Hořící keř: ať žije HBO!

Česká HBO dokázala, že je mnohem lepší než Česká televize. Zatímco veřejnoprávní ČT, kterou platíme z daní, se zmůže na 3+1 s Miroslavem Donutilem, AZ Kvíz nebo Banánové rybičky, soukromá stanice se rozhodla najmout zkušenou režisérku Agnieszku Holland a zpracovat těžké téma české historie.

Výsledek? Hořící keř. S hodnocením 91 % momentálně 53. nejlepší seriál podle ČSFD. Trojice osmdesátiminutových epizod popisující důsledky upálení Jana Palacha na českou společnost konce 60. let.

Hořící keř HBO přišel na 100 milionů korun, ale stojí za to. Nejenže je vizuálně krásný (šedesátá léta sluší všem!), zajímavě zpracovaný ve chvílích, kdy se dokumentární záběry stírají s těmi filmovými, ale ten příběh je tak silný a krásně podaný, že mu porozumí i lidé, kteří českou historii neznají.

Ostatně, HBO Hořící keř plánuje uvést i v dalších zemích, v nichž stanice vysílá. 

Hořící keř mě utvrdil ve dvou názorech.

1. Komunisti byli - a jsou! - největší stvůry, které kdy kráčely po povrchu Země.

2. Soukromé je vždycky lepší než veřejnoprávní. Myslím, že Hořící keř je nejlepší výtvor české kinematografie od Hotelu Modrá hvězda (Nataša Gollová, Oldřich Nový, Adina Mandlová a Slunečnice, co každý den, otáčí se za sluncem!). Reprezentoval by Česko na zahraničních festivalech mnohem líp než Ve stínu, Čtyři slunce nebo Alois Nebel dohromady.

Pokud chcete tajit dech, uronit pár slz (např. scéna, kdy dav studentů sundá bustu Lenina a nahradí ji Palachovou posmrtnou maskou je ohromně silná) a přesunout se do neklidných časů sovětské okupace, revoltujících studentů a všeobecné paranoiy, můžete, i když HBO nemáte. Vedení stanice se totiž rozhodlo první díl zveřejnit na stránkách HBO GO zdarma.

Takže už dodám jen: ať žije HBO! Má můj obdiv, respekt a nového věrného fanouška.

Bojíte se vzpoury robotů? Nemusíte, už nastala!

Při mé nedávné cestě autobusem ze školy domů se mi stala zvláštní věc. Jako obvykle jsem z tašky vytáhl sluchátka a chtěl jsem si pustit hudbu. Jenže na displeji mého smartphonu se objevil červený vykřičník doprovázený nápisem MÁLO MÍSTA NA KARTĚ, VYMAŽTE PROSÍM PŘEBYTEČNÁ DATA.

"Jak to?" zabručel jsem. Ráno totiž přehrávání hudby fungovalo bez problémů a od té doby jsem s mobilem nic nedělal. No, co se dá dělat, pomyslel jsem rezignovaně a otevřel fotogalerii s tím, že vymažu pár fotek. Jenže ouha! Na displeji se objevila tatáž chybová hláška.

Mobil mě nutil vymazat přebytečná data a přitom mě k nim odmítal pustit! Bezděčně jsem si přitom vzpomněl na knihu Robokalypsa, kterou jsem nedávno četl...

Spisovatel (mimochodem uznávaný odborník na robotiku) Daniel H. Wilson v ní realisticky vykresluje neveselou budoucnost, v níž se stroje vzbouří proti lidem. Zhýčkané lidstvo, tedy respektive pouze ta menšina, které se nějakým způsobem podaří uniknout smrti, je nucena bojovat o přežití v divočině. Bez elektřiny, bez mobilů, bez teplé vody. Odkázáni pouze sami na sebe a své přirozené pudy a instinkty.

A přitom to všechno začalo tak nenápadně... Vojenský robot neuposlechne příkaz, robotická milenka ublíží svému milenci, panenka začne nabádat dcerku protiroboticky zaměřené kongresmanky...

