úterý 30. dubna 2013

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...
Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 
                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz
Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...


 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

pondělí 29. dubna 2013

BYL JSEM U TOHO! Výbuch plynu v Divadelní očima přímého účastníka

Policie před FSV
Zrovna jsme s Milošem Čermákem řešili emot.cz, když vtom se ozvala obrovská rána, která rozrazila uzavřená okna. Čermák zařval: "Ty vole!" a všichni se nejprve zmateně přiblížili k oknu. Bylo to jako prudký poryv větru, který práskne s oknem, ale asi tak desetkrát silnější. A rána, která zaduněla jako tisíc hromů, ale jenom na vteřinu. Pak jsem z chodby uslyšel křik a dusot nohou a usoudili jsme, že bychom měli vypadnout. 

Moje první myšlenka byla: "Teroristi!"
Uzavřené nábřeží

Střepy letěly až do Vltavy
Vzpomínka na nedávné bombové útoky v Bostonu mi nějak utkvěla v hlavě a cestou ven jsem se jenom modlil, aby už nic dalšího nevybuchlo a my dorazili ven v bezpečí. Na Smetanově nábřeží jsem uviděl zmatenou brečící spolužačku. Prý zrovna byla na toaletách, když to uslyšela a příšerně se lekla. Se spolužákem jsme ji chvilku uklidňovali. Vítek se pak odebral u ulici níž a pořídil pro iDnes, kde pracuje, sérií výborných fotek, které vzápětí převzala další média.

Okamžitě jsem začal tweetovat, protože co jiného člověk může dělat. Kdosi zavolal, že v Divadelní ulici je spousta zraněných lidí, a kdo trochu umí první pomoc, ať se tam přesune. To už z okolních budov (a bohužel i z naší fakulty) začali vycházet zakrvácení lidi. Jakýsi pán nás zadržel, když jsme chtěli jít do Divadelní ulice poskytnout pomoc s tím, že plyn tam stále uniká a že máme jít pryč.

Já naštěstí v okamžiku výbuchu seděl daleko od okna a navíc ve třídě, která má výhled na Karlovy lázně, ale kdo byl v nějaké třídě směrem do ulice, nepochybně dopadl mnohem hůř. Z vedlejší budovy a z FAMU o budovu dál se také začali evakuovat lidi. Uslyšel jsem houkání policejních aut. Překvapilo mě, jak tu jsou brzo. Následovala je záchranka, hasiči a vrtulník.
Novináři všude!

Vzhledem k tomu, že budova FSV - Galerie Hollar byla plná novinářů (ať už vysloužilých jako Miloš Čermák nebo začínajících, jako třeba já nebo mí spolužáci), všichni fotili, zpovídali se navzájem, tweetovali a telefonovali. 

Děkan poté zavolal, že až do odvolání je výuka zrušena - tento týden prý určitě.

Tramvaje nejdřív jezdily normálně, ale pak policajti začali Smetanovo nábřeží vyklízet a já zjistil, že asi budu muset na Malostranskou pěšky. Tak jsem nafotil posledních pár fotek a s třesoucíma se nohama jsem došel na osmnáctku.

Byla to taková pecka, že vysklila všechna okna
v okruhu cca 20 metrů

Doma jsem pak při prohlížení fotek zjistil, že vážně zraněná byla i paní, co nás učila Práci s informacemi. Přeji jí i dalším obětem brzké uzdravení a co nejméně bolestných vzpomínek.

Kamarád mi psal, že ránu slyšeli až na Pedagogické fakultě. Vzápětí mi volala kamarádka s tím, jestli žiju. Žiju, jenom jsem si uvědomil, že jsem ve třídě nechal lahev s pitím.

Ale tu vem čert...

neděle 28. dubna 2013

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...
"Vážně výborná groteska!" 
"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."
"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 
"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 
Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...








pátek 26. dubna 2013

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...
Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.
Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

pondělí 22. dubna 2013

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.
VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

čtvrtek 11. dubna 2013

Zaneprázdněný Ráďa

Omlouvám se všem svým fanouškům a čtenářům, kteří čekají na každodenní porci mých pisálkovských výplodů, protože teď to s tímhle blogem chvíli půjde z kopce.

