Plány Václava Moravce na důchod: koupit chalupu za Prahou a pěstovat tam zeleninku!

Bez obvyklé košile a saka si moderátorské eso Václava Moravce dokáže představit jen málokdo. Podle Ráďových exkluzivních informací však má oblíbený novinář a odborník na žurnalistickou etiku v plánu společenský oděv vyměnit za farmářský úbor a slamák! 

"Kdy je nejlepší zasázet jahody?" a "Co je nejlepší proti plevelu?" dost možná budou nové otázky Václava Moravce. Držitel šesti (ne-li více!) cen TýTý, možná brzy značně změní styl svých otázek. Svým studentům se totiž svěřil s tím, že si je dobře vědom toho, že v televizi a rádiu nebude moci působit věčně.

"A tak už trochu počítám, že zůstanu učit a ve volném čase budu na chalupě za Prahou pěstovat okurky," prohlásil Moravec. Dodal, že už se celkem těší, neboť jeho současná práce - jakkoliv ji miluje - je značně stresující.

Tak až si za pár let půjdete na farmářské trhy pro ovoce a zeleninu, pořádně si pěstitele prohlížejte. Je docela možné, že vám brambory s televizním úsměvem navrch podá Václav Moravec. 

Mých top 5... SONGŮ ZE SOUNDTRACKU DO GATSBYHO

Zdá se, že soundtrack do Velkého Gatsbyho vzbuzuje stejně rozporuplné reakce jako film samotný. Slyším buď chválu na originalitu a spojení současné hudby s jazzem, anebo pohrdlivé řeči o anachronismech a "Džejzet ve dvacátejch letech nežil, nebo jo?".

Já si však tu hudbu i navzdory své nechuti k většině současné hudební scény poměrně oblíbil, neboť smíchání s filmovým stylem a trochou jazzu a retro nádechu ukázalo, že i umělci, které běžně nevyhledávám, by se dali poslouchat, kdyby se trochu víc snažili.

5. Bryan Ferry Orchestra - Love Is The Drug Bryan Ferry je staromódní jazzman, který se bez elektronických udělátek dokázal prosadit i dnes. Díky tomu, že se objevil na soundtracku do Gatsbyho třeba ukáže současné generaci, jakou měla hudba dřív úroveň...

4. Sia - Kill And Run Ve stylu šansonů k Jamesi Bondovi soundtrack obohatila svým dramatickým hlasem Sia. Kill And Run se svým textem do Fitzgeraldova příběhu báječně hodí, ale ve filmu jsem ten song nikde nezaznamenal - opravdu ho ze snímku Luhrmann vynechal, nebo jsem si ho jenom nevšiml?

3. will.i.am - Bang Bang Charleston ke 20. letům patří stejně jako k dnešku remixy. A tak will.i.am spáchal remix charlestonu. Prvoplánové? Ano, ale neuvěřitelně chytlavé.

2. Fergie - A Little Party Never Killed Nobody Tenhle bouřlivý song mě upoutal už v trailerech na Gatsbyho. Ukazuje divokost, nespoutanost a chuť do života, které předcházely velkému pádu. A malá party ještě nikdy nikoho nezabila, viďte? Skvělý letní party song...

1. The xx - Together Zpočátku mi to přišlo nevýrazné, ale když jsem zbytek soundtracku oposlouchal, tohle mě ohromilo teprve když jsem to slyšel poněkolikáté. Ta zvláštní nesmlouvavá tikavost jako by znázorňovala, že čas letí... A na konci brnkání kytar a hlasy doprovodí smyčce a je to paráda. Mainstramově alternativní The xx, jak je máme rádi...

Nutno dodat, že kromě songů z oficiálního soundtracku ve filmu zazněly i skutečné dobové hity jako Let's Misbehave. A dech brala jazzová verze Bachovy Toccaty a Fugy, monumentální Rapsodie v modrém (proti ohňostrojům) a foxtrotové zpracování Lany Del Rey (ta holka se hodí do jazzového klubu!).