"Kongresmanka Perezová se plete. Tvoje hračky jsou živé, Mathildo. A chceme si hrát. Proto musíš moc poprosit maminku, ať přijede domů na vysvědčení. Aby si s námi mohla hrát."

Strašidelné, že ano? Skoro jako můj zážitek se vzpurným mobilem. A můj mobil zatím ještě netvrdí, že lidstvo naší planetě škodí, jako to hlásá Archos, vůdce vzbouřených robotů v knize.

Málokdo si však uvědomuje, že robokalypsa už vlastně nastala. Lidé jsou na svých elektronických hračkách natolik závislí, že automaticky poslouchají jejich příkazy.

Aktualizuj! 
Sdílej! 
Restartuj! 
Nabij mě! 


Mám pocit, že už jsme dospěli do takové fáze, že místo toho, aby udělátka sloužila nám, sloužíme my jim.

Že je tematika lidské závislosti na moderních technologiích aktuální, potvrzuje i filmová verze Robokalypsy, kterou na premiéru v roce 2014 připravuje božský Steven Spielberg. Ve skupince přeživších bojovníků proti robotům uvidíme Chrise Hemswortha (Thor) nebo Anne Hathaway (Temný rytíř povstal, Deník princezny).

Uvidíme, zda film ještě uvidíme, nebo nás do té doby stroje vyhubí... I když neztrácejme naději. V Robokalypse se nakonec ukáže, že navzdory křehkému obalu z masa a kostí se v lidech skrývá něco, co nedokáže napodobit sebelepší počítač.

Film, který chci vidět - Gangster Squad

Pokud se pohybujete v nějakém větším městě, dost možná vás zaujaly ty plakáty... Vzhledem k tomu, že Gangster Squad je stylizovaný do noirové gangsterky ve stylu 30. nebo 40. let, i ty krásné plakáty mají své opodstatnění. A povedly se! Moc!

Konkrétně nejvíc se mi líbí tenhle. 

Ryana Goslinga a Emmu Stone v grafickém studiu přejeli nějakým retro filtrem, díky němuž mi připomínají obálky starých filmových časopisů, jaké mám doma... Takové ty, u kterých člověk neví, jestli je to fotka nebo malba.

Film má poměrně dobré kritiky a já ho chci vidět už kvůli té atmosféře, stylu a Emmě Stone.

Jo a kdyby tohle četl někdo, kdo pracuje v kině, a ten plakát nahoře by mi mohl sehnat, nechte mi tady komentář a domluvíme se!

Úžasní The Lettermen

Víte jak hrozně miluju 50. a 60. léta? Tak jsem našel kapelu, která má všechny songy v tom báječně nostalgickém, romantickém duchu. The Lettermen. Využívali (a využívají, protože podle toho, co jsem našel, pořád ještě existují) pěvecký systém mnohohlasů, kytaru a výsledek je zajímavý mnohohlasý doo wop. 

Romantická When I Fall In Love...

Cover staré klasiky - I'll Be Seeing You - všimněte si nádherného zdůraznění "Looking at the moon" s houslovým podtržením v 1:36!

A trochu ráznější a rychlejší Sealed With A Kiss (trochu mi to připomíná Sound of Silence od Simona a Garfunkela)...

S The Lettermen se zdá, jako by 50. a 60. léta byla pouze časem, kdy se řešila láska a zamilovanost - ideálně na střední škole, v autě s výhledem na městečko v údolí nebo v zahradě při svitu měsíce. 

A tuhle kýčovitou nostalgii je třeba si někdy připomenout...

Japonský plakát pro Velkého Gatsbyho zveřejněn!

S tím, jak se nezadržitelně blíží květnová premiéra Velkého Gatsbyho, se postupně začínají objevovat plakáty. A protože evropské jsou zpravidla totožné s americkými (akorát se název přepíše do daného jazyka a změní se datum premiéry), výtvarně nejzajímavější a nejoriginálnější jsou momentálně filmové plakáty z Asie.

Co myslíte? Podle mě japonský plakát zachycuje Gatsbyho v citlivém okamžiku s krásnou Daisy. Přitom z té jednoduchosti celkem vyzařuje atmosféra bouřlivých 20. let - hlavně v tom šátku nebo co to je na Daisině hlavě a v tom bílém svetříku, co má na sobě Leo.

