Mám rád noční procházky.
Když se vracím pozdě v noci domů z brigády či z nějakého posezení s přáteli a všude je ticho. Noční vzduch je příjemně svěží, i v horkém létě chladivý a navíc voní. V závislosti na ročním období voní po dešti, voní listím, sněhem, kytkama...
Ulice jsou prázdné, nanejvýš sem tam kolem projede auto. Městskými ulicemi se toulají kočky, ve větvích stromů zpívají slavíci. Když jde člověk sám, může nerušeně přemýšlet. Jestli jde s někým, aspoň se nebojí a má někoho, s kým tu zvláštní chvilku může sdílet.
Při troše štěstí jde vidět i měsíc a hvězdy. V zimě lovce Oriona, v létě Střelce a Labuť.
Pomalu se blíží léto a to je doba, kdy jsou cesty ztemnělým městem nejzajímavější a nejčastější. Posledních několik let jsem v létě pracoval na městské věži. Čas od času jsme měli i noční prohlídky a já po konci směny jezdil domů na skútru nebo chodil pěšky. Kolik zajímavých nápadů na povídky jsem na těchhle cestách dostal! Letos na věži už sice dělat nebudu, ovšem i na mé nové brigádě jsou některé směny do jedenácti večer, takže o svou pravidelnou porci romantiky nepřijdu.
A tady je písnička, kterou mám s letními nocemi spjatou - ani nevím proč - snad, že se tam zpívá o hvězdách, které záři nad tebou, o nočním vánku, který šeptá "miluji tě" a o ptácích, kteří zpívají ve větvích platanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!