Trocha marnivosti ještě nikoho nezabila (snad kromě chudáka Marie Antoinetty).
Psal jsem od té doby, co jsem se to naučil. Pamatuju si, jak mě jako malého hrozně fascinovaly knihy a že ty znaky v nich představují různé příběhy. Najednou jsem si uvědomil to nekonečné množství zápletek, které teprve čekají na to, až je někdo sepíše...
Co bys poradil začínajícím spisovatelům?
Pište pořád a nenechte se pokud možno ničím rozptylovat, protože z vlastní zkušenosti vím, že jakmile něco odložím s tím, že se k tomu vrátím později, tak to je konec. V dnešní době je nejhorším nepřítelem spisovatelů Facebook, Twitter a internet vůbec. Například já vždycky sedím u Wordu, přemýšlím, jak napsat, co chci říct, a vtom mě napadne, že bych si mohl zkontrolovat Facebook...
Tvá inspirace k jednotlivým knihám?
Tak svou prvotinu jsem psal silně ovlivněný Harrym Potterem, ale protože jsem v té době procházel "okultistickým obdobím" a hodně jsem o čarodějnictví četl, zaměřil jsem se víc na mystiku a tajemno. Druhou knihu jsem psal podle snů - to je nejlepší inspirace - a třetí zase měla připomenout kouzlo brakové literatury.
Jak dlouho ti zhruba trvalo knihy napsat?
První jsem psal rok a byl jsem hodně rozjetý, psal jsem i přes deset stránek denně. Taky to je nejtlustší kniha. Na druhou jsem sbíral sny, takže to mi trvalo déle, tak dva roky. A ten brak jsem "spíchnul" během čtrnácti dnů a taky to podle toho vypadá.
Jak se jmenuje tvoje první kniha? O čem je?
Čarodějové z Arvyllu: Kletba nachového květu. Je to o čarodějích z jiné planety, která je ve všem úplně jiná než Země, takže jsem mohl nechat naplno vyřádit svou fantazii. Trochu jsem to tehdy přehnal a když si to teď čtu, připadá mi to jako bych při psaní bral LSD nebo tak něco. V počítači mám doteď ještě kompletní druhý díl, ale pořád se nemůžu dokopat k tomu, abych udělal opravy.
Na kterou ze svých knih jsi nejpyšnější?
Asi na Moji malou knížku snů. Je hodně zvláštní, protože jsem ji psal opravdu podle snů, které se mi zdály. Některé jsem zpracoval do formy příběhu, jiné jsem nechal syrové. A je zvláštní, kolik toho sny o člověku řeknou.
Jaké jsou tvé další literární cíle? Píšeš teď něco? Chceš psát i jiné žánry?
Momentálně mám rozepsaný další brak, ale nějak jsem se zasekl a obávám se, že z toho nic nebude. Jinak ještě píšu svůj populární blog a scénáře na grotesky. Filmové scénáře mě hrozně baví a uvažuju, že si zkusím podat přihlášku na scenáristiku na FAMU. Mám jasno v tom, že chci psát, ale teprve uvidím, kam mě život zavane.
Účastníš se literárních soutěží?
Ano, jsem hrozně soutěživý člověk. Už mám doma asi pět různých literárních cen.
Jsou postavy v tvých knihách inspirované skutečnými osobami?
Myslím, že každý spisovatel do svých postav vkládá něco ze skutečných osob kolem sebe nebo ze sebe samotného. Třeba čarodějové z Arvyllu jsou čtyři, každý úplně jiný, ale přesto jsou to pořád jenom čtyři stránky mé osobnosti.
Vydáváš sám, nebo přes nakladatele?
Mám literární talent pochybné kvality, takže sám. Ale nelituju toho, pořád lepší, než aby mi to leželo v počítači. Není krásnější pocit, než držet v ruce knihu, kterou jste sami napsali.
Jak finančně náročné je pro studenta vydat knihu? Vyděláš si psaním něco?
Minimálně skončím vždycky zase na nule, takže do mínusu nejdu. Pár výtisků pokaždé nakoupí kamarádi a známí, to mě drží nad vodou. Ale u Čarodějů z Arvyllu jsem rozjel propagaci ve velkém a vydělal jsem dohromady něco přes tisícovku. Takže něco málo ano, ale Rowlingová ještě nejsem.
Jak myslíš, že na svou prvotinu budeš nahlížet v pozdějším věku?
Na svou prvotinu už teď nahlížím se směsicí úsměvu a příjemné nostalgie. Nedávno jsem si v ní listoval a vybavil se mi přesně den, kdy jsem tu kapitolu psal, co mě vedlo k té zápletce a uvědomil jsem si, že v některých příbězích už nevím, jak dopadnou. Můžu tedy vlastně číst svoje texty jako díla jiných autorů a částečně jako deník.
