Zemřela Esther Williams: hvězda muzikálů, která za sebou udělala vlny

6. června v 91 letech zemřela plavkyně a hvězda technicolorových aquamuzikálů 40. a 50. let Esther Williams. Jejími nejznámějšími filmy jsou Neptunova dcera (1949) a Million Dollar Mermaid (1952).

Esther Williams strávila bezmála 20 let své kariéry ve stáji studia MGM, kde využila své plavecké schopnosti k různým tanečním a plaveckým vystoupením ve stylu akvabel, aby se nakonec uchýlila k Universalu, kde už její úspěchy nebyly tak velké.

Na přelomu 50. a 60. let podstoupila experimentální psychoterapii pomocí LSD a velice si ji pochvalovala, což způsobilo ohromný poprask.

Letos poslední hvězdy klasického Hollywoodu vymírají jako po dešti (Deanna Durbin, Celeste Holm, v Česku Eva Gerová). Pro více žijících legend navštivte můj příspěvek o hvězdách stříbrného plátna, které pamatují víc než učebnice filmové historie.

Esther Williams byla nebezpečná!

Hollywoodská hvězda Deanna Durbin zemřela v 91 letech

Když jsem na tomto blogu před rokem psal o legendách klasického Hollywoodu, které jsou doposud mezi námi, Deannu Durbin jsem opomněl. Není v Česku tolik známá (ačkoliv za první republiky se u nás její filmy promítaly), ale v USA se její úspěch v lehkých muzikálech a komediích během krátké kariéry v letech 1936 až 1947 let dal srovnat s úspěchy Shirley Temple či Judy Garland.

V roce 1936 dělala konkurz na hlas Sněhurky v Disneyho připravovaném animovaném filmu, ale podle Walta měla příliš dospělý hlas, a tak roli nedostala.

Deanna Durbin se narodila 4. prosince 1921 a zemřela před několika dny (rodina neupřesnila datum ani příčinu úmrtí) ve věku 91 let.

Byla oblíbenou herečkou Anne Frankové, Winstona Churchilla i Benita Mussoliniho. V roce 1938 spolu s Mickeym Rooneym (ten je o rok starší a dosud hraje!) získala Oscara pro mladé talenty.

V roce 1947 se Deanna stala nejlépe placenou ženou v Hollywoodu, ale ten největší úspěch už měla za sebou. S tím, jak dospěla, chtěla od komedií a muzikálů přejít k dramatu a vážnějším rolím, jenže divákům se to nelíbilo a filmy neměly takový úspěch, jaký si Deanna představovala.

Podobně jako v případě Shirley Temple, i jí publikum odmítlo prominout, že vyrostla. Deanna proto v pouhých 26 letech ukončila kariéru a zbytek života strávila částečně ve Francii, částečně ve Spojených státech. Třikrát se vdala a vyhýbala se světlům reflektorů téměř stejně důsledně jako Greta Garbo. Rozhovory poskytovala pouze výjimečně.

Deanna Durbin ovšem ukázala, že ačkoliv dětská hvězda nemusí zvládnout přechod k vážnějším rolím, může žít dlouhý a spokojený život...

Kniha, kterou stojí za to přečíst: Hvězdy nám nepřály

„Jenom jedna věc je horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou.“ Tahle věta jako by charakterizovala bestseller Johna Greena Hvězdy nám nepřály. V Americe kniha o lásce dvou mladých lidí postižených zhoubnou nemocí získala nejen ocenění kritiků, ale taky přízeň čtenářů, jelikož umí rozesmát i rozplakat zároveň. Nyní konečně přichází do Česka.

Šestnáctiletá Hazel a o dva roky starší Augustus se seznámí na setkání rakovinou onemocnělých dětí. A přestože jim hvězdy nepřály, zamilují se do sebe. "Jako když člověk usíná. Nejprve pomalu. A pak najednou docela," abych citoval autora.

