Interview se mnou

Trocha marnivosti ještě nikoho nezabila (snad kromě chudáka Marie Antoinetty). Dnes konečně můj blog dostane svému názvu, neboť zveřejňuji přepis rozhovoru, který se mnou vedla kolegyně novinářka Eliška Junková (mimochodem příbuzná prvorepublikové závodnice stejného jména). A dozvíte se z něj, co jsem pravil o psaní...

Kdy se v tobě probudila touha psát? Kdy a jak jsi začal?

Psal jsem od té doby, co jsem se to naučil. Pamatuju si, jak mě jako malého hrozně fascinovaly knihy a že ty znaky v nich představují různé příběhy. Najednou jsem si uvědomil to nekonečné množství zápletek, které teprve čekají na to, až je někdo sepíše...

Co bys poradil začínajícím spisovatelům?

Pište pořád a nenechte se pokud možno ničím rozptylovat, protože z vlastní zkušenosti vím, že jakmile něco odložím s tím, že se k tomu vrátím později, tak to je konec. V dnešní době je nejhorším nepřítelem spisovatelů Facebook, Twitter a internet vůbec. Například já vždycky sedím u Wordu, přemýšlím, jak napsat, co chci říct, a vtom mě napadne, že bych si mohl zkontrolovat Facebook...

Tvá inspirace k jednotlivým knihám?

Tak svou prvotinu jsem psal silně ovlivněný Harrym Potterem, ale protože jsem v té době procházel "okultistickým obdobím" a hodně jsem o čarodějnictví četl, zaměřil jsem se víc na mystiku a tajemno. Druhou knihu jsem psal podle snů - to je nejlepší inspirace - a třetí zase měla připomenout kouzlo brakové literatury.

Jak dlouho ti zhruba trvalo knihy napsat?

První jsem psal rok a byl jsem hodně rozjetý, psal jsem i přes deset stránek denně. Taky to je nejtlustší kniha. Na druhou jsem sbíral sny, takže to mi trvalo déle, tak dva roky. A ten brak jsem "spíchnul" během čtrnácti dnů a taky to podle toho vypadá.

Jak se jmenuje tvoje první kniha? O čem je?

Čarodějové z Arvyllu: Kletba nachového květu. Je to o čarodějích z jiné planety, která je ve všem úplně jiná než Země, takže jsem mohl nechat naplno vyřádit svou fantazii. Trochu jsem to tehdy přehnal a když si to teď čtu, připadá mi to jako bych při psaní bral LSD nebo tak něco. V počítači mám doteď ještě kompletní druhý díl, ale pořád se nemůžu dokopat k tomu, abych udělal opravy.

Na kterou ze svých knih jsi nejpyšnější?

Asi na Moji malou knížku snů. Je hodně zvláštní, protože jsem ji psal opravdu podle snů, které se mi zdály. Některé jsem zpracoval do formy příběhu, jiné jsem nechal syrové. A je zvláštní, kolik toho sny o člověku řeknou.

Jaké jsou tvé další literární cíle? Píšeš teď něco? Chceš psát i jiné žánry?

Momentálně mám rozepsaný další brak, ale nějak jsem se zasekl a obávám se, že z toho nic nebude. Jinak ještě píšu svůj populární blog a scénáře na grotesky. Filmové scénáře mě hrozně baví a uvažuju, že si zkusím podat přihlášku na scenáristiku na FAMU. Mám jasno v tom, že chci psát, ale teprve uvidím, kam mě život zavane.

Účastníš se literárních soutěží?

Ano, jsem hrozně soutěživý člověk. Už mám doma asi pět různých literárních cen.

Jsou postavy v tvých knihách inspirované skutečnými osobami?

Myslím, že každý spisovatel do svých postav vkládá něco ze skutečných osob kolem sebe nebo ze sebe samotného. Třeba čarodějové z Arvyllu jsou čtyři, každý úplně jiný, ale přesto jsou to pořád jenom čtyři stránky mé osobnosti.

Vydáváš sám, nebo přes nakladatele?

Mám literární talent pochybné kvality, takže sám. Ale nelituju toho, pořád lepší, než aby mi to leželo v počítači. Není krásnější pocit, než držet v ruce knihu, kterou jste sami napsali.

Jak finančně náročné je pro studenta vydat knihu? Vyděláš si psaním něco?

Minimálně skončím vždycky zase na nule, takže do mínusu nejdu. Pár výtisků pokaždé nakoupí kamarádi a známí, to mě drží nad vodou. Ale u Čarodějů z Arvyllu jsem rozjel propagaci ve velkém a vydělal jsem dohromady něco přes tisícovku. Takže něco málo ano, ale Rowlingová ještě nejsem.

Jak myslíš, že na svou prvotinu budeš nahlížet v pozdějším věku?

Na svou prvotinu už teď nahlížím se směsicí úsměvu a příjemné nostalgie. Nedávno jsem si v ní listoval a vybavil se mi přesně den, kdy jsem tu kapitolu psal, co mě vedlo k té zápletce a uvědomil jsem si, že v některých příbězích už nevím, jak dopadnou. Můžu tedy vlastně číst svoje texty jako díla jiných autorů a částečně jako deník.

Může psát každý? Dá se tvůrčí psaní naučit?

V dnešní době může psát knihy opravdu každý, kdo má notebook, dost trpělivosti a sebeovládání a zná nějakou stránku, kde si může svá díla publikovat. Věřím, že i tvůrčí psaní se dá naučit.

Máš nějaký svůj osvědčený způsob, jak postupovat při psaní?
Nemám. Některá taktika se mi osvědčila jen napoprvé, pak už nefungovala. Pokaždé to je trochu jiné.