Velký, extravagantní, dekadentní Gatsby. A mrcha Daisy

Gatsby má spoustu přídavných jmen. Nejznámější je samozřejmě to z názvu Fitzgeraldovy knihy - Velký. Po zhlédnutí filmového zpracování od mistra kýčaře Baze Luhrmanna mě však napadá milion dalších:

• Extravagantní Gatsby - tolik šampaňského, konfet a šílených módních kreací nikde neuvidíte
• Retro Gatsby - samozřejmě je to zasazeno do horkého léta roku 1922, takže očekávejte mikáda, cigarety na špičkách, spoustu brilantiny, krásná auta a charleston i foxtrot 
• Dekadentní Gatsby - charleston v bazénu, popíjení zakázaného alkoholu, pokleslá morálka
• Dechberoucí Gatsby - některé záběry (zvláště ty na večírcích) jsem nemohl očima vstřebat komplet, protože bylo pořád nač se dívat
• Aktuální Gatsby - nejen díky hudbě (v soundtracku se jazz mísí s hip hopem a dalšími současnými styly), ale i hospodářské krizi, která bouřlivým 20. létům následovala a visí ve vzduchu tak hmatatelně, že si všichni užívají, dokud to jde (my už ji snad máme za sebou), a díky nečernobílým postavám (kdejaká celebrita si s Daisy může podat ruku)

Osobně si myslím, že jde o Luhrmannův nejlepší film, protože na rozdíl od Moulin Rouge a Romea+Julie, kde byla extravagance a kýčovitost našroubovaná uměle, do Fitzgeraldova světa zbohatlíků na východním pobřeží v bouřlivých 20. letech se prostě hodí. 

Filmového labužníka jako jsem já potěší narážky na historii kinematografie: reklama na Robina Hooda s Douglasem Fairbanksem, úhel kamery v bazénu jak ze Sunset Boulevardu, černobílé zrnité art-decové logo Warner Bros. na začátku filmu, Gatsbyho sídlo coby palác Xanadu z Občana Kanea... 

Jazzová historie světa

Úplně samostatnou kapitolou je hudba, kterou spousta lidí kritizuje (ostatně jako celý film: Gatsby je zřejmě jeden z těch rozporuplných filmů, které budete buďto milovat, nebo nenávidět, ale jejichž skutečnou hodnotu ukáže až čas). Mně osobně se tam hodila. Navíc kromě songů ze soundtracku se můžete těšit na jazzovou Toccatu a Fugu od Bacha, monumentální Rapsodii v modrém od Gershwina, která vás téměř dovede k slzám, a foxtrotovou verzi songu Young And Beautiful od Lany Del Rey. 

Leonardo hraje skvěle, protože on nehraje, on JE Jay Gatsby. Carey Mulligan je lidštější Daisy než v knize, ale pořád mrcha. Proč je Daisy Buchananová mrcha?

Kdybyste se ve světa Gatsbyho nemohli
zorientovat. OBSAHUJE SPOILERY!

• nejdřív si Gatsbyho nevezme, protože nemá peníze
• pak si Gatsbyho nevezme, i když má peníze, protože to jsou "nové" peníze
• nechce opustit svého bohatého manžela, kterého ani nemiluje, protože by přišla o společenskou prestiž
• SPOILER! to ona zabije Myrtle, ne Gatsby, a ani se ho nesnaží opravit, když gentlemansky vezme vinu na sebe
• SPOILER! nejenže Gatsbymu nakonec ani nepřijde na pohřeb, ona mu ani nepošle kytky!

Gatsby je pro Daisy prostě příliš dobrý. 

No ale zpátky k filmu. Ten splnil mé představy a očekávání a já ho určitě chci vidět znovu. Je lepší než verze ze 70. let s Robertem Redfordem, protože je odvážnější, odvázanější a temnější. Doporučuju nejen fanouškům knižní předlohy!

Léto je tady! A ovoce s ním...

Miluju ovoce. 

Jednak je zdravé - čistí tělo, udržuje pocit sytosti, takže se člověk nepřejídá a obsahuje spoustu vitamínů a bůhvíčeho dalšího - a jednak mi moc chutná. V obchodech i na různých trzích už jde navíc sehnat i takové, na které člověk během zimy nenarazil, ač se snažil sebevíc.

Jahody, nektarinky, hrozny, pomalu už začínají i mé oblíbené broskve a nemůžu se dočkat melounu... Když se k tomu ještě přidají celoročně dostupné banány a jablka, člověku dojde, na kolik různých způsobů si může ovoce připravit jako lahodnou a zdravou svačinku.

Dělám si teď hodně ovoce s jogurtem, beru si ovoce do školy i jen tak do krabičky. Už je taky natolik hezky, že se dá chodit běhat, a tak se snažím třikrát až čtyřikrát týdně hned po probuzení rozhýbat organismus.