John Green umí ze čtenářů vyždímat emoce, ale křivdil bych mu, kdybych napsal, že jde o laciný kýč. Kdepak! Dílo je napsané velice citlivě a promyšleně. 

Zasloužený úspěch přišel teprve poté, co na svém Twitteru a Facebooku rozjel zajímavou reklamní kampaň. Slíbil, že vlastnoručně podepíše každou knihu, kterou si čtenáři koupí v předprodeji. Nakonec musel podepsat přes 150 000 výtisků knihy. Lidé navíc své podepsané výtisky sdíleli na sociálních sítích a autora v nich označovali, čímž se to šířilo dál a dál. Takový byl o knihu zájem.

The Fault In Our Stars, jak se dílo jmenuje v originálu, si vysloužilo kladné recenze v The New York Times i časopisu Time a teď i na mém blogu. V Česku vychází v pátek 1. března, tak utíkejte pro svůj výtisk, třeba se potkáme ve frontě!

Přináším exkluzivní ukázku!

Augustus Walters řídil příšerně. Ať se rozjížděl nebo zastavoval, vždycky to hrozně ŠKUBLO. Pokaždé, když šlápl na brzdu, hodilo mě to do pásu jeho toyoty SUV, a když šlápl na plyn, málem mi to zlomilo vaz. Byla bych asi nervózní – koneckonců, seděla jsem v autě s cizím klukem, jela jsem k němu domů a dost nepříjemně jsem si uvědomovala, že moje potíže s plícemi by mi dost zkomplikovaly odrážení nevítaných pokusů o důvěrnosti – jenže on řídil tak neuvěřitelně špatně, že jsem nedokázala myslet na nic jiného.

Asi kilometr nebo dva jsme napjatě mlčeli. Pak Augustus řekl: „Třikrát jsem neudělal řidičák.“

„Ale nepovídej.“

Zasmál se a kývl. „To víš, v protéze nemáš cit, a řídit levou jsem se nikdy nenaučil. Doktoři tvrdili, že většina lidí po amputaci řídí bez problémů, jenže… já zkrátka ne. Když jsem šel počtvrté na testy, vypadalo to asi nějak takhle.“ Půl kilometru před námi se rozsvítila červená. Augustus dupl na brzdu, takže jsem zase skončila v trojúhelníkovém objetí bezpečnostních pásů. „Promiň. Já se fakt snažím šlapat na to jemně, přísahám. Prostě když ta zkouška skončila, byl jsem přesvědčený, že jsem to zas neudělal, ale instruktor povídá: ‚Jezdíte sice nepříjemně, ale technicky nebezpečné to není.‘“ „Tak s tím bych si dovolila nesouhlasit,“ prohlásila jsem. „Spíš bych měla podezření na úlitbu rakovině.“ Úlitba rakovině jsou různé drobnosti, které nemocné děti dostávají a ty zdravé ne: podepsané fotky od sportovních hvězd, přimhouřené oči nad neodevzdanými úkoly, nezasloužené řidičáky a tak podobně.“

V 85 letech zemřela Patti Page

Populární zpěvačka 50. let, jejíž hity jako Tennessee Waltz a How Much Is That Doggie In The Window dobyly americkou hitparádu, zemřela na Nový rok ve věku 85 let.

Do hudebního průmyslu se Patti Page dostala už v roce 1947, když jí bylo pouhých 20 let. Největší úspěch však zažila v roce 1950 s hitem Tennessee Waltz, který stát Tennessee pojal za symbol (v hitparádě jej překonal jediný šlágr - nesmrtelné White Christmas od Binga Crosbyho).

V roce 1953 prodala další miliony elpíček se svou skladbou How Much Is That Doggie In The Window. To je asi nejlepší píseň o psech všech dob!

Zahrála si vedlejší role ve filmech s Burtem Lancasterem a Kim Novak. Grammy dostala až v roce 1999, po více než 50 letech vystupování.