Čirou náhodou jsem teď o víkendu zrovna četl Fitzgeraldovy skvělé povídky, a tak jsem teď v náladě na Jazzový věk, bouřlivá 20. léta a tuhle generaci amerických umělců, kteří žili bohémský život v Paříži a na Francouzské riviéře.

Bráníme se trendům?

Kdyby se Beatles objevili dnes, odsuzovali bychom je jako One Direction? Já jsem si čistě ze studijních důvodů sehnal alba těch mládežníků z Británie/Irska/whatever a víte co? Slyším tam vliv Beach Boys i Beatles.

To mě přivedlo na zajímavou myšlenku.

Kdyby se Beatlesáci objevili teprve dnes, odsuzovali bychom je my, dospělejší a rozumnější lidé, stejně jako to dnes děláme s One Direction? Mávli bychom nad "Brouky" rukou s tím, že jde jenom o podřadnou zábavu pubertálních holčiček?

Tak to v 60. letech udělali tehdejší dospělí.

Možná jsme už zase taková ta konzervativní generace, co nadává na všechno nové. Nebo se snažíme být za každou cenu proti mainstreamu a odolávat trendům v moderní kultuře. A nebo One Direction nestojí za nic, my jsme je odhadli správně a nikdy z nich nebude víc než jen sezónní trend, na který si za dva roky nikdo nevzpomene...

To si asi povíme za dvacet třicet let. Možná dřív, pokud některého z těch týpků někdo zastřelí. Protože kult se zpravidla stává kultem díky nesouvisejícím věcem. Třeba film Vrána by dnes nikdo neznal nebýt toho, že představitel hlavního hrdiny během natáčení zemřel.

Karolína Peake: schopná žena v neschopné straně

Krásná Karolína...

Připravte se, tohle je nejkontroverznější článek, který se na tomhle blogu dosud objevil. Chystám se totiž obhajovat Karolínu Peake, neustále kritizovanou místopředsedkyni vlády.

Spousta lidí chudinku Karolínu nemá ráda. Já jsem si ji ale za ty roky, co se objevuje na televizních obrazovkách a na stránkách novin a časopisů, celkem oblíbil (a ne, nejde o žádnou verzi stockholmského syndromu!).

Karolína Peake

• je sympatická, dobře vypadá a umí se oblékat - zrovna nedávno jsem ji sledoval v televizi a jejímu vzhledu jsem nemohl nic vytknout. Má souměrný obličej, který v televizi vypadá dobře, vždy hezky upravené vlasy, slušivé šaty a nějaký jednoduchý doplněk typu perlového náhrdelníku. A nepotí se.

Chudáka Karolínu nikdo nemá rád...

• umí mluvit, mluví k věci - opět si vezmu za příklad její vystoupení v živém (!) vysílání ČT. Karolína má příjemný hlas, hovoří stručně, jasně a srozumitelně, neutíká od tématu ani nekličkuje, jako to s oblibou činí jiní politici.

• zřejmě má nějaký mediální trénink - těchto věcí si všímám, a tak jsem si všiml, že neuhýbá pohledem, dívá se zpříma do kamery (to je mimochodem dost těžké a občas s tím mají problémy i novináři), prostě radost sledovat.

Spolu s M. Němcovou patří mezi nejlepší
české političky

• zastává pořád stejné názory - i když se část Věcí veřejných rozhodla zařadit k levicové opozici, aby se zavděčila veřejnosti, Karolína Peake od začátku zastává a obhajuje stejné hodnoty a stejnou politiku, jako když nastupovala do úřadu před dvěma a půl lety. I za cenu toho, že se rozejde se svými přáteli (Bárta, Klasnová, John) a její popularita u veřejnosti klesne. A to chce charakter!

Vím, že většina lidí se mnou nebude souhlasit, ale myslím, že historie dá Karolíně za pravdu a ukáže, že jde o schopnou ženu a výbornou političku, která se bohužel zapletla s pochybným projektem Věcí veřejných. Doufám, že z politiky jen tak nezmizí, protože takovéto ženy - a co ženy, lidi obecně! - česká politika potřebuje!

