnění. Herec do role vložil něco z necitelného upíra Nosferatu a něco z Bustera Keatona, komika s kamennou tváří. Všechny jeho scény byly geniální.)

Jo a nesmím zapomenout na úžasně hloupé slečny na dvoře lorda Buckinghama.

Současná česká filmová "elita" by v souboji kvalit proti mladým hercům z Ty-já-tru byla znemožněna jako kardinál Richelieu. Některé tváře, které jsem v jevišti okem amatérského režiséra zahlédl, bohové prostě stvořili pro stříbrné plátno. Hned bych je obsadil do svého plánovaného muzikálu (o pražských hipsterech - hlavní song bude opěvovat pestrobarevné kalhoty).

Víte jak filmové hvězdy vždycky sní o tom, že dobudou i divadelní prkna? Při sledování hry mě napadlo, že bych si hrozně chtěl vyzkoušet postavit se před živé publikum, jenže pak jsem si vzpomněl, jaké mám při každém natáčení problémy s textem, a rychle mě to přešlo.

Podle programu se budou další Tři mušketýři hrát ve středu 10. dubna. Důrazně doporučuji. Tři mušketýři vás odzbrojí vtipem!

Bulvárek. Protože pikantností není nikdy dost!

Nedávno jsme se se spolužáky shodli, že trocha bulváru nikdy nikomu neublížila. Snažím se pravidelně sledovat Super.cz, TMZ.com a pár dalších stránek, abych nepřišel o várku drbů ze showbusinessu.

Český bulvár je s Ivetou a Ornellou tak trapný, že ho sleduji jen s největším sebezapřením. Oproti tomu žhavá šeptanda z Hollywoodu a intelektuálních salónů newyorských mi vždy zaručeně zvednou náladu a pobaví mě v dobrém slova smyslu.

A co nám přinesl poslední týden?

• Potíže v ráji? Snoubenci Miley Cyrus a Liam Hemsworth se vzájemně podvádějí! Liam, který ztvárnil friendzonovaného lovce Hurikána v Hunger Games, ve skutečném životě zřejmě zjistil, že má na víc než na hvězdičku Disney Channelu. Byl spatřen v autě s blonďatou kráskou January Jones, již můžete znát ze seriálu Mad Men. Nutno podotknout, že mezi January a Liamem je přibližně patnáctiletý věkový rozdíl... Miley si to nenechala líbit a oplatila krasavci Liamovi stejnou mincí - paparazzi ji zachytili v autě se záhadným mužem. Navíc už nenosí snubní prsten! Dočkáme se vůbec pohádkové svatby?

Liamova volba: January, nebo Miley?

• S Justinem Bieberem to jde z kopce! Od té doby, co idola dívčích srdcí objektivy fotografů zachytily při kouření marihuany, JB začíná lindsaylohanovatět. Jeden bujarý večírek (a mrtvý křeček - nezapomeňte na aférku s křečkem!) střídá další, teen babes loví ve svém novém rolls royci a pravidelně přejíždí novináře. Před pár dny dokonce Justin zkolaboval přímo na pódiu, následně vynadal fotografům a pak zrušil koncert v Portugalsku. Takhle se chová profesionál?

Justin a Lindsay: podobnost čistě náhodná?

• Taylor Swift se brání: chodila jsem jenom se dvěma chlapci. Kdo říká něco jiného, shoří v pekle! Country zpěvačce, jejíž songy už nejsou country (ale za to má krásné dlouhé nohy), už došla trpělivost s vtipálky, kteří si berou do úst její neschopnost udržet si vztah déle než týden. Po ostrém útoku Tiny Fey na předávání Zlatých glóbů (Tina Fey nechvalně proslula svou nepovedenou parodií aljašské guvernérky Sarah Palin) Taylor Swift řekla, že ženy jako Tina, které se vysmívají jiným ženám, shoří v pekle. Moderátorka totiž zpěvačku nařkla z toho, že od roku 2010 chodila s 36 osobami mužského pohlaví. Taylor Swift tvrdí, že za poslední tři roky měla pouze 2 vztahy.

Taylor Swift: Chcete mě?

• Nad Tatrou sa blýsklo, s Yvettou to třísklo! Já vím, psal jsem, že český bulvár moc nemusím. Ovšem úžasný titulek na Blesk.cz mě rozesmál takřka k slzám. Krom toho tam najdete výborné video, jak Blanarovičová spadne na zem, když se pokouší otočit kormidlem. K popukání! Nic nemá veřejnost raději než ztrapněné celebrity...

