Logika cestujících v pražské MHD

Do Prahy jsem sice přišel před necelým rokem, ale za tu dobu už jsem stihl vypozorovat nelogické nebo přinejmenším dosti zvláštní chování cestujících pražské hromadné dopravy. Možná se tak nechovají pouze lidé v Praze, ale i v jiných českých městech, to já ovšem nevím, poněvadž jsem ve svém rodném městě měl všechno kousek a tudíž jsem se tamějším páchnoucím autobusům mohl vyhnout.

Těchhle pár zvláštností mě každodenně bije do očí nejvíc...

• Draní se ke dveřím už o zastávku dřív a následné nadávání řidiči, že "mu to moc cuká". Toho jsem se stal svědkem zrovna včera. Především starší dámy mají potřebu zvedat se ze sedadla o zastávku dřív, aby náhodou nezůstaly uvězněny vevnitř - oká, chápu. Ale v tom případě potom nemají co nadávat řidiči. Kdyby se zvedly až se ozve název příslušné zastávky, žádné prudké brzdění by ani nepocítily.
• Mačkání tlačítka pro otevření dveří zvenku, i když někdo vystupuje. Ne, já stojím u dveří asi proto, abych se na vás venku mohl dívat... 
• Mačkání tlačítka pro otevření dveří, i když nesvítí. V metru může tlačítko pro otevření dveří zeleně svítit, což znamená "zmáčkni mě, když chceš vystupovat", nebo nemusí svítit vůbec ve významu "nemačkej mě, stejně se otevřu." Myslíte, že to někdo respektuje? Nikoliv. Lidé prostě milují, když můžou mačkat tlačítka.
• Na dvojsedačce si sedat blíž ke dveřím, aby se náhodou nikdo nemohl posadit na to druhé volné místo. Tohle je spíš projev sobectví než nelogického chování. Každý cestující se totiž třese nedočkavostí, aby se mohl kolem vašich nohou protahovat na volné sedátko u okýnka.

Drazí spolucestující, zamyslete se nad tím, prosím!