Silver Linings Playbook

Jestli vás v nejbližších dnech někdo bude zvát na Terapii láskou, nejde o žádnou úchylárnu ani nový slaďák podle harlekýnky. Jde o český přepis dramatického filmu Silver Linings Playbook, který se právě dostává na plátna českých kin. A následovat bude i kniha stejně zvláštní, jako je ten film.

Když se setkají dva psychicky nestálí lidé, v tomto případě Bradley Cooper, který přistihl svou manželku in flagranti s kolegou - učitelem dějepisu - a nedal si to líbit, a Jennifer Lawrence, vdova po místním policistovi, přeskočí jiskra.

Bradley si to však zprvu neuvědomuje. K tomu se musí dopracovat časem, když spolu s Jennifer nacvičují taneční sestavu na soutěž mladých talentů. A díky tomu (a faktu, že Philadelphia Eagles drtivě porazí Dallas Cowboys) pomůžou Bradleyovu otci vyhrát spoustu dolarů na otevření restaurace. Long story short - SPOILER ALERT! - nakonec spolu skončí. 

Ale čím se ten film liší od jiných romanťáků, dramat a dramedií? 

Jednak zajímavým soundtrackem - od Binga Crosbyho přes Boba Dylana a Johnnyho Cashe až k letmo zmíněnému Zpívání v dešti. Výborný vkus!

Pak je tu neuvěřitelně sexy Jennifer Lawrence. Jako vážně. Jestli jste viděli Hunger Games, tak se připravte na šok. Divoženka Katniss totiž vyzrála, umyla se a přebarvila si vlasy na tmavo, čímž v sobě probudila temnou emo girl. Drsná image jí tedy zůstává. Jenom dostává víc prostoru k tomu, aby předvedla něco víc než svaly a jak rychle umí utíkat. Verdikt? Je to skvělá herečka a nominaci na Oscara si vysloužila právem. Na rozdíl od filmu.

Ten totiž kromě dvou zmíněných bodů a toho, že v něm vyskytují dva mentálové, ničím nevyčnívá z řady. Pochybuji tedy, že má v konkurenci Bídníků, Djanga a dalších výraznějších snímků nějakou šanci na získání sošky za nejlepší film. To že si ale nezaslouží nominaci neznamená, že je špatný. Jestli vás zajímá vztah dvou "cvoků", tanec, americký fotbal nebo střet amerického předměstí s pošramocenou duší, určitě to zkuste. 

Třeba film oceníte líp než akademici.

Desire: když se setká Lana Del Rey a Jaguar F-Type

Na YouTube se objevil teaser na připravovaný filmový projekt "Desire". No, "filmový projekt" zní možná trochu nadneseně. Jde totiž o umělecky pojatou reklamu na nového Jaguara. 

Marketingovým mágům se ale podařilo podplatit Lanu Del Rey a my se tedy můžeme těšit na splnění všech mužských snů - krásné auto a slečna v jednom filmu. Nehledě na to, že tam jakousi blíže neurčitou roli hraje společnost Ridleyho Scotta.

Zmíněnou upoutávku si můžete pustit tady...

Film bude premiérovat na jaře letošního roku. Už se moc těším!

Nominace na Oscara jsou tady!

Krásná Emma Stone se Sethem McFarlanem, moderátorem letošního udílení cen Akademie, vyhlásili v 8:30 ráno amerického času nominace na Oscary. Pojďme se podívat, kdo si v nejdůležitějších kategoriích letos může odnést zlatou sošku a koho nestydatě opomenuli!