Poslední léta Patti Page strávila ve své kalifornské rezidenci a ani v pokročilém věku nepřestala veřejně vystupovat - pravidelně vyprodávala menší koncerty ve Spojených státech a Kanadě.

50 let od smrti Marilyn Monroe

Před padesáti lety Marilyn Monroe, blonďatá hvězda a zřejmě největší sexuální symbol v dějinách, prožívala poslední den svého života. Během něj se jí podařilo stát se kultem, vzorem i bohyní a podle časopisu Forbes je třetí nejvýdělečnější mrtvou celebritou (po Michaelu Jacksonovi a Elvisu Presleyovi).

Marilyn, jak ji zná každý 

Jméno Marilyn Monroe dodnes pomáhá prodávat trička, kosmetiku, knihy, filmy, seriály a dárkové předměty jako plakáty, hrnečky, propisky atd. V mnoha ohledech je dnes mnohem známější a populárnější než ve své době. V 50. a 60. letech totiž diváci preferovali střízlivější Elizabeth Taylor. Ta si za role mohla klidně diktovat honoráře ve výši několika milionů dolarů, zatímco Marilyn pokládaná za "hloupou blondýnku" zpravidla nedostala víc než pár desítek tisíc.

Marilyn netradičně s J. Joycem

Ona stereotypizace dámě spojované s Chanelem no.5 škodila nejen v profesním, ale i osobním životě. Monroe měla pocit, že nemůže naplno ukázat svůj herecký potenciál, a proto začala užívat drogy a další nebezpečné látky, které ji 5. srpna 1962 zabily.

Navzdory tomu, že existují důkazy Marilynina vysokého IQ, si většina lidí stále při vyslovení jejího jména vysloví onu rozjuchanou blondýnku s provokativním postojem či pohledem. Snad proto, že skutečně ženské rysy v době unisexilizace málokterá žena umí nosit. 

Připomeňte si dnes úspěchy MM zhlédnutím některého z jejích filmů. Někdo to rád horké, Slaměný vdovec nebo Páni mají radši blondýnky jsou dodnes skvělé. 

A uvidíte. Za padesát let lidé nebudou vzpomínat na Lady Gagu nebo Megan Fox. Symbolem klasické ženské krásy vždycky bude Marilyn.

Celeste Holm zemřela ve věku 95 let

Milovníci starých filmů, smutněte. V 95 letech zemřela divadelní a filmová hvězda Celeste Holm. 

U filmu se objevila v druhé polovině 40. let ve vedlejších rolích třeba ve filmu Džentlemanská dohoda s Gregory Peckem. Ovšem teprve v 50. letech se plně objevil její dramatický i komediální talent, když hrála s Bette Davis v dramatu Vše o Evě a s Frankem Sinatrou a Grace Kelly v muzikálu Z nóbl společnosti.

Je smutné se dívat, jak hollywoodské legendy odcházejí jedna po druhé. Naštěstí ve filmovém médiu budou věčně mladé vždycky.

Pro Sindy

Sindy. Sinďucha. Sinďouch. Potvora. Psík. Psiskoň. Pejsek. Mrcha. Miláček. Medvěd. Zvířena. Zvíře. Zvířátko. Pišťucha.

Měla jsi spoustu jmen, ale byla jsi jenom jedna. 

Narodila ses 11. září 1998. To datum o tři roky později dostane úplně nový význam, ale já ho doteď mám spojené hlavně s tvými narozeninami. Dostali jsme tě od máminy kolegyně za lahev Becherovky a když jsi mi na zpáteční cestě z tvé rodné vesnice coby malé klubíčko leželo na klíně, měli jsme za to, že budeš dělat společnost osamělému pradědovi Pepovi. Jenže praděda Pepa v té době už měl skoro devadesát let a ty jsi mu svou tvrdohlavostí a neposlušností nejspíš působila víc starostí než užitku.