"Aj dont lájk Zemana, betr iz... Obama!" zpívá šílená dívčina a prozrazuje svoje telefonní číslo

Sodoma Gomora pro uši! 

Poté, co jsem si myslel, že už nemůže být nic horší než PatCrycheer se svým letním "hitem" Praha-ha hlavní město zábavy a novější Metrix Steel s podobně odpadním Hejtrs v rohu, mě o opaku přesvědčila Nicky Tučková, která se všem rozhodla sdělit, že hledá bohatého chlapce.

Na hledání vhodné partie jistě není nic špatného, jde ovšem o způsob, jakým to podává. I Allen Ginsberg by Nicky Tučkové záviděl její Kvílení. Blondýnka anglicky s příšerným českým přízvukem ve svém díle Rich Boy "zpívá", že není děvka, že chce být jenom bohatá, "tak dělejte chlapci, pojďte si pro mě." 

Když jsem si to pustil poprvé, uzemnila mě už první větou: "Aj vana bí lajk Agáta...Hanychová..." Ale to není poslední perla. Po rozjímání o tom, jak je roztomilá, následuje šokující upřímná zpověď ve formě "aj hef bik tits end aj lajk politiks" (=vlastním velká prsa a mám ráda politiky), ovšem pozor, Nicky nás nezapomene upozornit, že ne všichni politici splňují její představy: "Aj dont lájk Zemana, betr iz... Obama!"

To vše doplňuje videoklip, v němž se penězchtivá slečna válí s fénem po podlaze, prochází se Prahou v doprovodu kamarádek, sedí sama v kavárně a elegantně se svíjí u stromu v promrzlém parku (zřejmě v domnění, že na svého vysněného prince narazí právě u toalet pražských bezdomovců).

Chcete ji? Pak zavolejte na 602948160, což je číslo, které Nicky zazpívá přímo v textu - "Dysis maj foun - sixoutunajn four!"- a zakončí sexy zakvílením - "ejtvansixouououuuuu".

A teď mě omluvte, jdu si na uklidnění pustit Harlem Shake. Navzdory tomu, co jsem zde nedávno psal, působí oproti Rich Boyi Nicky Tučkové jako Mozart. I když pokud slečna Tučková pouze trolluje a teď si někde mne ruce, pak klobouk dolů. Zajistila si slušnou fanouškovskou základnu pro své další aktivity.

Každopádně myslím, že pro dnešek toho internetu stačilo.

Bojíte se vzpoury robotů? Nemusíte, už nastala!

Při mé nedávné cestě autobusem ze školy domů se mi stala zvláštní věc. Jako obvykle jsem z tašky vytáhl sluchátka a chtěl jsem si pustit hudbu. Jenže na displeji mého smartphonu se objevil červený vykřičník doprovázený nápisem MÁLO MÍSTA NA KARTĚ, VYMAŽTE PROSÍM PŘEBYTEČNÁ DATA.

"Jak to?" zabručel jsem. Ráno totiž přehrávání hudby fungovalo bez problémů a od té doby jsem s mobilem nic nedělal. No, co se dá dělat, pomyslel jsem rezignovaně a otevřel fotogalerii s tím, že vymažu pár fotek. Jenže ouha! Na displeji se objevila tatáž chybová hláška.

Mobil mě nutil vymazat přebytečná data a přitom mě k nim odmítal pustit! Bezděčně jsem si přitom vzpomněl na knihu Robokalypsa, kterou jsem nedávno četl...

Spisovatel (mimochodem uznávaný odborník na robotiku) Daniel H. Wilson v ní realisticky vykresluje neveselou budoucnost, v níž se stroje vzbouří proti lidem. Zhýčkané lidstvo, tedy respektive pouze ta menšina, které se nějakým způsobem podaří uniknout smrti, je nucena bojovat o přežití v divočině. Bez elektřiny, bez mobilů, bez teplé vody. Odkázáni pouze sami na sebe a své přirozené pudy a instinkty.

A přitom to všechno začalo tak nenápadně... Vojenský robot neuposlechne příkaz, robotická milenka ublíží svému milenci, panenka začne nabádat dcerku protiroboticky zaměřené kongresmanky...

"Kongresmanka Perezová se plete. Tvoje hračky jsou živé, Mathildo. A chceme si hrát. Proto musíš moc poprosit maminku, ať přijede domů na vysvědčení. Aby si s námi mohla hrát."