NEJLEPŠÍ FILM

• Amour - Ale ne! Akademici si nedají pokoj s hraním na intelektuály. Jak jinak si vysvětlit nominaci francouzského filmu v této hlavní kategorii?
• Argo - Ben Affleck vojákem, tohle nemůže vyhrát
• Beasts of the Southern Wild - Proboha! Jestli vyhraje tahle příšernost, osmdesátiletá historie Oscarů se může jít rovnou zahrabat (třeba na smetiště, aby to tematicky odpovídalo)
• Django Unchained - Nového Tarantina jsem ještě neviděl, ale podle reakcí by to mohl být jeden z těch větších favoritů na zlatou sošku, pro mě za mě klidně
• Les Miserables - Z nominovaných filmů, které jsem viděl, se jedná o to nejlepší, takže budu držet palce
• Life of Pi
• Lincoln - Kdyby se Oscaři udíleli i v kategorii zklamání roku, pak by nominace byla zasloužená...
• Silver Linings Playbook - Sice jsem to neviděl, ale na ČSFD to má 95, což je z nominovaných filmů zatím asi nejvíc.
• Zero Dark Thirty

Ráďův tip: sošku si pravděpodobně odnese Lincoln

Koho opomenuli: The Perks Of Being A Wallflower

NEJLEPŠÍ HEREC

• Bradley Cooper (Silver Linings Playbook)
• Daniel Day-Lewis (Lincoln)
• Hugh Jackman (Les Miserables)
• Joaquin Phoenix (The Master)
• Denzel Washington (Flight)

Ráďův tip: Američané milují Lincolna a ač se mi film moc nelíbil, Daniel Day-Lewis ho zahrál dobře.

Koho opomenuli: Russel Crowe v Bídních hrál (a zpíval) líp než Jackman, Anthony Hopkins je jako Hitchcockův obraz v zrcadle

NEJLEPŠÍ HEREČKA

• Amy Adams (The Master)
• Sally Field (Lincoln)
• Anne Hathaway (Les Miserables)
• Helen Hunt (The Sessions)
• Jacki Weaver (Silver Linings Playbook)

Ráďův tip: Sally Field je zkušená sběratelka Oscarů a hysterickou Lincolnovu manželku přehrávala natolik, že jí Akademici jistě dopřejí další úlovek.

Koho opomenuli: Musí být Oscar udělen? Mám pocit, že rok 2012 byl oproti předchozímu ročníku celkem bída. Nejraději bych ho dal Emmě Watson, i když její ztělesněný archetyp nedosažitelné krásky byla spíš role vedlejší.

Kde stojíš, Brigitte?

Spolužák a kamarád Matouš na svém blogu uveřejnil článek o exitu významných Francouzů do Ruska. Kromě Depardieua zmiňuje i symbol šedesátých let, legendární Brigitte Bardot. Ta dnes již neohromuje zjevem, jako spíš politickými názory. Ale stojí vlastně napravo, či nalevo?

Takže si to shrňme. 

Blondýna s výraznýma očima i na stará kolena bojuje proti islamizaci Francie, brojí proti stavbě mešit a hlásá jasně protipřistěhovaleckou politiku. Dokonce za své názory už musela několikrát zaplatit vysokou pokutu. V 60. letech jako jedna z mála tehdejších hereček podporovala Charlese de Gaulla a v nedávných prezidentských volbách volila nacionalistku Le Penovou. Napsala i kontroverzní "Dopis mé ztracené Francii," v němž popisuje svou nelibost nad tím, jak se z kdysi prosperujícího státu stává útočiště přistěhovalcům z Afriky a Arábie. 

Tímhle bychom Brigitte mohli zařadit do pravé části politického spektra.

Na druhou stranu kritizovala Sarah Palin, republikánskou guvernérku Aljašky, za její postoj ke zbraním, globálnímu oteplování a nedostatečnou ochranu ledních medvědů. Ano, Bardotka má ráda zvířátka. Možná víc než lidi. Nemám jí to za zlé, ale mou snahu o její zařazení do nějakého politického proudu to značně komplikuje. Radikální ekologičtí aktivisté stojí zpravidla nalevo.

Takže jak to uzavřeme? 

No asi nijak. Brigitte Bardot je pořád stejně záhadná, jako byla v 60. letech. Neměli bychom zapomínat na její přínos světové kinematografii ani na to, že bez ní by tvář světa dnes byla jiná. A každý člověk má právo na výstřelky. Važme si toho, že po světě pořád ještě chodí taková legenda.

Salut!

Bídníci se vám budou líbit. POKUD...

Tak jsem viděl Bídníky! 