Navíc jsem se konečně odhodlal k nákupu mnou vytvořeného müsli z Mixit.cz. Radost mi jen kazí, že toto krásné počasí a ovoce u nás není celý rok. Buďto si budu muset počkat na ono pověstné globální oteplení, nebo se přestěhovat někam na jih...

Z Reflexu kvůli Šafrovi odcházejí první redaktoři! Víme kteří!

Když jsem zde před týdnem psal obhajobu prvního čísla Reflexu pod vedením Pavla Šafra, nevěděl jsem ještě, že uvnitř společenského časopisu to pěkně vře.

Reflexem na příchod obávaného Bulvarizátora je odchod hned tří až čtyř tváří oblíbeného magazínu.

Ti údajně hned na první poradě s Pavlem Šafrem zjistili, že spolu nenajdou ani pracovní, ani lidské slovo, a tak raději opouští redakci. Podle Ráďových interních zdrojů jde o art direktora Roberta V. Nováka, editora Miloše Kozumplíka a redaktora Petra Volfa.

Z jiného zdroje jsem se ale dozvěděl, že pokud miliardář Andrej Babiš skutečně koupí českou pobočku vydavatelství Ringier Axel Springer, jak se šeptá v posledních týdnech, Šafr nejspíš zase bude muset odejít. Stejně jako Libuše Šmuclerová. Babiš prý nemá rád ani jednoho z nich.

Bude moci Pavel Šafr konečně začít vytoužené studium umění ve Florencii, nebo jsou spekulace o Babišově touze po vlastní mediální korporaci pouhou fámou? A stane se z Reflexu skutečně týdenní verze Blesku, jak se odcházející zaměstnanci obávají?

Celou kauzu bude Ráďa i nadále sledovat!

Vyhlašuji válku velkému V!

Nedávno jsem musel psát několik dopisů lidem, které neznám, a tak jsem chtěl vypadat chytře. Proto jsem V dopisech psal Všude "Vaše práce" a "určitě Vám odepíšu" a tak dále. A myslel jsem, že se z toho zblázním.


Když píšu mail lidem, které jsem už V životě Viděl osobně, píšu "vám", "vaše", "vy" a podobné Výrazy s malým V. Jednak proto, že to neuvěřitelně ušetří čas, ale také mi přijde, že toto rádoby zdvořilé Vznešenostní oslovování dnes čím dál tím Víc působí jako anachronismus.

Navíc mi to zprotivili idioti, kteří Velké písmeno používají i V oslovení Ty, Tobě nebo V případech, kdy se Velké písmeno nepíše. Uvedu příklad:

Šel jsem k Vám.

Tady někdo chtěl působit natolik na úrovni a Vzdělaně, až to přehnal. Za tohle prznění češtiny bych Vraždil. 

A tak jsem se rozhodl, že pokud zrovna nebudu psát britské královně nebo panu děkanovi, Velkému V se budu Vyhýbat.

Vyhlašuji Válku Velkému V!

Knižní tipy na květen

Venku už je poměrně hezky, tak popadněte knížku a upalujte ven na lavičku! Není nic lepšího než si číst a přitom se slunit - vstřebávat vitamín D a dobrý příběh. Co vám doporučím teď?

Natočil jsem nové Knihoblogy, tak mrkněte na dvě dvouminutová videa a nechte si poradit od knižního znalce mého formátu!

OSTRÉ PŘEDMĚTY jsou psychologický thriller od Gillian Flynnové, kterou média označují za vůbec nejlepší současnou spisovatelku. Její knihy jsou obvykle soustředěny kolem komplikovaných jedinců a na konci čeká zvrat, který nejde uhádnout, ač se snažíte sebevíc.

NELEHKÝ DEN je příběh, který se čte stejně snadno jako jakýkoliv válečný či špionážní román, jenže se liší tím, že jde o popis skutečné mise. A to přímo té, při níž před dvěma lety Američané zabili Usámu bin Ládina, nejhledanějšího teroristu na světě. Autor část zisku věnuje válečným veteránům, takže koupí knihy přispíváte na boj s terorismem.

Navíc v druhé půlce měsíce Odeon ve své edici Světová klasika vydá luxusní vydání Velkého Gatsbyho, na které už se taky moc těším kvůli filmu.