Dostal jsem se do období, kdy se odevzdávají eseje, dělají seminárky a navíc ještě plánuji s přáteli jeden filmový projekt (dejte bohové počasí a kinematografie, ať se to povede!) a do toho ještě samozřejmě pracuji, protože člověk musí z něčeho žít.

Všechno mě to hrozně baví - můj život je sladký jako sušenky Oreos - ale den má stále jenom 24 hodin a když člověk ještě chce spát, cvičit, jíst a žít jakýmstakýms společenským životem, nezvládám ještě k tomu psát pravidelně blog.

Proto vyhlašuji období nepravidelného přispívání!

Jak se bude projevovat? O víkendu třeba přibudou dva texty k aktuálním událostem, ale během týdne jeden dva naplánované příspěvky, nebo třeba taky nic... 

Tak se neděste. Jsem pořád naživu, plný sil a energie, ale nedostává se mi času.

Doufám, že nejpozději v červnu se vrátím ke svému klasickému tempu.

A kdo se mě nemůže nabažit, followujte mě na Twitteru. Tam něco píšu pořád!

neděle 7. dubna 2013

Už jste se přiznali? Vysokoškolská upřímnost baví Facebook i Twitter!

Koho už nebaví 9gag, případně hledá nové zdroje zábavy, neměl by přejít bez povšimnutí projekt Priznej.cz. Na stránkách může zanechat svůj zajímavý, šokující či vtipný zážitek z vysokoškolského prostředí, k němuž by se za normálních okolností přiznal až tak po druhé hodině ráno a s notnou dávkou alkoholu v krvi.

Pokud totiž do formuláře sepíšete své přiznání, máte jistotu, že jste anonymní. A pokud vás administrátoři schválí, zjistíte podle odezvy na sociálních sítích, zda už se někomu někdy stalo něco podobného, zda se to ostatním studentům líbí nebo zda je to překvapí. Facebook a Twitter jsou plné vtipných komentářů a reakcí, kde další studenti popisují podobné zážitky.

Zpověďmi studentů Univerzity Karlovy už se bavím několikátým dnem. Bohužel kvůli nim zanedbávám samotné studium.

Pohybují se od neškodných hlášek typu...
Občas mám pocit, že nejtěžší na celý škole jsou fakt ty dveře na Hollaru. A to nestuduju marketing.

Až po poměrně hardcorové příběhy, u kterých člověk už uvažuje, jestli jsou skutečné, nebo si je někdo vymyslel, aby měl víc lajků...
na přednášce z anatomie jsem to dělal svojí přítelkyni rukou. ve čtvrtý řade. v listopadu. nikdo si toho nevšiml...

Se spoustou přiznání se člověk může ztotožnit (teď myslím spíš ten první příklad) a zasmát se, protože by ho nikdy nenapadlo, že to někdo vidí stejně. Navíc je hezké smát se důvěrně známému univerzitnímu prostředí s lidmi, kteří ho znají stejně dobře.

O projektu už vyšel článek na Lidovkách, kde mladý autor popisuje, jak na nápad přišel a jak na něm plánuje vydělávat. Pokud budou na stránkách přibývat stejně humorné věci jako dosud, o nezájem se rozhodně bát nemusí!

středa 3. dubna 2013

RETRO jako Ray Charles: Nick Waterhouse

O Nicku Waterhousovi jsem se už několikrát zmiňoval. Minulý rok, když měl pod svými videi na YouTube počty zhlédnutí v řádech pouhých stovek až tisíců - mě zaujal svou image ve stylu padesátých let. Na rozdíl od Justina Timberlaka, který je retro jenom vzhledem, Waterhouse dělá i muziku, kterou má člověk chuť poslechnout si z vinylu nebo v zakouřeném jazzovém baru.

Pánský časopis GQ Nicka Waterhouse pochválil za jeho vytříbený styl a vkus. Ten týpek jako by z oka vypadl Buddymu Hollymu! Co se týče jeho hudby, hodně mi připomíná Ray Charlese - používá saxík, kytaru a doprovodné ženské vokály - nebo Chubbyho Checkera - mají oba stejně svižné twistové tempo.

Posuďte to v tomhle videoklipu (písnička začíná až zhruba ve 30. sekundě)...


...nebo v tomhle černobíle nostalgickém videu k jinému songu!