Pokud totiž do formuláře sepíšete své přiznání, máte jistotu, že jste anonymní. A pokud vás administrátoři schválí, zjistíte podle odezvy na sociálních sítích, zda už se někomu někdy stalo něco podobného, zda se to ostatním studentům líbí nebo zda je to překvapí. Facebook a Twitter jsou plné vtipných komentářů a reakcí, kde další studenti popisují podobné zážitky.
Zpověďmi studentů Univerzity Karlovy už se bavím několikátým dnem. Bohužel kvůli nim zanedbávám samotné studium.
Pohybují se od neškodných hlášek typu...
Občas mám pocit, že nejtěžší na celý škole jsou fakt ty dveře na Hollaru. A to nestuduju marketing.
Až po poměrně hardcorové příběhy, u kterých člověk už uvažuje, jestli jsou skutečné, nebo si je někdo vymyslel, aby měl víc lajků...
na přednášce z anatomie jsem to dělal svojí přítelkyni rukou. ve čtvrtý řade. v listopadu. nikdo si toho nevšiml...
Se spoustou přiznání se člověk může ztotožnit (teď myslím spíš ten první příklad) a zasmát se, protože by ho nikdy nenapadlo, že to někdo vidí stejně. Navíc je hezké smát se důvěrně známému univerzitnímu prostředí s lidmi, kteří ho znají stejně dobře.
O projektu už vyšel článek na Lidovkách, kde mladý autor popisuje, jak na nápad přišel a jak na něm plánuje vydělávat. Pokud budou na stránkách přibývat stejně humorné věci jako dosud, o nezájem se rozhodně bát nemusí!
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!