Katčiny osmnáctiny

Osmnáct odstínů čokolády a Padesát odstínů šedé.

Naše milá kamarádka Katka slavila osmnáctiny (už jsme všichni tak staří!), a tak jsme na páteční večer s bratrem připravili menší dýchánek. Vymysleli jsme, že bychom jí k narozeninám mohli dát v zámoří velice populární knížku Fifty Shades of Gray (už jsem o tom fenoménu psal dřív) - jednak jako známku toho, že už je plnoletá a může tak číst porno a jednak ze srandy.

A k tomu jsem tematicky připravil osmnáct muffinů, z nichž každý měl jiný odstín čokoládově hnědé (šedivé barvivo se mi nechtělo shánět a čokoláda je beztak zdravější), takže vlastně "osmnáct odstínů čokolády".

Šťastná oslavenkyně

Když pozvaní přišli, tak jsme si procházeli scénář na mou příští grotesku, bavili jsme se o možnostech, co tam přidat, co kdo dostane za roli atd. A pak jsme se jen tak pro inspiraci koukli na Jarní Ráďovánky, protože to je technicky asi nejdokonalejší věc, kterou se mi podařilo natočit.

Přátelé mě opět nezklamali se svými tipy a radami a věřím, že natáčení dobře dopadne.

Pak jsme hráli Bang!, což bylo fajn, až na to, že jednou, když jsem byl zrovna šerif, jsem omylem odpráskl svého pomocníka, takže jsem nakonec prohrál (ale jen těsně!).

Míše se Padesát odstínů moc líbilo
a prohlásila, že k narozeninám bude chtít
českou verzi.

No a poté jsme hráli takovou tu hru, jak má člověk na čele papírek s nějakou osobou a musí hádat, co je zač. Jednou jsem byl Breivik a jednou kniha "Milovat zhýralého vévodu", což podává určitý obraz o mých přátelích. Nicméně pořád lepší než Fritzl a Eva Braunová, kteří se ve hře taky objevili.

No a na závěr se Míša začetla do Fifty Shades a začala z knihy předčítat (byla přitom stejně rudá jako gauč, na němž seděla), načež se diskuse otočila k Lady Fuckingham od Oscara Wilda (a kdoví, jestli to náhodou není fake, mrkněte na tohle, je to celkem přesvědčivé) a bylo načase jít spát.