Raubíř Ralf - pohádka pro staré gamery

Já vím, já vím, poslední dobou to s tímhle blogem jde z kopce. Před třemi měsíci by se nemohlo stát, že bych o filmu, který jsem viděl, napsal až o týden později. Jenže vysokoškolský způsob života - škola, práce, spát, škola, práce, spát - mi bohužel nedává jinou možnost.

A tak se s vámi podělím o dojmy z nového animáku od Disneyho.

Raubíř Ralf je příběhem již milionkrát omletým: hlavního hrdinu nemá nikdo rád a on chce, aby ho ostatní rádi měli, a tak začne dělat pitomosti. Tady zápletka nijak nepřekvapí. Mnohem zajímavější je provedení. Raubíř Ralf je totiž filmem na motivy oldschoolové hry zhruba ze stejné doby, jako je Pacman nebo Mario (první uvedený se ve filmu mimochodem taky mihne a jedná se o nejlepší záběry filmu).

Disney si vypůjčil příběh od pixarovského Toy Story. Postavičky z herních konzolí totiž každou noc ožívají, baví se spolu navzájem a setkávají se ve hrách svých kolegů. Na rozdíl od Příběhu hraček je však Raubíř Ralf s ostatními postavami z filmu sympaťák.

Raubíř Ralf chce získat uznání kolegů ze "své" hry tím, že dostane medaili v jedné akční střílečce. Jenže medaile se mu zakutálí do sousední hry - "Cukrkáry" (Sugar Rush). Dojde tak k humornému střetu různých postav v silně kontrastním prostředí a úsměv vyloudí i vtipy jako "páni, vy máte tak velké...rozlišení!".

Nevím ale, jestli je Raubíř Ralf pohádka pro děti. Spoustu narážek - ať už na zmiňovaného Pacmana nebo sexuální podtext - vůbec nemusí malí diváci pochopit a záporák byl poměrně děsivý i pro tak otrlého diváka, jako jsem já (představte si děsivého klauna z Kingova To skříženého s šíleným vědátorem z Frankensteina). A navzdory pestrobarevnému světu lízátek a sladkostí jsou vztahy mezi kladnými hrdiny komplikovanější a vypjatější než v leckteré hře Tenesseeho Williamse ("Stello!!!!").

Čili Raubíř Ralf není pohádka pro děti, nýbrž pro staré gamery, kteří si rádi připomenou retro atmosféru videoher, plošinovek a pár popkulturních mýtů z dětství (cola a mentos).

Film si ode mě zasloužil 4 hvězdičky na ČSFD, protože trochu víc mě zaujal předfilm - The Paperman - kraťoučká černobílá symfonie pro milovníky kreslených grotesek.