Strašidelné, že ano? Skoro jako můj zážitek se vzpurným mobilem. A můj mobil zatím ještě netvrdí, že lidstvo naší planetě škodí, jako to hlásá Archos, vůdce vzbouřených robotů v knize.

Málokdo si však uvědomuje, že robokalypsa už vlastně nastala. Lidé jsou na svých elektronických hračkách natolik závislí, že automaticky poslouchají jejich příkazy.

Aktualizuj! 
Sdílej! 
Restartuj! 
Nabij mě! 


Mám pocit, že už jsme dospěli do takové fáze, že místo toho, aby udělátka sloužila nám, sloužíme my jim.

Že je tematika lidské závislosti na moderních technologiích aktuální, potvrzuje i filmová verze Robokalypsy, kterou na premiéru v roce 2014 připravuje božský Steven Spielberg. Ve skupince přeživších bojovníků proti robotům uvidíme Chrise Hemswortha (Thor) nebo Anne Hathaway (Temný rytíř povstal, Deník princezny).

Uvidíme, zda film ještě uvidíme, nebo nás do té doby stroje vyhubí... I když neztrácejme naději. V Robokalypse se nakonec ukáže, že navzdory křehkému obalu z masa a kostí se v lidech skrývá něco, co nedokáže napodobit sebelepší počítač.

Ohlasy na grotesku

Je čas na trochu sebechvály. Vlastně ne - není to sebechvála, když zveřejníte, co hezkého o vás někdo napsal, že ne?

Počítám, že mou novou grotesku už jste všichni viděli. Po dvou týdnech mám od svých přátel na Facebooku velice pozitivní ohlasy, ale pochvala od někoho úplně cizího svědčí o tom, že přátelé nekecají. Následující mail dostala máma mé herecké partnerky poté, co rozeslala odkazy na Ráďa straší na věži:

Dostalo mě, že v dnešní době natočí někdo - mimochodem docela profesionálním aspektem kamery, v době kdy většina vrstevníků nemá zájem absolutně o nic, intelektuální, nadčasovou, velmi dobře zpracovanou, co do synchronizace hudby i volby ex i interiérů a kostymerie, způsobem který nemůže urazit, absolutně relaxačním, a pokud do obsazení zvolí krásnou dívku, která lahodí oku, nemůže se výsledek setkat s neúspěchem......

Autorem pochvalné ódy je jistý pán, který má pověst puntičkáře, o to víc mě jeho pochvala potěšila. Je hezké slyšet od lidí, že to, co děláte, má smysl. Je to asi jeden z nejhezčích pocitů vůbec. (Hned po převalování se ve vyhřáté posteli.)

Sice by ten pán kromě hereččiny krásy mohl pochválit ještě třeba i můj (podle spolužáka, který amatérsky hraje divadlo) "bezvadný a přirozený" herecký výkon, ale člověk nemůže mít všechno.

Jo a ještě jsem chtěl napsat, že s tím, jaký ohlas měla groteska mezi spolužáky v Praze, vážně uvažuji o něčem jako "Ráďa v Praze" nebo tak něco, protože to taky nabízí spoustu veselých zápletek a mnoho talentovaných lidí, kteří by se mohli podílet na vzniku filmu i jeho propagaci.

Logika cestujících v pražské MHD

Do Prahy jsem sice přišel před necelým rokem, ale za tu dobu už jsem stihl vypozorovat nelogické nebo přinejmenším dosti zvláštní chování cestujících pražské hromadné dopravy. Možná se tak nechovají pouze lidé v Praze, ale i v jiných českých městech, to já ovšem nevím, poněvadž jsem ve svém rodném městě měl všechno kousek a tudíž jsem se tamějším páchnoucím autobusům mohl vyhnout.

Těchhle pár zvláštností mě každodenně bije do očí nejvíc...

• Draní se ke dveřím už o zastávku dřív a následné nadávání řidiči, že "mu to moc cuká". Toho jsem se stal svědkem zrovna včera. Především starší dámy mají potřebu zvedat se ze sedadla o zastávku dřív, aby náhodou nezůstaly uvězněny vevnitř - oká, chápu. Ale v tom případě potom nemají co nadávat řidiči. Kdyby se zvedly až se ozve název příslušné zastávky, žádné prudké brzdění by ani nepocítily.
• Mačkání tlačítka pro otevření dveří zvenku, i když někdo vystupuje. Ne, já stojím u dveří asi proto, abych se na vás venku mohl dívat... 
• Mačkání tlačítka pro otevření dveří, i když nesvítí. V metru může tlačítko pro otevření dveří zeleně svítit, což znamená "zmáčkni mě, když chceš vystupovat", nebo nemusí svítit vůbec ve významu "nemačkej mě, stejně se otevřu." Myslíte, že to někdo respektuje? Nikoliv. Lidé prostě milují, když můžou mačkat tlačítka.
• Na dvojsedačce si sedat blíž ke dveřím, aby se náhodou nikdo nemohl posadit na to druhé volné místo. Tohle je spíš projev sobectví než nelogického chování. Každý cestující se totiž třese nedočkavostí, aby se mohl kolem vašich nohou protahovat na volné sedátko u okýnka.

