Přijdou mi uřvané, přehnané, moc barevné a prostříhané a často s nevýraznou nebo naopak nepříjemnou hudbou. A nějak pořád nemůžu přijít na chuť tomu šroubovanému momentu, kdy se běžný denní rozhovor změní v písničku.
Zato staré hollywoodské muzikály, to je podle mě umění v ryzí formě. A vzhledem k tomu, že se jich většina odehrává v prostředí divadla, písničky tam jaksi přirozeně patří a nepůsobí ani trochu uměle.
Navíc se tehdy jelo bez střihu od začátku do konce - herci svoje kroky a slova písní museli ovládat bezchybně, protože filmem se nemohlo plýtvat. Na druhou stranu se ale plýtvalo jinde. A to velkoryse.
Nedávno jsem se po dlouhém hledání dopátral filmu Footlight Parade z roku 1933, který z řady muzikálů "ze zákulisí" vyčnívá skutečně extravagantní scénou By A Waterfall. Ve studiu kvůli ní postavili prosklenou vodní nádrž pro stovku tanečnic, které ve vodě vytvořily tak psychedelickou a kaleidoskopickou show, že na ni svět vzpomíná i po 80 letech.
Však se podívejte sami (nejlepší část začíná zhruba v páté minutě, ale celé číslo ve stylu vodních nymf je skvělé):
Režisér a choreograf Busby Berkeley si díky tomu na newyorské premiéře vysloužil dlouhé ovace ve stoje. Dle mého názoru zaslouženě. Je to nejspíš nejlepší muzikálová scéna všech dob (ani Zpívání v dešti na tohle prostě nemá).
Nám dnes už zůstávají pouze Berkeleyho charakteristické filmy, protože takovéhle úžasné kreace už dnes nikdo nedělá.
tak to je naprosto geniální... a má to úžasnou atmosféru :) asi se na to budu muset kouknout! :D
OdpovědětVymazatRozhodě doporučuji, bohužel však jsou pouze anglické titulky a nevím, jak na tom jsi s angličtinou. Každopádně muzikál 42nd Street od stejného režiséra je k dispozici i s českými titulky a podobně zajímavé scény tam jsou taky - http://www.youtube.com/watch?v=SuqJJMSK15U&feature=g-like. Pak napiš, jak se ti to líbilo! ;)
OdpovědětVymazat