Může psát každý? Dá se tvůrčí psaní naučit?
V dnešní době může psát knihy opravdu každý, kdo má notebook, dost trpělivosti a sebeovládání a zná nějakou stránku, kde si může svá díla publikovat. Věřím, že i tvůrčí psaní se dá naučit.
Máš nějaký svůj osvědčený způsob, jak postupovat při psaní?
Nemám. Některá taktika se mi osvědčila jen napoprvé, pak už nefungovala. Pokaždé to je trochu jiné.
Osobně se domnívám, že film, který měl v USA premiéru už 21. září, naši distributoři vynechali kvůli tomu, že v češtině dosud nevyšla knižní podoba. Počet lidí, kteří četli a vědí tedy oč jde, je u nás mnohem menší než v zámoří, kde kniha slavila ohromný úspěch. Opět důkaz nepružnosti našeho knižního trhu, vážně si potřebuji sehnat nějakého právníka, aby mi sehnal autorská práva na vydání v češtině. 
Hollywood vždycky rád recykloval témata, která již zpracoval dřív. Teď to ale bude extrémní. Připravme se na ještě větší várku "nových" filmů, které jsme již viděli!
Pište pořád a nenechte se pokud možno ničím rozptylovat, protože z vlastní zkušenosti vím, že jakmile něco odložím s tím, že se k tomu vrátím později, tak to je konec. V dnešní době je nejhorším nepřítelem spisovatelů Facebook, Twitter a internet vůbec. Například já vždycky sedím u Wordu, přemýšlím, jak napsat, co chci říct, a vtom mě napadne, že bych si mohl zkontrolovat Facebook...
No a nastaly by suché časy. Jak ale praví fyzikální zákon akce a reakce, nenápadně by začaly vznikat tajné nalévárny, kde by se prodával pašovaný alkohol z Německa, Rakouska, Slovenska a Polska. Kromě barů skrytých za pohřebním ústavem (viděli jste Někdo to rád horké, ne?) by ohromně vzrostl počet falšovaného alkoholu (možná by v konečném důsledku na následky otravy zemřelo víc lidí než teď, ale to je fuk) a mafiáni a gangsteři by vyrašili jako houby po dešti.
Poslední dobou se ze mě stává homo antiquariatus, neboť jsem kouzlu pražských antikvariátů zcela propadl. Na své poslední výpravě jsem v jednom nejmenovaném (ani rybář neprozrazuje, kde chytá nejlepší ryby!) obchodě se starými knihami našel dvě obří bichle o filmech. A já jsem natolik šlechetný, že se s vámi o část jejich kouzla podělím.
Má 330 stránek, na nichž autor Daniel Blum pomocí obrázků zaznamenává vývoj němého filmu od úplného počátku až po konec, čili od prvních let 20. století až po rok 1930. Pro milovníky mezititulků a přehnaných gest lahůdka!
Dneska jsem v posilovně přemýšlel o své budoucnosti a kariéře a tak a něco jsem si uvědomil. Měl jsem možnost pracovat v jednom regionálním Deníku i v jeho centrální redakci a regionální zpravodajství a publicistika mě bavily mnohem víc. Teď si asi říkáte, že jsem padlý na hlavu - komu by se chtěly psát reportáže z výstavy zahrádkářů?
Jestli má mít tištěná žurnalistika nějakou budoucnost, bude to podle mě právě ta lokální. Celostátní deníky jako Mladá fronta nebo Lidové noviny se můžou s klidem přesunout na net, což už ostatně beztak dávno udělaly. Ale místní plátky budou nabývat na důležitosti, neboť v globalizované době máme celý svět na dosah několika kliknutí, ale ty nejdůležitější zprávy z nejbližšího okolí se na internetu často vůbec neobjeví.
Bodejť by ne - kromě "exkluzivních" (rozuměj: převzatých z tiskových oddělení) rozhovorů s hollywoodskými hvězdami tam čtenář najde i mnoho zpráv z filmového světa, recenze, zamyšlení o umění, dopisy čtenářů a mnoho fotek. Nechybí samozřejmě ani kvalitní články s československými filmovými tvůrci, rozhovory s Adinou Mandlovou, Natašou Gollovou, Lídou Baarovou a dalšími hvězdami tehdejšího Československa.
Dostal jsem teď v týdnu příležitost vidět poslední film Tima Burtona Dark Shadows. Znalci fantasy vědí, že jde o film na motivy veleúspěšného televizního seriálu z 60. a 70. let. Ovšem kdo čekal stejně velký úspěch i u filmu, lehce se přepočítal.