A ještě se chci pochlubit první fan girl Knihoblogu. Pod videorecenzi na 1Q84 napsala:

I dont understand even a single word but i like this video. And you look so cute. This version of 1Q84 looks nice. I like it more than usa version!

!!! 

 

Když si Lana Del Rey vezme inspiraci z Fantazie, je to... fantazie!

Lana Del Rey dnes na YouTube pustila hudební klip ke svému gatsbyovskému songu Young And Beautiful, který se v ústředním refrénu ptá "budeš mě milovat, i když už nebudu mladá a krásná?". Odpověď zní ano. Lanu budeme milovat vždycky, protože její snová inspirace téměř zapomenutými úseky historie je kouzelná.

Podívejte se na klip...

Mladá zpěvačka si tentokrát vzala notnou dávku inspirace z Disneyova zvláštního animovaného filmu Fantazie (1940). Stokowski tentokrát nediriguje Toccatu a Fugu od Bacha ani Louskáčka od Čajkovského, efekty s barevným osvětlením a stínohra jsou ovšem totožné. Stejně tak i drobné art-deco prvky.

A výsledkem je báječné melancholické retro, na jaké jsme od Lany zvyklí. Po jejím coveru šedesátkového hitu Summer Wine tak retro princezna nepřestává dokazovat, že je věrná svému jedinečnému stylu, který jí sluší.

KOMIKS: Superman v alternativní realitě neslouží hvězdám a pruhům

Mám rád alternativní reality, teorie "co by, kdyby" a originální pohledy na dobře známou tematiku. Proto jsem si nemohl nechat ujít komiksovou knihu Superman: Rudá hvězda. Ta si pohrává s myšlenkou, že Superman nepřistál ve Spojených státech, nýbrž v Rusku. A začal sloužit tamějšímu totalitnímu režimu.

To mě ohromně zaujalo: vždyť Superman spolu s jablečným koláčem, vlajkou hvězd a pruhů a sochou Svobody patří k symbolům Ameriky. Jak by to dopadlo, kdyby se pokoušel americké hodnoty zničit pod vlajkou srpu a kladiva? 

Ukázalo se, že moje fantazie je bohatější a pestřejší než ta tvůrců, neboť podle mého z výborného nápadu nedokázali vytěžit tolik, kolik by mohli. Abych to podal slovy soudruhů z Moskvy: "Plán splnili pouze na 60 procent!"

Líbila se mi šedá technicolorová atmosféra připomínající filmy a fotografie z 50. let, kdy hrozilo, že se ze Studené války stane konflikt příliš žhavý na to, aby jej planeta vydržela a konec mohl přijít kdykoliv. Líbila se mi i obálka zobrazující Supermana ve stylu propagandy. Nedávno jsem dělal referát na propagandu během 2. světové války a ten styl (písmo, výtvarné pojetí...) mě hrozně fascinuje.

Jenže slabinou komiksu je příběh. Je rozdělen na jakési tři kapitoly, jenže skutečně zábavný je možná jeden (když přimhouřím oči, tak jeden a půl). Pak si tvůrci začali vypomáhat různými vedlejšími postavami ze světa Supermana, s nímž nejsem zas tak dobře obeznámen. A pro člověka, který je rád, že pozná Clarka Kenta a Lois Laneovou, zápletka občas nedávala smysl.

V tom mě komiks zklamal. Myslel jsem, že půjde o skutečně výjimečné dílo (jako třeba Watchmen - Strážci s geniálně promyšlenou zápletkou), ale jde o pouhé béčko, které se schovává za luxusní obálkou.

Očekávané se stalo skutečností! Ráďa v Praze je na YouTube! Podívejte se na veselou grotesku i vy!

Mnoho týdnů namáhavé duševní i tělesné námahy se zhmotnilo v desetiminutové grotesce, kterou filmové ateliéry Radka Blažka zveřejnily právě teď!

Budete se smát humorným situacím, žasnout nad hereckými výkony a nepochybně vás pobaví i cameo jisté osobnosti českého veřejného života...

Ráďa v Praze je moje 6. groteska a dnes máme 6. května 6 hodin večer, ale hvězd v ní najdete víc než 6 - je jich tam víc než na noční obloze!

Anotace: 

Ráďa s Bertou chtějí jet na výlet do Brna, jenže souhrou náhod skončí v Praze. V ulicích hlavního města Ráďu okouzlí půvabná Pražanda, zatímco Berta se seznámí s Ráďovým bratrancem. A co když se do toho všeho ještě připlete kočárek s gumovou panenkou?

