Řecká tragédie - deus ex machina funguje jen v divadle

Nad Řeckem už více než rok visí Damoklův meč, tamějším obyvatelům to však zřejmě nevadí. Dokonce se rozhodli začít nařezávat provaz, na němž čepel visí. Jak jinak si vysvětlit úspěch extremistů z obou stran politického spektra o víkendových volbách?

Zemi, kde se zrodila demokracie, nyní hrozí její oslabení. Ve volbách totiž slavily úspěch především strany, které odmítají potřebnost škrtů a staví se do opozice vůči Evropské unii. Nacionalistická strana Zlatý úsvit, jejíž symbol připomíná svastiku a lídr diktátora, sice na politické mapě oficiálně stojí výrazně vpravo, ale v protievropské, protiimigrantské a rozhazovačné politice si může klidně podat ruce s ultralevicovou Syrizou. Ne nadarmo se říká, že kdo jde pořád víc a víc doprava, se nakonec objeví nalevo (a naopak).

Syriza hlasitě odmítá nejen šetření, ale také jakékoliv hospodářské reformy, které by pomohly zvýšit konkurenceschopnost a omezit pověstnou řeckou byrokracii. Naopak mlčí v otázce boje s korupcí ve státní správě. Jediné řešení, které radikální levice nabízí, je zvýšení daní bohatým, odmítnout splácet státní dluhy a uměle zvýšit zaměstnanost vytvořením nových pracovních míst ve veřejném sektoru.

Zhýčkaní Řekové si neuvědomují, že pokud neuvolní sešněrovaný trh, nezavedou reformy a neseškrtají přebujelý sociální stát, skončí ve vlnách zapomnění řeky Styx, neboť se už nenajde nikdo, kdo by jim ještě byl ochoten pomoci. A král Midas, jehož dotek mění všechno v ryzí zlato, nejspíš nepřijde.

Roli rozmazleného dítěte, jenž z plna hrdla řve, když ho starostlivá maminka chce vzít k doktorovi, umí Řecko hrát dobře. Socialistický princip Deus ex machina (v tomto případě vlastně spíš Europa ex machina), který počítá s tím, že se vždycky nakonec objeví pomoc shůry, ale funguje pouze na jevišti. Ve skutečném světě se za všechno platí.

(Psáno pro čtrnáctideník studentů FSV UK Fleš)