Šlo o moje vůbec první setkání s Hugovými Les Miserables, pokud nepočítáme krátkou anotaci v učebnicích literatury.

Ptáte se mě, jestli se vyplatí za to vypláznou kilo nebo víc? To už záleží na tom, jestli...

• ...máte rádi muzikály? Pokud jo, tak ANO, běžte na Bídníky. Dvouapůlhodinový film totiž obsahuje asi pět nezpívaných vět, jinak se tam pořád zpívá.
• ...máte rádi francouzské revoluce? Já vím, bylo jich tam hodně, ale pokud vás tahle éra francouzské historie zajímá, pak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při romantických scénách). Špinavé ulice, lidi, drsné scény z barikád... Tohle vychytali fakt reálně.
• ...máte rádi trochu kýče? Pokud vám motýlci a noční dostaveníčka u plotu dělají dobře na duši, tak ANO, běžte na Bídníky (a zavírejte oči při scénách z barikád). Na druhou stranu pokud ale vezmeme pouze muzikálovou produkci, Bídníci patří mezi ty drsnější a surovější, což film zachraňuje. Být to sladší a cukrovější, kouzlo by bylo pryč.

Eddie Redmayne vlil do pěveckého duelu
dvou starých pánů trochu mladé krve...

Můj názor? Nadprůměrný film, ale k dokonalosti něco chybí... 

Můj vztah k muzikálům je složitý (dokud se v nich stepovalo a tančil swing a hrál jazz, tak jsem je miloval, většina muzikálů po Zpívání v dešti mě už nebavila) a ačkoliv jsou některé melodie z Bídníků známé a poměrně hezké, jde to nějak mimo mě.

Jak už jsem psal, Hugovu knihu jsem nečetl, ale příběh ve filmu taky nic moc - až na scény z revoluční Paříže. Barikády, nadšení, kontrast chudých a bohatých, vlající prapory, to se mi tam moc líbilo.

Zvláštním způsobem krásná Amanda Seyfried
hraje i zpívá na jedničku...

Herecké obsazení vskutku hvězdné, ale mám pocit, že Russel Crowe a Hugh Jackman už jsou trochu obehraní. Jackman mě občas už vyloženě štval (navíc se mi zdá, že když zpívá, tak má divný hlas), ale Crowe je klasa a hlas má jako Pavarotti. Helenu Bonham Carter a Barona Cohena mohli klidně nechat ve střižně na podlaze, ve filmu jsou jenom pro odlehčení a zbytečně to prodlužují. A ačkoliv je Anne Hathaway propagována jako třetí nejdůležitější, na plátně si ji užijete dohromady tak čtvrt hodiny.

ALE! Dostaly mě herecké výkony čerstvé herecké krve. 

Eddie Redmayne (ten pihovatý) je báječný a jeho románek s krásnou a neméně výbornou Amandou Seyfried patřil spolu se zpíváním na barikádách k tomu lepšímu. Což nás přivádí k Aaronu Tveitovi. 

Ale největší charisma (a pušku!) má Aaron Tveit.
Z něj jednou bude hvězda...

Nedávno jsem na tomto blogu psal o nadějných mladých talentech a po zhlédnutí Bídníků mě mrzí, že jsem ho tam nezařadil. Protože kdykoliv se Aaron Tveit (ve filmu Kvílení hrál Petra Orlovského) ve svém červeném kabátě objeví na plátně, čiší z něj takové charisma, až člověka mrazí. Pokud jste to někdo viděli, všimli jste si toho taky? Nevím, jestli používá nějakou skvělou Stanislavského metodu, ale role mu padla jako ušitá a předvedl i s vedlejší postavu takové divadlo, že by si zasloužil vlastní film!

Vážně - i takový pravičák jako já při sledování toho mladého muže na barikádách dostal chuť zamávat si revoluční rudou vlajkou. A to je umění...

Pozor na ně! Můžou se stát novou hollywoodskou šlechtou!

I když zatím jediný film loňského roku, u kterého bych řekl, že si zaslouží Oscara, je příliš alternativní The Perks Of Being A Wallflower, stejně se nám v roce 2012 na stříbrném plátně objevila spousta mladých hereckých talentů.