Šestá groteska Radka Blažka je podle kritiků ze všech nejlepší. Jako obvykle v ní najdete velkou porci ztřeštěné zábavy, dávku retro atmosféry a víc hvězd než na noční obloze. Prostředí velkoměsta a množství mladých talentů však z filmu činí jedinečný zážitek, který budete chtít prožívat znovu a znovu.

Navíc možná přijde i speciální host...

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".

Ráďa v Praze: 6. května!

Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

Hollywoodská hvězda Deanna Durbin zemřela v 91 letech

Když jsem na tomto blogu před rokem psal o legendách klasického Hollywoodu, které jsou doposud mezi námi, Deannu Durbin jsem opomněl. Není v Česku tolik známá (ačkoliv za první republiky se u nás její filmy promítaly), ale v USA se její úspěch v lehkých muzikálech a komediích během krátké kariéry v letech 1936 až 1947 let dal srovnat s úspěchy Shirley Temple či Judy Garland.

V roce 1936 dělala konkurz na hlas Sněhurky v Disneyho připravovaném animovaném filmu, ale podle Walta měla příliš dospělý hlas, a tak roli nedostala.

Deanna Durbin se narodila 4. prosince 1921 a zemřela před několika dny (rodina neupřesnila datum ani příčinu úmrtí) ve věku 91 let.

Byla oblíbenou herečkou Anne Frankové, Winstona Churchilla i Benita Mussoliniho. V roce 1938 spolu s Mickeym Rooneym (ten je o rok starší a dosud hraje!) získala Oscara pro mladé talenty.

V roce 1947 se Deanna stala nejlépe placenou ženou v Hollywoodu, ale ten největší úspěch už měla za sebou. S tím, jak dospěla, chtěla od komedií a muzikálů přejít k dramatu a vážnějším rolím, jenže divákům se to nelíbilo a filmy neměly takový úspěch, jaký si Deanna představovala.

Podobně jako v případě Shirley Temple, i jí publikum odmítlo prominout, že vyrostla. Deanna proto v pouhých 26 letech ukončila kariéru a zbytek života strávila částečně ve Francii, částečně ve Spojených státech. Třikrát se vdala a vyhýbala se světlům reflektorů téměř stejně důsledně jako Greta Garbo. Rozhovory poskytovala pouze výjimečně.

Deanna Durbin ovšem ukázala, že ačkoliv dětská hvězda nemusí zvládnout přechod k vážnějším rolím, může žít dlouhý a spokojený život...

Pražská premiéra Rádi v Praze: nikdo se neopil a šli jsme v 10 domů!

Neformální předvedení mé nové grotesky pro štáb a jejich blízké se konalo včera večer v jednom pražském podniku. Nedaleko od místa, kde v pondělí dopoledne vybouchnul plyn, se sešlo pár mých spolužáků z žurnalistiky, pár z gymplu, pár kamarádů a pár lidí, které jsem neznal. Výsledkem tohoto social mixeru byl výborný večer plný konverzace na úrovni, popíjení a - samozřejmě - promítání Rádi v Praze.

Reakce na film byly kladné...

Včera v Atmosféře premiérovala nová groteska Radka Blažka. Byla fenomenální, ksakru zábavná a objevila se v ní i jiná celebrita než já! Takže 6. května se neodlepte od YouTube, bude to stát za to! 

                                                           -- Matouš Hartman, iHned.cz

Příští pondělí Ráďu v Praze uvidíte i vy. Abych vás ještě víc navnadil, přináším oficiální plakát k filmu...

 Diváci nejčastěji oceňovali humorný příběh, retro provedení a herecké výkony.

Mně se kromě toho líbila i uvolněná a přátelská atmosféra.

Partymetr 8 z 10!

BYL JSEM U TOHO! Výbuch plynu v Divadelní očima přímého účastníka

Policie před FSV

Zrovna jsme s Milošem Čermákem řešili emot.cz, když vtom se ozvala obrovská rána, která rozrazila uzavřená okna. Čermák zařval: "Ty vole!" a všichni se nejprve zmateně přiblížili k oknu. Bylo to jako prudký poryv větru, který práskne s oknem, ale asi tak desetkrát silnější. A rána, která zaduněla jako tisíc hromů, ale jenom na vteřinu. Pak jsem z chodby uslyšel křik a dusot nohou a usoudili jsme, že bychom měli vypadnout. 

