Nutno vidět (nejlépe v artovém kině): The Artist

Jestli můj blog čtete pravidelně, nejspíš už jste četli úvahu o tom, proč si The Artist zaslouží vyhrát Oscara. Ve čtvrtek jsem onen inkriminovaný snímek viděl a namísto pouhého uvažování můžu s klidným svědomím říct, že si zlatého plešouna opravdu zaslouží.

Ve čtvrtek odpoledne jsem si vzpomněl, že teďka někdy Umělec běží v kinech, a tak jsem mrkl na web a zarezervoval jsem si lístek v Biu Oko ještě na tentýž večer. Už dlouho jsem nebyl v obyčejném kině (spíš jsme s kamarády jezdili do multiplexů), a tak mě Bio Oko nadchlo svou uvolněnou atmosférou a osobitostí.

V sále nejsou dvě sedadla stejná a tomu všemu vévodí otevřený kabriolet, v němž se dá sedět jako v té restauraci z Pulp Fiction (s tím rozdílem, že tady v autě nejíte, nýbrž sledujete film - jako v letním kině!). A kromě mě, několika starších dam a sympatických slečen, tam byli samí hipsteři (však to znáte: tlusté brýle, vlasy pečlivě učesané tak, aby vypadaly nedbale, retro svetry, intelektuálně na výši).

Před filmem promítli ještě vtipný kreslený předfilm a už to jelo! Plátno se zmenšilo na poměr 4:3 (protože až  někdy do 50. let, kdy přišly širokoúhlé filmy, to byla norma) a v doprovodu orchestrální hudby naběhly úvodní titulky. Nemá smysl popisovat děj, to už média stokrát omlela (a skoro všechna opomněla, že nápadně připomíná zápletku Zpívání v dešti).

Ale dialogové mezititulky a úžasná hra výrazů tváře a gest diváky střídavě nutila ke smíchu i k smutnému zamyšlení. Ve vedlejší roli mě okouzlil roztomilý pejsek Uggie, který se s groteskností němým filmům objevoval a zase mizel a významně zasáhl do děje.

The Artist mě taky nadchnul výbornou jazzovou hudbou, která více než plně kompenzovala absenci mluvených dialogů.

Tenhle film si pořídím do domácí sbírky, jakmile vyjde. I když té báječné atmosféře velkého plátna se DVD pravděpodobně nevyrovná. Proto vás vybízím, jděte na Umělce do kina, dokud v nich ještě běží!

(A vezměte s sebou třeba i babičku a dědu - pokud máte možnost, tak i prababičku nebo pradědečka - určitě jim to připomene krásu dávno zašlých časů.)