Emma Stone a Andrew Garfield

Vybírám 4 mladé muže a 4 slečny, jejichž talent jim umožňuje nastartovat velkou kariéru. Jestli jej nepromarní, dost možná se díváte na budoucí hollywoodskou šlechtu.

Emma Stone - kráska z Arizony není žádnou horkou novinkou (i když hot je dost!), ve hlavních rolích se objevuje už od roku 2010. Ale loňský rok pro ni byl důležitý ze dvou důvodů: zahrála si Gwen Stacyovou v novém Spider-Manovi a v osobním životě začala chodit s jeho představitelem. Letos ji uvidíme v noirové gangsterce Gangster Squad.

Andrew Garfield - Američan s britskými kořeny se loni blýskl v obleku pavoučího muže, ukázal nejlepší vlasy od doby Jamese Deana a přitom ještě stačil sbalit svou krásnou hereckou kolegyni. Jen tak dál, Andrew!

Elle Fanning

Elle Fanning - no dobře, mladší sestra Spielbergovy oblíbenkyně Dakoty se loni zrovna moc nepředvedla. Zato letos ji čeká nabitý program. Dokončuje temnou pohádku Maleficent, v níž si zahraje Šípkovou Růženku, kterou se Angelina Jolie chystá navěky uspat a objeví se i v připravovaném filmu o životě skladatele Antonia Vivaldiho.

Liam Hemsworth

Liam Hemsworth - díky Austrálii má svět klokany, medvídka koalu a sourozence Hemsworthovy. Zatímco staršího Chrise známe jako marvelovského Thora, mladší Liam loni dostal nevděčnou roli friendzonovaného lovce, který Katniss v Hunger Games několikrát zachrání život, ale ta mrcha stejně radši zůstane s nemožným pekařem Peetou. Skutečný život je k němu ale mnohem laskavější - dal ho dohromady s Miley Cyrus a navzdory nízkému věku už se stihli zasnoubit. Dočkáme se letos pohádkové svatby?

Chloë Grace Moretz

Chloë Grace Moretz - tenhle blonďatý andílek mě dostal, už když jsem ho před pár lety poprvé uslyšel v Kick Ass nadávat padouchům do kurev. Loni se objevila v Burtonových nepovedených Temných stínech a podle IMDb má letos zazářit v neuvěřitelných 8 snímcích. Mimo jiné i v remaku Carrie. Bloody Hell!

Ben Whishaw

Ben Whishaw - podle toho, jakou chválu na něj všichni pějí, mu můžeme říkat "britský Marlon Brando". Loni upoutal pozornost jako počítačový mág Q ve Skyfallu, ale teprve ve sci-fi eposu Atlas mraků, který teď běží v kinech, může v roli rozervaného hudebního skladatele konečně naplno ukázat, co se v něm skrývá.

Jennifer Lawrence

Jennifer Lawrence - magazín GQ ji označil za nejkrásnější herečku roku. Pravdou ale je, že tahle rodačka z Kentucky zatím v dystopickém sci-fi Hunger Games předvedla spíše svou výbornou fyzičku, než herecký talent. No nevadí, aspoň víme, že vypadá sexy i v dešti a bahně. V druhém dílu, který má premiéru na konci roku 2013, ukáže i plavky!

Ezra Miller

Ezra Miller - loni jste tohoto bledého černovlasého kluka mohli vidět v psychologickém dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi a po boku Emmy Watson v už teď kultovním The Perks Of Being A Wallflower. Jeho trademarkem začínají být složité role psychicky labilních nebo citlivých jedinců. Vyslouží si od akademiků Oscara? Uvidíme...

Ať už je květen... Velký Gatsby vypadá skvěle!

Před tři čtvrtě rokem jsem tady psal o prvním traileru na film Velký Gatsby. Tehdy se ještě mělo za to, že bude mít premiéru o Vánocích. Jenže známe hollywoodská studia - umělci jsou nestálí, nejistí, komplikovaní a všechno zdržují, a tak premiéru odsunuli na květen 2013. Doufám, že to aspoň bude stát za to.