Moje první myšlenka byla: "Teroristi!"

Uzavřené nábřeží

Střepy letěly až do Vltavy

Vzpomínka na nedávné bombové útoky v Bostonu mi nějak utkvěla v hlavě a cestou ven jsem se jenom modlil, aby už nic dalšího nevybuchlo a my dorazili ven v bezpečí. Na Smetanově nábřeží jsem uviděl zmatenou brečící spolužačku. Prý zrovna byla na toaletách, když to uslyšela a příšerně se lekla. Se spolužákem jsme ji chvilku uklidňovali. Vítek se pak odebral u ulici níž a pořídil pro iDnes, kde pracuje, sérií výborných fotek, které vzápětí převzala další média.

Okamžitě jsem začal tweetovat, protože co jiného člověk může dělat. Kdosi zavolal, že v Divadelní ulici je spousta zraněných lidí, a kdo trochu umí první pomoc, ať se tam přesune. To už z okolních budov (a bohužel i z naší fakulty) začali vycházet zakrvácení lidi. Jakýsi pán nás zadržel, když jsme chtěli jít do Divadelní ulice poskytnout pomoc s tím, že plyn tam stále uniká a že máme jít pryč.

Já naštěstí v okamžiku výbuchu seděl daleko od okna a navíc ve třídě, která má výhled na Karlovy lázně, ale kdo byl v nějaké třídě směrem do ulice, nepochybně dopadl mnohem hůř. Z vedlejší budovy a z FAMU o budovu dál se také začali evakuovat lidi. Uslyšel jsem houkání policejních aut. Překvapilo mě, jak tu jsou brzo. Následovala je záchranka, hasiči a vrtulník.

Novináři všude!

Vzhledem k tomu, že budova FSV - Galerie Hollar byla plná novinářů (ať už vysloužilých jako Miloš Čermák nebo začínajících, jako třeba já nebo mí spolužáci), všichni fotili, zpovídali se navzájem, tweetovali a telefonovali. 

Děkan poté zavolal, že až do odvolání je výuka zrušena - tento týden prý určitě.

Tramvaje nejdřív jezdily normálně, ale pak policajti začali Smetanovo nábřeží vyklízet a já zjistil, že asi budu muset na Malostranskou pěšky. Tak jsem nafotil posledních pár fotek a s třesoucíma se nohama jsem došel na osmnáctku.

Byla to taková pecka, že vysklila všechna okna
v okruhu cca 20 metrů

Doma jsem pak při prohlížení fotek zjistil, že vážně zraněná byla i paní, co nás učila Práci s informacemi. Přeji jí i dalším obětem brzké uzdravení a co nejméně bolestných vzpomínek.

Kamarád mi psal, že ránu slyšeli až na Pedagogické fakultě. Vzápětí mi volala kamarádka s tím, jestli žiju. Žiju, jenom jsem si uvědomil, že jsem ve třídě nechal lahev s pitím.

Ale tu vem čert...

Předpremiéra grotesky "Ráďa v Praze": Máme foto!

Jak už jsem tady psal, každý svůj film ještě předtím, než vypustím do světa, pustím několika vyvoleným (zpravidla členům štábu), abych zjistil jejich reakce a mohl to třeba využít k další propagaci. Příští týden plánuji slavnostní pražskou premiéru Rádi v Praze, a tak jsem ještě předtím raději pozval část štábu z Třebíče, aby výsledek omrkli a já mohl němý film s klidným svědomím pustit zhýčkanému obecenstvu hlavního města.

Vše proběhlo nad očekávání dobře. Zde je několik reakcí...

"Vážně výborná groteska!" 

"Nejlepší dílek Ráďovy filmografie..."

"Ježiš ta teta, Pražanda, Martin... A Ráďa s Bertou, samozřejmě. Bude to pecka! Už se těším, až to uvidí všichni." 

"Už od začátku to má vtip a švih, ale ke konci to je taková jízda, že se mi prodloužil život přinejmenším o rok!" 

Pro tu význačnou událost Kristýna dokonce zajistila červený koberec, každý přinesl něco na zub a na pití a po klasickém zhlédnutí všech pěti předchozích grotesek jsme se výborně bavili u dvojího (publikum si vyžádalo opakování) promítnutí filmu, na který netrpělivě čeká celý svět - Ráďa v Praze.

