Ohlédnutí za rokem 2012

Už jsem vyhodnocoval rok 2012 po stránce kulturní. Ale jaký to byl rok pro mě osobně?

Rok 2012 začal poměrně depresivně. Jakožto student jsem si v Praze v prvních měsících roku pořád nemohl najít své místo, krom toho jsem taky hledal brigádu či nějaký zdroj přivýdělku. Ale ani ta nejdelší noc netrvá věčně, a tak se na konci března všechno začalo otáčet k lepšímu.

Nejenže jsem dostal brigádu, ale taky se mi podařilo pokračovat v dobře načaté tradici a Jarní Ráďovánky (premiéra 24. března) sklidily ještě větší úspěch než dvě grotesky z roku 2011 dohromady. Jaro jsem trávil napůl ve škole napůl v práci a tak jsem už kvůli nedostatku času měl méně času na učení. Naštěstí jsem ale všechny zkoušky v květnu a v červnu úspěšně zvládl a přede mnou bylo léto.

To jsem pojal obzvlášť pracovně. Většina kamarádů pracovala nebo odjela pryč, a tak jsem si chtěl vydělat co nejvíc peněz. Bohužel se mi tím ale brigáda zprotivila. Čekal jsem proto na příchod podzimního semestru jako na smilování. Ještě před tím jsme ale stačili natočit zřejmě organizačně nejsložitější grotesku Ráďa straší na věži - to bylo tuším kolem svatého Václava.

Na podzim se mi ale splnil můj americký sen. Skutečně jsem si připadal jako v pohádce, když mi spolužák (a vášnivý čtenář tohoto blogu!) dohodil lepší práci. Mohl jsem opustit mastné prostředí fyzicky náročné brigády a začít pracovat v oblasti, která mě nejenže moc baví a zajímá, ale taky bych v ní mohl mít budoucnost po škole. A co může být lepšího?

Navíc jsem se seznámil se spoustou báječných lidí a v tuhle chvíli se zdá, že pokud rok 2013 bude pokračovat ve stejném duchu, půjde o nejlepší rok mého života. Taková ta fáze života, kdy se něčím stáváte, začínáte něco znamenat. Hrozně si to užívám.

A protože spokojení lidé jsou přejícní, tak upřímně přeji i vám, aby se vám splnil nějaký sen, potkali skvělé lidi a mohli za rok touhle dobou vzpomínat na 2013 jako na jednu velkou jízdu.