Moji spolužáci z žurnalistiky na Fakultě sociálních věd se však s třetím číslem svého čtrnáctideníku Fobia derou výš a výš, aby se vzepřeli tomuto pravidlu a dostali se mezi jedno procento výjimečných projektů, které mají potenciál stát se něčím víc. Svůj publicistický časopis nemají vypilovaný pouze v oblasti žurnalistické práce, nýbrž i po vizuální stránce a svěží propagací přes Facebook a Twitter (chybí jim zatím webová stránka, ale třeba i na ni ještě dojde).
Upřímně musím přiznat, že jsem byl po přečtení prvních dvou čísel trochu skeptický, protože mě témata nijak zvlášť nezaujala a s některými komentáři a recenzemi jsem nesouhlasil. Avšak třetí číslo (ke stažení ZDE) mě skutečně uchvátilo.
Hned na straně 3 začíná obsáhlý komentář Lucie Palkoskové k dvojímu metru extremismu. V podstatě je to samé, o čem jsem psal do Třebíčského deníku - komunistická ideologie je tolerována, zatímco nacistická tvrdě potlačována. Rád bych se dočkal jejich zrovnoprávnění.
Tématem čísla je podzemí, proto na páté straně najdete velice živě napsanou reportáž z tunelů pražského metra. Tu jsem skutečně zhltl od perexu po závěr. Možná by neuškodilo ji trochu zkrátit a proškrtat, neboť pět stránek je pro současného zhýčkaného čtenáře příliš.
Každopádně na skvělou reportáž z metra navazuje možná ještě o fous lepší záznam o průzkumu podzemí na místě bývalého Stalinova památníku na Letné. Ta na třech stránkách s mnoha fotografiemi ani nezačne nudit, navíc ji autor Michal Červenka pojal téměř jako dobrodružnou povídku v ich-formě.
Pak mě ještě zaujala a následně potěšila krátká úvaha Honzy Hrbka na rozdíl mezi přeplácaným stylem hudby 80. let a šedivou jednoduchostí devadesátek, na které dodnes lidé navazují např. converskami. Je to zase přesně to, co říkám pořád, tedy že 80. léta byla omyl. Jde navíc o text napsaný s vtipem a nadhledem.
Tak se nebojte a zkuste si Fobii přečíst.
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!