Drazí spolucestující, zamyslete se nad tím, prosím!

V 82 letech zemřel původní designér Star Wars

Ralph McQuarrie (1929 - 2012) byl ve svém oboru výjimkou. Ve filmovém průmyslu je to zpravidla režisér, scenárista a hlavní herecké osazenstvo, kdo slízne všechnu smetanu. Jméno Ralph McQuarrie však již od 70. let probouzí ve fanoušcích galaxie daleko, předaleko odtud různé asociace.


Byl to právě McQuarrie, kdo navrhoval vzhled planet, architekturu jednotlivých vesmírných kultur, design robotů a ladné tvary vesmírných lodí, stejně jako ďábelskou masku Dartha Vadera. Inspirací mu byly staré filmy (původní design C-3PO se nápadně podobá robotce z Metropolis Fritze Langa), všední výjevy obohacené o prvek mimořádnosti - město v oblacích - i tradice (černá maska Dartha Vadera připomíná masky afrických civilizací, černá barva v naší kultuře znázorňuje zlo a smrt).

Design původní trilogie Star Wars je dodnes rozpoznatelný díky utopistickému stylu 70. let, kdy lidé ještě optimisticky věřili, že ještě během života zažijí sci-fi. Kolonizace měsíce a cesta ke hvězdám a dalším dobrodružstvím nikdy nebyla tak blízko jako tehdy.

Ralph McQuarrie po sobě zanechal úžasný vesmír, který díky filmům a knihám z prostředí Lucasových Hvězdných válek stále existuje a neustále se rozvíjí.

Nechť odpočívá v pokoji ve světech, které pomáhal stvořit...

Nákres bitvy se světelnými meči

Neurčitý nákres Dartha Vadera zřejmě v Oblačném městě

Umělcova představa Tatooinu

Jak McQuarrie viděl měsíc Yavinu

Můj osobní favorit: přenádherné Oblačné město

Design droidů připomínal roboty ze starých sci-fi filmů

"Blesk není mediální odpad", aneb tak pravil Šafr

V prvním dni letního semestru k nám na přednášku zavítal bývalý šéfredaktor Reflexu a současný šéfredaktor Blesku Pavel Šafr. Hned na úvod nám řekl, že nekonfliktní lidi bez názoru a bez nepřátel nikdy ničeho nedokážou. Jak nám během prvních pár minut došlo, opravdu se tímto pravidlem řídí. Je sebevědomý, věří si, jde si tvrdě za svým cílem a to spousta lidí nemá ráda.

V kontroverzní osobnosti pana Šafra je něco, co vás přiměje buďto ho svým způsobem obdivovat, nebo se stavět vůči němu do opozice.

Na naší přednášce jsem byl zřejmě jeden z mála těch, kdo patří do té první skupiny. Pavlu Šafrovi je vytýkána bulvarizace médií a nejspíš na tom i něco bude, ale zvedl čtenost Reflexu o 10 tisíc výtisků týdně. Udělal z něj výrazný časopis s názorem a originálním pohledem na společnost.

Novou tvář chce dát i Blesku. Zavedl prý přísnou politiku "zákazu výmyslů" a mnoho redaktorů již za psaní lží přísně potrestal. Snaží se z nejčtenějšího českého deníku udělat bulvár ve stylu Bild nebo Daily Mirror, nebo The Sun, více zaměřený na politiku a události než na celebrity. 

Na závěr jsme si také popovídali o tom, jak je společnost (nejen ta česká) svým způsobem pokrytecká, neboť všichni říkají,  že bulvár nečtou a přitom mají dokonalý přehled o všech skandálech celebrit. O tomhle už jsem přemýšlel dřív.


Přednáška pana Šafra každopádně byla zajímavá, protože mi přinesla nový náhled na bulvarizaci médií a díky osobitosti přednášejícího si z ní nejspíš i hodně zapamatuji.