Filmu se široká veřejnost na YouTube dočká příští pondělí - 6. května. Zatím si můžete prohlédnout fotky z červeného koberce a nasát čirou filmovou atmosféru plnou nadšeného očekávání a hollywoodského kouzla...

Ráďa v Praze: Exkluzivní promo fotky a trailer!

Jakožto marketingový mág jsem za ty dva roky, co natáčím grotesky, vypracoval důmyslný plán na propagaci každého svého dílka. Důsledkem je, že po natáčení teprve přichází největší dřina. Nejprve s natočeným materiálem strávím den až dva ve střižně. Tyto chvíle jsou sice zpravidla zábavné, ale ke konci už moří i mne.

Pak musím vytvořit trailer, neboli jakousi první ochutnávku toho, nač se diváci můžou těšit.  Trailer musí navnadit a přitom nesmí prozrazovat mnoho o ději, což se mi většinou podaří, protože vyberu pár zajímavých záběrů, svižnou hudbu a vměstnám to do 20 sekund. Shodou okolností jsem trailer na Ráďu v Praze dokončil dnes odpoledne... Mrkněte tady a dejte vědět, jak se vám líbí.

Pár dní po upoutávce pak zveřejňuji plakát. Ten sem hodím v pondělí - týden před YouTube premiérou samotného filmu. Zatím se můžete pokochat několika roztomilými promo fotkami...

Berta, Ráďa, bratranec Martin a půvabná Pražanda s kočárkem.
Ten v grotesce hraje důležitou roli...

Praha v ranní mlze a my...

Štáb, aneb lidi, bez kterých by to nešlo:
Terka, Kristýna, já, Martin, Eva a kameraman Zdéňa.

Plakát mám ke každé grotesce a doma už si jimi začínám obkládat stěny. Abych - až jednou budu vetchý stařík - mohl vzpomínat na sladké mládí strávené u filmu.

Pak samozřejmě nesmíme zapomenout na premiéru pro štáb - ta je důležitá ze dvou důvodů: vidět film dřív než zbytek světa je jednak odměna pro štáb a zúčastněné osoby a jednak pro mě testovací promítání - jestli vtipy zabírají, mezititulky neobsahují chyby a děj dává jakýs takýs smysl.

No a jako poslední přichází premiéra pro širokou veřejnost - tedy i pro vás, kdo čtete tento můj blog. Ráďa v Praze je moje šestá groteska, proto jsme datum premiéry stanovili na 6. května. 

Těším se, že se těšíte!

Filmové šílenství, aneb Ráďa opět před kamerou

Po takových nesmrtelných hitech jako Ráďa straší na věži a Ráďovy veselé Vánoce jsem se po krátké pouze opět postavil před zvěčňující světla kamer a spolu s přáteli a kamarády jsme o víkendu natočili novou grotesku.

Bude se jmenovat Ráďa v Praze a je jaksi symbolická v tom, že se v ní setkají lidé z mého okruhu přátel z Třebíče a mí pražští kamarádi. Dala mi hodně zabrat - zorganizovat termín, který by vyhovoval co největšímu počtu účinkujících, zajistit techniku a rekvizity a k tomu ještě nevyzpytatelné počasí letošního zimoléta.

VYSTŘIŽENÝ ZÁBĚR z nového filmu. Ráďa v Praze bude
nejvýpravnější groteska mé dosavadní filmografie.

Už jsem se pořádně nevyspal asi čtyři dny, ale stojí mi to za to - už se příšerně těším. Miluju ten pocit, když někomu předvádím nový film a vidím, jak poprvé vidí to, co už jsem viděl, jak reaguje na jednotlivé okamžiky... To je moje filmové šílenství, které nespočívá pouze v pasivním sledování snímků, ale také v aktivním tvoření umění.

Nebudu prozrazovat více, protože vás nechci připravit o hezký zážitek ze sledování. Jakmile grotesku sestříhám, uspořádám předpremiéru v Třebíči, poté pražskou premiéru a nakonec video umístím na YouTube, takže se budete moci mým (a nejen mým) hereckým výkonem pokochat i vy.

Těšte se a sledujte tento blog, protože budu postupně zveřejňovat plakáty, fotky, trailer a zážitky z natáčení!