Na internetu teď visí i druhý trailer a soudě podle něj půjde o něco úžasného...

Následující fotografie z filmu zachycují bouřlivost a šílenost 20. let smíchanou se současnou pestrostí. A nějak to funguje...

Myslím, že si možná zpracování nejslavnější knihy jazzového věku půjdu vychutnat do IMAXu.

Od Baze Luhrmanna jsem ještě žádný film neviděl, ale pochopil jsem, že nebere historii příliš vážně a upřednostňuje styl před reálností. A když jsem teď viděl film Lincoln, který byl realistický až až, říkám si, že méně je někdy více.

V 85 letech zemřela Patti Page

Populární zpěvačka 50. let, jejíž hity jako Tennessee Waltz a How Much Is That Doggie In The Window dobyly americkou hitparádu, zemřela na Nový rok ve věku 85 let.

Do hudebního průmyslu se Patti Page dostala už v roce 1947, když jí bylo pouhých 20 let. Největší úspěch však zažila v roce 1950 s hitem Tennessee Waltz, který stát Tennessee pojal za symbol (v hitparádě jej překonal jediný šlágr - nesmrtelné White Christmas od Binga Crosbyho).

V roce 1953 prodala další miliony elpíček se svou skladbou How Much Is That Doggie In The Window. To je asi nejlepší píseň o psech všech dob!

Zahrála si vedlejší role ve filmech s Burtem Lancasterem a Kim Novak. Grammy dostala až v roce 1999, po více než 50 letech vystupování.

Poslední léta Patti Page strávila ve své kalifornské rezidenci a ani v pokročilém věku nepřestala veřejně vystupovat - pravidelně vyprodávala menší koncerty ve Spojených státech a Kanadě.

Ohlédnutí za rokem 2012

Už jsem vyhodnocoval rok 2012 po stránce kulturní. Ale jaký to byl rok pro mě osobně?

Rok 2012 začal poměrně depresivně. Jakožto student jsem si v Praze v prvních měsících roku pořád nemohl najít své místo, krom toho jsem taky hledal brigádu či nějaký zdroj přivýdělku. Ale ani ta nejdelší noc netrvá věčně, a tak se na konci března všechno začalo otáčet k lepšímu.

Nejenže jsem dostal brigádu, ale taky se mi podařilo pokračovat v dobře načaté tradici a Jarní Ráďovánky (premiéra 24. března) sklidily ještě větší úspěch než dvě grotesky z roku 2011 dohromady. Jaro jsem trávil napůl ve škole napůl v práci a tak jsem už kvůli nedostatku času měl méně času na učení. Naštěstí jsem ale všechny zkoušky v květnu a v červnu úspěšně zvládl a přede mnou bylo léto.

To jsem pojal obzvlášť pracovně. Většina kamarádů pracovala nebo odjela pryč, a tak jsem si chtěl vydělat co nejvíc peněz. Bohužel se mi tím ale brigáda zprotivila. Čekal jsem proto na příchod podzimního semestru jako na smilování. Ještě před tím jsme ale stačili natočit zřejmě organizačně nejsložitější grotesku Ráďa straší na věži - to bylo tuším kolem svatého Václava.

Na podzim se mi ale splnil můj americký sen. Skutečně jsem si připadal jako v pohádce, když mi spolužák (a vášnivý čtenář tohoto blogu!) dohodil lepší práci. Mohl jsem opustit mastné prostředí fyzicky náročné brigády a začít pracovat v oblasti, která mě nejenže moc baví a zajímá, ale taky bych v ní mohl mít budoucnost po škole. A co může být lepšího?

Navíc jsem se seznámil se spoustou báječných lidí a v tuhle chvíli se zdá, že pokud rok 2013 bude pokračovat ve stejném duchu, půjde o nejlepší rok mého života. Taková ta fáze života, kdy se něčím stáváte, začínáte něco znamenat. Hrozně si to užívám.

A protože spokojení lidé jsou přejícní, tak upřímně přeji i vám, aby se vám splnil nějaký sen, potkali skvělé lidi a mohli za rok touhle dobou vzpomínat na 2013 jako na jednu velkou jízdu.