Druhá série Game of Thrones skončila. Jako vždycky v nejlepším a nejnapínavějším.
Když se za ní zpětně ohlédnu, přišla mi o něco slabší než první řada. Ne že by trpěla vadou většiny seriálů - totiž nedostatkem nových příběhů a zápletek. Hra o trůny vzniká na motivy promyšlených knih, což jí zaručuje jistou úroveň. Ale zatímco první sérii jsem nejdřív viděl, a pak teprve četl, u této řady jsem to měl naopak.
A zjistil jsem, že když vím, co se stane, neužiju si tu skvělou podívanou tolik. Vím, oč jde, a tak mám neustálé nutkání přeskakovat dialogové pasáže. Navíc už nejsem překvapen, když nějaká postava zemře děsivou smrtí. No a není to u tak povedeného seriálu škoda?
Řešení je snadné - přestanu knihy ze ságy Píseň ledu a ohně číst. Ne že bych to tedy už neudělal - skončil jsem kdesi v polovině třetí knihy, kde mě hrozně nudily příběhy Daenerys a Jona.
George R. R. Martin je skvělý vypravěč, ale než se dostane do části, kde začne pořádně vyprávět, zkouší čtenářovu trpělivost zdlouhavými pasážemi, kde se nic moc neděje.
A tak se už těším na nepochybně šokující a omgující třetí sérii, která bude mít premiéru příští jaro!
(Pohled někoho, kdo knihy nečetl, najdete tady.)
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!