Zaneprázdněný Ráďa

Omlouvám se všem svým fanouškům a čtenářům, kteří čekají na každodenní porci mých pisálkovských výplodů, protože teď to s tímhle blogem chvíli půjde z kopce.

Dostal jsem se do období, kdy se odevzdávají eseje, dělají seminárky a navíc ještě plánuji s přáteli jeden filmový projekt (dejte bohové počasí a kinematografie, ať se to povede!) a do toho ještě samozřejmě pracuji, protože člověk musí z něčeho žít.

Všechno mě to hrozně baví - můj život je sladký jako sušenky Oreos - ale den má stále jenom 24 hodin a když člověk ještě chce spát, cvičit, jíst a žít jakýmstakýms společenským životem, nezvládám ještě k tomu psát pravidelně blog.

Proto vyhlašuji období nepravidelného přispívání!

Jak se bude projevovat? O víkendu třeba přibudou dva texty k aktuálním událostem, ale během týdne jeden dva naplánované příspěvky, nebo třeba taky nic... 

Tak se neděste. Jsem pořád naživu, plný sil a energie, ale nedostává se mi času.

Doufám, že nejpozději v červnu se vrátím ke svému klasickému tempu.

A kdo se mě nemůže nabažit, followujte mě na Twitteru. Tam něco píšu pořád!

Už jste se přiznali? Vysokoškolská upřímnost baví Facebook i Twitter!

Koho už nebaví 9gag, případně hledá nové zdroje zábavy, neměl by přejít bez povšimnutí projekt Priznej.cz. Na stránkách může zanechat svůj zajímavý, šokující či vtipný zážitek z vysokoškolského prostředí, k němuž by se za normálních okolností přiznal až tak po druhé hodině ráno a s notnou dávkou alkoholu v krvi.

Pokud totiž do formuláře sepíšete své přiznání, máte jistotu, že jste anonymní. A pokud vás administrátoři schválí, zjistíte podle odezvy na sociálních sítích, zda už se někomu někdy stalo něco podobného, zda se to ostatním studentům líbí nebo zda je to překvapí. Facebook a Twitter jsou plné vtipných komentářů a reakcí, kde další studenti popisují podobné zážitky.

Zpověďmi studentů Univerzity Karlovy už se bavím několikátým dnem. Bohužel kvůli nim zanedbávám samotné studium.

Pohybují se od neškodných hlášek typu...

Občas mám pocit, že nejtěžší na celý škole jsou fakt ty dveře na Hollaru. A to nestuduju marketing.

Až po poměrně hardcorové příběhy, u kterých člověk už uvažuje, jestli jsou skutečné, nebo si je někdo vymyslel, aby měl víc lajků...

na přednášce z anatomie jsem to dělal svojí přítelkyni rukou. ve čtvrtý řade. v listopadu. nikdo si toho nevšiml...

Se spoustou přiznání se člověk může ztotožnit (teď myslím spíš ten první příklad) a zasmát se, protože by ho nikdy nenapadlo, že to někdo vidí stejně. Navíc je hezké smát se důvěrně známému univerzitnímu prostředí s lidmi, kteří ho znají stejně dobře.

O projektu už vyšel článek na Lidovkách, kde mladý autor popisuje, jak na nápad přišel a jak na něm plánuje vydělávat. Pokud budou na stránkách přibývat stejně humorné věci jako dosud, o nezájem se rozhodně bát nemusí!

RETRO jako Ray Charles: Nick Waterhouse

O Nicku Waterhousovi jsem se už několikrát zmiňoval. Minulý rok, když měl pod svými videi na YouTube počty zhlédnutí v řádech pouhých stovek až tisíců - mě zaujal svou image ve stylu padesátých let. Na rozdíl od Justina Timberlaka, který je retro jenom vzhledem, Waterhouse dělá i muziku, kterou má člověk chuť poslechnout si z vinylu nebo v zakouřeném jazzovém baru.

Pánský časopis GQ Nicka Waterhouse pochválil za jeho vytříbený styl a vkus. Ten týpek jako by z oka vypadl Buddymu Hollymu! Co se týče jeho hudby, hodně mi připomíná Ray Charlese - používá saxík, kytaru a doprovodné ženské vokály - nebo Chubbyho Checkera - mají oba stejně svižné twistové tempo.

Posuďte to v tomhle videoklipu (písnička začíná až zhruba ve 30. sekundě)...

...nebo v tomhle černobíle nostalgickém videu k jinému songu!