Paličatost, divokost a jistý nadhled vůči pravidlům sis ale zachovala až do konce. Stejně jako chuť k jídlu. Doteď si přesně vybavuji tu vůni psí konzervy, jimiž jsme tě jako štěně krmili. A jak jsme s mámou ohřívali misku s mlíkem a vždycky ti pár kapek zůstalo na čumáku. Táta se tě jednou pokoušel zbavit mlsného jazýčku cibulí - vyčetl v moudrých knihách, že psa odnaučíte škemrání o jídlo tím, že mu dáte cibuli. Jenže tebe chuť nepřešla. Cibuli jsi zblajzla, olízla ses a chtěla jsi další.

Možná ta chuť k jídlu i k životu tě udržela naživu tak dlouho. Přežila jsi všechny psy v sousedství, své kamarády i nepřátele. Bezmála 14 psích let je v přepočtu asi 98 let lidských. I přes ten úctyhodný věk sis však zachovávala určitou vitalitu a teprve posledních pár měsíců tě začala bolet záda v závislosti na počasí. Začali jsme ti říkat "psí stařeno" a "psí babičko".

Napadá mě, že jsme vlastně nikdy pořádně nezjistili, co jsi vlastně za rasu. Vždycky jsme říkali "něco jako dalmatin skřížený s loveckým ohařem." Na to, že jsi byla lovecký pes, jsi ale měla dost svých neuróz a fobií. Bála ses traktorů, rachomejtlí a ohňostrojů a bouřek - za bouřlivých nocí jsem u tebe strávil nejednu hodinu a hladil jsem tě a drbal za ušima a poslouchal tvoje vyděšené pískání. Protože jinak jsi hupala po předsíni a drápala na vchodové dveře. Tyhle strachy naštěstí zmizely spolu s tím, jak jsi postupně ohluchla, zato další se prohlubovaly, jako charakteristické rysy u lidí.

Tvými dalšími nešvary bylo vytí na sanitku, hasiče a policajty, kteří se sirénami projížděli okolo našeho domu a věčné soupeření s páníčkem o to, kdo bude rozhrabávat záhony na zahradě (chudák magnólie se z tvých nájezdů nejspíš nikdy nevzpamatuje a panička teprve teď konečně bude moct vysázet slunečnice a konopí, které jsi s chutí okusovala a okusovala, až z nich zbyl jenom stonek).

Ale to jsou všechno věci, na které bude člověk s odstupem času pohlížet s úsměvem. Stejně jako na tu noc, kdy jsem se asi o půl jedné ráno vrátil z Německa a tys mě jako jediná přišla přivítat, jak ses naučila vykusovat meloun tak, že z něj zbyla jenom zelená slupka, jak jsme se tě poprvé a naposled pokoušeli umýt ve vaně, nebo jak sis krátila dlouhé chvíle přeskakováním plotu a utíkáním do města k babičce, která ti vždycky dala spoustu piškotů a kosti z masa (dodnes si říkám, že je zázrak, že tě cestou nic nepřejelo, ale kdosi prý tátovi říkal, že tě viděl ukázkově přejít po přechodu). A ještě bylo vtipné, jak naši vyhráli na mysliveckém plese divočáka a tys druhý den ráno opatrně přistupovala ke kufru a když jsme ho otevřeli, ustoupila jsi dva kroky dozadu a nevěřícně jsi vytřeštila oči.

Před rokem jsi se stala filmovou hvězdou, když jsi skvěle ztvárnila roli "povalujícího se a dívajícího se psa" v mé první grotesce - scéna v 1:45.

A jsem rád, žes do psího nebe, kde budeš od rána do večera skotačit a okusovat kosti s Rin Tin Tinem, Idefixem, 101 dalmatiny, Lassie, Lady, Trampem a dalšími kamarády, odešla sama, bez pomoci veterináře nebo náklaďáku, což se už v dnešní době téměř nevidí.

A táta bude moct po letech čekání konečně nechat vyměnit ty vchodové dveře...

Sindy (11. září 1998 - 9. července 2012)